Plody drägerové hysterie

Featured Image

Znáte nejnovější judikaturu o chlastu za volantem? Tento článek o ní bude. Je to poněkud rozporuplná situace, do které se aparát dostal vlastní vinou a troufám si tvrdit, že nikdo z toho nemáme prospěch. Halt kdo chce kam, pomozme mu tam a kdo vymění trvalou svobodu za chvilkovou bezpečnost, nedočká se ani jednoho a ještě bude nakonec nasranej.

Aby bylo jasno, já jsem příznivcem nulové hladiny alkoholu za volantem. Proč ne. Nechci potkávat opilé řidiče, chci potkávat střízlivé řidiče. Jenže je třeba rozlišovat mezi myšlenkovou vizí a technickou realitou. Technická realita je taková, že jakákoli detekční metoda má svoji nepřesnost a jakýkoli výsledek měření je výsledkem různých interakcí mezi testujícím subjektem, testovaným objektem a měřidlem. V technice to všichni chápou a nikdo s tím nemá problém, proto jsou různé charakteristiky v obchodních vztazích za účelem korektních vztahů a případných sankcí opatřeny tolerancemi. Dalším důvodem pro stanovení nenulového limitu je, že ačkoli řidič druhého rána po nějaké mírně alkoholické párty udělá úplně všechno, co z jeho pozice udělat může, aby sedal do auta střízlivý, nemá žádnou spolehlivou metodu, jak se přesvědčit, že má skutečně absolutní nulu. Nemůže si dýchnout do Drägeru na zkoušku, nemůže vypozorovat žádný vliv na své chování, protože u tak nízkých koncentrací žádný není, komerčně dostupné detektory jsou ještě nepřesnější nez Dräger a tak vlastně nikdy nemá jistotu. Vlastně by po požití alkoholu neměl sedat do auta už nikdy, protože nikdy nemůže vědět, zda se v jeho organismu nevyskytla nějaká abnormalita, která zpomalila odbourávání alkoholu tak, aby dosáhl absolutní nuly.

V roce 2009 se stalo, že policie začala ve velkém používat metodu detekce alkoholu v krvi nepřímou detekci alkoholu z dechu. Tato metoda je nepřesná z principu, protože nezjišťuje alkohol, ale jeho metabolity, které mohou v těle vzniknout i jinou cestou nežli z vypitého alkoholického nápoje. Stalo se tak krátce poté, kdy zákonodárci podlehli tlaku policie, která si nakoupila (technicky nezpůsobilá orientační) měřidla od firmy Dräger, a zrovnoprávnili tuto metodu s dosavadní lékařskou zkouškou. Druhým osudným krokem bylo, že se vedení dopravní policie v rozporu se zákonem rozhodlo testovat každého kontrolovaného řidiče na alkohol, což vyvolalo obrovskou vlnu odporu, i přes oslavné hýkání médií.

Každopádně v obvyklém dilematu „potrestat nevinné vs. nepotrestat viníky“ zvítězila první možnost. A tak se stalo, že se řidiči začali bránit, a dokonce bránit úspěšně.

1. Zbytkový alkohol

V tomto případě zastavila policie jakéhosi dobrého muže v jeho Felicii. Muž nadýchal 0,28 promile, což po odečtu 0,24 promile podle metodiky vydané ministerstvem dopravy (kterou MD odmítalo ukázat veřejnosti) vychází na 0,04 promile. To není nula a je to důvodem k peněžitému trestu a půlročnímu zákazu řízení. Řidič celkem ani nepopíral, že předchozího dne pil alkohol, samotnou zkoušku nezpochybňoval, dokonce to vypadalo, že pije alkohol pravidelně a pravidelně také po uplynutí určité doby od konzumace jezdí autem. A právě na tomto faktu byla vystavěna jeho obhajoba. Přestupek, říká zákon, je zaviněné jednání, spáchané buď úmyslně (to nebyl jeho případ) nebo z nedbalosti, a nedbalost rozlišujeme vědomou a nevědomou. V tomto případě se mělo jednat o vědomou nedbalost, protože pan řidič pil, věděl, že může ohrozit zákonem chráněný zájem, ale údajně bez přiměřených důvodů spoléhal, že žádný alkohol již v krvi mít nebude. A to právě NSS napadl, protože správní orgán a následné soudy se nezabývaly právě otázkou přiměřenosti, tedy zda měl řidič přiměřené důvody se domnívat, že žádný alkohol v krvi mít nebude.

