Bylo mi krásných 18 let. Zatímco já opouštěl střední školu z velkými plány, stát si mnul ruce, že má v produktivním věku další dojnou krávu.
Snad každý mladý člověk, jenž se vrhá do pracovní džungle po ukončení jakékoli školy, má poněkud idealizované prostředí, do kterého je nyní uvrhnut na dobu, která končí odchodem do důchodu nebo fyzickým skonem. První setkání s byrokracií na jakémkoli úřadě je pro člověka, který vypadl ze dveří
pohodlné známkovací fabriky téměř hororová záležitost. Surová realita světa pracujících, působí na normálně smýšlejícího jedince, opouštějící ochranné zdi škol, jako špatný sen a z dítěte se musí ze dne na den stát dospělý. Všichni jsme to prožili s vyjímkou opálenější části obyvatelstva této země. Jediným kladem této metamorfózy člověka je, že za tuto dostává věc, jenž jej činí v přímé úměře k jejímu množství svobodným. Prachy.
Snad každý občan této země disponuje běžným účtem u banky, či podobně se tvářící instituce. I já svěřil správu svých skromných financí, hned po nalezení prvního chlebodárce, jednomu z těchto zařízení. Bylo to v roce 1994 a ústav se jmenoval IPB. Pominu-li fakt, že jsem se o své peníze několikrát bál, vinou machinací a skorokrachem tohoto ústavu, měl jsem od této banky, až na několik nejapných žertíků od žen a mužů za přepážkami, celkem pokoj.
Vniknutí okukleného gestapa se žlutými nápisy na zádech do prostor banky a politická šaráda před televizními obrazovkami, učinila konec éry plateb z účtu s logem žlutého lva. Mocná Československá obchodní banka vzala pod křídla špatnými zvěstmi a politikařením provázeného lvíčka, aby jej tak ochránila před nevyhnutelným koncem. Nu což, banka jako banka, myslel jsem a svůj běžný účet s pravidelnými platbami ponechal osudu, který určoval nový vlastník. Jelikož si nedělám velké iluze o tom, že by některá na našem trhu působící banka nabízela nějak extrémně dobré služby pro zákazníka, nemínil jsem s touto skutečností nic dělat. V prvních letech služeb správcovské banky mi hnulo žlučí jen veškeré přesměrování účtů, které bych musel tak jako tak podstoupit změnou bankovního domu. Klidné soužití mého účtu spojeného s ČSOB narušila až příhoda, která mě jen utvrzuje v domněnce, že člověk znamená pro jakýkoli úřad či instituci méně, než pověstný prd.
Abych začal od začátku. Na jakýkoli formulář, kterým provádíte platbu, převod či jinou transakci se musíte podepsat. Ale není to jen tak obyčejný podpis. Když si zakládáte účet, banka Vám ve shluku formulářů s paragrafy a ujednáními, podstrčí rafinovaně vyhlížející papír, jenž nese název podpisový vzor. Ten má zabránit tomu, aby Vaším osobním účtem a hlavně s penězi, neoprávněně nedisponoval jiný člověk, než ten, který je uveden jako majitel účtu. Člověk by řekl, chytrá věcička, snad si za takovou snahu o ochranu mých peněz ta banka své peníze skutečně zaslouží. Nevím zda se jedná jen o mou úchylku, ale stalo se mi to, že se můj podpis za deset let poněkud změnil. Člověk čas od času zadává nebo mění pravidelné platby s tím, jak se služby a věci zdražují a jednoho dne, asi týden po zadání nového příkazu k úhradě, mi banka napsala stručné oznámení. „Dostavte se prosím k ověření podpisu k trvalému příkazu č…… podaného dne…..atd“. „Sakra“,dím,“zase půlden v čudu“. Pak se uklidňuji a v duchu začínám pochvalovat banku, že hlídá mé peníze ostražitě.
