Máte pocit, že v bance platíte příliš vysoké poplatky? Vkrádá se Vám občas do mysli tato otázka? Nebo máte pocit, že je s bankovními poplatky všechno v pořádku?
Nemohu říci, že bych problematice rozuměl v plné šíři, ale pokusil jsem se nad věcí zamyslet na základě svých zkušeností se třemi v ČR asi nejobvyklejšími produkty – běžným účtem, stavebním spořením a hypotékou.
A po zamyšlení to vidím tak, že poplatky jsou kurevsky vysoké, banky dost nenažrané a systém bankovních poplatků je ve své podstatě zmrdisystém.
Když jsem si před několika lety založil u ČS sporožiro, tak mi měsíčně úroky o něco převyšovaly náklady. Za čas to bylo fifty-fifty a dnes mi dělají poplatky měsíčně cca 100,- Kč a úroky ročně nulanulanic. Jinými slovy, efektivní úrok na Sporožiru je dnes těžce záporný.
U stavebního spoření to bylo tak – nejprve 120,- Kč za vedení účtu za rok, dnes dělá tento poplatek 300,- Kč, k němu je ještě „přiražen“ poplatek 180,- Kč za úrokové zvýhodnění, které mi při založení smlouvy spořitelna nabízela jako výhodu. Asi před rokem byl tento poplatek zaveden, nedávno za něj Úřad pro hospodářskou soutěž uložil stavebním spořitelnám pokutu. Nadzvedlo mně ale, že pokuta nebyla udělena za zavedení poplatku (zdůrazňuji: Jako klientovi mi stavební spořitelna nabídla úrokové zvýhodnění jako výhodu, dnes mi tuto výhodu zpoplatňuje – čili „sleva není zadarmo“), ale za to, že se na něm stavební spořitelny mezi sebou prý dohodly.
Při studiu na VŠ jsem se dozvěděl hlavní princip fungování banky: Jedni lidé do banky peníze dávají, za to jim banka platí úroky. Druzí lidé si peníze půjčují a za to platí úroky – o něco vyšší – bance. Z rozdílu v úrocích banka žije. Tento princip je obdobný jako u obchodníků, kteří si vydělávají nákupem a prodejem zboží a jejichž zisk vychází z rozdílu mezi nákupní a prodejní cenou.
U českých bank dnes figurují oproti výše popsanému principu navíc ještě poplatky, které fungují tak, že banka je může kdykoliv zavést, kdykoliv zvednout jejich výši, a to i v průběhu smluvního vztahu. Z toho vyplývá, že pomocí poplatků je možné libovolný produkt libovolně a kdykoliv zdražit. Horní hranice není omezena. Co se stanovení konkrétní výše poplatků týče, tak veškeré smlouvy mezi bankami a klientem v podstatě jen odkazují na jakýsi sazebník, který je zcela a jednostranně v moci banky. A to mi přijde nespravedlivé, pro klienty nepřehledné a od bank dost vyčůrané – nabízí se označení zmrdí – a mělo by se to změnit.
Přitom řešení by bylo snadné, alespoň z mého pohledu: Zrušit poplatky s tím, že veškeré náklady budou promítnuty do úrokové sazby, přičemž údaj o úrokové sazbě by byl povinnou náležitostí smlouvy mezi klientem a bankou. Takový systém by byl přehledný a klient by jasně věděl, na čem je. Paradoxní situace je dnes u hypoték – relativně nízká úroková sazba, ale vysoké poplatky. Úroky z hypotéky si klient může odečíst od daňového základu, ale poplatky samozřejmě ne. V případě hypoték by tedy na přehlednějším systému s vyšší úrokovou sazbou bez poplatků klient ještě něco málo vydělal a banka o nic nepřišla.
Protiargumenty proti mému názoru bych od bank čekal asi v tomto duchu: Každý poplatek je spojen s určitou službou a potažmo s nějakým nákladem, a podle toho se poplatky také nazývají. Určitě by padl i argument o zvyšující se úrovni bankovních služeb. Když se ale zamyslím nad jednotlivými poplatky, přijde mi systém poplatků ještě paradoxnější – vezměme třeba 2 nejobvyklejší poplatky:
Poplatek za vedení účtu: Peníze dávám do banky, abych s nimi buď mohl disponovat (Sporožiro), nebo aby vydělávaly (t.č. není můj případ). Předpokládám, že banka má o mé peníze zájem (a taky o peníze dalších občanů a firem), aby je měla k dispozici ke svým obchodům. A že je skladuje na nějakých účtech, je to její věc, mě nezajímá a nevím, proč bych za to měl platit.
Poplatek za účetní položku: V podstatě to samé – vkládání a vybírání peněz vnímám jako něco, co by měly být při styku s bankou nejběžnější úkony. Stejně běžné jako u auta to, že jezdí.
Kdyby mi ve spořitelně přímo řekli, že úrok na Sporožiru je ‑10% p.a., bral bych to ze strany banky jako čistší hru než to, že mi oznámí úrok 0,5% p.a. a poplatky nejsou schopni ani přesně vysvětlit.
A tak by se dalo pokračovat. Kdyby se z poplatkové politiky bank poučili ostatní obchodníci, mohlo by to jednou vypadat třeba takhle:
Představte si, že jedete nakupovat do (hyper)marketu. Hned u vchodu zaplatíte Poplatek z cílové částky nákupu. To že útratu ještě neznáte? To se nedá nic dělat! Musíte ji odhadnout. Pokud bude nákup levnější, část poplatku holt propadne, pokud bude nákup dražší, poplatek při placení ještě dopočítáme. Tak takhle nějak funguje Poplatek za uzavření smlouvy o stavebním spoření. Při zakládání smlouvy o stavebním spoření na mě koukali jako na Marťana, když jsem se je snažil přesvědčit o svém celkem prostém úmyslu – zatím si spořit dle svých možností a nějakou cílovou částku a úvěr řešit, až budu a pokud vůbec budu potřebovat úvěr. Vždyť pokud pouze spořím a nechci úvěr, stejně nedostanu vyplaceno víc než naspořené prostředky (plus úroky plus státní podpora mínus poplatky včetně toho za založení smlouvy o stavebním spoření) a údaj o cílové částce je pro mě naprosto nesměrodatný.
Dále vám bude účtován Poplatek za pohyb po prodejně. (Viz Poplatek za vedení účtu).
Nakoupíte-li zlevněné zboží, bude vám účtován Poplatek za nákupové zvýhodnění (Viz Poplatek za úrokové zvýhodnění u stavebních spořitelen).
U pokladny vám bude zpoplatněna každá položka Poplatkem za nákupní položku (viz Poplatek za účetní položku) a Poplatek za vystavení účtenky (viz Poplatek za výpis z účtu).
Připadá vám to absurdní? Vždyť markety a všechny prodejny by tyto poplatky taky mohly zdůvodnit tím, že jsou spojeny s jejich službami a v jejich souvislosti vznikajícími náklady – podlaha v krámě se zašlape, je třeba hlídat zboží před zloději, nákup a obsluha pokladen taky není zadarmo atd.
Porovnám-li systém bank a systém marketů či prodejen, musím zkonstatovat, že systém prodejen je, když nic jiného, pro řadového zákazníka přehlednější. Byl bych velmi nerad, kdyby i ostatní obchodníci zavedli politiku bankovních poplatků. Raději bych viděl změnu v bankách a jejich produktech. Aby podobně, jako je na zboží v krámě cenovka, byla na bankovních produktech jedna „nálepka“ – a to úroková sazba.
(Zatím nikdo nehlasoval)