Píčusové, ekologie a Česká televize.

Featured Image

Napřed jsem se trochu namích, protože už jsem měl tohle rozepsané, když vyšel D-FENSův článek „Táhněte do háje“, pojednávající o stejném problému.

Chtěl jsem toho nechat. Pak jsem ale zjistil, že naše přístupy jsou rozdílné a tak jsem pokračoval.

Přiznám se bez mučení, že miluju Českou televizi jak osinu v sedací části a mým nejoblíbenějším pořadem vůbec je jisté „Nedej se!“, ekologistické to dílko, autory divákovi podsouvané coby pořad o ekologii. Dotyčný skvost je vysílán na druhém programu tohoto „veřejno-právního“  média a jeden si skutečně rozšíří obzory.

Samotný tón, kterým je čten komentář pod natočenými veledíly, nemůže pamětníka nedonutit  k tomu, aby nevzpoměl světlé památky soudružky Balážové a jejího, pouze zdánlivě nenapodobitelného verbálního projevu, soudruha Žižky, Jambora a dalších zasloužilých soudruhů. Fakulta osvěty a novinářství, nejbolševičtější ze všech bolševických fakult, na kterou byly přijímány výhradně příslušníci těch neprokádrovanějších vrhů z těch nejprokádrovanějších rodů, odevzdala skutečně výbornou práci.

Leč k věci. Před nějakým časem nám byl prezentován „problém“ ve kterém figurovaly jakési obytné objekty postavené na Kladensku, v katastru obce Úhonice. Zda-li zde měly, či neměly být postaveny, nebudu na tomto místě řešit. Můj celkový dojem byl, že si někdo někde postavil barák, někomu jinému to bylo líto a tak, podle zaužívaného českého obyčeje zapojil píčusy z dotyčného ekologistického pořadu, aby mu to znechutil. Ilustrativní však byl způsob argumentace. Podle autorů se lokalita nachází v blízkosti (!) hranice chráněné krajinné oblasti Kokořínsko (!!!!), což samo o sobě dokládá profesionální i celkovou vzdělanostní úroveň pachatelů programu. Pro studium marxismu-leninismu jim patrně na zeměpis naší drahé vlasti, za jejíž ekologické blaho tolik bojují, nezbyl čas. Vyzývám kohokoliv, nechť se podívá na mapu.  Úhonice se nacházejí jihozápadně od Prahy, kdežto Kokořín zhruba čtyřicet kilometrů severo-severovýchodně od téže. Bylo pro mne skutečně překvapením, že coby pražák Vltavou křtěný, žiju vlastně v chráněné krajinné oblasti Kokořín.

Křivoklát nebo Kokořín, vždyť je to jedno! Hlavně, že je účelu dosaženo a penízky daňových poplatníků se koulí.

I když připustím, že zaúřadoval nějaký příbuzný tiskařského šotka a záměna jmen obou našich hradů byla náhodná, naskýtá se další problém a já opětovně vyzývám k pohledu na mapu. Změřte si vzdálenost mezi Úhonicemi a Křivoklátem, a Úhonicemi a Buštěhradem s jeho populární haldou. Máte? Která z nich je menší a to podstatně? Těm se slabší pamětí připomínám, že z dotyčné buštěhradské haldy dodnes vytékají, radostně zurčíce, stružky kyselin a jiného chemického neřádu, aby se následně staly součástí toku lokálně nazývaného Smradka, se kterým nečištěny úspěšně plynou do Vltavy. Chemické pochody v nitru haldy jsou dodnes podporovány zbytkovým teplem (pokud ovšem uvnitř neprobíhají rovněž reakce exotermické) ze žhavé strusky, která sem byla desítky let vyvážena současně s chemickým odpadem z  Bateria Slaný, FOMA a dalších národních podniků. Osud obyvatel Buštěhradu, Stehelčevse a dalších, ležících ve vzdálenosti stovek metrů od paty dotyčného ekologického ráje však naše „ekology“ a autory pořadu „Nedej se“ ani zdaleka tolik nezajímají, jako několik rodinných domů postavených „v blízkosti hranice chráněné krajinné oblasti Kokořín“. Ono by se totiž mohlo přijít třeba na to, že papínek některého z autorů pořadu nechával sám tohle svinstvo na haldu vyvážet, nebo byl alespoň s dotyčným blízký kámoš.

