Vždy jsem si myslel, že jsem vůči novodobým šerifům v uniformách tak nějak rezistentní. Bral jsem to tak, že jsou tady, nic s tím nenadělám, pokud něco provedu, budu slušný a domluvím se, jsou to lidi jako každý jiný. Jak jsem byl bláhový…
Po tomto týdnu, kdy jsem se dostal několikrát do stavu nepříčetnosti, díky chování debilů, co si vozí prdel autě s nálepkama POMÁHAT a CHRÁNIT, jsem na tuto organizaci zanevřel.
27. 4.
cca 22:30 – Projíždím obcí, spíše taková prdel, pár obyvatel, v tuto noční dobu prakticky nikdo venku. Okolo silnice se nenachází žádný chodník. Od cedule k ceduli cca 2 km, a to možná přeháním. Přibližně 100 metrů před cedulí „konec obce“ nabírám rychlost na asi 70 km/h a projíždím okolo benzinové pumpy. Provoz nula. Ve zpětném zrcátku pozoruju auto, které vystartovalo od benzinky s brutálním efektem v podobě kouře od gum, blikajícím modrým majákem a houkačkou. „Co blbnou?“, říkám si. Zajíždím ke krajnici, ať mě můžou lépe předjet, asi někam spěchají. Fabka mě předjede, problikne na mě červený nápis STOP. Zastavím tedy a čekám, co se bude dít. Vylezou dva příslušníci, stáhnu okýnko a slušně zdravím: „Dobrý večer.“ „Řidičský průkaz, vaše doklady, které potřebujete k provozu vozidla a chcípněte si to, todle bude na dýl“, je mi odpovědí na pozdrav. Asi mají nové interní předpisy, jak se mají chovat k lidem, nevím. Vylezu ven, předávám jim doklady. Motor jsem nechal běžet. „Řekl jsem vám, že máte ten motor vypnout, jste neslyšel?“ Vzpomněl jsem si definici z autoškoly o tom, jak řidič nemá nechávat motor bezdůvodně běžet, působit hluk a smrad blablabla. Nastavil jsem tedy engine off, abych nedával šerifům důvod. A nastal celkem vtipný dialog.
P&CH: „Pane řidiči, víte, čeho jste se dopustil?“, vrací mi doklady se známou průpovídkou.
J: „Bohužel, netuším, svítit svítím, doklady mám v pořádku, technickou jakbysmet…“
P&CH: „Ta rychlost… Víte, kolik jste jel?“
J: „Nevím, asi 60kou, blížil se konec obce, je večer, lidi tu nejsou, provoz žádný..“
P&CH: „To je mi u prdele, kolik jste jel, radar nemáme, ale podle nás minimálně kilo. To vůbec nevadí, co je tohleto?“ ukázal na nárazník.
J: „Tohle je nárazník, je to v encyklopedii“, začínal jsem být celkem překvapen, co za dementy berou k Policii.
P&CH: „To vím taky, ale tohleto je ostrá hrana, a tudíž ohrožení bezpečnosti silničního provozu!“, s úsměvem na rtech vítezoslavně prohlásil příslušník.
Zalapal jsem po vzduchu nad tím, jak jsem mohl být okolí nebezpečný, když jsem jezdil s nárazníkem, kterým jsem v zimě zavadil o nános sněhu a došlo k ohnutí směrem ven o cca 2-3 cm. Pokud o tom člověk neví, ani si toho nevšimne. V duchu jsem napočítal asi do patnácti (deset bylo málo) a optal se, kolik bude tahle skoro vražda stát. „Máte to za litr….“ „Mám u sebe jenom 500 Kč, napište mi složenku“, odvětím chladně. „Tyvole, von už si dneska sebou nikdo nevozí prachy na pokuty, dej to sem!“ Páni kokoti odcházejí do služebního tanku. Chtěl jsem namítnout něco o potvrzení o zaplacení, ale vykašlal jsem se na to. Moje chyba, aspoň bych jim znepříjemnil službu. Odjíždím domů s pocitem, že tohle není to pravé ořechové, co si z našich daní platíme.
29. 4.cca 15:00
Ten můj hajzl, převlečený za nejlepšího přítele člověka (někteří jim říkají psi) si spletl hračku a překousal adaptér k notebooku. No nic, potřebuji ho k práci, vydal jsem se do nejbližšího okresního města, abych obešel obchody s elektronikou. Dorazil jsem do centra města, zaparkoval auto, a šel si vyzvednout potvrzení o zaplacení výpalného, jinak se tomu říká poplatek za parkování. Je to asi 400 metrů, blíž žádný automat není. Musel jsem si ještě koupit zmrzlinu, abych měl drobné. Vracím se k autu po přesně 7 minutách a vidím, že Městská policie se činí. Ale na mém autě. Mají v ruce botičku a začínají jí pasovat na moje auto. S úsměvem a pozdravem přicházím k nim, a chystám se ukázat lístek potvrzením parkovného.
„Jo milej pane, to může říct každej, že je to vaše auto…“, zpochybňuje, nejspíš vyučený pingl, kterého nevzali k PČR. Odemykám auto, jako důkaz, že to auto je moje, je to rychlejší než vytahovat doklady. „Dejte sem doklady!“ Podávám mu je i s potvrzením parkovného.
