Všichni víme, že existuje fůra strojů na peníze a fůra penězovodů. Většina z nich ale saje peníze mimo náš běžný dosah, „někde nahoře“, takže se o tom zanadává v páté cenové „U smrada“ a život jde dál. Jedním ze strojů na peníze je i zákon číslo 168/1999 Sb., O pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. Myslím, že už několik článků bylo věnováno zamyšlení nad nejasnou souvislostí mezi hospodářským výsledkem tohoto paktu a důvodem zdražování pojistek.
Tento zákon začal od jednoho parného červencového dne pomalu roztáčet soukolí stroje, který přináší všem zúčastněným pojišťovnám a na ně navěšeným poskokům pěkné a pohodlné zisky. To ostatně všichni víme. Až jakou drzost a vytrvalost umí Česká kancelář pojistitelů vyvinout, mne dost překvapilo.
Jsem zvyklý, že občas přijde nějaká ta zmatená obsílka od nějaké instituce. Nu což, jsme lidi, zavolámm tam, vysvětlím, někdy jsem i překvapen omluvou na druhé straně drátu a život jde dál. To by ale nebyla ČKP, aby to nefungovalo všechno nějak jinak. Jednoho dne mi ve schránce přistála obálka od ČKP, kde mi suše oznámili, že na nějakém vozidle vázne v nějakém období neuhrazené pojistné z odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, známé „povinné ručení“ a že jako vhodný kandidát k podojení jsem byl vylosován právě já. Aut mám více, fůru už jsem měl, člověk nenosí všechno v hlavě a tak jsem zabředl do papírů, které celkem pečlivě schovávám. Během chvilky jsem zjistil, že uvedené vozidlo jsem nikdy nevlastnil ani neprovozoval, nicméně, že jsem na něm nějakou dobu platil povinné ručení.
Blázen? Samozřejmě taky, ale v tomto případě to bylo tak, že auto jsem chtěl koupit a hned ho i odvézt domů. Takže den před plánovanou koupí jsem přes internet sjednal povinné ručení. Nebyl jsem ještě majitelem vozidla, ale web tento fakt nechtěl pochopit, takže jsem zaškrtl, že jsem majitelem vozu. A smlouva byla uzavřena. Druhý den se ovšem ukázalo, že vozidlo není v technickém stavu, který by umožňoval odjezd „po svých“, takže jsem se s majitelem dohodl, ať to dá do kupy, že počkám. Čas běžel, oprava se táhla, moje nervy taky, až jednoho dne povolily a majiteli jsem oznámil, že mu na to už kašlu. S pojišťovnou jsem se dohodl na ukončeni smlouvy ke dni, kdy končila smlouva sama a měla se prodlužovat. Pojišťovna pochopila a provedla. Já jsem si řekl, že to pojistné je moje blbost a dále neřešil.
Nicméně, auto zřejmě následně už pojištěné nebylo. Není to můj problém a je mi to fuk, ale to vedlo ČKP k vyvinutí aktivity a buzerace mojí osoby ve smyslu, že vznikl někde dluh a tak hledejme blbce, který ho zaplatí. ČKP samozřejmě zaslala nádherný několikastránkový bonzovací formulář, kde jsem měl vyplnit všechno o majiteli vozu, včetně snad i délky jeho penisu. Bonzování nedělám a kromě toho jsem netušil, kdo v jimi poptávaném období byl faktickým majitelem. Čert ví, kdo to koupil. Nevím a je mi to jedno. Takže jsem napsal dopis na ČKP ve smyslu, že majitelem vozu jsem v uvedeném období nebyl a ať otravují někoho jiného.
Po cca půl roce přišel opět dopis, že celou věc přezkoumali a došli k závěru, že platit mám já. Ne, že došli k závěru, že jsem byl majitelem vozidla. Na to byli velmi opatrní. Jen znovu vymáhaná částka a bububu. Tenkrát jsem se tedy sebral, zašel na Registr motorových vozidel a nechal si vystavit potvrzení, že majitelem tohoto vozidla jsem nikdy nebyl a poslal to doporučeně do ČKP. Sice padesátikoruna v háji, ale byl klid…
Jenže, za rok přišel stejný papír ke stejnému autu znovu, jen se změnilo období, které vymáhali. Je teoreticky možné, že v tom prvním pokusu prokaučovali promlčecí dobu a tak to zkusili znovu na následné období. Ono se těžko prokazuje, co jsem jim vlastně tehdy v tom doporučeném dopise poslal, mohla to být třeba i prázdná obálka, že… Mám jen důkaz, že jsem jim poslal dopis. Nic víc.
Ale došla mi trpělivost. Zákon číslo 168/1999 Sb. v paragrafu §24c odst. 3) uvádí, že ČKP porovnáním údajů dle §15 odst. 3 (tedy dotazem na Centrální registr vozidel) získává informace dle odstavce 1 a 2, čili jinak řečeno, zde se ČKP dozví majitele, nebo provozovatele vozidla a ten je následně povinen doložit existenci pojištění, nebo zaplatit příspěvek do Garančního fondu. Jednoduché jako facka, milý Watsone.
To je totiž jádro pudla. ČKP má nárok na datový výstup z CRV, takže dostane sjetinu dle registracni znacky vozidla a ví, kdo tehdy vozidlo vlastnil, nebo provozoval. Porovná to s databází pojistek daného vozidla, kterou samozřejmě k dispozici má a hurá, jde po osobě, jejíž totožnost má k dispozici. Jednoduché. Ale tak to nefunguje. A je mi celkem jedno, jak blbě to ČKP dělá, každopádně ze zákona má možnost CRV o tuto informaci požádat.
V praxi si ČKP jen udělá sjetinu ze svých pojistek a pokud je někde „vokno“, hned posílá bonzdopis poslednímu blbci, který pojistku uzavřel, protože tam je šance na buzeraci, případně podojení. Vůbec se nenamáhá s nějakým zjišťováním skutečného majitele nebo provozovatele. Takže jsem sedl a napsal dopis na ČKP, že majitel jsem nikdy nebyl atd., atp., a že je chápu, ale to je asi tak všechno co pro to udělám.
Po půl roce přišlo repete. Částka se navýšila o nějaké výpalné spojené prý s nějakou administrativou, ale stále, že mám platit já. Tak jsem jim znovu napsal, že už toho mám plné zuby a ať si tam udělají pořádek. To bylo ještě netuše, že stále hraji jejich hru. Za dalších několik měsíců volal kdosi z Transcomu a že budou prý vymáhat. Hned ze startu mne rozesmál tím, že chtěl, abych mu do telefonu řekl rodné číslo a další věci. No, mohl jsem mu nakukat nějaké bláboly, ale byl jsem si vědom, že ten chudák, co mi volá, bere jen almužnu za to, že má za den zaděláno na tumor v uchu, takže jsem mu pouze sdělil, že do telefonu mu neřeknu nic. Byl z toho nešťastnej, ale dost rezolutně mi oznámil, že teda musí kamsi napsat, že hovor není ověřen. Je to hrozné, ta práce pro Transcom. A lidi jsou nevděční.
Za dalších pár měsíců přišel dopis z nějaké advokátní kanceláře a zase nějaké výhrůžky, slinty a podpisy. Tak jsem jim v kostce napsal krátký dopis, že důkazní břemeno prokázání majitele nebo provozovatele vozidla je na jejich straně a že nevím, proč mne s tím stále otravují. Druhý den volala nějaká dáma stylem „to je jen váš názor“ a vtloukala mi do hlavy klíny, že důkazní břemeno je na mojí straně (!) a že mám znovu jít na CRV a zase zaplatit 50 Kč. V tomto okamžiku jsem jí řekl, že i kdyz nemusím, tak to pro ně udělám, ale beru to jako objednávku mojí práce, chci to zaplatit a ze známosti jim to nechám za původní cenu, tedy 50 Kč. No neber to. Bylo mi řečeno, že nikdo mi nic platit nebude a že pokud do cca tří dnů nezaplatím já, tak bude Sodoma&Gomora. Byl jsem 200 km od mého bydliště a jak známo, tak jakýkoli datový výstup z CRV mi po řádném odůvodnění (nebyl jsem majitelem ani provozovatelem, tudíž nemám právo žádné opisy nebo výpisy požadovat) poskytnou jen v bydlišti. Jako uvědomělý daňový poplatník samozřejmě ihned cítil občanskou povinnost sednout do auta, vzít plnou, rezervovat půl dne, koupit bagety a džus na cestu a frčet… ani hovno. Nasrat.
Volal jsem svému právníkovi, že už mne to nudí a jak to vidí on. Dozvěděl jsem se, že to je úplně běžná praxe ČKP a že je to jejich účelový výklad zákona, samozřejmě neobhajitelný. Kromě toho že se i stává, že i ten doklad od CRV prohlásí za nedostatečný důkaz a jede se dál a tlačí se, dokud se dotyčný nepodělá a nezaplatí, i když to není jeho chyba. Ale jestli chci mít pokoj, ať jdu a zase jim to za pade pošlu. No rada nad zlato. Ale můj právník je dobrej kámoš, myslel to se mnou dobře. Kdyby nebylo toho precedens, tak bych to bral. Ale skóre by bylo 100 Kč debet u mne a potenciál, že přijde zase další glejt od ČKP vysoký, protože čert ví kde to auto je, kdo ho má a ty částky vymáhali vždy tak 2 roky zpátky. A šlo o pár desítek tisíc.
