Počet mrtvých při dopravních nehodách, aneb jádro pudla silničního fašismu v ČR

Featured Image

V životě mě sere hodně věcí. Migrující obohacovači, jejich hejtfrí vítači, připosraný politici, chrliči legislativních sprasků, manželka (občas), teplý pivo (vždy) a spousta dalších věcí. A taky tendlecten silniční fašismus, kterej v poslední době fakt nabírá grády. A protože jsem člověk zvídavý, u věcí, který mě serou, se snažím zjistit, v čem je jádro pudla. Kern Pudel má obvykle dva parametry. Zaprvé, co je hnacím motorem daného jevu a jaký argument je pro zblbnutí (pardon přesvědčování veřejnosti) používán jako kruciální.

Motor aneb motivace…

Nad motorem, či motivací původců chcete-li, není třeba přemýšlet, bylo o něm nejen zde npasáno již mnoho. Je stejný prakticky u všech těchto svobodu omezujících prasáren, ať už se jedná o zákaz kouření, míchání kytek do paliva, sponzorování sluníčkových elektráren, jánevímdosaďtesidalší. Je to, bez výjimky, obsedantní potřeba všech sociálních demokratů, neomarxistů, komunistů zelených i červených, ANObudelíp-istů a dalších mentálně retardovaných dobroserů diktovat těm blbejm vovčanům (rozuměj občanům a voličům) to jediné a správné pro jejich životy. Na rozdíl od jiných vykladačů nejsem přesvědčený, že tak konají proto, že tím sledují jiný hlubší smysl, jako třeba upevnění svých pozic až navěky. Oni tomu prostě věří. A o to je to horší.

Argument(y)…

Místní, dnes již převážně nesvobodná a deformovaná, média včetně naší pokrokové veřejnoprávní ČéTé prakticky denně informují o nehodách na silnicích s takovou intenzitou a četností, až by z toho jeden nabyl dojmu, že vydat se do každodenního provozu rovná se podpisu bianco šeku na jistou a strašnou smrt. Apropos ČéTé, proměna rádoby veřejnoprávní a nezávislé televize (tohle byl ostatně vždy oxymóron) na klon TV Hovna pod vedením jednoho a toho samého ředitele by vydala na samostatný článek.

Ale k věci. Opravdu každodenní a nechutné zdůrazňování smrti na silnici doplňované o citace „expertů“, prokládané vážnými tvářemi výše postavených opicajtů a úmorné opakovaní zhoršujících se statistik, jež jsou vždy ohnuté a znásilněné servilními reportéry a jejich šéfy, mě tak strašně vytáčí, že by z toho jeden blil.

Trocha statistiky nikoho ještě nezabila…

A tak, jak jsem na začátku říkal, protože jsem Homo Curiosus, trochu jsem zapátral na gůglu a během několika minut jsem našel velmi pečlivé statistiky úmrtí podle nejrůznějších parametrů – skupin, věku, příčin atd. Jedna zajímavá statistika (1) mapuje toto morbidní téma od roku 1970-2012 a jedna podrobnější pak pro roky 2005-2014 (2), zdroje jsou (díky Špidlo) na konci článku. Nemám tolik času, abych se v tom vrtal celý odpoledne, natož dny, ale při zběžném prozkoumání najdete hodně zajímavé věci. Pokusím se čtenáře nenudit, takže jen pár postřehů.

Dopravní mrtvoly 1970 – 2014

Na začátku 70. let běžně na silnici umíralo kolem 2.000 lidí ročně (2037 v roce 1970) proti nějakým plus/mínus 800 ročně dnes (786 v roce 2014 ). A to se ještě do statistiky (až do roku 1985) započítávaly pouze oběti, které měly v posledním okamžiku života interakci výhradně s motorovým vozidlem, tedy bez Bouchalových následovníků například. Velkou deformací porovnání statistiky mezi 1970 a 2014 je rovněž fakt, že nemám komparaci mezi počtem aut a počtem držitelů ŘP v těchto letech, ve skutečnosti by tak přepočtený ekvivalent úmrtnosti v 70. letech byl spíše vysoko nad hranicí 10 tisíc mrtvých.

ODF by zajásal

Ortodoxní Dopravní Fašista by tak jistě při pohledu na tato čísla zajásal a zvolal, tak vidíte, represe pomáhá a počet nehod se smrtelnými následky klesá. Následující úvahu nemám bohužel podloženou čísly, ale jen slaboduchý jedinec by si mohl myslet, že za smrtí 2 tisíc lidí v roce 1970 může agresívní a ničím neregulovaná šílená jízda pyrátů v eMBéčkách, 1203-jkách a jiných samohybech té doby, jejichž maximální rychlost v praxi dosahovala stěží dnešního rychlostního limitu na dálnici. Ok, taky jsem měl Š 1000 MB a Š 110 R a jelo to trochu více, přiznávám.