Doslova:

Kdyby například řidič pil alkoholické nápoje krátce před jízdou a v dostatečném množství, nemohl by se rozumně domnívat, že by za tak krátkou dobu jeho tělo alkohol odbouralo a důvody, pro které spoléhal na to, že neporuší zákonem chráněný zájem, by nebyly přiměřené. Naopak pokud by se s ohledem na množství zkonzumovaného alkoholu, nějakou předchozí zkušenost apod.mohl rozumně domnívat, že v době, kdy řídil vozidlo, již nemohl být alkohol v jeho krvi v míře přesahující fyziologickou hladinu přítomen, zavinění by u něho nebylo dáno, a tedy by ani nepřicházela v úvahu jeho odpovědnost za přestupek.

Kromě toho obsahuje ten rozsudek ještě jednu důležitou věc. Správní orgán by měl také prokázat, zda to, co řidič pil, byl skutečně alkohol. Vzhledem k výše uvedeným vlastnostem detektorů je to totiž sporné.

Cituji:

K tomu, aby mohla být shledána vina za spáchání přestupku podle § 22 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích, tak musí být prokázáno, že přítomnost alkoholu v krvi obviněného z přestupku byla zapříčiněna tím, že požil alkoholický nápoj nebo jinou návykovou látku s alkoholem jako účinnou látkou. Znamená to tedy, s ohledem na požadovaný důkazní standard a důkazní břemeno, které v přestupkovém řízení leží na správním orgánu, musí být nad vší rozumnou pochybnost prokázáno, že přítomnost alkoholu v krvi řidiče má právě tuto příčinu, a že tedy nebyla způsobena příčinou jinou. Důkazní břemeno nese správní orgán.

Zdroj: Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2011, č. j. 7 As 105/2010-96, www.nssoud.cz.

Dovedu si představit, do jaké situace asi toto rozhodnutí uvedlo správní orgány. Ale myslím, že to je správné rozhodnutí a řeší jeden problém. Možná pociťujete určité vakuum, když usedáte do auta a řešíte otázku, zda náhodou nejste pod vlivem.  Asi cítíte, že někde musí být hranice. Také asi teď cítíte rozdíl mezi objektivní odpovědností (komu nesvítí žárovka, je vinen) a subjektivní odpovědností (ten, kdo řídí s prasklou žárovou a ví o tom, je vinen…).

Uvedené rozhodnutí má dalekosáhlé důsledky i na půdě NSS, jak již informoval prorežimní hýkal Fránek.

2. Vesnické drama s Drägerem

Jestliže předchozí rozhodnutí bylo relativně suchým právnickým tématem, tento text mě přinutil se zasmát a zamyslet se zároveň. Na stránkách OSBIDu je rozsudek umístěn do poněkud jiné souvislosti, totiž hledání odpovědi, kdo je řidičem a kdo už ne, což je samozřejmě důležité a má to praktické využití, ale já se soustředím na story na pozadí tohoto rozhodnutí.

Citovat budu z rozsudku Nejvyššího správního oudu ze dne 28.3.2012, č.j. 2 As 130/2011-63, k nalezení na stránkách www.nssoud.cz. V obci Široká Niva probíhalo mecheche na místním fotbalovém hřišti. Účastníkem tohoto podniku byl občan (dejme tomu) J.K. poskytující logistické služby svým vozidlem Opel, se kterým jezdil po obci údajně nebezpečným způsobem. Svědek pan R. H. uvedl, že onen den viděl J.K. několikrát řídit motorové vozidlo. Toto vozidlo jelo podle jeho výpovědi vždy agresivně a nepřiměřeně rychle (jak to asi vypadá, když vozidlo jede agresivně)? Další uvědomělý občan, pan J. T., uvedl, že stěžovatele viděl ten den několikrát řídit motorové vozidlo, přičemž tak činil velmi rychle a nebezpečně. Pan K.Š. styl jeho jízdy přirovnal ke stylu jízdy závodníků (vysoké otáčky, brzda – plyn).  Oproti tomu se našlo několik místních občanů, kteří vystupovali na obranu pana J.K. s tím, že žádný alkohol nepil a jezdil normálně. Jak vidno, oddanost zákonu o provozu na silnicích a myšlenkám silničního fašismu rozdělila nevelkou obec na dva tábory.

