Vážení strážníci, musím vám nechtě poděkovat za poslední zásah proti agresorovi na Andělu, protože mi konečně v plném rozsahu došlo, v čem spočívá váš podíl na udržování bezpečnosti a veřejného pořádku.
Nespočívá v ničem, sami jste riziko pro bezpečnost a pořádek, vy jste ti, kvůli kterým se slušný člověk nemůže cítit bezpečně. Podceňoval jsem vás. Myslel jsem, že jste jen líní budižkničemové s mizivým právním povědomím, ale tento úsudek nebyl správný, protože je to ještě horší. Můj přístup k vám také nebyl správný. Původně jsem se domníval, že trocha arogance a přezíravosti nebude na škodu, ale mýlil jsem se.
Po ulicích se nám potuluje frustrovaná obecní ozbrojená brigáda, která má právní povědomí pankáče, jejím vzděláním může být maturita z čehokoli a která má status veřejného činitele, polovojenský výcvik a zbraně a vybavení, za které by se nemusela stydět armáda nějakého perverzního středoafrického diktátora, který pojídá syrové paviání penisy. Co čekáme, že z toho asi vzejde?
Dokonce to zašlo tak daleko, že KSČM jako duchovní matka nezákonných ozbrojených sborů je ochotna alespoň orálně posilování pravomocí strážníků zpochybnit, zatímco taková „konzervativní“ „pravicová“ ODS má jasno.
Městské policie máme už dvacet jedna let. Tak dlouho existuje zákon o obecních policiích. Jejich pravomoci i početní stavy kontinuálně rostou. Další kolo posilování pravomocí je právě projednáváno. Nejsou ve služebním poměru, jsou to zaměstnanci stejně jako zmínění metaři, vůči jednotlivci lze tedy vyvodit postih stejný jako vůči zaměstnanci. Neexistuje nad nimi žádná kontrola, nikomu se nezodpovídají, kromě vedení města, které je najalo. Pokud existuje nějaká „inspekce“, je to opět městský orgán, sedí v něm lidi spojení s městem a je to jen směšná hra na skutečnou policii. Jakkoli excesívní jednání tak prochází bez problému. Není mi známo, že by za těch 21 let jakékoli vedení jakéhokoli města veřejně a transparentně rozhodlo nějaký spor v neprospěch „jeho“ milice, i když pak třeba soudy učinily opak. Pokud došlo k nějakým nápravným opatřením, byla velmi nevýrazná a stala se „na pozadí“, zatímco fasáda obecních milicí zůstala vůči veřejnosti neměnná. Jsou to prostě za všech správní hoši.
„Služba“ veřejnosti u městské policie je plná vzrušujících zážitků. Například opilci buší hlavami do služebních vozidel. Naprosto spektakulární událost. Strážníci z Bohdanče, dva z toho již nyní odsouzení, trénují na válku s vojenskými zbraněmi. V Hradci se prohánějí na harleyích. V Ústí nad Labem si městapo najímá dětské agenty. V Praze se strážníci dokážou vypořádat i s takovými fenomény jako je levitace, asi jim přitom nedochází, že „levitující“ osoby jsou stejní podvodníci jako jejich oberführer obergynekolog primátor Svoboda, jen místo iluze bezpečí prodávají iluzi letu. Neuplyne týden, abychom nečetli něco, co přinejmenším mezi řádky naznačuje, že kohorty ozbrojených simplexů šláply v něčem vedle. Činnost obecních a městských policií také provází korupce a klientelismus v nebývalém měřítku, případy velitele Kotrouše nebo vedení MP z Jaroměře jsou přitom jen pomyslná špička ledovce. To by byla negativa.