Pozitivní úbytek mrtvých na silnicích je však způsoben pravděpodobně jinými zřejmými faktory – jako je technologický pokrok automobilů jako takových, třeba taková blbá opěrka hlavy kdysi nebyla běžnou výbavou vozů, o deformačních zónách a airbagu ani nemluvě, nebo jen prostým faktem, že dnešní řidiči (ať už si o průměrném českém řidiči myslíme, co chceme) jsou více vyježdění ve výrazně hustějším provozu.

Úhel pohledu

Podstata porovnání statistik je však zcela jinde. Víte, kolik lidí zemře ročně v ČR? V roce 2014 to bylo 105.655 osob. Jo, přes sto tisíc lidí ročně zemře. Trojčlenkou zjistíme, že podíl mrtvých na silnicích vůči celku ve zmiňovaném roce je 0,74%! Jenže mediálně prostě není zajímavé dennodenně hlídkovat v nemocnicích a čekat na smrt některého z pacientů, která povětšinou ani neproběhne tak hezky dramaticky, jako na silnici. Mnohem výhodnější (rozuměj vohnouty sledovanější) je skenovat vysílačky, internet popř. nějakou prodejnou opicajtí děvku a vohnoutům do TV naservírovat nějakou tu pěknou mrtvolku v/vně rozsekaného auťáku, motorky, v nejhorším případě jízdního kola. Říká se tomu společenská vobjednávka soudruzi, vohnouta je potřeba postrašit, zlbnout číslama vycucanýma z prstu a pokálet vhodným zákonečkem či vyhlášečkou.

Nicméně ještě pár upřesnění z roku 2014 pro větší názornost:

  • 27.603 lidí zemřelo na nějaký typ zhoubného nádoru
  • 572 lidí zemřelo v důsledku pádu a 141 lidí se utopilo
  • 1.488 lidí zemřelo v důsledku úmyslného sebepoškození
  • 786 lidí zemřelo při dopravní nehodě (z toho 252 chodců, 67 cyklistů, 90 motorkářů)

Poznámka pro statistické rýpaly – z těch více než 100 tisíc lidí, zemře 35 tisíc v dřívějším věku, než je průměrná doba dožití v ČR, nejedná se tedy v absolutním čísle o přirozený úbytek obyvatel v důsledku stáří.

Ročně se tedy zabije vlastní rukou skoro dvakrát více lidí, než při dopravních nehodách nebo srovnatelné množství jako těch, kteří uklouznou na psím hovně plus těch, co nedoplavou přes vesnickej rybník.

Pokud bychom se tedy na fenomén umírání dle příčin dívali optikou silničního fašismu, pak by se měly zákonem zakázat také sebevraždy nebo nařídit povinné nošení plovacích vest i do vany. Hm, ten příklad mi tak hloupě zní, až mi přijde pravděpodobné, že to brzy někoho napadne realizovat.

Nenechme si srát na hlavu

Abych to shrnul, na silnicích se umíralo, umírá a umírat bude, stejně tak jako při každé jiné lidské činnosti anebo prostě umřete, protože máte smůlu a chytnete „raka“.

Jinými slovy, silniční fašismus nemá žádné relevantní ospravedlnění a jeho kruciální argument je vratká, kulhající a krátká nožička, která se blíží statistické chybě. Vlhký sen omezovačů automoto dopravy s nulovým počtem mrtvých na silnici nebude fungovat ani bez aut, podle citovaných statistik se totiž dokáží cyklisté zabíjet i bez podílu motorových vozidel.

Současná a hlavně ta průběžně upgradovaná buzerace miliónů řidičů tak nemá prostě žádný hlubší smysl kromě doplnění dalšího šroubku do motoru, o němž jsem psal výše, jehož jediným účelem je srát „ušlechtilé dobro“ do všech oblastí lidského konání.

Jsem realista, tudíž vím, že můj článek je jen dalším plivnutím do oceánu, na druhou stranu – třeba vám pár čísel a srovnání výše uvedených pomůže při argumentaci s někým, kdo vás bude vehementně přesvědčovat, že s tou džunglí na silnici je potřeba už něco dělat, že jo Máňo?

P. S. Mám elementární úctu ke každému jednomu lidskému životu, jistou nadsázku a zdánlivě necitlivý styl článku snad netřeba nijak vysvětlovat.


 

HOPE

  1. www.uzis.cz/system/files/demozem2012.pdf
  2. https://www.czso.cz/csu/czso/ceska-republika-podle-pohlavi-a-veku-2005-2014
12345 (307x hodnoceno, průměr: 1,30 z 5)
17 961x přečteno
Updatováno: 3.4.2016 — 22:49
D-FENS © 2016