Palachománie (hit them where it hurts!)

Featured Image

Musím se přiznat, že jsem smysl Palachova činu nikdy nepochopil a už jsem o to dávno přestal usilovat.

Tak třeba neuvidím film o Palachovi, na který běží kolem dokola srdervoucí upoutávky zobrazující mladého muže, jak je celý uplakaný z toho, že jeho zemi okupují rusáci v tancích. Nepřečtu si, co si různí lidé myslí o tom, co si Palach myslel a nebudu hledat přesah Palachova sebeobětování do dnešních dnů, i kdyby nějaký byl. Všechno je to marné.

Média v nás soustavně vytvářejí dojem, že v roce 1968 došlo k vojenské okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, která přijela v tancích s bílými fofrpruhy nezvána a nechtěna. Nevěřím tomu ani jedno slovo od fofrpruhů dále. Čas od času se na internetu objeví informace o pilotech Československé lidové armády, kteří před vojenskou intervencí nebo těsně po ní absolvovali tajné mise do zahraniční s nákladem a pasážery, o kterých se nemluvilo. Najdete svědectví pamětníků, kteří popisovali obsazení televize a rozhlasu smíšenými skupinami ozbrojených Rusů a civilních Čechů, kteří se legitimovali průkazy ministerstva vnitra a Sboru národní bezpečnosti. Na Technetu svého času vyšel článek, který popisuje převzetí kontroly nad ruzyňským letištěm. Jednalo se o vojenskou operaci, která byla pro úspěch invaze klíčová, a byla provedená jak z učebnice, s využitím skulin obrany vzdušného prostoru země, řízení letového provozu, approache i věže. Po přečtení nebudete věřit tomu, že se něco takového povedlo „na první dobrou“, bude vám to připadat nemyslitelné. Celá vojenská intervence musela být připravována a nacvičována týdny za aktivní účasti a pomoci místa a systému znalých československých kolaborantů. V Československu muselo již před okupací existovat několik stovek nebo možná tisíc osob, které věděly, co se stane, protože na tom pracovaly, a museli existovat další konkrétní lidé, kteří je tím pověřili. O těchto věcech se nemluví, protože některé zúčastněné osoby dosud žijí a kdyby se to provalilo, tak by také mohly jít sedět.

Najdete svědectví Palachova spolužáka Hamra, který s Palachem strávil hodně času a který tam stručně a výstižně popisuje, jak soudruh Dubček lízal rusákům řitě. Mnoha lidem se muselo ulevit, když komunista Dubček vypustil svou kariéristickou duši u Humpolce v příkrým kopci, protože to spolehlivě a definitivě zajistilo, že nebude mluvit o největší protistátní konspiraci minulého století.

Jasně, kdo chce, může rád věřit tomu, jak pásy sovětských obrněnců rozdrtily křehkou květinku demokracie, ale zbytek nás realistů řekne jen – tak to ani hovno. Jedna komunistická klika skoncovala s jinou komunistickou klikou za bratrské pomoci kamarádů z východu, které dovedli získat na svou stranu.

Co s tím mohl nějaký Palach dělat? Nebyla to vůbec hra na jeho úrovni, byl jen malá figurka na šachovnici, jako kdokoli z nás. Pokud byl držitelem strategie, že člověk má bojovat právě s tím zlem, na které stačí, a navíc disponoval znalostmi o zbraních a výbušninách, jak popisuje Hamr, mohl zprovodit ze světa pár kolaborantů a přisluhovačů režimu, jako to udělali Mašínové. Ale přitom si zašpiníte ruce a veřejnost to přijímá nejedoznačně. Nadávat na kolaboranta, to ano, ale pověsit ho za krk, to je fuj. I svině kolaborantská udavačská má v Čechách právo na svůj příděl pravdy a lásky, takže to ne.

Pokud by Palach identifikoval další Palachy, mohl založit odbojové hnutí a zapálit rusákům půdu pod nohama. Palach studoval ekonomii a tak musel vědět, že i podprůměrná guerilla dosahuje lepšího využití zdrojů než skvěle organizovaná armáda, protože guerilla má motivaci, zatímco armáda má rozkazy. Jeden Polák mi vykládal vtip, který není k smíchu. Víte proč v Protektorátu za války neexistovalo žádné regulérní podzemní hnutí? Protože to bylo zakázané. Nebo mohl odpálit pár tanků s i okupanty, ale to také není v zemích zdejších společensky přijatelné, protože jsou v nich přece vojáčkové, co jen plní rozkazy a okupují cizí země, ukradnou nebo zkurví na co přijdou a sem tam někoho zabijou. Rusák si tak musel počkat jedenáct let na Afghánistán, aby poznal, co to obnáší, když se okupuje země, kde místní nemají holubičí povahu.