Nyní pozitiva. Jak se zlepšila naše bezpečnostní situace za těch 21 let? Vídáme strážníky na ulicích, na těch samých ulicích, kde za bílého dne seženete drogy, kde vás za bílého dne okradou nebo zmlátí. I když se soustředíme na hlavní dominanty činnosti strážníků, tedy nasazování „botiček“, vybírání výpalného za odtahy „špatně“ zaparkovaných aut, boj s psími hovny na široké frontě, buzerování bezdomovců a měření rychlosti, musíme konstatovat, že i přes neobyčejné nasazení lidských i materiálních zdrojů hrazené z našich daní se pořád dál špatně parkuje, pořád dál se jezdí rychle, bezdomáči dál chlastají víno z krabic a pořád dál můžete šlápnout do psího hovna, přičemž se nijak nezměnila četnost ani (nicotná) závažnost těchto jevů. Z ekonomického i morálního hlediska by bylo správnější nechat ty řidiče, bezdomovce i psy na pokoji, protože jejich pseudodelikty znamenají v důsledku menší společenskou škodu než existence a zneužívání pravomocí drahými, nekontrolovatelnými a nekontrolovanými ozbrojenými sbory strážníků.
Muž s nákupní taškou, který se na Andělu zamotal „do výkonu pravomoci“ ozbrojených cukrářů, zahradníků nebo co to bylo, byl přímo prototypem agresora, na tom se jistě shodneme. Kdybych neviděl uniformy a měl rozhodnout, kdo je tady agresor, tak by to byli strážnici, protože jejich reakce je evidentně nepřiměřená a odpovídá chování podnapilého fanouška Sparty. Musím se nechtě ptát, co je tohle za lidi, nebo spíš co je tohle za sebranku, a dívám se na to čistě z lidského hlediska. Podle mě není správné, když mladý namakaný policista takhle hrubě zachází se starším člověkem, který evidentně navíc v útoku nepokračuje, a je mi jedno, jestli nějaký internetový zmrd tvrdí opak a za pomoci překrucování různých judikátů dospěje k tomu, že vlastně konali správně. Nekonali správně, z lidského hlediska a dokonce ani z právního. Dále viz zde.
Bohužel, musím konstatovat, že část odpovědnosti za to, že situace dospěla až sem, nesu i já sám podobně jako deset miliónů občanů této země. Ačkoli jsem byl mnohokrát svědkem různých lumpárniček strážníků, které je defacto řadily mezi ty skupiny, proti kterým mají bojovat, nechal jsem to plavat. Mám na mysli takové ty jejich triky se sdělováním neexistujících vyhlášek a zákonů řidičům s cílem přimět je zaplatit pokutu, jízdu pod majáky k pumpě na kafe, měření rychlosti v místech, kde to nemají určeno, požadování věcí, na které nemají nárok nebo nečinnost v případě, že mají jednat. Říkal jsem si, mají svoje nadřízené, a vůbec jsem nebral v úvahu, že ti nadřízení jsou stejná pakáž jako oni sami. A tak jsem také přispíval k vývoji, který má namířeno ke scénáři známému jako Battle of Athens. Strážníci totiž zcela odvykli faktu, že slouží veřejnosti. Doufám tedy, možná marně, že se veřejnosti rozsvítí a budou kritičtější a důslednější směrem k těmto lokálním armádám a nebudou jim nechávat procházet jejich skutky, a vnímám jako pozitivní signál, že jejich zásah na Andělu vyvolal takový odpor veřejnosti. Byl bych rád, kdyby to byl začátek konce nedefinované moci těchto lokálních starostenských soldatesek.
Podobně jako v případě přestupků, vidím zde určitou morální povinnost našeho crew stanout v pomyslné první linii naši lokální bitvy o Atheny. V příštím dílu článku popíšeme, jak se podává stížnost na strážníka a jaké bývají její důsledky, jak lze z pozice občana smysluplně využít (většinou zcela nefunkční a formální) dohled nad obecními policiemi a za co lze podat na strážíka trestní oznámení, jak se to dělá a kdy to hovado následně opustí službu.
(2x známkováno, průměr: 1,50 z 5)