Další překvapující objevy učinili autoři 7.2.2005 řešíce energetické problémy světa ve spojitosti se skleníkovým efektem. Dle jejich názoru mají Holanďané problém produkce skleníkových plynů vyřešen spalováním zemního plynu. Zajímavé. O chemii jsem se sice od dob svých středoškolských studií nezajímal, ale tolik si pamatuji, že zemní plyn je směsí uhlovodíků a dokonalým hořením, tedy oxidací, nemůže nic jiného než kysličník uhličitý vzniknout. Vzniká ho údajně na jednotku tepla méně, než při spalování pevných paliv, ale na druhé straně se autoři jaksi pozapoměli zmínit o produkci jedovatých kysličníků dusíku, kterých vzniká tím víc, čím vyšší je teplota spalování, což je právě z energetického hlediska žádoucí. Také se zapoměli zmínit o tom, že světové rezervy zemního plynu se odhadují (při současním tempu těžby) do roku 2060.

Úplným vrcholem pak byla chvála indických elektráren spalujících biomasu, které, dle názoru autorů, neprodukují kysličník uhličitý vůbec. Co podle nich oxidací uhlíku v biomase obsaženého vlastně vzniká, se autoři neobtěžovali divákům vysvětlit. Patrně vitamín C. Páni „ekologové“, vtip je něčem úplně jiném. Spočívá v tom, že se teoreticky předpokládá, že veškerý kysličník uhličitý vznikající při spalování biomasy může být spotřebován rychle rostoucími rostlinami, pěstovanými jako palivo pro dotyčné elektrárny a tyto mohou vlastně pracovat v jakémsi uzavřeném cyklu. Proveditelné je to ovšem logicky výhradně v tropech. Čím budeme v mírném pásu svítit v zimě, to bylo pod úroveň autorů vysvětlovat. Takže kromě studia zeměpisu, zanedbával tvůrčí tým pořadu „Nedej se“ rovněž studium chemie, fyziky a biologie.

Mne osobně však nejvíc zvedl ze židle  pořad odvysílaný dne 2.2. a zabývající se zhoubným vlivem letectví. Není žádným tajemstvím, sám jsem to na sebe vykecal, že v tomhle oboru pracuji, takže o něm něco vím. Na druhé straně se vystavuji nebezpečí, že budu obviňován z podjatosti. Tož vězte, že podjatým nebudu, nebo se alespoň o to budu snažit.

Nikdo neokecá, že ty naše milé eroplány dělají kravál. Dělají kravál ať chceme, nebo ne. Na druhé straně je tento kravál podstatně menší, než byl ještě před několika málo lety. Letadla ruské provenience produkovala tolik hluku a na takových frekvencích, že, věřte nebo nevěřte, takové TU-104 rozkmitávalo při vzletu svatovítskou katedrálu ve vzdálenosti několika kilometrů. Kde jste tehdy byli dnešní ekologičtí aktivisté? Kde jste byli, když lidem v Českých Budějovicích, Ostravě a na dalších místech startovaly přes hlavu, za použití forsáže, ruské stíhačky v souvislosti s internacionálním bojem proti světovému imperialismu? Neuzavírali jste náhodou tou dobou na schůzi SSM (pro mladší: Socialistický svaz mládeže, členství bezpodmínečným předpokladem pro přijetí na jakoukoliv školu od střední výše) sdružený socialistický závazek u příležitosti čehokoliv (účel tentýž)?

Leč dále. Leitmotivem dotyčného pořadu „Nedej se“ byl ukrutný osud obyvavel Nebušic a autoři cudně vypouštěli fakt, že výhradně Nových Nebušic. Vyplývalo to z opakovaných líčení zažívaných hrůz aktivisty „hnutí“ pro-Nebušice, hnutí to výhradně novonebušického. Pro nezasvěcené. Jedná se o zcela novou čtvrť zbohatlíků, s rezidencemi v hodnotě mnoha milionů, vlastní policií, zákazem vstupu pro zde nebydlící a tak dále. Otázka první, když si  dotyční pořizovali svá rodinná sídla právě zde, to skutečně nevěděli, že si je pořizují v blízkosti letiště?