Protože jsem ale měl druhý den cestu domů, tak jsem zašel znovu na CRV, přišel jsem tam před třetí hodinou a dozvěděl se, že dnes jsem už pětadvacátý, kdo toto chce. Nicméně paní mi slíbila to zaslat datovou schránkou další den. A tak udělala. Ovšem ještě mne upozornila, že potvrzení o tom, že jsem nikdy nebyl veden v CRV jako vlastník, nebo provozovatel, nedokazuje, že jsem ve smyslu Občanského zákoníku skutečně nebyl. Ostatně toto je i uvedeno na tom datovém výstupu z CRV.
Takže za 50 Kč dostanete potvrzení, které samo potvrzuje, že pro ČKP nic nepotvrzuje.
Ovšem, nezapsání vlastníka do CRV je sice přestupek, ale zákon č. 168/1999 Sb. řeší skutečného vlastníka, ne někoho, kdo je zapsán v CRV. Potvrzení přišlo, já jsem z něj smazal jednu větu (která prokazovala moje tvrzení) a poslal to do oné advokátní kanceláře s tím, že jim to dám v originále, když mi na účet pošlou těch 50 Kč.
Druhý den volala moje fanynka z této kanceláře a způsobem, který asi běžný ovčan neumí odmítnout, jsem se dozvěděl, že nikdo mi nic nedá a že mám navalit ten glejt a to fofrem. Na to jsem jí písemně sdělil, že tento stejný glejt, který jsem já dostal za 50 Kč, ze zákona č. 168/1999 Sb. §15 odst. 3) získává ČKP na dotaz v CRV, takže pokud stejnou informaci jim mám dodat já, tak za ni chci uhradit alespoň ten poplatek a zbytek výdajů s tím spojených mají ode mne gratis.
O co jde? Že tento stroj na prachy je třeba vylepšit, bylo dobré udělat tune-up tak, že by případné potvrzení pro ČKP vydávalo přímo ČKP za nějaký obolus, řekněme 200 Kč. Data k dispozici mají a s nějakou ochranou osobních údajů si nikdo hlavu neláme. Občan bude mít demokratickou možnost buď ušetřit 150 Kč a jít ve svém volném čase na úřad, vystát si frontu, dostat papír a ten pak za svoje pěkně poslat do ČKP (pokud to pošle v originál obálce od ČKP, může se to samozřejmě nedopatřením ztratit a půjde do druhého kola), a nebo by rovnou za dvě stovky odbyl ČKP s tím, že nikam se mu nechce. No neber to. Stačí, když na bububupapíry příště jen připíší, že po zaslání 200 Kč na nějaký jejich účet zvednou zadek, udělají si výpis sami a přestanou otravovat.
Pokud za běžný den na malém městě přijde pro tento glejt aspoň dvacet lidí, kolik je to za rok, kolik je to v celé ČR? No to se přece nesmí nechat ležet ladem, tady se prachy válí na ulici!
Další level samozřejmě je, upgradovat zákon tak, aby jednotlivá pojistná období se při vymáhání dělila po měsících a voila! Můžeme za měsíc poptat další dvě kila. A těm, kteří platí pravidelně, následně nabídnout nějakou tu ScourCard, kterou by mohl stát udělat řekněme za nějaké dvě miliardy ze státního. Majitelem karty by byl dojený a v případě nepředložení karty při dalším dojení by starou prohlásili za ztracenou a vystavili automaticky novou řekněme za litr.
ČKP je solidní podnik, nebudu jim podsouvat nějakou nekalost. No, vlastně on to není podnik, nemá to žádné IČ, ani to není nikde zapsané jako firma, je to prostě taková parta hodných strejdů od pojišťoven.
V mém případě je zatím klid, právník čeká na další krok. Protože je ale netrpělivý, z dlouhé chvíle poslal stížnost na ČNB, která má na starosti dohled nad ČKP s tím, že se evidentně jedná o systém práce ČKP, nikoli o nějaké náhodné pochybení. Rozhodně jde o zlepšení přístupu nás všech, to je bez debat.
Na svá auta pojištění postupně zruším a pojistím je venku. To zákon nezakazuje, ale zřejmě nepředpokládá. Je tam přece jen o něco lepší chování k lidem, kteří pojišťovnám plní kapsy a přitom od nich nečerpají pojistné. Přitom ale drtivá většina českých pojišťoven má „matku“ venku. Jenže co je dovoleno bohu, není dovoleno volu.
(Zatím nikdo nehlasoval)