Nevím zda veřejnost dostatečně pozorně četla v Kostelec Zeitung článek s názvem „Správce zřícené Trojské lávky netuší, kam šly stamiliony na opravu mostů“ a pochopila, co tam vlastně stojí. Tak na něj nyní lehce poukážu.
Paradoxně můžeme poděkovat animozitě hnutí ANO vůči „politickému vlastníkovi“ TSK, že jsme si to mohli přečíst a lehce se našokovat. Doufám, že si to přečte co nejvíc lidí a vyvodí z toho správné závěry, protože obsah článku je vpravdě děsivý.
Co se stalo? Zmr. Dolínkovi (ČSSD), krndonáměstkovi pro dopravu, spadla na podzim lávka v Tróji. Dolínek se obhajoval, že město do oprav mostů mezi roky 2014 a 2017 1.2 miliardy korun, takže město jejich údržbu nijak nezandedbává a lávka, která byla beztak trochu vachrlatého designu a hodila se spíš na výstavu uměleckých výtvorů než jako součást dopravní infrastruktury pro každodenní použití nejširší veřejností, spadla tak nějak neplánovaně. Možná partyzáni. Kobliha Dnes se začala pídit po tom, do čeho ty miliardy vlastně šly, a zjistila překvapivou věc. Správce mostů, městská společnost TSK, není s to přiřadit, do kterého mostu investovala jaké veřejné prostředky. Mluvčí společnosti doslova uvedla:
„Technicky to není možné zjistit. Všechny smlouvy máme v šestnácti šanonech a pro vyčíslení bychom museli přijmout další čtyři lidi, kteří by prošli všechny dokumenty“ .
Možná se ptáte, co mě na tom tak šokuje. V tom případě se ptám já, proč to nešokuje vás. Protože:
Jde o mosty, silniční infrastrukturu. Pokud někdo chodí nebo jezdí po mostě, nebo bydlí pod ním, má pro něj stavební stav mostu značnou bezpečnostní relevanci. Vsadím se, že každý z nás za den přejede nebo přejde během dne hned přes několik mostů. Když po něm někdo půjdeme a most spadne, někdo umře. Pokud po něm pojede autobus, umřou lidi v tom autobuse. Někdo stižený bezdůvodou důvěrou ve veřejnou správu se může opřít o shnilé zábradlí a spadnout na matku s kočárkem. Za těch okolností očekávám, že údržba mostů bude podléhat nějakému plánování, stejně tak provádění a dokumentace oprav a úprav provedených na těchto mostech. Konkrétně by to mohlo vypadat tak, že ke každému mostu bude existovat něco jako plán údržby. Dál, každý most má nějaké číslo, k tomuto číslu je přece velmi snadné přiřadit zakázky, které byly zadány v souvislosti s jeho opravami a úpravami. Připadá mi to jako zcela triviální věc, která měla existovat dávno, navíc v podobě, která umožňuje v libovolném okamžiku zjistit, co se na kterém mostě provádělo například 15 let nazpátek.
Stačí to porovnat s všudypřítomnou šikanózní kampaní, kterou úředníci vyhlásili občanům a firmám. S něčím natolik neškodným jako je osobní auto musíte každé dva roky na technickou a emisní kontrolu, které se neustále plíživě zpřísňují. Musíte na tuto kontrolu, i když je auto ještě v záruce. V mezičase mezi kontrolami může řidiče buzerovat policie, jejíž kontrolní pravomoci také kontinuálně rostou a dosáhly již zcela absurdního rozsahu. Sám řidič podléhá od určitého věku kontrolám zdravotního stavu, ale most, po kterém tohle všechno jezdí, může klidně shnít veřejné správě pod rukama, protože úředníci mají papíry v šanonech a obtěžuje je v tom něco hledat, museli by přijmout 4 lidi, aby prohledali 16 šanonů a zjistit tam něco, co měli mít od začátku po ruce. Stát požaduje po občanech kontrolovat domovní kotle a komíny skoro obsesivním způsobem. Nebo třeba takové předpisy o bezpečnosti práce. Regály musejí mít vyznačenou nosnost, schůdky, které možná potřebujete k sáhnutí do takto označeného regálu, musejí podléhat pravidelné kontrole. Jistě najdete velmi mnoho dalších příkladů například u oblasti výroby automobilů, výroby nebo provozu letadel nebo medicíny, kde jsou požadavky na totéž zcela enormní a sankce likvidační.
A co most? Objekt, který představuje mnohem větší a méně předvídatelné riziko pro každého, kdo na něj vstoupí? Defenestrace nebude? Kdyby dali vohnoutovi v levném charterovém letu do Egypta v letadle prošlej puding nebo opravovali letadlo lepící páskou, to by byla katastrofa, ale že veřejná správa udržuje dopravní stavby v bordelu, to snad ani nestojí za řeč, to se bere jako normální.
Jde mi o principiální otázku – obrovské diskrepance mezi nároky na to, co veřejná správa požaduje po občanech a co je ona sama ochotna a schopna plnit.
Nebo co ekonomické hledisko. Babišovo ministerstvo financí je ochotné „zaklekávat“ na různé subjekty kvůli neshodám v účetnictví, postihovat firmy za neplnění daňových povinností jejich dodavatelů nebo zavírat obchody, protože tam někomu nedali účtenku. Formou práskačské loterie stimulovat udavačství mezi lidmi. A když není veřejná správa s to udržet elementární zásady účtování o majetku, to nic? Nebude ani žádná bonzácká loterie „vyfoť vadnou mostovku“?