Otázka druhá, neplyne nářek zmrdo-píčusů v České televizi právě z toho faktu, že se jedná právě o občany tohoto typu a vlivu? Osud těch ostatních ostatních, zdá se, pachatele programu ani zdaleka tolik neznepokojuje, protože o nich nepadlo ani slovo.

Na tomto místě musím trochu zabřednout do odborných podrobností, protože je to právě jejich neznalost, která gaunerům v České televizi umožňuje diváka oblbovat. Letiště Praha disponuje dvěma drahami, dráhy 31/13 a dráhy 24/06. Číslování je založeno na směru dráhy v desítkách stupňů, zaokrouhleno a používá se pro jednotlivé směry téže dráhy. Takže se skutečně fyzicky jedná o dráhy dvě.

Nejpoužívanější směry (vzhledem k převládajícímu směru větrů) jsou 24 a 31. Vzlety a přistání  ve směru 13 a 06 jsou  vyjímečné.  Při přiblížení a přistání na dráhu 31 dotyčné letadlo postupně přeletí: sídliště Jižní město, sídliště Barrandov, sídliště Butovice, sídliště  Lužiny, fakultní nemocnici Motol, sídliště Řepy a usedlosti na Bílé Hoře, aby následně  při zapnutí reversního tahu motorů oblažilo obyvatelstvo Hostivic, ležících cca 800 metrů vlevo od dráhy. Netroufám si typovat, ale moc neprohádám když napíšu, že dotyčným hlukem bylo obtěžováno okolo 100 000 lidí, kteří ovšem redaktory České televize zdaleka tolik nezajímají, jako hrstka zazobanců v Nových Nebušicích, ležících navíc stranou od současné sestupové osy dráhy 24. Ve zcela jiné situaci jsou obyvatelé Přední Kopaniny ležící přesně na dotyčné ose a v bezprostřední blízkosti prahu dráhy 24, takže letadla jsou zde podstatně níže než v době, kdy se pohybují na úrovni Nových Nebušic. Dále jsou postiženi obyvatelé Kněževse, kteří, obdobně jako ti z Hostivic, vyslechnou následně koncert reversního tahu. V České televizi ani slovo.

Při vzletu  je to obdobné. Startuje-li se z dráhy 31, odnesou to postupně Hostivice, Hostouň a následně třicetitisícové Kladno. Při vzletu z dráhy 24  Kněževes, Dobrovíz a Jeneč. V drtivém procentu případů jsou obojí Nebušice zcela mimo hru. Kde jste bojovníci proti všemu z České  televize? Troufám si tvrdit, že při natáčení dotyčného „ekologického“ pořadu se koulely penízky netoliko daňových poplatníků, ale i nadšených bojovníků za životní prostředí z Nových Nebušic. Jak snadno se dají něčí partikulární zájmy narazit na ušlechtilé kopyto boje za ekologii. A ještě na tom jeden vydělá!

 Kde jste trpitelé z Nových Nebušic?  Mám pro vás jednu radu. Přestěhujte se! Doporučuji shora uvedené  lokality a dále ulice Sokolská, nebo Sokolovská, Korunovační nebo Vinohradská, stejně jako celá řada dalších. Opět pro nezasvěcené, proudy aut dnem i nocí, hluk, výfuky, smrad. Přestěhujte se, prostředků na to máte, na rozdíl od obyvatel paneláků na Jižním Městě, dost. V dotyčných lokalitách vám bude jistě lépe.

Abych nebyl obviňován z toho, že je lehko kecati do problémů, které mne samého nepálí, tak podotýkám. Bydlím na sídlišti Barrandov a přistávající letadla mi létají přesně přes balkon. Tamtéž jsem se přestěhoval z ulice Divadelní. Opět pro čtenáře místopisu neznalého. Jedná se o soutěsku mezi historickou budovou Národního divadla a Novou scénou, podjíždějící Národní třídu a pokračující po proudu Vltavy zpět směrem k nábřeží. Takto hlavní jednosměrná komunikace v uvedeném směru. Na Barrandově jsem se cítil a dosud cítím jako v lůně nespoutané přírody, ať už s letadly, nebo bez nich. Co takhle přestěhovat se do Divadelní, soudruzi kapitalisté? Je to, konec konců, atraktivní bydlení uprostřed historického centra Prahy.

