„Dobrý den. Tampaxová, Bordel Automotive Strakonice, lické zdroje. Potřebovala bych s vámi probrat jednu věc.“
Tohle jsem slyšel v telefonu.
„Prosím.“
„Pracoval u vás pan Holub?“
„Ano.“
„Byl vaším podřízeným?“
„Ano.“
„Takže ho znáte.“
„Hmm .. snad ano.“
„Jak dlouho pro vás pracoval?“
Páni. Tampaxová má rozjezd. Ani se nezeptala, zda mě může na chvíli zdržet. Tak jí ukážu žihadlo.
Nebo né?
Ale jo. Bude žihadlo.
„Vážená paní Tampaxová. Patrně jste s panem Holubem hovořila a nyní se mě ptáte na věci, které sama znáte nebo můžete zjistit od něj. Okrádáte tím o čas sebe, ale především mně. Můžete mi prosím sdělit, co pro vás mohu udělat?“
Čekal bych něco jako „promiňte“.
„Pan Holub se u nás uchází o místo proudžekt menežra a já se snažím sehnat více informací tak, abych měla jeho profil úplný. Právě proto se obracím na vás.“
Čekal jsem to „promiňte“ marně.
„Blahopřeji.“
Holub je ale idiot.
„Můžete mi pro začátek sdělit, jak se vám s panem Holubem spolupracovalo?“
„Ne, nemohu. Možná mě pan Holub někde uvedl jako zdroj referencí, ale zapomněl mi to říct. Já od něj nemám žádné povolení, abych vám o něm něco vykládal. Jak jste přišla právě na mne?“
„Jeden náš zaměstnanec, kterého jsem se také ptala na pana Holuba, mi řekl, že bych se mohla zeptat vás, protože byl váš podřízený.“
To je ještě zamotanější než Prodaná nevěsta hraná pozpátku.
„Aha. Spolupracoval jsem s ním skutečně krátce, před mnoha lety a myslím, že vám k němu mnoho neřeknu. Navíc myslím, že nejsem oprávněný vyjadřovat se třetím stranám o něm nebo tom, jak pracoval…“
„Ale já bych potřebovala vědět… jistě pochopíte, že kdybych se orientovala jen tím, co mi tady uchazeči říkají nebo co mají napsáno v síví, tak bych je viděla zkresleně, proto vyhledávám možnost …“
„Abychom to neprotahovali. Zavolejte panu Holubovi, požádejte ho, aby se mi ozval, souhlasil s tím, že o něm budu někde něco povídat, a já pak zavzpomínám na těch několik měsíců, kdy dělal pro mě. Do té doby je mi líto.“
„No tak mu zavolejte sám. To je problém mezi vámi dvěma, že se nedokážete domluvit!“
No tak to je hustý.
„To rozhodně ne. Volat mu nebudu, nemám proč. Vy chcete informace. Ještě něco pro vás mohu udělat? Pokud ne, tak…“
„Vy jste to asi nepochopil! Požádat někoho o reference je normální postup… většina vašich kolegů by mi vyhověla, protože pochopili, že ten pracovní trh tady není zas tak velkej a každý má zájem vybrat si toho nejlepšího kandidáta! A taky vám musím říct, že může klidně nastat situace, například, že se VY budete ucházet o místo v Bordel Automotive Strakonice a pak vám tento přístup rozhodně nepřičteme k dobru!“
Ta velká písmena tam byla slyšet.
„Vyhrožovat si tady nebudeme. Vynechte mě z té vaší záležitosti a sežeňte si informace od té většiny mých kolegů, co jim to pak přičtete k dobru. Nashledanou…“
Tú tú tú.
Tak to byla páteční ejčár zmrdka. Mohlo jí být podle hlasu zhruba čtyřicet… nebo moc hulí… cigarety.
Původně jsem myslel, že zavolám Holuba a řeknu mu, že se chystá přejít do pořádný zmrdifirmy, ale nenašel jsem na něj číslo a tak je mi ho líto. Takže Holube, jestli tohle čteš a nechceš spadnout rovnýma nohama do třetího levelu, utíkej jako Forrest Gump, hlavně co nejdál od Strakonic.
(30x známkováno, průměr: 2,10 z 5)