MP: „Milej pane, tohle máte starý, tohle neprojde.“
J: „Ten automat je 400 metrů daleko a nebere papírovky, nejsem Šebrle, abych kvůli Vám lítal jak pitomec…“, seberu mu papír z ruky, vrazím je za sklo.
MP: „Tak jak to uděláme?“
J: „Cože? Mám tady potvrzené parkování, čas mi běží, nějaký dva čůráci mi brání v tom, abych mohl nakoupit, tudíž pokud nenakoupím, nepůjde daň z příjmu do pokladny. Do té samé pokladny, ze které vás platí, a ze které jdou peníze třeba na benzin do vašeho kokotvágnu“, začínám křičet na eMPíky.
Lidi okolo se začínají bavit. Rudnoucí MP´s mi vrací doklady s všeříkajícím „protentokrát“ a odjíždějí. Začínám být zoufalý z toho, kdo všechno dnes dostane funkci a kolt za opasek.
1.5.2009 10:00
Je první máj, lásky čas, nikdo nemaká, já mám hlad. Aspoň, že aspoň místní Lidl má otevřeno jako v normální den. Zaparkuji na konec parkoviště vedle obrubníku, vedle mě stojí auta. Zalomím to do obchodu, proderu se německými důchodci, kteří nechápou moje: „Entschuldigung, könnte ich durchgehen?“ jako prosbu o to, aby dali košíky ke kraji a lidi mohli projít už tak úzkými uličkami, přežiju 10 minut ve frontě čekajíc, až se jeden teenager, taktéž používajíc nadřeč, dohádá o kurzu € vs. Kč a konečně vylezu ven. Už celkem hladový a lehce naštvaný mířím k autu. Parkoviště se mezitím celkem solidně zaplnilo. Za mnou stojí stříbrná Oktávka s modrými majáky a dvojitým SS, takovým způsobem, že nemůžu vyjet. Asi 50 metrů daleko bylo volné místo. Pomalu jsem začínal vydýchávat danou situaci. Zapálil jsem si a čekal až přijdou, abych mohl odjet. Asi po 20 minutách jsem čekání vzdal. Vzal jsem telefon a zavolal na služebnu. Celkem milý chlap mi odvětil, že nikdo přijet nemůže, protože mají všichni výjezd. Na mojí námitku, že tady nikoho nechci, ať zavolá svým kolegům, kteří jezdí v autě XKX-XXXX, aby se sebrali a přeparkovali si, reagoval vycvičeným tónem, abych vyčkal jejich příchodu a s větou “Však se domluvíte, jsme lidi, ne?” zavěsil. Asi jak kdo.
Moje přesvědčení, že vše se dá řešit klidem, šlo pomalu a jistě doprdele.
Po dalších 40 minutách konečně přichází z nedalekého vietnamského obchodu 2 uniformovaní příslušníci. Chovají se, jako by nechumelilo. Sebral jsem veškeré zbytky slušnosti:
J: “Dobrý den, prosím Vás, tohle Vám přijde normální, že takhle zablokujete auto?”
P&CH: “Do toho vám nic není, a byla to chvilka!”
J: “Doprdele, já tady čekám jak ten největší kretén asi třičtvrtě hodiny, než vy si uráčíte přijít a odjet!”
P&CH: “Uklidněte se, nebo si Vás projedem”, chtějí nasedat do auta.
J: “Víte co, sdělte mi prosím Vaše čísla odznaků”
P&CH: “A to jako proč, do toho vám nic není”
J: “Chci podat stížnost Vašemu vedení, z důvodu, jak se chováte k lidem, tedy těm, co Vás platí”
Okolo se začíná srocovat menší dav čumilů.
Policistům je to nejspíš úplně jedno: ”To vám nedáme, nic vám do toho není, a stěžujte si kde chcete…”
P&CH obchází auto, aby mohl nastoupit, když prochází okolo mě, strčí do mě, abych uhnul. Vzhledem k mé výškové I váhové převaze (tím nechci působit jako nějaký “bouchač”, tak to prostě bylo) by asi nebyl problém uniformovaného dementa odstrčit na zem a projít se po něm, ale asi by to nebylo úplně košér, nejspíš bych okusil vězeňskou stravu.
Po odjezdu policistů přišel ke mě postarší manželský pár s tím, že všechno viděli, dohodli jsme se na svědectví, vyměnili jsme si tel. čísla, pro případ, že bych podával stížnost na chování policistů. Přidala se k nám I jedna slečna s malým děckem, kterou pokutovali tito samí policisté za stání před jejím vlastním vjezdem (berte to jako JPP).
V týdnu se tedy chystám na podání stížnosti, už mám dost chování samozvaných šerifů, kteří se řídí vlastními pravidly, kaží vodu, pijí víno, a ještě jsou placení z naších nemalých daní. Vím, že je to nejspíše bezúčelné, ale chci mít čisté svědomí v tom, že jsem se jim, alespoň takto, postavil. Chtěl bych poprosit čtenáře, kteří mají s podáváním stejných/podobných stížností nějaké zkušenosi, aby se vyjádřili v komentářích, díky!
Článek byl sepsán ve stavu nasranosti, proto prosím omluvte gramatické, stylistické nebo jakékoli jiné chyby.
(Zatím nikdo nehlasoval)