Polemika s C. Höschlem o zákazu kouření

Je to dlouhé, je to nepřehledné, je to s křížkem po funuse, a přesto to podle mého není zbytečné. Jedná se o reakci na odpověď C. Höschla uveřejněnou v časopise Reflex 5/2017 a jeho následnou odpověď (modrý text). Bez přečtení původního textu z odkazu pak nemá smysl ve čtení dále pokračovat.

Vážený pane doktore,

hned zkraje bych rád podotkl, že ač jsem pravidelným čtenářem Reflexu, tohle je poprvé, co jsem se donutil k reakci.

*****to mne těší; škoda, že se taková vlna zájmu o protikuřácký zákon nezvedla už před tím, než byl protlačen.

Důvodem pak je způsob, jakým v pátém čísle děláte ďáblu advokáta.

*****mýlíte se, kouření advokáta nedělám, to jste špatně pochopil

Sbírkou argumentů se snažíte ukázat, že ač zákaz kouření v restauracích je zásahem do práv majitele, je zásahem akceptovatelným, neboť přináší takové výhody, které tento zásah ospravedlňují. Já se však domnívám, že Vaše argumenty i příklady jsou chybné. Text začínáte příkladem s gulášem, o kterém nakonec sám tvrdíte, že pro problematiku není relevantní.

****to tvrdím? Nemohu to ve svém textu najít, asi pro oči nevidím. Ale nelíbí-li se Vám příklad s kočičím masem přidávaným do guláše za účelem navýšení zisku v rámci svobodného podnikání soukromníka, zeptám se tedy jinak: je „naprosto v pořádku“ prodávání kokainu, heroinu (a třeba alkoholu mladistvým), je-li řádně inzerováno? Vždyť mají svobodnou volbu si ho nekoupit.

Čtenář je ovšem lehce manipulován tím, že kouření cigaret je přirovnáváno k něčemu podřadnému.

***** Manipulovat čtenáře proti kouření v hospodách bylo mým cílem, škoda, že se mi to povedlo jen „lehce“.

Následuje příměr k vypouštění větrů. Zde je kouření cigaret pro změnu přirovnáváno k něčemu, co se v naší společnosti všeobecně považuje za neslušné.

*****kouření ve společnosti je už dnes v mnoha civilizovaných zemích považována přinejmenším za stejně neslušné jako pouštění větrů

Pokud ovšem majitel usoudí (a dá zákazníkům na vědomí), že v jeho lokále je vypouštění větrů nanejvýš vítáno, tak kde je problém? A pokud jsem zákazníkem, kterému se to nelíbí, tak samozřejmě půjdu jinam. Nebudu tam vysedávat a posléze si stěžovat, jak to bylo strašné a mailovat na všechny strany, že je potřeba nový zákon – zákon o prdu.

****to máte pravdu; proto také nejsem proti kuřárnám. Jsem však proti tomu, aby jako kuřárny sloužily hospody, jež jsou určeny všem a nejsou svým posláním kuřárnami. Hospodský si může zřídit soukromý klub a třeba i prdírnu.

U cyklovýletu se pak dostáváme k podstatě problému. Ono existuje nějaké právo na hospodu, respektive hospodu nekuřáckou? Co když ani v těch deseti kilometrech žádná nebude? A co když bude mít zrovna zavřeno? Měl by snad stát garantovat určitou hustotu otevřených hospod na každých 100 km2?

***** Tak to jste úplně vedle. Já vůbec, ani v skrytu, nemám pocit nějakého „práva“ na občerstvení (hospodu). Ani náhodou. Já pouze říkám, že argument, že „si lze najít jinou hospodu“ je pitomý a nesmyslný, protože to ve většině případů není možné. Ve většině malých míst je sotva jedna, jestli vůbec. Čili ten argument by měl správně znít, že nekuřák má možnost volby do té hospody nejít. To je pravda. Ale jít do jiné, když tam žádná není? To je přece nesmysl. Tak ať tržní fanatici tenhle argument nepoužívají, je licoměrný. (Je to jako v té anekdotě o tom, jak se Kohn vystěhovává, úředník mu dá na globusu vybrat zemi, on nemůže žádnou pořádnou zemi najít, a tak se ptá, jestli tam nemají jiný glóbus).