U přepážky mě po půlhodině stání ve změti lidských těl přivítal usměvavý mládenec, s nímž jsem další hodinu a půl strávil v některých chvílích pro mě velmi nepříjemným rozhovorem. „Zde máte formulář pro vyplnění trvalého příkazu k úhradě, ten který jste podal, byl zamítnut“. „ Já z dopisu chápu, že budete ověřovat skutečnost, že se jedná o právoplatného majitele účtu a po ověření jej schválíte k proplácení“. Takto zněly první věty našeho absurdního rozhovoru a s plynoucím časem, se fronta k přepážce s mou maličkostí a mým protivníkem z řad zaměstnanců banky, začala rozmělňovat do zbylých lidských hadů. Nemaje prozatím představu o úmyslech protihráče, vypsal jsem znovu formulář trvalého příkazu a podepsal jej. Ten člověk za přepážkou mi jej s úsměvem vrátil a řekl, že takto se nepodepisuji a tudíž je tento doklad neplatný. Zírám. „Prosím Vás, já jsem majitel účtu, což jsem schopen doložit doklady, a Vy mě tvrdíte, že se takto nepodepisuji“. „Dle podpisového vzoru, který má naše banka se Váš podpis neshoduje s podpisovým vzorem, na doklady totožnosti v tomto případě nelze brát zřetel“. Začínám si uvědomovat situaci, ale prozatím se ovládám a ptám se tedy na další postup, aby tato fraška měla šťastný konec.
„Navrhuji Vám změnu podpisového vzoru, tak jak se podepisujete nyní“. „No vidíte, že se domluvíme“. Začínám vypisovat první řádky rukopisu změny podpisového vzoru, ale než jsem se dostal do poloviny, přerušil mě ten človíček větou, po které jsem se přestal vyjadřovat spisovnou češtinou.“ No teď si uvědomuji, aby byl formulář platný, musí být podepsán podpisem shodným s podpisem z prvotního podpisového vzoru“. Chvíli jsem přemýšlel,
jestli ho píchnu propiskou do oka, nebo ho vezmu mosazným stojanem nacházejícím se u mé pravé ruky. Zavrhuji fyzické násilí a pokouším se slovně o nějaký další kompromis. „Co mi teda do prdele navrhujete, abych udělal, abychom tuto situaci vyřešili?“. Chvilku na mě civěl a bylo vidět že by se mě rád zbavil. Podal mi čistý kus papíru a řekl, ať se zkusím nanečisto podepsat a on mě bude navádět, jak se správně podepsat tak, jak jsem to učinil před deseti lety. Ano, čtete správně. Banka, s pomocí svého zaměstnance ze mě udělala nesvéprávného blbečka učícího se správně se podepsat tak, aby byla spokojená. Bezmoc, která se mnou cloumala prodlužovala moje utrpení a každé „Ne“ človíčka za přepážkou, mi vlévala ještě červenější barvu do tváře. Styděl jsem se za sebe, že nedokáži něco udělat, abych moje ponížení bance alespoň částečně vrátil. Takhle se kurva nechat vojebávat !!! Když jsem popisoval třetí arch papíru, tak mě můj průvodce tajů mého podpisu začal povzbuzovat, že se začínám blížit. Pohled to musel být úchvatný. Okravatovaná kreatůra v koženém křesle za přepážkou, dává pokyny shrbenému individuu, před kterým leží cáry papíru, popsaným jeho vlastními podpisy. Jak se ten človíček začíná usmívat, svítá mi naděje, že zase budu moci volně disponovat svým těžce nabitým mamonem. Konečně dostávám pokyn, že jsem se správně podepsal a z vytrženou částí svého podpisu vyplňuji příkaz k úhradě.
Zamačkávám slzu dojetí, že se zase umím podepsat jako mladík a žádám formuláře k výpovědi z účtu.
Banka, ke které jsem přešel, umí dle dokladů totožnosti anulovat podpisový vzor a navíc gsm banking mi umožňuje, abych se s jejich zaměstnanci nestýkal. Nevím proč, ale myslím, že další podobný výstup by pravděpodobně ke škodě zaměstnance neskončil happy endem, jako v tomto případě. Zároveň si uvědomuji, že nebýt vstřícnosti mladíka, pod jehož dozorem jsem se naučil podepisovat, cesta k mým úsporám by byla daleko složitější. Nedovedu si představit další vývoj situace, nebýt jeho vstřícnosti a spolupráce. Na druhou stranu mohl klidně naučit podepisovat mým podpisem kdejakého Járu, protože jsem se vůbec nemusel prokazovat žádným dokladem totožnosti.
Umí tohle vaše banka? Nemusím, ale nemusím! Rozvahu a pevnou ruku přeje
Týpek
(2x známkováno, průměr: 3,00 z 5)