Úvodem připomenu slova zmr. Karolíny Píče, která řekla něco v tom smyslu, že dokud nepůjde někdo významný sedět, lid nebude přesvědčený, že to s tím bojem s korupcí myslíme tamto vážně.
Asi to tak nakonec i funguje. Lid žertuje na účet hejtmana, který celý neštastný nosil v krabici od vína sedm mega (a jak se teprve cítí ten, kdo tam našel místo sedmi mega víno!). Lid se ovšem na nic neptá. Sedm miliónů je ve skutečnosti jako když se řekne nic, ve srovnání s tím, co se už rozkradlo nebo rozkrádá právě teď. Co kníže Pavel z Hluboké a jeho dotační přerozdělovna? Co Rathův stranický soudruh Palas a jeho penzionek za čtyřicet mega? Paroubek, nejúspěšnější spisovatel zeměkoule? Nic, protože nyní jsou zraky napřeny na Ratha. Různí Dalikové, Bartákové, Babišové a další by měli stanovit rozpis služeb a nosit Rathovi do vězení každý týden buchty, protože pro ně nevědomky udělal takovou službu, jako nikdo nikdy. Z přítmí je posadil do tmy.
Mohou dál krást, protože teď se bude mnoho týdnů řešit Rath.
Dokonce myslím, že jsou všichni rádi, že se Ratha zbavili. I ten jeho harém. Rath svým budováním pseudokomunismu ve středních Čechách a poněkud radikálními socialistickými názory narušoval koncepci postupného ideového sbližování ČSSD a ODS. Také nebyl úplně blbý, což pro některé funkcionáře ČSSD musela být špatná zpráva. Pro všechny je z praktických důvodů lepší, že zmizel v base.
Celé mi to připadá jako jedno velké pokrytectví. Mluví se o prachách v krabici od vína a Rathovo komickém vysvětlení, že mu to prostě někdo dal. Nemluví se o podstatě věci, proč ty prachy vůbec musel dostat.
Nikdo se neptá, jak je vůbec možné, že kraj řídí nemocnice. Že kraj opravuje zámek. Že kraj organizuje dopravu. Vždyť tohle je samo o sobě perverzní! Nemocnici by měl řídit její vlastník, ať už fyzická nebo právnická osoba. Zámek by měl opravovat jeho majitel. Kdo se bude jak dopravovat, by měli především určovat cestující a nakupovat dopravní výkony podle svých potřeb. Najednou by nebylo potřeba úplatků a provizí, zmanipulovaných výběrových řízení a jako protipatření sofistikované kontrolní metody, komplikované zákony a morální kodexy, které jsou k smíchu.
Dostáváme se zde k tomu, že se pomalu příblížil okamžik, že řadového občana brzy přestane tématika „boje s korupcí“ zajímat.
Boj s korupcí nikam nevede a ani vést nemůže. Je to chytání kočky za ocas v tmavé místnosti. Situace nemá východisko. Demokratická většina vyžaduje větší vliv státu, potažmo EU. Tím také požaduje více Rathů, více Palasů, Paroubků, Dalíků, Bartáků a všech podobných, nepřímo požaduje, aby se víc kradlo. Dokonce jsou ochotni to tolerovat, akceptují korupci jako okrajový jev výměnou za obrovské dobrodiní, které přerozdělováním stát koná. Na druhé straně ale chce, aby tito jejich zástupci neprováděli to, co odjakživa silný vliv státu provází, totiž korupci a rozkrádání v rámci přerozdělovacího procesu. To jsou přece naprosto protichůdné požadavky. Boj s korupcí se provádí, především orálně, již zhruba deset let, aniž by byl znát jakýkoli výsledek. Jako volební téma jej nadnesl Miloš Zeman. Ten také jasně definoval, jak se to bude dělat, totiž jako slavičí paštika. Na vagón paštiky jeden slavík. Na tomto konceptu se dosud nemuselo nic měnit, roli slavíka má nyní Rath.
Dále, pokud dělá „rathovné“, tedy objem financí, které se v rámci přerozdělovacího procesu rozkradou, například 10% (myslím skutečně jen rozkradou, nikoli legálně utratí za nepotřebné neužitečné věci), pak existuje zhruba stejně velká komunita, kterou živí korupce jako svého druhu průmysl. Nemusí to být jen kníže Pavel a jeho rodina, ale všichni lidé, kteří mají profit z knížete Pavla, jeho přátel a přátel jeho přátel, což může být už třeba půl Hluboké nad Vltavou. Samozřejmě tito lidé nemají žádný zájem na tom, aby se přestalo krást. Brzy se z nich stane relevantní politická síla, které korupce buď nebude vadit, nebo na ní budou existenčně závislí.
(Zatím nikdo nehlasoval)