Den to byl krásný a velmi podobný všem ostatním. Po dlouhodobém zdržování v praci, kdy jsem měl sezení s naším šefem z dalekého Chrchlylandu, který má ve zvyku vše natahovat a do každé druhé věty propašovat informaci „but I’m SixSigma blackbelt, I understand all problems“ (kdo měl s podobným zvěrstvem co do činění ví, jaký to dokáže způsobit škub oka) jsem v kalupu vyrazil směr vlakové nádraží v Holomóci, abych vyzvedl kolegyni a mohli se následně věnovat bohulibé činnosti kulturní.
Dojel jsem na parkoviště k nádraží se značným zpožděním a jelikož jsem kolegyni, ani její kytaru nikde v okolí neviděl, začínal jsem být značně nervózní. Rozhodl jsem se tedy zaparkovat me približovadlo a zavolat jí, abych zjistil jak se věci mají. V klidu zaparkuji na placeném parkovišti u nádraží, které stejně okupují pouze taxikáři a začnu vytáčet. A hle, presně ve chvíli co jsem umístil vůz mezi lajny, vyskočilo z poza buku pět orgánů chránících slušné lidi před piráty jako já. Na tu cca minutu co jsem se tam hodlal zdrzet jsem 20kč obětovat nechtěl, i rozhodl jsem se v danou chvíli předejít možné buzeraci z jejich strany, zařadil zpátečku a začal couvat. Leč v inkriminovanou chvíli jsem již měl u ucha připláclý telefon, abych od kolegyně zjistil, jak se věci mají. Plán byl následující: vycouvat, pomalu vyjet z parkoviště a během této chvilky vyřídit hovor.
Co se nestalo. Ze skupinky pomáhajícich a chránících ke mě začla plynout snůška vulgarismů („ty čuráku, okamžitě zastav“) a guru skupinky (nejstarší ochránce s brunátnou tváří a zjevnou sebejistotou získanou mocí) se hnal přímo k mému vozu se zaťatou pěstičkou. Pochopil jsem, že se mu zřejmě nezamlouvá mé telefonování, v klidu zastavil a čekal co se bude dít. Orgánoskupinkový guru přiběhl až k mému vozu a hned začal do okýnka křičet co si jako o sobě mýslím a podobně. Žádný dotaz typu „Pane řidiči, jste si vědom čeho jste se dopustil?“, prostě mě začal hned prcat (muj vzhled k tomu vybízí, neboť ve svých 31 letech vypadám tak na 24max a můj vůz vyšší střední třídy ve mnoha lidech evokuje pocit, že jsem zřejmě rozmazlený fracek, kterému papínek koupil autíčko, aby měl čím jezdit na ekonomku). Nenechal jsem se nijak rozrušit, v klidu ho odmávl rukou, dokončil hovor s kolegyní a pak se na orgánguru otočil s prostou otázkou: „Můžete mi prosím vysvětlit, z jakého důvodu tu po mě tak řvete?“ na kterou jsem dostal odpověď: „Dej sem papíry hajzle a nebuď drzej“. Predal jsem orgánu své doklady a to už dorazila i skupinka ostatních, mladších a podobně zapálených nohsledů. Nutno podotknout, že já už měl vycouváno a stál uprostřed parkoviště tak šikovným způsobem, že když náhodou někdo projížděl, musel to brát přes parkovací pruhy a já nemohl ani tam, ani zpět, neboť jsem byl tak nebezpečný, že jsem byl obklíčen. Ale co, aspoň měli opodál stojící rychlogumáci, opírající se o sve ochcávky f tedeíčkuvoe s honosným nápisem TAXI skělý výhled na celou situaci a slušně se jí i bavili.
A že to bylo veselé. Guruorgán oběhl mé vozidlo, kvůli ověrení vylepení všeho co na takovém vozidle má být a situace se ujal jeden s mladších kolegů, který mi začal vysvětlovat že jsem se dopustil velmi nebezpečného telefonování za jízdy. Vyslechl jsem jej, pokyvoval hlavou při výčtu toho co vše mě čeká, kolik za to bude bodů a tak dále a statečně čekal na ono vyslovení kouzelného „Budeme to řešit blokově, na místě?“. Vyčkal jsem si ještě přiblížení gurua na doslech a vytahl se se svý od začátku připraveným: „A můžete mi prosím říct, co tady chcete řešit?“, na to už se opět guru začínal dostávat do varu, abych mu vzápětí zkazil radost z nastávajícího konfliktu větou: „Uvědomujete si, že jsem na místě ležícím mimo komunikaci a tudíž se na mě právě v tuto chvíli zákon o pozemních komunikacích jaksi nevztahuje?“. Pohled na rozjetého a v ten okamžik prudce zabržděného orgána stál skutečně za to. Hodil mi papíry do okýnka, nabral 180° a zmizel s nadávkami na rtech z dostřelu. Rychlé gumy už neudržely uhihňávání a propukli v hurónský smích naplno.
Celá stiuace mohla skončit tímto uzavřena. Lidé se pobavili a mohlo se na to zapomenout. Nebýt mladšího orgánu, stojícího stále u mého okénka a laškovně opřeného o mé dveře. Zřejmě cítil povinnost zachránit čest svého stavu, potažmo zřejmě nadřízeného pouličního šlapáka a započal semnou o dané situaci diskutovat. Jak si to teda ale představuji, co bych třeba dělal, kdyby došlo na inkriminovaném parkovišti k dopravní nehodě zaviněné mnou. Tak jsem mu vysvětlil, že se toto pak řeší jako občanskoprávní spor a to posuzují jiné orgány, pokud je co posuzovat. Okamžitě následovala moje otázka, jak může celá jejich skupina jak tam jsou pomáhat a chránit, když neznají vůbec zákony, kterou mají prosazovat a navíc jsou vulgární ke slušným lidem, což se mi vůbec nelíbilo. I následovala fáze koleguomluvná a vysvětlující. Mladší policista nasadil skutečně psí oči a začal mi říkat, že se nemám čemu divit, ať si to zkusím trajdat celý den po městě a ještě v hospodě poslouchat vtipy o policajtech a dívat se jak se jim všichni smějí (podpořeno mávnutím ruky k taxikářům, kteří se již váleli po kapotách svých mladoboleslavských zdrojů obživy) a že si to mám zkusit obléci si uniformu, abych věděl jaké to je. Přesně tahle věc mě vždycky dokáže nádherně nadzvednout.
Úplně miluji narážky typu „Ty se máš, ty jsi v kanclu“ a podobné zhovadilosti, takže jsem orgánu trochu razantně vysvětlil, že si tu práci sami vybrali, že mohli jít klidně dělat do fabriky („si zkuste oblect si montérky a celý den jak robot zakládat do lisu“), nebo kamkoliv jinam a co se týče onoho vtipkování na jejich adresu, tak to si zrovna v tomto případě zavinili sami svým opojením moci a nutností si na někom dokazovat že oni jsou nadřazeni, místo toho, aby řešili někde skutečné problémy a skutečně pomáhali a chranili, jak to nosí na uniformách. Na toto se mi dostalo pouze smutného „Hmmmmm“, vrazedného pohledu guruorgánu zpoza stromu, pohřebního rozestoupení policejního kordonu a mého odjezdu vstříc novým dobrodružstvím doprovázeneho veselým máváním přítomných taxikářů.
(Zatím nikdo nehlasoval)