Příměr s toxiny v rybníce pak kulhá na obě nohy (a opět příměr k něčemu zavrženíhodnému). Za prvé v rybníce žijí i další tvorové, kteří zpravidla na výběr nemají (což by se v restauraci stávat nemělo).

*****Omyl. V té hospodě jsou tím ohroženým druhem nekuřáci, neboť zpravidla volbu jiné hospody nemají (viz výše), podobně jako další tvorové v rybníce. Ale dobrá, nelíbí-li se vám to, dosaďte si tedy místo rybníka betonové koupaliště s uzavřeným systémem. Mohu si v něm mýt auto saponáty s tím, že komu se to nelíbí, ať se jde koupat jinam?

Za druhé velká část toxinů má tendence k perzistenci a akumulaci (hospodu stačí vyvětrat). S perzistencí pak souvisí to, že toxiny mají tendence se životním prostředím šířit (opět, těžko považovat vyvětrání hospody za měřitelné poškození životního prostředí).

*****viz výše

Argument ohledně zdravotního pojištění pak není tak docela argumentem v debatě o zákazu kouření v restauracích, ale argumentem pro úplný zákaz kouření.

****Jak to? Co má co dělat pojištění se zákazem kouření? Ten argument nechce říci nic víc než to, že rizikové chování není soukromou záležitostí člověka, jehož případná nadprůměrná konzumace zdravotní péče je hrazena se všeobecného pojištění. Je to tak trochu vždycky i záležitost všech, kdo do toho pojištění přispívají a svým způsobem na nadměrné konzumenty doplácejí. Nejlépe je to vidět na komerčním pojištění, kde se na extrémní sportovní výkony musíte připojistit, a na životní pojistce, jejíž výše se mění dosti exaktně v korelaci s rizikem úmrtí (věkem, chorobami apod.). Je pravda, že tento „malus“ si na kuřácích stát vybírá v jiné dani, ale to není dostatečně transparentní (viz níže).

Validní argument by to byl pouze v případě, že zákazem kouření v restauracích dojde k podstatnému snížení spotřeby cigaret.

****lepší ukazatel by byl snížení mortality v souvislosti s kouřením; ten totiž nemusí tak úplně korelovat se spotřebou cigaret, protože ty kupují kuřáci, kdežto v hospodách pasivně kouří i nekuřáci a personál. Nicméně ke snížení spotřeby cigaret po zákazu nejspíš opravdu dochází – viz další otázka.

Máte k dispozici data z ostatních zemí, která by takový trend ukazovala?

****Ano. Ačkoli mnohé údaj jsou protichůdné (jedna studie hlásí po zákazu kouření v Irsku a Skotsku nárůst spotřeby cigaret, několik dalšího naopak vypočítává nápadný pokles: v Irsku pokles o 16% do půl roku po zákazu, v Anglii o 11% první měsíc poté, co zákaz vstoupil v platnost. [Zdroje: Langlands, Eva (15 October 2006). „Cigarette sales up 5% despite smoking ban“. The Times. London. Retrieved 7 April 2010; Pagnamenta, Robin (21 August 2007). „Cigarette sales drop 7% in a month“. The Times. London. Retrieved 7 April 2010; BBC Cigarette sales ‚slump after ban‘ 2 October 2007 aj.]), rozhodující jsou agregované údaje tabákového průmyslu: Dokument firmy Phillip Morris z r. 1992 shrnul obavy tabákového průmyslu z dopadu zákazu kouření na prodej tabákových výrobků (cit.): „Celkový zákaz kouření na veřejných místech silně zasahuje (sic!) objem tabákového průmyslu. Kuřáci vystavení těmto zákazům spotřebují o 11%-15% méně než je průměr a přestávají kouřit s frekvencí o 84% vyšší než je průměr“.