Jenže filosofie těchto lidí je jiná. MY jsme si tu koupili baráky, sice v době, kdy tu letiště již dávno bylo, ale to nic neznamená a  letiště a jeho milion uživatelů ročně musí prostě pryč! Tečka, či spíše vykřičník. Vskutku dojemný pohled na ubožáka z Horoměřic, lamentujícího před rozestavěnou(!) rezidencí ve stylu podnikatelského baroka na způsobovaný hluk. To jsi nevěděl kde hodláš stavět, blbče? Co mají říkat ti, jejichž rodiče, či prarodiče se zde usadili dávno před tím, než letiště vůbec existovalo? Je zajímavé, že ti nekvílejí.

Nutno připustit, že v případě výstavby paralelní dráhy 24 se sestupová osa nové dráhy Nebušicím více přiblíží. Nicméně ani v tomto případě na tom obyvatelé nebudou o nic hůře, než já na Barrandově, o obyvatelích Butovic, Lužin,  Řep, pacientech  motolské nemocnice a tak dále, vůbec nemluvě. Račte opět zkonfrontovat mapu. Ostatně, tam kde bydlím je mnohem více obtěžující kravál a smrad z tisíců kamionů, zdolávajících dnem i nocí rychlostí reumatismem stiženého kravského potahu  barrandovský kopec a tříštících se v zatáčce u Barrandovkého mostu, když naopak kopec sjíždějí. Proč tomu tak je, když dotyčná komunikace nikdy nebyla, a to ani za bolševika, jako součást vnějšího pražského okruhu proponována? Odpověď je prostá. Dokončení okruhu směrem k dálnici na Brno je již několik let úspěšně blokováno ekologistickými (rozlišuj, ekologistický není rovno ekologický) aktivitami hrstky nikým nevolených, samozvaných píčusů,  oblíbených to občanských aktivistů jistého ex-prezidenta.

Zelený ekoterorismus končí tím, že už jim vadí  i vodáci na Vltavě. Co tam mají dělat, že? Mají sedět na Barrandově a dýchat splodiny kamionů zbytečně se hmoždících v kopci, v dnes už vnitřní Praze a ne ničit naše přírodní krásy plavbou po řece. Pro dokreslení. Na silnici  Prokopským údolím, v blízkosti Barrandovského sídliště prosadili ekologové zákaz vjezdu. Budiž, je to místo procházek, podobně jako údolí Šárecké, respektuju to. Když se mně ovšem takový devatenáctiletý píčus pokouší legitimovat na základě toho, že se můj dvanáctiletý synek ve stráni pokouší najít kámen s trilobitem, vidím rudě. Couvl (píčus, ne synek) až když realisticky usoudil, že většinou nemívá muší váha proti těžké velkou šanci a že svou pohrůžku fyzickým násilím myslím vážně.

To ovšem na druhé straně neznamená, že se v  chráněné oblasti Prokopské údolí nebude každoročně pořádat pouť s názvem „Den Země“, na kteroužto pouť se sjede několik desítek aut, včetně nákladních a přítomný dav zdupe několik hektarů dotyčné chráněné oblasti. Když jsem na tyto paradoxy pořadatele (Děti Země) upozornil, dostalo se mi odpovědi, která mne skutečně dostala do kolen. Oni na to měli od radnice výjimku(!!!).  Kuriosní názor, úřední lejstro patrně anuluje, nebo snad zabrání, či odstraní způsobené škody !

Nechci vyvolat dojem, že zastávám tupě technokratické postoje bez ohledu na to, zda budeme my, nebo naši potomci mít vůbec kde za pár let žít. Jen idiot by mohl zavírat před situací oči. Nicméně naprosto nesystémový postoj ekologistických fanatiků nesvědčí o ničem jiném, než o nedostatku inteligence, systémového myšlení a vzdělání vůbec. Včetně toho ekologického. Dotyční boží bojovníci  totiž trpí jakousi fixní, ničím nepodloženou ideou, že nebude-li postavena dotyčná část pražského okruhu (obchvatu Plzně, dálnice přes České středohoří, doplň dle libosti), že ty kamiony tak nějak zmizí samy od sebe. Ale nezmizí, milí nadšenci, nezmizí, jen budou s trojnásobnou spotřebou, trojnásobně dlouho supět po silniční síti vybudované za Marie -Terezie pro poštovní dostavníky, drtíce cestou psy, kočky, husy slepice, sedláky a selky. Které řešení je tedy ekologičtější?
 

Naše milé zelené mozky (čímž nemyslím naše čacké důstojnictvo) jsou schopny se jednou přikovávat ke vratům jaderné elektrárny a podruhé ke kapličce vesnice, která musí být zlikvidována kvůli povrchové těžbě toho svinsva, které nazýváme hnědým uhlím pro blízkou elektrárnu tepelnou. Otázkou, co tedy vlastně chtějí je ale nezaskočíte a bryskně začnou chrlit fráze o obnovitelných zdrojích energie a úsporách. Začnou vás omračovat desítkami procent úspor energie, kterých dosáhlo například Portugalsko. Co vám ale neřeknou, pokud to ovšem vůbec sami vědí, je to, že tyto úspory jsou úsporami relativními. Tedy, předpokládá-li se nárůst spotřeby energie ve výši jedno sto a na základě úspor dojde k nárůstu pouze sedmdesát, jedná se o třicetiprocentní úsporu. Zastavit růst, nebo dokonce snížit spotřebu energie se zatím nikde na světě nikomu nepodařilo a taky nepodaří. Mimochodem, zajímalo by mne, čím dotyční doma svítí. Mají vůbec ponětí o existenci úsporných výbojek? Zajímalo by mne nahlédnout do jejich příbytků.

Našim ekologistickým fanatikům bych doporučoval útlou knížku s názvem „Jak se chytá slunce“ (určeno čtenářům od čtrnácti let). Dověděli by se leccos zajímavého. Autor, Vladimír Pistorius, ač sám jaderný fyzik, není v žádném případě žádným skalním stoupencem jaderných elektráren a podle jeho názoru nejsou ani klasické štěpné elektrárny pro lidstvo trvalým řešením. Tímto řešením je pouze zvládnutí řízené termonukleární fúze. Rozdíl nehodlám na tomto místě rozebírat. Nesouhlasící ekologičtí aktivisté nechť laskavě nahlédnou do naučného slovníku, pokud nějakým diponují a zvládli umění číst. Dověděli by se se také, že z oněch skloňovaných alternativních, nebo obnovitelných zdrojů energie lze pokrýt zhruba čtrnáct procent současné světové spotřeby energie, která navíc neustále stoupá a stoupat bude, čímž ovšem nechci říct, že by neměly být využívány.  Jen tak mezi řečí, už jste někdy viděli, jakým způsobem hyzdí krajinu les větrných elektráren? Já ano. Je to hrůza i když uznávám, že čistá. Jen vítr musí foukat jaksi trvale.

Dověděli by se, že spalováním fosilních paliv uvolňujeme do ovzduší uhlík zhruba miliardkrát rychleji, než jej matička příroda do nich ukládala. Takže jaderná energetika, tak jak ji známe dnes je naprosto nevyhnutelný mezikrok do doby zvládnutí technologie energetiky termonukleární. A i když samozřejmě přináší rizika, jsou to pouze rizika. Bude-li spalování fosilních paliv, především z energetických důvodů pokračovat tou rychlostí jako dosud, nevystavujeme se riziku, ale jistotě katastrofy.

 Alternativní řešení je jediné, zpátky na větve !

Jenže, tohle  vím já, který se ekologii zajímá jen zcela okrajově, ale vykládejte to Dětem Země! Táhněte do háje, volám unisono s D-FENSem!


09.02.2005 Katoda

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
152x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:08
D-FENS © 2016