Letos mi značka C15a udělala pěknou čáru přes rozpočet. Celý loňský rok jsem si liboval, jaký to jsem dobrý řidič. Zimní pneumatiky mají za sebou třetí zimu a nějakých 40 tisíc kilometrů.
Říkal jsem si, že bych mohl, s trochou opatrnosti, ještě tuhle sezónu dojezdit. Dezén má, tedy přesněji měl, něco okolo 4 mm. Ale ouha, díky vůli úředníkově si na takovýchto pneu nezajedu ani pro chleba do obchodu. Nikde neexistuje žádná databáze nebo mapka úseků označených značkou C15a. Každý, v zimě aktivní řidič, je tedy nucen s takovým úsek na své cestě počítat. Takže než bych si někdy v půlce zimy nechal od někoho „pomáhat“ od tisícikoruny a „chránit“ můj bod, raději jsem se poohlédl po nových gumách.
Nemyslím si, že se dá narazit na jediné, nejlepší a vyjímečné pneumatiky. Držím se tedy jen dvou zásad: Za peníze, které mám, získat co nejvíc. Pokud něco nevím, nechám si poradit. Proto jsem zvolil, věřím že stejně jako mnozí z vás, klasický postup. Přečetl jsem si letošní test německého ADAC a poohlédl se po pneumatikách na našich e-shopech. Vím, že okolo testů ADAC panují různé pochybnosti, ale já bohužel neznám nikoho, kdo v jedné sezóně vyzkoušel tolik pneu na stejném autě. Nakonec jsem si vybral Vredestein Snowtrac 3, které jsem v rozměru 175/65 R14 koupil za 1176 Kč/ks. Jedná se holandského výrobce a výtěze testu.
Až po tento odstavec nuda. Adventure začíná až v pneuservisu. Již roky jezdím do stejného pneuservisu, kde jsem spokojený s jednáním i s kvalitou práce. Tentokrát jsem dorazil ještě před první vločkou, takže žádná fronta. Na povoz se vrhli všichni majitelovi pohůnci, takže jim přendání zimních pneu na ráfek a namontování na místo letních pneu trvala tak 15 minut. Někdy v páté minutě se vynořil sám majitel s nějakou solvinou za za zády a vypálil otázku: „Za kolik je máš?“ Tady je třeba malé vysvětlení: Tykání neřeším, zvykl jsem si, že v určitých kruzích je běžné. A otázka byla: „Kolik stály pneumatiky, které tu leží?“ Odpověděl jsem. Majitel vydal posměšné vyprsknutí směrem k solvině. „Tak to tě natáhli. Mám takový za vosumset“ zněla odpověď. Požádal jsem jej tedy, aby mi ty samé pneumatiky ukázal ve svém ceníku. Ukázal mi nejdřív „úplně stejný“ Barum Polaris 2 za 1250 Kč. Když jem namítl, že já mám za lepší cenu vítěze renomovaného testu, odhodil další porci kapénkové infekce na solvinu a řekl „pché, testy! Jestli chceš špičku, tak si kup tohle…“ a téměř mateřsky pohladil Continental WinterContact TS830, která se v mém rozměru vůbec nedodává. „A navíc teď si budeš muset připlatit, když máš svoje gumy!“ Prohlásil výtězoslavně a zachumlal se do své nové vesty s nápisem Continental na zádech. A měl pravdu. Celá legrace stála 1160 Kč.
Asi bych to dál neřešil. Řekl bych si, no jo, moje chyba. Tak si, holt, najdu jiný pneuservis. Co mě ale motivovalo k napsání tohoto příspěvku byl tenhle článek. Když jsem si totiž přečetl podnikatelskou „strategii“ majitele pneuservisu (ano, hádáte správně – je to on), která spočívá ve 100% přenesení své obchodnické neschopnosti na zákazníky, rozesmál jsem se.
Na problém se můžeme dívat dvěma úhly pohledu: Zkusit si spočítat, kolik tak při tempu 4 auta za hodinu a ceně 800 Kč (před zdražením) asi tak vydělám za dva měsíce, kdy je sezónní nápor. A kolik stojí 4 zaměstnanci. Ale to všechno je práce majitele, ne moje.
Mě jako zákazníka zajímá, že si v pneuservisu koupím 4x Polaris 2 za 5000 Kč a práce mě bude stát 800. Nebo si ty samé pneu koupím na internetu za 950 Kč a a stejně ušetřím skoro 1000 Kč, nebo odjedu s lepšíma pneumatikama za stejnou cenu.
Kde vidím problém? V přístupu majitele. Místo toho, aby se vzniklou situací naložil jako podnikatel, tedy založil e-shop, nebo s jiným začal spolupracovat, nebo co já vím – nejsem podnikatel, celou starost přenesl na zákazníka. Zkrátka zjistil, že vývar už není jako dřív a tak zvednem cenu o 40% a ještě budeme slzet o tom, jak e-shopy jsou zlé a berou nám penízky. Mimochodem: touhle cenou se již vyrovnal ceně pneuservisu v Německu. Zajímalo by mě, jestli i jeho zaměstnanci mají srovnatelné mzdy?
(3x známkováno, průměr: 2,00 z 5)