Jste si jistý tím, že kuřáci svou léčbu nemají zaplacenou?

****nejsem

Dle serveru HaSIM (Health and Social Insider Monitor) spotřebuje zdravotnictví v ČR ročně 292 miliard Kč, přibližně 230 miliard Kč pak je vybráno na pojistném. Daň z tabákových výrobků pak vynesla v roce 2015 přibližně 50 miliard Kč. Dále se pak dá počítat s tím, že kuřáci se dožívají nižšího věku a tak stát šetří nejen přímo na jejich důchodech, ale i na nákladech na zdravotní péči v jejich vyšším věku. O tom, zda jsou kuřáci pro státní rozpočet plus či mínus, se vedou spory a studie se rozcházejí (můžeme se pak bavit o vlivu zadavatele studie na výsledek dané studie…). Vzhledem k nízké relevanci této otázky k zákazu kouření v restauracích a vzhledem k její nejednoznačnosti, pak stěží může být argumentem pro zákaz kouření v restauracích.

****tak to jako argument opusťme

V tomto světle pak padá i část Vašeho textu o kolektivistické solidaritě versus nesvobodě. Zůstává jen ta nesvoboda.

*****Ne tak úplně. Obávám se, že právo svobodného podnikání nelze povýšit nad veřejný zájem za všech okolností; je to sice sympatické, ale není to ve všech důsledcích dost dobře možné. Kdyby zájem individuální [nevystavovat se riziku komplikací] převažoval nad veřejným například ve věci očkování, polovina dětí by dnes umírala na záškrt a neštovice dřív, než by se dožila školního věku, jako tomu bylo před zavedením povinného očkování; a to i v případě, že část populace by se dobrovolně očkovat dala.

S tazatelem pak plně souhlasím v tom, že je jí kolem čím dál víc a tempo utahování šroubů se zrychluje. Proto je škoda každého mlčícího hlasu, který může být slyšet.

****to plně souhlasím; jen se obávám, že zrovna zahulené hospody nejsou v boji za svobodu tím nejpříhodnějším hřištěm. O tom ale v Rx 5/2017 píšu.

O hlasech hájících neobhajitelné pak raději pomlčím. Snad budete mít také tolik pochopení, až v rámci boje za krásný nový svět dojde i na Vás.

****ano; asi jako kuřáci většinou pozdě bycha hodí, když je skolí infarkt, mrtvice nebo rakovina plic. Takoví holt jsme.

Toto téma by se snadno rozplizlo na dalších několik stran, a proto už to raději ukončím.

***já taky

Závěrem bych Vás pak chtěl požádat o možnost zveřejnit Vaši případnou odpověď na internetu. Samozřejmě neupravenou a nezkrácenou.

***Rád souhlasím, ale s podmínkou, že to neupravíte (ani svůj text) a neokomentujete, protože já bych neměl možnost komentovat Vaše komentáře a kdyby ano, byla by to nekonečná diskuse, což by asi nebylo úplně produktivní. Také prosím, abyste dal tyto linky na odkazy:

Sloupek v Reflexu, na který odkazujete.

Obavy Philip Morris, jak klesá prodej cigaret po zákazu kouřit na veřejných místech.

PS: V pohostinství nepodnikám a mé příjmy nejsou nijak spjaty s výrobou a prodejem tabákových výrobků. Rovněž nejsem novinářem. Kuřákem jsem pak nanejvýš příležitostným, kdy jednou dvakrát do měsíce si dopřeji potěšení z dýmky.

S pozdravem,

Jan Bednář

Zdravím a děkuji za dobré protiargumenty.

P.S.

S tím svátečním kouřením jsme na tom podobně.

19.02.2017 Jan Bednář

Související články: