Nedávno jsem zakoupil ojetý vůz francouzského původu.
Jak již nadpis naznačuje, jedná se o peugeot 406, a to sedan, nový typ po faceliftu, s motorem 2.0 HDI 80 kW a manuální pětistupňovou převodovkou. Z výbavy nechybí automatická klimatizace, CD přehrávač, 4 airbagy, všechna boční okna v elektrice, elektrická a vyhřívaná zrcátka, vyhřívaná přední sedadla, dešťový senzor, dálkový centrál, medvěd blok a fake dřevěné obložení. Lak je nemetalický, sedadla hadrová a kola plechová.
Doposud jsem pravidelně kočíroval felicii 1.3 40 kW a občas jsem měl tu čest pilotovat jednu konkrétní oktávku 1 s červeným íčkem. Proto si při následujícím popisu čtyřista šestky dovolím malé srovnání s festovním tschechisch wagenem.
Naftové haraburdí jede docela pěkně. Není to sice žádný závodník, ale 109 koní s autem dokáže zacvičit. Slabší devadesáti koňovou verzi stejného motoru bych vřele nedoporučoval. V naftě je silnější z dvoulitrů nejslabším myslitelným agregátem už jen proto, že francouzské plechy váží více než 1.400 kilo. Turboefekt není tak silný jako u oktávky, subjektivně se zdá, že zátah je slabší. Není slyšet houkání turba, takže nemám pocit, že mě pronásleduje sanitka. Motor je za a) tišší, za b) lépe utlumen, za c) obojí. Cé je správně. Zatímco TDI při jízdě po dálnici při 160 km/h rve uši, při zvuku HDI se ve stejné rychlosti dá v poklidu poslouchat rádio, i když motor je samozřejmě taky slyšet. Turbo zabírá od cca 1.700 otáček. Teď v létě motor nepotřebuje žhavení, startuje okamžitě. U oktávky to vždy vteřinku či dvě trvá.
Na D1 lze ve dvou lidech spolehlivě vyjet všechny kopce minimálně při 150 km/h. V tomto jízdním režimu (furt stopade) to chlastá kolem 6,5 litru dehtu. Při poklidném ploužení se spotřeba dá mimo město srazit na 4,5 litru. Ve městě jsem zatím moc nejezdil, ale mělo by to vycházet asi na 7,5 litrů. Motor se nechá vytáčet do 5.000 otáček, ale nad 4.000 už to nemá smysl.
Při 2.000 otáčkách na dvojku auto jede cca 35 km/h, na trojku asi 55 km/h na čtyřku cca 75 km/h a na pětku rovných 100 km/h. Při sto padesáti točí motor na pětku přesně 3.000 otáček. Jednička a dvojka jsou poměrně krátké. Oproti oktávce má peugeot určitě delší pětku. Spojka zabírá hodně nahoře a má dost dlouhý chod.
Řadící páka se sice poněkud vaklá, zatím se mi však nestalo, že bych omylem zařadil jinou rychlost. Jednotlivé rychlosti jdou řadit snadněji než u oktávky, není třeba překonávat odpor než rychlost zapadne. Zpátečka se řadí doprava dozadu, takže si ji nespletete s jedničkou. Má trochu delší dráhu než ostatní stupně. Jinak u typu 307 a 407 už se páka neblemcá a vypadá jako u passata.
Kotoučové brzdy jsou osazeny na všech kolech a oproti oktávce, kde jsou skutečné jedovky, je nutno pedál k intenzivnímu účinku silně sešlápnout.
Podvozek je laděn do měkka. Spolehlivě žehlí výmoly českých polních cest a kde vám oktávka natřásá zadek, tam vás peugeot pěkně pohoupá. S tím souvisí i poněkud větší náklony v zatáčkách, ale při běžném provozu zvládne v zásadě to, co německá platforma pro nižší střední třídu. Žádný smyky, losí testy a jiné kejkle jsem s žádným se zmíněných vozů nezkoušel.
Volant se dá nastavit ve dvou směrech, ale rozsah mi stejně jako u oktávky nestačí. Obvykle mám v autě problém, že si sedačku dávám hodně dozadu, ale pak nedosáhnu na volant, takže musím mít opěradlo dost kolmo.
Páčka blinkrů slouží zároveň pro ovládání světel. Kroutítkem na konci páčky rozsvítíte postupně obrysová a potkávací světla. Druhé kroutítko spouští mlhovky, a to nejdříve zadní a pak oboje. Světelná houkačka se aktivuje přitáhnutím páčky k sobě a dálkovky ještě více k sobě. Je to sice trochu nešikovné, ale dá se na to rychle zvyknout. Rádio lze ovládat třetí páčkou pod volantem vpravo dole.
Zatímco oktávka je auto pro tátu, mámu, dva až tři haranty a hromadu krámů, v kabině peugeotu je dost místa pro čtyři až pět dospělých lidí. Rozvor 2.700 mm je znát, a tak jsem při své výšce 187 cm neměl problém posadit se sám za sebe. I při nejzadnějším nastavení předního sedadla zbývá vzadu nějakých 56 cm podélného prostoru. Trochu horší je to s prostorem vertikálním, vzadu jsem měl nad hlavou tak na prst místa.
Sedačky i opěrky hlavy jsou velmi měkké a spolu s podvozkem přispívají ke komfortní jízdě. Sedačka řidiče je výškově nastavitelná a i když teleskopická ovládací tyčka nebudí důvěru, funguje bezchybně. Vyhřívání začnou zadek a bedra pociťovat asi po deseti sekundách od zmáčknutí tlačítka u ruční brzdy, kde je také držáček na mince a vypínání airbagu spolujezdce. Loketní opěrky jsou řešeny jako separátní pro každé z předních sedadel. Tím pádem jsou dost úzké a ruka na nich příliš nedrží. Taky nejde regulovat jejich sklon. Jedna široká opěrka u oktávky je funkčnější a pohodlnější. Vzadu je vyklápěcí opěrka a ďoura pro lyže. Opěradla jsou sklopná v poměru 2:1.
Kapsy ve dveřích ztěží pojmou půllitrovou láhev, díra pod ovládáním klimatizace je akorát na peněženku nebo několik cédéček. Zamykatelná schránka u spolujezdce pohltí 1,5 litrovou flašku či malou kabelku a prohlubeň za ručkou slouží pro odložení nápojů či jako improvizovaný odpadkový koš. Za zadními sedačkami je pod oknem malý úložný prostor a stínící roletka.
Kapota je podpírána plynovými vzpěrami. Kufr je velký tak akorát, u oktávky je sice větší, ale tam je zase příliš dlouhý a pro zavazadla u sedaček abyste poslali jezevčíka. Jinak je kufr peugeota omezen tříprostorovou karosérií sedanu, víko je lehké a místo oka slouží prolis ve vypolstrování. Nechybí síť s uchycením v rozích zavazadlového prostoru a malý oddělený prostor za levým blatníkem. Pokud je ve výbavě CD changer, bývá umístěn právě tam. Jako příslušenství se dodává taštička s lékárnou, trojúhelníkem, lanem a sadou žároviček.
Z auta je poměrně dobře vidět jak šikmo dopředu, tak dozadu. V oktávce jsem měl pocit, že couvám se zaoceánským parníkem, v peugeotu to šlo skoro samo. Zrcátka mají slušnou velikost. Nad vnitřním zpětným zrcátkem je sklo zatmavené a u stropu je dešťový senzor, proto je na křižovatkách poněkud ztížený výhled na semafor, ale zase tudy nesvítí slunce, i když oktávka má na tomto místě stínítko.
Co se týče dílenského zpracování, žádné nedostatky jsem nenašel. Pouze při jízdě po dlažbě mi trochu vrže konzole, zatímco u oktávky vrže taky a navíc drnčí tlačítko ruční brzdy.
Dost lidí mě kvůli údajné nespolehlivosti od koupě peugeota odrazovalo, ale mě se auta této značky prostě líbí. Zvláště čtyřista šestka má velmi elegantní design. Připomíná staré dobré sedany z osmdesátých let, ale není už tak hranatá, takže nevypadá zastarale.
Zatím jsem s vozem ujel cca 1.600 km a neobjevily se žádné závady. Až se nějaké vyskytnou, budu je řešit, ale do té doby si s tím hlavu lámat nebudu. Nyní mi nezbývá než konstatovat, že jsem si za stejnou cenu oproti oktávce pořídil větší, tišší, pohodlnější a lépe vybavené auto.
(3x známkováno, průměr: 2,33 z 5)