Tak by mohla znít (s malou nadsázkou) nová povinnost pro motorkáře. Aspoň tak jsem to pochopil z článků, které vyšly11.8.2001 zde
a 12.8. 2011 zde.
Zkrátka jde o to, že se chystají legislativní změny, které se tentokrát budou týkat řidičských oprávnění pro řízení motocyklů, výcviku a povinností motorkářů v silničním provozu. Martin Šimák, novinář, nazval v článku vrchního radu a ředitele služby dopravní policie plk. Ing. Leoše Tržila šéfem, a já u toho zůstanu. Nejde mi o lacině tepání šéfa, i když si o většině jeho názorů a hlavně o jejich zdůvodňování myslím své.
11.8. 2011, šéf: Mezi tvůrci novely zákona se objevil dokonce i názor, že motocyklista by měl dostat řidičák jen na stroj, který je schopen fyzicky zvednout ze silnice, pokud se na ni motocykl položí. Právě postavení a odtlačení stroje může mnohdy zabránit nehodám.
12.8. 2011, šéf: Nejraději bych do novely zakomponoval jednu z podobných základních zásad, jakou třeba znají již v Japonsku, kde nemůže dělat zkoušky na silný silniční motocykl adept, který jednoduše nedokáže zvednout ležící stroj ze země.
Novinová verze toho, kdo je autorem nápadu povinně zvedat ležící motorku, není pro mě až tak důležitá. Spíš mě zarazila argumentace šéfa, že v Japonsku jde o jednu ze základních zásad. Od šéfa bych očekával, že doloží svoje tvrzení překladem příslušné části japonského předpisu a ne, že vyrukuje s legendou, která se mezi motorkáři traduje už spoustu let. Víc by mě přesvědčil, kdyby si obstaral videozáznam z několika japonských autoškol, kde by byl k vidění nácvik tohoto úkonu. Samozřejmě netuším, jestli byl šéf v Japonsku a vychází z autentických zkušeností, nicméně si dovolím pochybovat, že na vlastní oči viděl drobné Japonce (vyjma zápasníků sumo) či křehké Japonky, jak se úporně snaží narovnat totálně položenou mašinu. I kdyby se stroj opíral o padáky, mám zato, že by s ním zápolil i leckterý urostlý našinec. A nemusel by zvedat Hondu Gold Wing 1800 (360kg) nebo podobné monstrum.
Kdo z vás ale Japonsko navštívil a měl možnost vidět nácvik zvedání ležícího stroje, ať mě prosím opraví. Já tam nebyl, ale v ukázkách například zde nebo zde jsem to neviděl. Viděl jsem jen to, že na pečlivě vyznačené ploše jezdí skupina silných strojů podle secvičené choreografie. Na mě to hluboký dojem neudělalo, spíš to vypadalo jako reklama. Ale kdoví, třeba to tak v japonských autoškolách běžně chodí. Jde-li však skutečně o základní výcvik, pak by si naši experti měli povšimnout, že instruktor stojí opodál, nepoužívá megafon, vysílačku, ani intercom a dokonce ani radiopovelové zařízení, kterým by mohl vypnout motor. Že žáci jezdí samostatně, a že strojům chybí druhá řidítka používaná v našich autoškolách, je zbytečné zdůrazňovat. Na moderní motocykl prostě nepatří a doslova ho svým provedením hyzdí. Výrazně zhoršují ovladatelnost stroje a mohou způsobit zranění břicha nebo zlomeniny v oblasti pánve. Troufám si tvrdit, že rámci Evropy jde o české unikum.
Nepochybuji ale o tom, že jsou učitelé, kteří zvedání ležícího motocyklu iniciativně nacvičují, protože to považují za potřebné. Silně ale pochybuji, že to tak dělají všichni, spíš se tak děje v dobrovolných nástavbových kurzech, kterých je ale poskrovnu. Samozřejmě, že si dovedu představit situaci, jak učitel autoškoly složí na zem otřískanou Jawu a zlomyslně se baví nad zápolícím žákem. Rád bych ale vidět jeho reakci, kdyby zkušební komisař chtěl, aby položil na zem zánovní, patřičně drahou japonskou motorkou a musel sledovat, jak jí žák morduje.
