. …tedy…pan Jiří Pomeje…
“Těžko říct, co je depresivnější, zda jeho dluhy z filmu…, které dosáhly astronomické výše nebo to, jak dnes někdejší lev salónů a idol ženských srdcí žije…“ Tolik úvodní slova moderátora k senzacechtivému televiznímu publiku, které po celodenním shonu sestávajícího zčásti z pobytu ve fabrice a zčásti v putyce usedá večer co večer k televizi, aby si rozšířilo obzor o nějaký ten stupeň vlevo a mělo téma k diskusi u kafe, když soustruh stojí.
Pan Jiří Pomeje je na mizině, a tak chce pomocí publicistického pořadu České televize sdělit světu, alespoň tomu středoevropskému, jaký je to vlastně chudák. Reportáž začínala scénou, kterak herec a producent Pomeje sedí v prázdném divadelním hledišti a spolu se zvídavou reportérkou vedou interview o tom, jak po úspěších dopadl na držku. “Jednoho dne přišli a všechno oblepili, všechno včetně kávovaru…bla bla bla všechno, nic nezbylo, všechno…najednou nemáte nic…bla bla” skučí umělec nad iniciativním počínáním pánů exekutorů.
V dalším prostřihu je P.T. obecenstvu toto individuum představeno jako kdysi úspěšná megastar české kinematografie, vydělávající honoráře, které umožňují téměř neomezeně konzumovat svět velkých večírků, chlastaček a fetů se vším, co k tomu patří i nepatří.
Na vrcholu své kariéry, jak nám dále pan Pomeje sděluje, se rozhodl, že si splní sen a natočí film ve velkém stylu. Andělská tvář. Ne Pomeje, ten film. Rozpočet 67 milionů korun, hromada lidu, kilometry Eastman Color.
V průběhu příprav velkolepého projektu zahnul kramle generální partner. Asi věděl proč. Není partner, nejsou peníze. Herci a produkčnímu filmu v jedné osobě Pomejemu vstaly hrůzou vlasy na hlavě a vzniklo dilema: začít točit a riskovat zadlužení anebo stornovat nasmlouvané kontrakty (herci, štáb, lokality, bordely…), což by přišlo na nějakých bratru deset milionů. Budem točit… A tak se točilo a film se dokončil. Točil se v českých luzích a hájích a hradech a zámcích, točil se i na Kanárech, aby si štáb (crew-kdyby snad čtenáři D-F nerozuměli) taky něco užil. Dílo bylo tak zdárně dokonáno, i když na módně “leasing“, česky “dluh”, a zadlužený chudák Pomeje vkládal naději do intelektuálního publika, které utratí těžce vydělané prachy (i když se soustruh netočí) za kulturní povznesení nitra, což bude mít za následek návratnost financí, které si náš milý producent sháněl po čertech ďáblech, aby svět nepřišel o další oduševnělé dílo. Jenomže to by na světě nesměli být rejpálkové, kterým se cokoli nelíbí. Kritici, ti za všechno můžou, ti to všechno zprasili. Tři tejdny se lidi do kin rvali, ale pak to šlo… no víte kam.
Jiří Pomeje prostřednictvím reportáže dále vypovídá svůj smutný osud. Věřitelům časem začaly docházet nervy, a tak odprodali své pohledávky kdejaké, jenom ne česky mluvící verbeži. Tady se nám Jirka například smutně rozvzpomíná, kterak balšoje hairless molodci po návštěvě u Pomejeho odešli s prázdnou, litujíce se slzou v oku zkrachovalého producenta, kterému nedají ani nakládačku, ta bezkrká golemoidní hovada s inteligencí činky v posilovně mu nerozbijou hubu, protože vidí, že nejezdí v medvědu a má holou prdel. Teda pokud nepočítáme padesát milionů korun dluhů, jak řekla správkyně konkurzní podstaty páně umělcova statků.
Výše zmíněná anabáze není v různých podobách v dnešním světě nijak ojedinělá. Riziko podnikání. To může potkat Frantu, co má trafiku, i pana velkopodnikatele, proti kterému jsou raziči pod Kanálem hadry. Jenomže zatímco Franta se dá na chlast, podnikatel zdrhne na nějakou módní destinaci i s prachama, Pomeje udělá interview. A ne ledajaké. Musí to bejt progresivní médium, nejlépe televize a nejlépe taková, která má na koláči sledovanosti aspoň 110% včetně diváků v prenatálním stadiu života.
A tak máme možnost Na vlastní oči vidět kdysi šampaňským a kaviárem se přežírajícího umělce tuhle v záběru, jak si do misky sype národní jídlo většiny českých domácností – instantní polévku Huong-Ťchen, jindy zase kupuje ve smradlavém bufáči na Václaváku buřta na papírovém tácku …“vezmeme to ještě jednou, jo, a ten tácek otočte, ať je tam vidět i ta hořčice“… Také se můžeme pokochat snímky z vesnické hospody, kam herec teď chodí, pač mu nic jiného nezbývá, sedává u stolu se štamgasty – intelektuály, specialisty na politické, ekonomické a sportovní dění u nás i ve světě. K popukání je detail Pomejeho už tak strašidelného ksichtu spolu s naaranžovaným lahváčem v ruce… “dejte tu flašku vejš, ať neleze z kantny!” (pro neznalé – kantna je ve filmařské hantýrce rámec záběru kamery). Náš hrdina je též prezentován málem coby bezdomovec a nezaměstnaný, protože kdyby dělal například lopatou, tak mu stejně všechno seberou. Je zajímavé, že se nemajetnost a pobyty v knajpách nijak nevylučují.
V závěru tohoto spektáklu je umělcova naděje na dny budoucí. On se nevzdává. A i když to bude těžké, hodně těžké, vytrvá. Sežene sponzory, zase něco natočí a den, kdy – jak se Jiří Pomeje vyjádřil – bude znovu na nule, “rozumíte, ne že v plusu, ale na nule“, tak ten den bude jeho štastným. Všechno, úplne všechno a všem chce zaplatit. Mínus padesát milionů až k nule. Tak to má být. Už maká i na scénáři. Fajn.
Nečekejme, že diváci lačnící po senzaci budou přemýšlet o záměru autorů pořadu. Většině obecenstvu stačí to, co se jim nalije do koryta, a tím pádem budou slastně chrochtat. Slastné chrochtání znamená sledovanost a sledovanost rovná se kšeft. To je v pořádku, vydělávat na blbosti jiných je záslužné, celkem tomu i fandím. Už mě ani nezaráží, že je k tomu ochotna dát se naverbovat za mrzký peníz i zkrachovalá existence, která si za obdržený honorář koupí sáček se smradlavým obsahem, kterej, aby byl se zavřenýma očima a zacpaným nosem k žrádlu, se zalije vodou z kvalitní konvice Rákos origin. Jenom mě štve, že výsledný herecký projev hlavního hrdiny reportáže je silně odfláknutý, odráží se na něm hození párku na studium scénáře a hercovo špatné rozpoložení zřejmě vlivem absťáku z nedostatku heráku, absinthu či jiné múzupodporující srágory . Ještě štestí, že se na reportáži nemusel náš lkající herec-producent podílet finančně, to by se už na něj vybodla i správkyně konkurzní podstaty…
(2x známkováno, průměr: 1,50 z 5)