Socdemák, ichtyl a představitel železniční lobby Šimonovský vyrazil minulý týden na inspekční cestu po dálnici D1, aby spočítal policisty, kteří tam dělají pořádek.
Kolika se jich dopočítal, stejně jako o tom, jak se vyjádřil k technickému stavu dálnice, která je podobně jako policejní dozor základní podmínkou její bezpečnosti, jsem v tisku nenašel žádné vyjádření.
Také jsem vyrazil na inspekční cestu. Stalo se jen tak mimoděk, vezl jsem v pátek odpoledne do Písku vyreklamovat tiskárnu. Použil jsem automobil Škoda Favorit, což byl úmysl, jak se ukáže dále. Také jsem s sebou vzal můj digitální foťáček made in China za ca 130 EUR. Nyní pár postřehů:
Já za fakem nepojedu!
Někteří řidiči předjíždějí Škodu Favorit programově. Jako kdyby smrděla. Poté, co předjedou, se zařadí před favorita a jedou stejně rychle nebo pomaleji. Ukázalo se to hned za Budějovicemi, kde mě začal předjíždět Peugeot 406 GRD. Předjížděl měl asi dva kilometry, přičemž já sám jsem nepodnikal žádné mimořádné aktivity kromě toho, že jsem zrychlil ze 70km/h na sto, což bych udělal stejně. Choval jsem se prostě, jako by mě nepředjížděl. GRD vypouštělo oblaka dýmu, jako by jelo na mazut a v úseku mezi místem zvaným „U cara“ až po odbočku na Týn n./Vlt. mi ujelo o dvě koňské délky.
Jezdit za fakem asi není in a v lepší společnosti jsou za to černé puntíky, jak se ukáže i v následující příhodě.
Uhni, socko, prasim!
Hned poté, co francouzská dehtová technika dýchavičně zvítězila nad tuzemskou benzínovou, se objevil další úchyl. Tmavý VW Sharan ftédéíčku jel původně za mnou. V místě pod viaduktem od Hluboké, kde se pruhy sbíhají, jsem se přesunul do průběžného levého pruhu. Učinil jsem tak předčasně a Sharan to chápal jako výzvu k předjetí. Mocně zadýmil, předjel mě pravým pruhem a začal se srát do té mezery, co byla přede mnou. Jel jsem pořád něco kolem stovky, takže jsem žádný racionální důvod k takovému činu neviděl, navíc slušní lidé mimo město pravým pruhem nepředjíždějí, to dělají jen zmrdi.
Zmrd samozřejmě předpokládal, že přibrzdím a pustím ho do té změnšující se díry, protože řidič favoritu musí být vůbec rád, že smí na veřejnou silnici a když už tam teda je, tak musí uvolnit místo dokonalým koncernovým vozům koupeným v bazaru. Já zase předpokládal, že po případné boční kolizi zmrd uhradí opravu nebo alespoň ekologickou likvidaci mého prorezlého a omláceného vozu, což mě motivovalo k tomu, abych zapomněl, že nějaká brzda vůbec existuje. Zmrd se tam pořád cpal, byl to mimořádně tupý exemplář, který místo co by se zařadil zpátky na své místo, učinil poslední pokus vykřesat z té jeho popelnice nějakou akceleraci. Nakonec jsem se rozhodl udělit zmrdovi milost a neshodit ho do stoky, vědom si toho, že má v autě rodinu, která mohla být genem zmrdismu dotčena částečně nebo vůbec a nemůže za to, že tatínek je trotl. Také jsem nehodlal nechat se těžším Sharanem vytlačit do protisměru, abych nezhynul pod nějakým protijedoucím kamionem a zmrd ze Sharanu mi pak ještě nechodil močit na hrob. Takže jsem pokorně sundal nohu z plynu a nechal ho protáhnout se po posledních centimetrech krajnice. Myslím ovšem, že musel s ohledem na jízdní komfort posádky vyměnit slipy Calvin Klein za neposkvrněné a odnese si z toho nějaké lessons learned.