Pak jsou strategie, které společensky přijatelé jsou. Pokud nelze porazit systém na široké frontě, je možné uplatňovat minoritní strategie. Je možné jej izolovat od sebe a vytvořit kolem sebe enklávu, kde strana nemá vůdčí roli a účtenky z EET se nevystavují. Nebo je možné pořídit si rodinu a vychovat děti, které budou mít k systému přiměřeně negativní vztah a místo na přítomný systém tak zaútočit na ten budoucí. Tohle systém sere ještě víc než zničené tanky, protože tanky lze nahradit, ale občany za jiné vyměnit nelze, je to variabilní minové pole, které je všude a nikde. Vzpomínám na moje rodiče, kteří byli zhruba Palachova věku, kteří vykazovali cosi jako stigma, že se Palach upálil i za ně, chudák. Já si zase říkal, jak prozíraví rodiče byli, že se nepřipojili k hnutí lidských pochodní, protože by mě pak za pět let poté nemohli vyrobit a nepoznal bych inherentní zkurvenost národa, který od Bílé Hory nesáhnul po zbrani, aby bránil svoji svobodu a jehož elity spustily bez dlouhých řečí kalhoty před každým evropským integrátorem, který si trochu dupnul.

Na druhé straně spektra všech možných akcí proti systému u mě stojí se zapálit. To není vůbec k ničemu, je to neefektivní zničení bojovníka výměnou za vytvoření symbolu, což je výsledek  mizivé hodnoty. Sebeobětování je pochybná věc. Známe to i z dnešní doby. V roce 2007 se na pobočku Všeobecné zdravotní pojišťovny dostavil jistý Dr. Bohumil Doul, omluvil se přítomné úřednici, že jí dělá problémy a střelil se do hlavy. Byl na místě mrtvý, a to jak biologicky, tak úředně, protože si předtím sám vystavil úmrtní list, na kterém uvedl jako příčínu smrti bilanční sebevraždu. O tom se ale dalo pochybovat, to by se zastřelil doma, a ne zrovna na pobočce VZP. Nějakou dobu před událostí jej totiž VZP obvinila, že falšuje výkony, což ztížilo jeho pozici v konkurzu na dopravu pacientů na Šumavě, který nakonec prohrál ve prospěch záchranné služby, která skončila v konkurzu až na pátém místě. Když jsem se to dozvěděl, myslel jsem, že obyvatelé toho cípu Šumavy vezmou kosy a vidle a promění pobočku VZP v trosky, protože řada z nich vděčila Doulovi za své zdraví. Nicméně nestalo se nic.

Národ český tvoří z jedné třetiny odpad. Zmrdi, vohnouti, udavači, donašeči, fízlové, drobní tyrani ve službách státu a velkých korporací. Tyhle lidi nemají emoce, ti mají svoje agendy, musí „dělat svoji práci“ přidělenou od svých řídících orgánů, nahoře se hrbí a dole šlapou. Co znamená pro tyhle lidi, že se někdo upálil na protest proti poměrům? Jejich poměrům? Oni to vyhnodnotí tak, že je to prima. Zas je o jednoho nepřítele méně, nemusíme s ním vést řízení, sledovat ho, provokovat, odsoudit, zavřít a uvolněnou kapacitu použijeme k šikanování zase někoho jiného. Double win.

Další třetinu tvoří šedá masa. Mají svoje zájmy, jako třeba nákupy, celebrity, chalupaření, bezvýznamná sportovní utkání. Co pro ně znamená, že se nějaký Palach upálil? Pouze to, že se Palach upálil. Je to informace jako každá jiná, jako že Sparta prohrála a Vondráčková nazpívala novou ještě mizernější cover verzi cover verze jiné cover verze.

Poslední třetina dejme tomu byla a je schopná z mučednické smrti emocioálně nevyrovnaného studenta vyvodit nějaké akce, ale chybělo jim jednotné vedení a z podstaty věci drželi kratší konec provazu.

Bylo to prostě beznadějné.

Jak řečeno, Palach byl ekonom, ekonomie je věda o lidském chování, mohl si to spočítat sám. Doufám, že taková kravina už nikdy nikoho nenapadne.

 


16.01.2019 D-FENS

12345 (464x hodnoceno, průměr: 1,58 z 5)
24 811x přečteno
Updatováno: 16.1.2019 — 22:54
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!