Dohlíží dopravní policie naší báječné republiky na bezpečnost silničního provozu skutečně efektivně?
Pokud odpověď zní ano, pak není co řešit a následující text je zcela zbytečným. Množí se však názory dnes již nejen řadového obyvatelstva (nejsem však přesvědčen zda bohužel nebo bohudík), že situace není zrovna ideální. A tak téměř každý kdo vystudoval alespoň třetí měšťanskou má u třetího piva ten zaručeně svůj správný názor jak lépe a radostněji dosáhnout bezpečnější dopravy z bodu A do bodů B. Zatím však žádný nebyl uveden do praxe, nebo jsem tak i přes poměrně nadstandardní nájezd kilometrů alespoň nezaregistroval, což je v podstatě totéž. Z vlastní zkušenosti však vím, že není problém najet denně i stovky kilometrů zcela nezávisle na nejednom pravidlu prostě proto, že pravděpodobnost libovolného postihu je mizivá. A tak nás v podstatě k dodržování pravidel nutí jen vlastní smysl pro zodpovědnost nebo pud sebezáchovy. Nejsem zrovna zastáncem represe, nicméně mám pro ni v tomto případě určité pochopení, ovšem stávající způsob má do ideálu hodně daleko a zhusta nic neřeší.
Jelikož mám rovněž vystudováno více než třetí měšťanskou, urodila se i v mé hlavě určitá myšlenka, kterou jsem se však nějakou dobu přeci jen zdráhal uvést na „papír“ pro její kontroverznost a utopičnost. Impulsem pro vlastní sepsání tak byl až článek na obdobné téma ze začátku září.
Dopravním policistům je dlouhodobě vyčítána jejich neviditelnost (kterou neřeší ani monstr akce všech svatých), zejména pak ale zaměření na banality. Můžete namítnout že i kontrola lékárniček a technického stavu některých vraků na silnicích je záslužnou a potřebnou činností. Ano, nepopírám, ale priorita je dnes podle mě jinde a soustředit se na tyto „hlouposti“ je jako kontrolovat technický stav plynového kotle, když mi hoří střecha.
Čas od času pak máme tu čest slyšet stesky mluvčích policie nejrůznějšího kalibru. Mezi nejčastější které registruji pak jsou: Nemáme dostatek lidí. Měřit rychlost lze jen tam, kde je to bezpečné (= zprofanovaná místa). Ztráta pravomoci na odebrání řidičského průkazu a další. Mimochodem u posledního jmenovaného mám nejasný pocit, že právě od toho okamžiku jakoby policie cíleně bojkotovala jakékoliv zlepšení svých aktivit právě pro demonstraci toho, jak moc tuto pravomoc potřebují a jsou bez ní neschopní akce. Je to skutečně jen dojem?
Příčinou tohoto stavu se kterým nepohne ani bodový systém je organizace a způsob práce policie s čímž úzce souvisí i způsob hodnocení a vykazování úspěšnosti. Policie podle mě nemá akutní nedostatek lidí, nýbrž chybí spíše technika (policie je spíše manufaktura = produktivita práce), ochota ke změnám a aktivní přístup. Příčin stávajícího stavu je tedy celá řada, nicméně hlavní přeci jenom není v těch pěšácích se kterými v ojedinělých případech probíráme náhodou překročenou rychlost nebo prošlou lékárničku (ani jedno se mi ještě nestalo).
Na prehistorickém vtípku o potřebném počtu policistů na výměnu jedné žárovky přeci jenom něco bude. Když si všímám občasných kontrol rychlostí tak vidím piknik pod širým čirým nebem. Každé takové akce se účastní N policistů a jedou podle své šablony. Nešlo by s tím něco udělat? Ale určitě ano, jen chtít. Jenže to by mohlo dojít i na policisty samotné, nebo někoho dalšího, komu se to moc nehodí a má třeba možnost do toho hovořit.
Dejme tomu, že na jedno takové měření obětuji čtyři policisty, typicky jedno auto měří, druhé za zatáčkou ve funkci pokladny, každé auto po dvou lidech. Proč? Proč by měli řešit takovou banalitu a vybírat peníze, když to může udělat dost možná levnější pracovní síla v kanceláři? Proč každý z nich nedostane, odborníci prominou, ruční „laserový radar“ a některý další je nerozveze na ty nejvíce potřebná místa, kde dosud prý měřit nemohli? Radar bude dělat dokumentační fota a za pár dní přijde známá obálka. V ideálním případě by snad ani nebylo technicky náročné vyřešit online odeslání inkriminovaných důkazů (GPRS) a celý proces automatizovat. Pokud se však zase dozvíme, že cena uvedených přístrojů překračuje rozpočet policie, tak připomenu, že problémem není jen rychlost. A digitální fotoaparáty nebo kamery (pro dokumentaci agresivního chování nebo nedodržování jiných předpisů, namátkou jízda vpravo na dálnici, zip) pro ostatní policisty se snad již do rozpočtu vejdou.
Pak už zbývá jen se modlit, aby místa pro své kontroly vybírali zodpovědně na místech, která jsou skutečným problémem a ne padesát metrů v polích před/za cedulí označující město nebo na poloprázdné sobotní dálnici.
Na dálnici bych je ovšem s tímto vybavením spíše nedoporučoval pouštět. Tam bude postačovat kontrola dodržování ostatních předpisů (foto/kamera) nebo nasazení obdobného systému jako v okolí tunelu Mrázovka. Přeci jenom kontrola průměrné rychlosti na dálnici mi připadá bezpečnější i pro samotné účastníky silničního provozu – dočasné zrychlení například při předjíždění je větším přínosem pro bezpečnost a plynulost provozu (které nezvedne průměrnou rychlost = nehrozí náhodný postih), než zatvrzelé dodržování konstantní rychlosti.
Jde o utopii? Pravděpodobně ano, jen si nejsem jist, zda mám díky tomu býti klidnějším nebo naopak. Také vám však jde z podobného systému tak trochu mráz po zádech? Ve spojení s bodovým systémem může jít o „vražednou“ kombinaci, tož to raději hodíme zase rychle do koše, že pánové nahoře? Také se zdráháte věřit, že by opět nestáli někde v údolí na prázdné dálnici za křovím a před školou je neuvidíme celý rok? Budou skutečně citlivě vybírat správná místa, kde je potřeba dohlížet nad dopravou? Přesvědčit nás mohou jedině sami policisté, je to na nich.
(Zatím nikdo nehlasoval)