Celá historka ještě pokračovala – zmrd se mě pokusil vybrzdit – zpomalili jsme až na nějakých 60km/h, ale já se k zpomalení moc neměl, protože favorit pro mě nemá zase takovou cenu, abych neváhal se s ním probourat zmrdovi dovnitř do toho jeho bazarového zázraku. Místo brzdění jsem se tedy soustředil na zapnutí a zamíření foťáčku.
Ožralej cyklista
Ožralej cyklista se motal v Protivíně na mostě. Měl ji jak z praku. Musel jsem ho napřed vyhoukat, pak úplně zastavit a počkat, až se vrátil zpět ke svodidlům. Most se pro něj evidentně stal pastí, ze které nevěděl, jak ven. Jeho životní perspektivy jsem viděl černě. Když jsem jel zpátky, byl tam poblíž na silnici nějaký mastný flek, snad to nebyl on. Na použití foťáčku bohužel nezbyl čas, protože celá situace byla poměrně krizová a byl jsem rád, že jsem toho dobytka nepřejel.
Khólin (respect the rules..!)
Kousek za Protivínem dupnul řidič nákladního vozu Iveco na brzdu a zajel ke krajnici. Kamión s návěsem za ním to měl jen tak tak a chaos se přenesl na celou kolonu, kterou jsem mezitím dohonil. Někteří jedinci, zejména ti, kteří jezdí „na doraz“, brzdili i očima. Také jsem chvíli snil o přistávacím háku. Zajímalo mě, co se to kurva děje, pohledem v zrcátku jsem zjistil, že si pan řidič Iveca potřeboval zavolat no a protože je volání za jízdy zakázaný…
Khólin 2 (fuck the rules…!)
Během cesty tam jsem spatřil čtyři ridiče, kteří při řízení telefonovali, nebo lépe řečeno drželi mobilní telefon u ucha. Přivedlo mě to k právnímu dilematu, zda je zákaz používání MT za jízdy vůbec vymahatelný. Když vás pak policie zastaví a zkouší vám přišít telefonování za jízdy, můžete s klidem prohlásit – máte o tom nějaký důkaz? Můžete dokázat, že to, co jsem držel u ucha, byl mobilní telefon a ne třeba ovladač od televize? Ne? Tak si polibte prdel, pane orgán.
Co bylo bezpečnější? Těch pár řidičů, co telefonovali a pokračovali v jízdě, nebo ten idiot s Ivecem, který to zašlápl? Bylo ode mě odpovědné, že jsem si Protivíně koupil zmrdzlinu Cornetto a za jízdy ji snědl? Nerozptylovalo mě to víc, než kdybych telefonoval? Myslím, že by to únije měla v tomto ohledu dořešit a zakázat za jízdy konzumaci zmrzliny, ovšem kromě zmrzlin francouzských a německých.
Značky
V úseku ČB – Písek jsem napočítal 120 nějakých tabulí, které sdělují řidiči informace. Nejsou započteny ty, které jsem přehlédl. Lépe řečeno, napočítal jsem do 120 a pak jsem toho zanechal, protože mě to nebavilo. Započteny jsou billboardy, různé cedule a pochopitelně také dopravní značky. Vychází to asi každých 330 metrů jedna. Otázka je, zda se skutečně po řidiči chce, aby se soustředil na jízdu, nebo zda se má soustředit na čtení různých message a na řízení házet pádlo.
Do Písku jsem i s přestávkou u pumpy dojel za 38 minut. Sice aktuálně probíhala nějaká ta dopravně buzerační akce, jedna z těch, co vždy tak romanticky jmenují, ale cestou tam ani zpátky jsem nepotkal vůbec žádné policisty.
Cesta do Písku byla v mnohém poučná. Celkem třikrát jsem se mohl s někým srazit, kdybych včas nereagoval. Plynulost jízdy v českých poměrech je veškerá žádná a ještě navíc to komplikují asociální trotlové, jako zmrd se Sharanem. Je škoda, že si dopravní policisté občas nesednou do neoznačeného auta jako Simir s Helmutem. Rozdali by pokut jako sraček. Když se člověk dívá kolem sebe optikou Šimonovského a soustředí se na přestupky jiných, vidí zajímavé věci. Škoda, že se taky Šimonovský nedívá na svět optikou normálního řidiče, aby se soustředil na ty nedostatky, co silniční síť má.
(3x známkováno, průměr: 1,33 z 5)