Co Krnda a heslo „řídit zemi jako firmu“? Kdyby takhle řídil Babiš tu jeho kosteleckou výrobnu sójových prasat a nevěděl, kolik investoval do svého majetku? Nebo kdyby nevěděl, kolik utratí za suroviny, protože dodáky jsou v šestnácti šanonech označených „separát“, „vepřové kůže“, „prasečí rypáky“ a další ? Asi by už dávno zbankrotoval, protože by někoho nezodpovědného klidně napadlo dát do párků maso a estébácký stakeholder by se o tom ani nedozvěděl.
Vůbec mi teď nejde o to, co stojí v těch zákonech, ať už jde o stavební předpisy nebo zákony upravující hospodaření obcí. Jistě je tam hodně podnětných věcí, třeba jak velké mají být kolostavy u veřejných budov nebo dobíjecí stanice pro elektromobily. Taky tam jistě stojí, že státní a veřejná správa není povinná vůbec nic a když něco ano a vyserou se na to, tak za to nehrozí žádná sankce. Proč? Protože úředníci si k zákonodárcům najdou vždy snáze cestu než nějaký doktor, výrobce aut nebo letadel a zbaví se různých povinností, které naopak rigidně vyžaduje po občanech. To je vzkaz zejména pro ty hlupáky, co pořád pociťují potřebu volebním aktem pumpovat do parlamentu a senátu úředníky a lidi z místní správy a dělat z nich následně zákonodárce, protože přece mají zkušenosti. Tohle jsou ty jejich zkušenosti – zkušenosti, jak všechno omrdat tak dalece, že to nakonec spadne do řeky i s lidma a peníze přesměrovat do rukou spřátelených firem a odtud do stranických rozpočtů.
Zvlášť v případě náměstka Dolínka (ČSSD) je to pozoruhodné, protože oč větší bordel panuje v technické a finanční evidenci kolem jím spravovaných staveb, tím důslednější je tento sociálnědemokratický ničema v buzerování občanů skrze měření rychlosti a vytyčování parkovacích zón. Přinejmenším to první funguje jako dobře namazaný stroj, kterým se daří stíhat desetitisíce občanů někdy se skoro úchylnou zákeřností a orientální vypočítavostí. Z toho důvodu se nemohu ubránit dojmu, že deficitní organizace a její děravá evidence není cíl, ale prostředek, kterým se hloubí ohromný tunel ve veřejných financích.
A není to jen tenhle sociálnědemokratický vyděrač, nad kým by se občané měli zamyslet. V článku je citován jistý Mirovský, člen komediální strany Trojkoalice/Zelení, další takový šmejd. Ten je dokonce členem dozorčí rady téhož subjektu, který se ukrutně podivuje, jak je možné, že organizace, jejíž dozorčí rady je sám členem, nedokáže najít informace o tom, za co utrácí veřejné peníze. Kdyby jeho stranický background nebyl natolik ateistický, řekl bych, že má něco společného s Pilátem Pontským. Nemá náhodou dozorčí rada, ve které se zelený vyžírka nachází a nechává se platit, kontrolní pravomoc vůči subjektu, který dozoruje, k čemuž nastavení „controllingu“ zakázek a evidence zhodnocování městského majetku nepochybně patří? Jak se hospodaří ve firmě, v jejiž dozorčí radě uvědomělý zelený politik sedí, si můžete přečíst například zde. Snad jen naprostý imbecil by podporoval takového politika a stranu, protože je to pro mě zosobnění bordelu a malverzace.
Je to otřesné. Ale je to tady. Tohle je pokročilý socialismus v praxi a takhle reálně performuje hypertrofovaná veřejná správa. Lidé to většinou nedomyslí do konce a řeknou si, OK, je to sice bordel, OK, určitě se tam krade a pakují se na tom politické strany, ale hlavní je, že se teď máme dobře, lampy svítí a za veřejné peníze nám pan Dolínek postavil cyklostezku, kde se můžeme o víkendu projíždět. To samozřejmě funguje jen do toho okamžiku, než se stane nějaký průser, což na nějakou dobu přivede i největšího hňupa ke kritickému zamyšlení, zda to náhodou není on, kdo tahá v tomto systému sirky. Pravděpodobnost, že by spadnul most a zrovna na něm stáli Dolínek a Mirovský, není koneckonců velká. Spíše se tam budou nacházet nějací slušní lidé, jejich blízcí nebo známí. Lidé také neberou v úvahu lost opportunity costs, takže je většinově nenapadne, že 200 metrů cyklostezky za 18 miliónů je sice prima, ale že za těch 18 miliónů mohlo vzniknout něco mnohem užitečnějšího, třeba se za ně mohl opravit nějaký most, co by pak nespadl lidem na hlavu, nebo mohly zůstat v kapsách nedobrovolných sponzorů cyklistiky, tedy daňových poplatníků, kteří by je nejspíš zužitkovali úplně nejlépe.
Ale i když se v tomto ohledu doberou rozuzlení, nedovedou ho promítnout do konkrétních občanských akcí, které by dávaly alespoň minimální smysl. Zrovna tenhle víkend se odehrála jedna taková, kdy si elektorát vybíral mezi semikomunistickým gerontem a obíhačem grantů, který celý život dělal pro stát. Ale asi to tak musí být a zůstane to tak, dokud většině lidí nespadne něco těžšího na hlavu, aby se jim rozsvítilo.
14.01.2018 D-FENS
(453x známkováno, průměr: 1,13 z 5)