Sám mám poměrně jasno v tom, jak se to odehrálo, ale není to důležité. Každopádně je důležité, že se během toho domněle pirátského řádění pana J.K. nikomu nic nestalo, nikdo nedošel újmy, alespoň se nikoho takového nepodařilo nalézt.

Výše citovaný pan R.H. už to nevydržel a protože se bál o děti, zavolal s několika dalšími lidmi policisty. Po jejich příjezdu jim ukázal na stěžovatele, načež se dostal do konfliktu s několika místními občany, kteří stěžovatele bránili.

Pozn. V dnešní době už nejste práskač, který udává lidi, protože jste ksindl. V dnešní době jste whistleblower, který informuje policisty, protože se bojí o děti. Kdyby měl pan R.H. koule, prostě by J.K. řekl, že je debil a idiot, dal mu jednu po papuli, sebral mu klíče a poradil mu, aby se pro ně zítra zastavil, až se z toho vyspí.

Nicméně policejní hlídka se dostavila v okamžiku, kdy agresívně jezdící závodník J.K. již hodinu věnoval konzumaci alkoholu v restauraci poté, co řízení vozidla zanechal. J.K. na přicházející hlídku zareagoval klením a vypitím velké odlivky tmavé tekutiny (patrně šlo o alkoholický nápoj), kterou zapil ještě pivem. Policisté se však nedali zviklat v jejich poslání a hodlali provádět dechovou zkoušku, což J.K. odmítl, protože neřídí vozidlo a pít alkohol mu jinak zákon nezakazuje. Jednání policistů hraničí s demencí, těžko říci, jaký výsledek dechové zkoušky vlastně očekávali a co si od takového aktu slibovali.

A teď to hlavní.

Správní orgán – J.K. vinen. Odvolání ke krajskému úřadu – J.K. vinen. Argumenty správního orgánu:
1. Nelze jednoznačně určit časový úsek, do kdy je osoba po vystoupení vozidla povinna se vyšetření podrobit. To je naprostý nesmysl. Každý může činit, co není ze zákona zakázáno, může tedy pít alkohol bezprostředně po vystoupení z vozidla (pokud nedošlo k dopravní nehodě, a to v tomto případě nedošlo). Alkohol za volantem je přece problém jen u řidiče, který auto řídí, a ne u občana, který auto odstavil a nehodlá s ním jet třeba až do konce života. Jak je možné, že si úředníci vůbec dovolili takový argument použít?
2. J.K. bylo známo, že místní uvědomělí občané zavolali hlídku, měl se tedy konzumace alkoholu zdržet. Opět, žádný zákon neobsahuje zákaz pít alkohol poté, co nějaký vesnický udavač zavolal policii. Takový zákaz je v zákoně obsažen jen v případě dopravní nehody. Naopak je v zákoně sice poněkud kostrbatě, ale přesto dostatečně srozumitelně popsáno, kdo je řidičem.

Soud první instance – vinen! Působí to na mně dojmem, že příslušní úředníci nabyli dojmu, že J.K. je vesnickej retard a tak s nima nemůže vyvorat. Nakonec to dopadlo dobře, ale postup správního i odvolacího orgánu je skutečně na pováženou. Takhle si dělají úředníci ze zákonů této země hajzlpapír.

Kolaborant Fránek dodnes zjevně nepochopil podstatu problému, jak plyne z nadpisu článku Soud zrušil trest pro řidiče atd.
 
Je symptomatické, že takové rozsudky padají právě teď. V době před Drägerem a před hysterií byl svět normální. Když někdo jezdil v autě a táhnul z něj chlast anebo divně koukal, policajti ho odvezli do špitálu a tam mu nabrali krev. Sice se podvádělo s vzorky (major budějovické dopravky Vališ by mohl vyprávět), ale nikdo neměl potřebu se soudit a neměl potřebu útočit na samé základy práva. No ale co. Já silniční fašismus nevymyslel ani nezavedl a neudělal to ani nikdo z nás. Když to policie a úředníci tak chtěli, tak to mají. Doufám, že se najde ještě hodně řidičů, kteří budou eskalovat výsledky lajdácké činnosti policie a správních orgánů co nejvýš a že se najde co nejvíc organizací, které zajistí sdílení podobných rozhodnutí.


14.07.2012 D-FENS


Související články:


12345 (4x hodnoceno, průměr: 1,25 z 5)
750x přečteno
Updatováno: 8.1.2017 — 22:17
D-FENS © 2017