Pociťuji určitý dluh ke čtenářům D-FENSe v tématu „Standa Gross ve dne lhal, v noci krad“.
Sice jsem neměl v úmyslu se tímto tématem zabývat, ale je to téma natolik společensky významné, že jeho přehlížení z mé strany by mohlo být vydáváno za pokrytectví. Takže do toho.
Že nepíšu o politice, má kromě již zmíněného ještě jeden důvod. Znáte to možná sami. Když se za podmínek současné politicky korektní moderně sociální eurospolečnosti pustíte do kritiky čehokoli, tak vám většina posluchačů nerozumí („co má za problém? Vždyť to přece funguje! Kromě toho by dalo moc práce to měnit… a museli bychom o tom přemýšlet… možná něco pro to udělat… von je divnej!“) a sem tam se přidá nějaký hýkavý intelektuál, který vám vytkne, že chcete všechno jen rozbíjet a kritizovat a že jste fašista.
Mnozí už zapomněli – český národ zapomíná i významnější věci a za kratší dobu – takže rekapitulace. Začalo to tím, že si Standa koupil byt. Byt a jeho následný upgrade o bazén stál přibližně tolik, kolik Standa zatím v politice mohl legálně vydělat a ušetřit, za předpokladu, že by nebydlel, nejedl, nesvítil, netopil a nesplachoval. Standa musel mít tedy peníze odjinud, přičemž původ těchto peněz nebyl nikdy uspokojivě vysvětlen. To samo by v civilizovaných zemích bylo důvodem k megaostudě a demisi. Paní Šárka se také činila. S trestně stíhanou bordelmamá Barkovou vytvořila podnikatelský záměr, který musel každému úvěráři být pro srandu králíkům. Na něj dostala několikamiliónový úvěr. Podle mého názoru korupce jak Brno. Celá story se Standou a Šárkou zapůsobila na mně dojmem, že dva primitivové s dosud skromnými možnostmi (strojvedoucí a právník honoris causa, kuchařka) přičichli ke světu moci a tím k velkým penězům a nějaká mocenská lobbystická skupina je začala „pást“. Na jedné straně tedy stál skromný intelekt a na druhé straně enormní chuť ukusovat velké kusy z koláče, ze kterého pánové jako Kalousek, Dalík, Kořistka a další dosud jen rozumně ukrajovali.
Toto jsou pouze některé aktivity miliónového páru. Určitě existují mnohé další, o kterých jsme se díky pohotové reakci různých imagemakerů a mediálních poradců nedozvěděli nebo které čekají někde v šuplíku hibernovány pro chvíle vhodnější. Sám Standa nejen že se ani nesnažil svoje jméno očistit, ale choval se celou dobu jako kretén, přímo z něj prýštilo, jak je mu to všechno u prdele. Dokonce jeho rodná strana, kterou do popředí zájmu voličů vynesly marketingové slogany jako „akce čisté ruce“, se jej zastala a dala nám tak najevo, jaké právní povědomí můžeme u sociálního demokrata čekat.
Existují určité kontrolní mechanismy, které v seriózních zemích zajišťují, aby se takový nějaký Gross k moci vůbec nedostal. Když se k ní nějakým způsobem dostane, existují mechanismy další, které ho moci zbaví. V podstatě jsou trojího druhu: Veřejnost, média a justice. Veřejnost by neměla strpět, když ji politik sere na hlavu. Kdyby české veřejnosti Standův finanční delikt vadil, pak by v hospodě, kam se chodíte najíst, v pekárně, kde kupujete housky, prostě všude možně ležel nějaký petiční arch. Jsou i jiné metody. Třeba taková stávka. Nebo co takhle nasednout všichni do aut a paralyzovat na den silniční provoz v celé zemi? Hromadný bojkot produktů firem, které ČSSD finančně přispěly? Pak ty drsnější. Třeba veřejná ostrakizace lokálních představitelů ČSSD. Rajčata, vejce, co kdo máte po ruce, vyhazování z hospod a obchodů s poznámkou „tady je to jen pro slušné lidi“. Jednoho dne by to došlo do stádia, že by projevy občanské neposlušnosti více nebo méně ochromily chod země a zmrdi kolem Standy by vyměnili loajalitu za strach a velkého strojvedoucího by zlikvidovali sami, protože by rázem pochopili, jaké nebezpečí pro ně představuje.
Co třeba média. Goebbels o tom věděl svoje. Ta přece mohla Grosse totálně znemožnit. Nakonec zůstalo jen u trapného přežvykování kauzy s bytem. Určitě by se našlo i něco dalšího – hlupák, a Standa hlupák je, když se nechal takhle blbě nachytat – si nedá pokoj po nahrabání šesti miliónů, ten hrabe furt. Kam se třeba upatlala kauza se Standovým pokusem privatizovat studentskou menzu ve Spálené ulici? Média jsou zkorumpovaná. Nejednají nezávisle, mají mnohočetné kontrolní mechanismy, aby nepustily ven, co vysloveně nemusí, a spousty personálních i ekonomických vazeb na vládnoucí kliku.
Systém spravedlnosti. Víte něco o tom, že by bylo podáno nějaké trestní oznámení a zahájeny související úkony? Já ne. Je tady v oběhu 1,2 miliónu CZK nejasného původu, jsou zdaněné? Jestliže se nejednalo o půjčku, ale o dar, zaplatil Standa darovací daň? Co dělá policie v té věci – slyšel už někdo nějaký použitelný závěr? Neslyšel ani neuslyší, zapatlá se to do ztracena, protože velení policie je rovněž politické.
Nic z uvedených reakcí, které v podstatě tvoří základy imunitního systému, který brání společnost proti zazmrdování, nenastal, když ano, jednalo se izolované aktivity jednotlivců, kteří to ještě nevzdali. Ve skutečnosti je další existence ČSSD v zájmu mnoha vlivných skupin. Dokud buse ČSSD držet kormidlo, bude prohlubovat deficit, posilovat státní dirigismus, utrácet hodně za státní zakázky, nikdo nebude řešit neefektivitu státního aparátu … a to jsou všechno jevy, na kterých všichni proděláváme a podle rovnice MD=D na nich musí někdo zase vydělávat. To jen tak bokem, kdyby někdo nevěděl, proč dosud nejsou nové volby. Veřejnost na to všechno dávno rezignovala. Je to tím, že společnost zachvátil virus zvaný pasivita. Nákaza se šíří a je smrtelná.
V principu mi nevadí, že si Standa přikradl. Stejně tak mi nevadilo, že si před sedmi lety přikradla ODS. Příště si může přikrást třeba taky Venca, Pája, možná i Zdenda. To jsou než zákonité symptomy hlavního problému, totiž nezájmu a pasivity veřejnosti. Dokud tady bude tento základní problém přítomen, bude krást strana a vláda další, protože přirozený regulační okruh není uzavřený a podobně jako v technice, takový systém zpravidla vybočí rychle mimo všechny meze. Zatímco ODS v první polovině zamořila společnost „jen“ korupcí, klientelismem a atmosférou všeobecného sobectví a arogance, ČSSD udělala něco mnohem horšího. Celý její program a všechno, co kdy udělala, mělo za cíl distribuci pasivity mezi nás všechny. V tom je také jediný rozdíl mezi tím, co ODS a ČSSD dokázala.
Nemáte peníze? To je tím, že jsme vám je sebrali, nějaké další si někde půjčíme a pak vám je zase dáme (sociální stát). Nechce se vám složitě jednat se zaměstnavatelem o vašem platu? My to za vás vyřídíme (odbory a kolektivní vyjednávání). Nechce se vám makat? Zůstaňte doma a my to zaplatíme (sociální politika). Nechce se vám vzdělávat? To nevadí, blbý volič je taky volič. Nechce se vám učit se cizí jazyky? Neučte se je, možná byste rozuměli věcem, které ani nechcete slyšet. Nechce se vám jezdit ven? Nejezděte, doma je taky hezky. Nebo třeba v Chorvatsku… Nechce se vám zajímat o dění okolo? Tak se nezajímejte, dejte si ještě jedno a přijměte naše hotové pravdy (myslíme to upřímně). Nechce se vám myslet? Tak nemyslete a volte nás.
Dalším přínosem ČSSD pro naši společnost je zatažení mentality Horsta Fuchse do politiky. Klasickou ukázkou tohoto přístupu je billboard s růžolícím idiotem, připomínajícím retušovaného politika Němce, který slibuje snížení daní o 50%. Připomíná to spor z komedie Slunce, seno a něco, kde Růžičková řve: „…a když vy kachlíčky, tak my to poženeme vo štok!“. Grossova vláda od začátku slibuje věci, které není s to splnit a když ano, tak za cenu zadlužování země v cizině a rozprodejem státního majetku.
Dostatečně výmluvným faktem je, že neoblíbenějším politikem současnosti je podle průzkumů soudruh Sobotka, z vůle nebo spíš omylu božího ministr financí, jinak vystudovaný právník a odborník bez zkušeností, za dobu jehož fungování se státní dluh přepočtený na hlavu zvětšil zhruba faktorem 2,5. Kromě nastartování sporného extenzívního růstu nedokázal vůbec nic, jediným zdůvodněním jeho neobyčejné popularity je zřejmě to, že jeho hlava připomíná falický symbol. Za běžných okolností by se takovému specialistovi mělo od občanů dostat akupunktury třemi až pěti vpichy, podle toho, jaké budou po ruce vidle, a ne pozice nejoblíbenějšího politika. ČSSD má nyní dvanáct procent voličů, ale 80% podíl ve vládě – je to demokratická země, ve které žijeme?
V článku System shutdown jsem psal, že hledám východisko, jak vrátit rudého psa na řetěz. Aleff napsal, že jedinou cestou, jak tak učinit, je brát se za svá práva. Problém je ten, že většina z těch šedých mas, co nainstalovala rudou sebranku znova k moci, svoje práva nezná. Nemyslím nyní práva daná zákony, ale práva přirozeně vznikající, jako třeba právo na vlastní názor, na relevantní odměnu na vlastní práci, právo bránit se napadení fyzickému i slovnímu nebo právo nenechat ze sebe dělat hlupáka.
Kdy se rudý pes vrátí zpět na řetěz?
Vím asi, kdy se tak stane. Bude to v den, kdy si nadkritické množství občanů uvědomí svoji odpovědnost za vlastní osud i za osud své země, procitnou ze sociálnědemokratické amnézie a zapomenou na opět rozšířený slogan „voni to tam nahoře nějak udělaj“. Mám už jen jednu naději. Současná mladá generace, lidi, kterým je teď kolem patnácti, se buď stanou obětí frikulínismu anebo taky ne. Vím, že jsou to lidé, kteří neuznávají hotové pravdy, naučili si nacházet informace sami na internetu, umí rozeznat blábol od faktů, nemají problém nenuceně komunikovat cizími jazyky a poznávat jiné země. Snad se nenechají ani zmanipulovat nabídkou pohodlného života v moderně sociálním kómatu, ani koupit za značkové cetky made in China.
Se současnými „lidovými masami“ tvořenými pivní sebrankou, která z programu založeném na pasivitě ještě prosperuje, nikdy dál nedojdeme.
Vyřešit to tedy bude muset příroda.
Škoda, že jsem nemohl tentokrát napsat něco pozitivního.
(Zatím nikdo nehlasoval)