Sledoval jsem v televizi přenos časovek z mistrovství světa v cyklistice v Kodani. Svou pozornost jsem neupíral pouze na časomíru, cyklistky a cyklisty, ale díval jsem se okem kamery i na prostředí, ve kterém se závodníci pohybovali.
Údajně projížděli okruh centrem města, tedy místem kde bychom očekávali historické památky, obchody, obchůdky se suvenýry, restaurace, hospůdky se zahrádkami na ulicích a náměstích, stánky, pouliční občerstvení, a k tomu spoustu lidí. Nikde jsem neviděl tramvajové koleje ani troleje tramvají či trolejbusů, dokonce ani zastávky městské dopravy.
Z historických památek bylo vidět snad jen údajné královské sídlo. Z dalšího, výše jmenovaného, pak už nic. Zato u zdí šedivých nebo cihlových činžáků, v jinak liduprázdných ulicích, byla opřena spousta bicyklů, jeden za druhým. Předpokládám, že chodníky nebyly kvůli závodům uzavřeny, přesto zely prázdnotou. Občas probliklo záběrem parkoviště, kde stálo asi tolik vozidel jako v Ostravě v padesátých letech. Diváci stáli podél trati ve sporadickém počtu, s čestnou výjimkou cílové rovinky, opření o své bicykly.
Při záběrech na ulice, které nebyly uzavřeny, bylo vidět minimum automobilů, zato na cyklostezkách na obou stranách ulic a po mostech jeli cyklisté, spořádaně jeden za druhým s dostatečným, zřejmě doporučeným, odstupem od sebe v nepřetržitém proudu. Ne družně, komunikujíce spolu, ale jakoby by to byli roboti hlídající si přísně svůj osobní prostor. Celkový dojem byl velmi ponurý, jako by se jednalo o společenstvo jedinců řízených jakýmsi centrálním mozkem.
Kladl jsem si otázky, jak tito lidé žijí? Kde a čím se živí? Kam chodí nakupovat? Kam se chodí bavit? Baví se vůbec? Sociálně-demokratické Dánsko na tom určitě, zatím, není tak zle, aby to tam vypadalo jako v Číně za Mao Ce Tungovy kulturní revoluce. Nenacházel jsem odpověď proč tomu tak je, proto jsem zkusil trochu pátrat na internetu.
Kodaň má cca 540 000 obyvatel, páteř místní dopravy tvoří tzv. lehké metro s celkovou délkou 16,5 km s 8 nadzemními a 9 podzemními stanicemi. Jestli je možno do něj nastupovat i s bicyklem jsem nezjistil. Doplňkovou dopravou jsou autobusy, opomíjím různé lodní spoje, které slouží spíš jako turistické atrakce. Proč je v centru města tak málo aut vysvětluje citace ze serveru orbion.cz.
„Autem do Kodaně zajíždět se moc nevyplácí. Zácpu jsem v tomto městě snad nikdy nezažila, ale v centru města je veliký problém s parkováním. Centrum města je rozděleno na tzv. červenou a modrou zónu parkování. Červená zóna vyznačuje nejužší centrum, modrá o něco širší. Parkování ve městě je velice drahé. Doporučuji zanechat auto někde v okolí Kodaně (ne tedy na okraji aglomerace, ale na okraji města Kodaň) a dále cestovat hromadnou dopravou.“
To by mohlo být vysvětlením proč je tam aut tak málo, když je něco drahé pro dány tak to musí být sakra drahé. I když půjčení kola za 20 místních K což je asi 80 našich taky moc levné není. O cyklistech další citace z výše uvedeného serveru.
„Dopravní prostředek, na kterém se jezdí za každého počasí a snad úplně všude. Nevadí, že skřípe a hrká, hlavně když jede. Dámy v botách na podpatku i v teniskách, v kalhotách i minisukních. Pánové v gala i v domácím. Není výjimkou, že potkáte muže v obleku, jak za nimi vlaje kravata i sako. Kolo je rozhodně levnější a často i rychlejší a na místo úspornější prostředek, než automobil. Kola jsou prostě všude, dokonce i na dně vodních kanálů, podél vlakových kolejí, atd. Kola si můžete vypůjčit ve vašem hotelu. Pokud to nejde, určitě Vám dají kontakt na nejbližší půjčovnu kol. V Kodani také funguje systém půjčování kol na dvacetikorunovou minci. Půjčíte si u stojanu kolo stejně jako nákupní košík a později jej zase vrátíte. Kola jsou většinou velice barevná, protože slouží jako reklamní plochy. Jejich sedla jsou pohodlná, ale jinak jsou poněkud rozhrkaná a moc nebrzdí. Ale to není zase tak potřeba, pokud jedete pomaleji, můžete brzdit i seskočením. Na kole je také plánek města s vyznačenými stanovišti, kde můžete kolo zanechat.“
Umístit zóny zákazu parkování v centrech a na vyhrazených parkovištích vybírat třeba 1.000 Kč/h za zaparkování, minimalizovat veřejnou dopravu a přitom se nabubřele prohlašovat nejekologičtějším městem světa. Tuto cestu zvolili zastupitelé v Kodani. Lidé vypadali tak nasraně a netečně asi proto, že k jízdě na kole byli sprostě donuceni. Umrtvená centra měst. Veškeré obchodní a zábavní aktivity přesunuty do super-hyper marketů na okraji. Neznám ideologii Auto*matu (nezajímá mne), ale obávám se, že někam tam směřuje.
Položme si otázku jestli takový stav chceme i u nás, třeba v Praze, Brně či Ostravě?
(10x známkováno, průměr: 3,40 z 5)