Kromě šéfem podporované selekce natěšených zájemců o řízení motocyklu mi stále uniká, jaký má zvedání těžkého stroje smysl. Nechápu, proč takový nápad prosazuje zrovna šéf dopravky, který určitě viděl bezpočet následků nehod s konečnou stanicí pro motorkáře. Postavit a odtlačit zmuchlanou mašinu či posbírat její trosky asi nebude starostí nebohého jezdce. Při lehčí havárii, řekněme na mokrých kostkách nebo po vjetí na povrch odborně „opravené“ díry, lehne v zatáčce k zemi dřív, než řekne amen. Bezpečně bude nějakou dobu v šoku, pak si začne kontrolovat kosti a kombinézu (pokud nefrajeřil v kraťasech a pantoflích) a teprve potom se bude pídit po mašině. Do doby, než se vzpamatuje, stejně nebude v jeho silách překážku odstranit, protože může mít vnitřní zranění, otřes mozku, zlomeniny a kdoví co ještě. Skoro to vypadá, že šéf nikdy nesletěl z mašiny, dál bych to nerozváděl, můžete se podívat zde
[Technická: odbornou „opravou“ díry jsem myslel tryskovou technologii, která o level předstihuje uplácání díry lopatou, ale k pořádné opravě má na hony daleko. Asfaltová emulze se štěrkem přeci není ideální povrch pro motorky (!) a čerstvě „pokropená“ silnice nadto vadí i karosériím vozidel. Jednoduše proto, že cestáři (čest výjimkám) nezaválcují opravený povrch a štěrk pak otlouká podběhy a prahy. To se dá ještě přežít, horší je rána do čelního skla.]
Představa šéfa, že na motorce budou smět jezdit jenom lamželeza typu Franty Kocourka, je utopie, která zavání diskriminací. Jednak chce jezdit a taky jezdí i spousta žen a ty většinou nemívají velkou sílu. Obecně vzato, kdyby menší síla tolik vadila, většina Japonců vyznávajících jednu stopu by musela až do konce života jenom snít o takových strojích jako Suzuki Hayabusa, Yamaha Vmax, Kawasaki ZZR nebo Honda Fireblade. To ale v případě, že by je jejich šéf přinutil používat méně radostnější způsob přepravy. Samozřejmě, že na zvládnutí silných strojů musí mít člověk přiměřenou fyzičku, nesmí si před nasazením přilby vyndat mozek a musí se k jejich ovládání postupně dopracovat. Ale podle mě nemusí umět zvednout mašinu z horizontální do vertikální polohy a už vůbec nemusí vážit metrák.
Šéfovi se ještě nelíbí věková hranice 24 let pro získání řidičského oprávnění na všechny typy motorek, ačkoliv musí vědět, že tuto hranici stanoví čtyři roky stará Evropská směrnice, závazná i pro ČR. Přesto u nás stále platí věk 21 let a čekal bych, že šéf práskne do stolu a řekne: „Nelíbí se mi, že jsme Evropu nedohnali, přestože na tom usilovně pracují týmy expertů nejméně od roku 2009.“
Kdyby záležela věková hranice jen na mě, nic bych neměnil a klidně ponechal 21 let, bez všespasitelných psychotestů. Místo toho bych probudil ospalého, zpomaleného a nudného ministra zdravotnictví, aby doktoři přestali flákat vstupní desetiminutové prohlídky, za které si vezmou 200 až 300 korun.
Malá poznámka na závěr: Proč šéfovi hrůzou nevstávají vlasy, když vidí čtyřicetitunovou soupravu řízenou 18 letým řidičem anebo třeba městský kloubový autobus se 150 cestujícími, řízený 21 letým řidičem. A to ne ledasjakým, nýbrž řidičem, který získal oprávnění k řízení autobusu po 30 vyučovacích hodinách jízdy, a to pouhým rozšířením oprávnění skupiny B (osobní automobily).
(Zatím nikdo nehlasoval)