Bylo nebylo, ale spíše bylo, než nebylo, jedno autíčko. Autíčko bylo udržované, myté, krásně lesklé, prostě radost pohledět. Postávalo na ulici a chlubilo se svým zjevem, krásné, hrdé.
Autíčko bylo hodné, nikdy nikomu neublížilo, nikdy nikoho nenabouralo, své páníčky poslouchalo na slovo. Prostě příkladné vozítko.
Vozilo páníčky rádo i na nákupy, kde si páníčci kupovali věci pro radost svou a občas i radost autíčka. jednou takto dopravilo milé autíčko pánečka na nákup a poté na poštu, kde na páníčka čekal veledůležitý dopis oznamující nějakou naprosto banální věc, kterou ale bylo nutno říci zrovna dopisem. Stálo před poštou a trpělivě čekalo. Když tu snědý výrostek přiskočil a fascinován taškami v kufru, jal se autíčko lámat zámek u spolujezdce. Nestihl však svůj úkol dokončit a byv vyrušen pánečkem vycházejícím z pošty, zbaběle prchnul k Neumětelům. Autíčko podstoupilo amputaci zámečku a zaslepení takto vzniklého prostoru, protože páníčci naznali, že tento zámek je stejně zbytečný a jeho obnovení nestojí za tuto částku požadovanou značkovým autolékařem.
Autíčko se pomalu vzpamatovalo, když jednou ho takto páníčci nechali stát na ulici před jejich domovem, aby se mohlo chlubit svým krásným zjevem, chlapáckou záslepkou přes zámek, aby mohlo zrcátky házet prasátka na kolemjdoucí lidi. Den se překulil v noc, obloha se zatáhla, když tu se k autíčku připlížil tmavý stín vybavený ……………… šroubovákem a autíčku naprosto drze i přes důrazné protesty ukradl RZ. Autíčko bylo smutné a nevědělo, jak to pánečkům říci, tak se choulilo pod stromem a zbaběle čekalo, až páníčci přijdou.
Páníčci přišli, zajeli na policii a krádež oznámili. Protože autíčku bez značek vykukoval ošklivý černý plast, vydali se páníčci na magistrát. Ovšem mašinka na pořadová čísílka ostentativně vyplázla jazyk s nápisem říkajícím, že dnes už páni úředníci nemohou, že mašinka již vydala více číselek, než je kapacita pro daný den. A stejný postup opakovala mašinka pravidelně, i když na magistrát přišel člověk hodinu po otevření. A dny plynuly a autíčko i páníčci si zvykli na absenci značek, přestože ještě jednou za týden za dva zavítali po práci na magistrát, aby ošklivý výdejník lístků plazil jazyk se stejným poselstvím stále dále.
A pak přišel ten den. Jedné krásné soboty dovezlo autíčko pánečka odpoledne ze školy, kde se páníček snažil i přes pokročilý věk dále vzdělávat, domů. Autíčko bylo šťastné, že je užitečné a opět hrdě házelo prasátka na kolemjdoucí. A opět večer, šero, stín pohybující se tmou. Autíčko se celé rozklepalo strachy. A mělo proč. Stín vrazil něco tvrdého do zámku u kufru a zapáčil. Po chvilce již seděl v autíčku a připojoval novou řídící jednotku (či co), aby obešel imobilizér autíčka a k tomu lámal zámek u volantu, aby autíčko zabránil udržet kolečka v jednom směru. Ráno páníčci jen smutně koukali na mezeru mezi auty, která zbyla po autíčku. Případ předali hodným pánům od policie, kteří se ujali osvědčení o TP, že ho pošlou na magistrát, sepsali protokol a zahájili celostátní pátrání. Pánečci plakali, truchlili, smutnili.
Druhého dne večer zvoní u dveří hodný pan městský policista. „Nechybí vám auto?“ táže se bodrý jinoch. Autíčko se našlo. Nějaký halama s ním ujel jen pár kilometrů a nechal ho zaparkované před jakýmsi domem. Zámeček pod volantem mrtvý, autíčko smutné a ponížené. I zavolali pánečci odtahovou službu a za nemalý peníz nechali autíčko opravit.
Autíčko tedy jezdilo znovu po ulicích, nebylo však již veselé. Bálo se. Bálo se hodně. Tu najednou, když veze páníčka po neveselém dni v práci domů, spatří hodného pána policistu, jak na něj mává červenou plácačkou. Autíčko ví, že nic ošklivého neprovedlo, tak s páníčkem rádo zastavuje, aby nechalo páníčka poklábosit s tím hodným pánem. Policista ovšem není hodný, ani bodrý. Ba je přímo nepříjemný. „Kde máte značky!“ vyjel po páníčkovi. „Ukradené, tady je protokol.“ pravil páníček a přitom podává ne již tak hodnému policistovi velký techničák a všechny ostatní doklady. „Kde máte osvědčení o TP?!“ policista je již vysloveně nepříjemný. „Na magistrátě, protože nám autíčko nějaký hulvát ukradl a vaši kolegové ho poslali na magistrát.“ tiše šeptnul vydeptaný páníček. „To jako jezdíte bez značek a OTP?!“ téměř zařval policeman. A páníček mu začal vykládat smutný příběh autíčka. „To je jedno, bude to za 300,-!“ odbyl ho bez mrknutí policista. Páníček je člověk celkem slušný a ví, že chybu (ač ne zcela svou vinou, měl si na vyřízení dokumentů vzít dovolenou) udělal, poprosil tedy policemuže, aby vypsal bloček a složenku. Policemuž se tázal: „Vy u sebe nemáte hotovost?!“ „Inu, nemám, jsem zvyklý platit kartou.“ děl páníček dívaje se na špičky svých bot. „Kde pracujete?!“ vyštěkl orgán a vražedně zahlížel. Páníček byl tak šokovaný drzostí toho dotazu, že reagoval nepatřičně a tuto skutečnost žábě sdělil, naprosto vyveden z konceptu drzostí onoho tvora, který se ptá na věci, po kterých je mu hovno. Policemuž tedy odchrochtal do vozidla, vypsal bloček a s kázáním o nutnosti mít doklady v pořádku poslal páníčka vstříc domovu. Autíčko bylo smutné, že je páníček naštvaný a tak celou cestu domů jen smutně chrochtalo.
A já se ptám: Proč mám platit pokutu za neschopnost magistrátu zřídit potřebnou kapacitu pro vyřizování žádostí občanů? Proč mi OTP z magistrátu neposlali stále zpět? Proč mám neustále platit nějaké drobné i větší opravy auta jen proto, že policie není schopná ohlídat můj majetek? Proč tito policemuži raději nechodí po ulicích, nejsou všude vidět, nechytají lumpy? Proč místo toho raději dřepí někde za bukem a vypisují bločky? Proč na ulicích vidíte policejní hlídku tak maximálně každou druhou středu sudého měsíce, když zrovna moc nefouká a to ještě když vypisují pokutu nějakému chudákovi? Proč já tedy vůbec platím daně, když stát není schopen zajistit bezpečnost mého majetku? A proč za to nakonec ještě platím pokuty?
(4x známkováno, průměr: 2,75 z 5)