Za devatero horami a devatero řekami, žili byli strážnící PČR a svědomitě dohlíželi na hladký běh svého města. Jednoho krásného dne hostovalo místní fotbalové hřiště zápas s jiným fotbalovým klubem. I sjeli se fanoušci místní i hostů a radovánkám spojených s fanděním a vzájemným popichovaním se oddávali, popíjejíc u toho.
Pro čilé strážníky to byl pochopitelný popud vydat se do ulic pomáhat našim občanům a chránit je. Pomáhat a chránit.
Přichomýtli se jako osudem ke dvoum protilehlým partám, kdy jedna odcházela se stadionu a ta druhá na ně pokříkovala: „Vy čuráci opavští!“
Jeden mladík z uražených si to nenechal líbit a rozhodl se drzé místní ztrestá na podobně primitivní úrovni, na jaké byl napaden. Poté, co se značnou sebedůvěrou tři z nich složil fyzickým útokem na zem, rozhodli se konečně místní strážci zákona k činu. V přesile blížící se jeho věku na něj naskákali a obuškama jej přinutili kapitulovat, svíjejíc se přitom na zemi.
Pomáhat a chránit! To jest heslo, dle kterého by jistě každý svědomitý spoluobčan stejně surově zpacifikoval tohoto i každého dalšího takto společensky nebezpečného výtržníka, kterého popudí i obyčejná nadávka do „čuráků“. Být kolem řádoví občané našeho socialistického státu, jistě by divoce přikyvovali při každé ráně a dvakrát potom při každé dobře padlé na hlavu či ledviny.
Po rychlém divadelním kousku chránící orgáni nebezpečného výtržníka svázali policejními páskami nahrazujícími pouta, utaženými nadoraz. Nadoraz tak, ze při sejmutí musely být přepilovány. Mladík byl nucen nastoupit do jednoho z jejich vozů s rukama spoutanýma za zády jako vrah. A tak to má být! Pomáhat a chránit všechny slušné občany. To by řekl každý socialistický vlastenec a leckdo by si ještě ránu dvě přidal, ti červenější, minulosti znalí a věrní, ti by si i kopli.
Místní PČR orgáni však nejsou jen tak ledajací socialističtí vlastenci. Nejsou to ti, kteří by se spokojili s výpraskem na ulici a zadržením výtržníka. Nepodceňujte je, pomáhají nám a chrání nás za hranicemi našich chápání. Jaký příběh se tedy udál za zdma místní fízlárny? To leckterý uvědomnělý čtenář domysli. Orgáni mladíka znovu zbili, donutili svléknout do naha a uhodili obuškem za každou neposlušnost či disrespekt. Nahý pak byl donucen, opět obuškem, dělat kliky a dřepy.
Po více jak hodinovém ponížení, mlácení a pokutování tisícikorunou mu byly navráceny téměř všechny jeho věci a byl propuštěn. Na drzou otázku: „Kde je obsah mé peněženky?“, mu orgán rozvážně pohrozil obuškem, což dočasně morálně napravený mladík pochopil a zdekoval se.
Příběh zde končí, povídání však nikoliv.
Inu jak se ve skutečnosti mají fakta? Nijak, jsou to vsechno lži a pomluvy: Prohlašuji, že všechny konkrétní uvedené data, místa i osoby v tomto článku jsou zcela smyšlená a nepravdivá. Stejně jako celý příběh je jen bohapustý výmysl a snůžka lží človeka s bujnou fantazií, který spadl ze schodů.
Naši skuteční strážnící, narozdíl od těch imaginárních ve vymyšleném příběhu nejsou nic jiného než slušní a neúplatní lidé, kteří našemu národu pomáhají a chrání nás bez ironie a satyry, přesně jak to stojí v jejich motu.
Takovýto příběh, jako ten náš smyšlený, by se v naší moderní, pokročilé, evropské době nemohl stát. To určitě ne. A v žádném případě takové případy nemohou být na denním pořádku, s tím by přece už dávno někdo něco udělal. Takové příběhy patří snad jen do dávné a za záda hozené historie minulého režimu. V zamyšlení se, třeba i dřívější hrůzy za vlády komunismu mohly být jen snůšky lží dalších podobných výtržníků, co někde spadli ze schodů a nabili si vlastní vinou hubu. Nebo co měli tu smůlu a po pokojném vyslechu na Pankráci cestou dolů ze schodů spadli tak nešťastně, že si srazili vaz a za své neštěstí pak vinili stát a jeho zřízení.
Naopak, domnívám se, že dnešní situace volá pro posílení moci policie, aby mohli více a svědomitěji pomáhat a chránit. Odkazuji se na článek nedávno vydaný na D-FENS a na odkaz, uvedený v tomtéž článku na vládní návrh novely .
Myslím, že rozšíření pravomocí je stále malé a nedostatečné, protože s dostatkem fantazie lze stale vymyslet originální příklady situací, které snad ani sám život nevymyslí, kdy by větší moc v rukou policie mohla zachránit lidský život nebo majetek. Bez ohledu na to, jak často takové dané situace mohou nastat či nastávají a bez ohledu na potencionální negativní dopad na skutečně slušnou část společnosti. Ovšem o dopad na slušnou část společnosti přeci vůbec nejde a ani nešlo, nebo ano? A to je mou pointou milé děti…
(3x známkováno, průměr: 2,67 z 5)