Podivný strojopis Romana Kefalína

Featured Image

Není to příliš dlouho, kdy jsem zabloudil do svého oblíbeného antiku. Rozhlédl jsem se po zboží, které tu při mé poslední návštěvě nebylo a takřka zakopl o ošuntělý psací stroj.

„Jestli chceš, klidně mi ho tu rozšlapej, budu ho vyhazovat,. Co s takovým krámem, stejně ho vyhodím. Prej patřil nějakýmu spisovateli, ale co já s tím,“ zařval na mě majitel obchodu, můj starý známý. Odvětil jsem mu, že bych si ho klidně  vzal, třeba jen jako dekoraci. Rychle jsme se domluvili na ceně a večer už starý psací stroj trůnil v mé pracovně.  Spíš ze zvyku jsem se podíval do kapsičky v kufru od toho stroje. A s překvapením vytáhl na světlo zažloutlý cár papíru s tímto textem:

„Á Kefalín ! Ani po smrti ma neprestanete prenásledovať“. Přesně tato slova dolehla k uším dušičky Romana Kefalína, která právě horečnatě bušila na nebeskou bránu. Za ebenovým stolem s obrovským monitorem bylo možno tušit jakousi mohutnou postavu, s velice povědomým hlasem.

„ Dobrý den, pane majore. Co tu děláte? Spíše bych na tomto místě byl očekával Svatého Petra. Že by ho kvůli vám degradovali?“
„Nerobte si zo mňa prdelky, Kefalín, bol ste zlý voják a aj ako civil ste bol prapočudný… Možem na vás zavolat vyhadzovača archanjela Gabriela a rovnou váš šoupne dolu ku generálu Luciperovi.“

Kefalínově duši vyschlo poněkud v krku, pokud je možno tento stav takto definovat i v astrálním těle. Terezky pokračoval už smířlivěji:

„No nebojte sa, nepošlem vás do pekla. Zatial som do večného ohňa poslal len  jednoho somára. Príde sem a zdraví Jó napót kívánok. Tak si hovorím, že toho kokota hunského pošlem tam, kam patrí všickni tito. A predstávtě si, Kefalín, on to bol arcibiskup Ostrihomský a v pekle provádel ťažkú kotrarevolúciu. Sedem čortov pokrstil-a keby ho súdruh Džerždinský nebol udal, možno by obrátil na vieru celé peklo a já by som tu pak byl zbytečný.Jaj, Džerdžinský má v peklu celú svú ČEKU, takú zpravodajskú sieť mu závidíme aj tu.Nu poslali nám ho sem zpäť, i s tými diably pokrstenými. Teraz jim šijú krídla a budú z nich čierní anjeli, čo o nich zpívá David Koller.“

 Postupně roztával, obrovitý major. Také Kefalín se již poměrně osmělil a zeptal se, kam tedy zmizel svatý Petr a jakto že o jeho zmizení nebyl ještě informován jeho náměstek na Zemi, aby o tom mohl zpravit všechny lidi.

„Je na dovolenke, zaslúžil si ju. Veď tu slúžil nonstop dvetisíc rokov. A to by unavilo aj vola. No já tu som, dá sa hovoriť za trest. Ako keď ma přidělili vojákovať k vám- imperialistom a štáckriplom. Zomrel som, ocitol som sa tu a starý pan otec Hospodin ma chciel ukázať celý Eden. No a keď ma upozornil na strom poznánia, okamžito som si prial poctivú sekeru – tu v raji Vám každé pranie okamžite splnia – a keď mi anjelíky to sekerisko priniesli, popílil som to svinisko. Hovorím vám, Kefalín, průser to bol strašlivý, starý pán ho musel stvoriť znova, čo by sme tu potom ukazovali novým obyvatelom. No a terezky som za trest tu. Ako svätý Peter, na dvatisíc rokov.“

„A co ostatní černí baroni, potkám se tu s nimi ?“ Intenzivně se zajímal asistent režie Kefalín.

„Hej, skoro všeci tu sú. Vojín Čilpán, pamatujete si na toho kreténa, nie? Tak ten keď prišiel,  dostal vela rozumu, aby sa mu to manko vyrovnalo. A terazky kontroluje rovnice po tom Ajnštajnovi. Pak možno stretnete aj Hamáčka. Keď sa dozviedel, že sa dúch svätý volá po latinsky spiritus sanctus, prakticky se od nej nevzdaluje. Hovorí, že posledných padesiať rokov svojho života bol so špiritusom jedna prdel, tak prečo by to malo byť po smrti inak, že. Tiež farár Štetka tu je,ale u neho sa to dalo tak nejak očakávať. Ale už bežte, za vámi sa tvorí fronta. Zastávte sa za mnou o dva tisíc rokov, až mi skončí slúžba. Popijeme a pohovoríme. Času tu máme veľa.“

Kefalín slušně poděkoval, předpisově zasalutoval a pozvolna odcházel směrem  ke světlu.

„ Kurva Kefalíne, pohni tou prdelí, jak dlouho tady na tebe máme asi čekat? Hobluj, vole, čepujou tu výbornou dvanáctku.“ Ve světle Kefalín uviděl mluvící postavu. Dle žižkovského dialektu a vysmoleného basu bezpečně identifikoval dlaždiče Vodičku. Bezděčně zrychlil.


25.10.2010 JŠK
Miloslav Švandrlík zemřel 26.10. loňského roku.

12345 (1x známkováno, průměr: 4,00 z 5)
252x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:58
D-FENS © 2017