Padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina - zpět na článek

Cvičení se stovkami kusů bojové techniky…. :) plnění bojových úkolů :) studená válka, ajajajaj.. Nezlob se, ale děláš ze ZVS za socíku docela slušnej Vietnam, což tedy tady určitě nebyl.
Od otce, strýce a jeho kumpánů či od starších chlapů v práci či hospodě tak nějak tuším, že hlavním cílem bojových úkolů bylo najít nejbližší zašívárnu, pokud možno s výčepem a nenechat se u toho nachytat. Vyjebat se službama a dobře se nažrat, vožrat, popř. obohatit místní genový fond.

Asi bys to měl trochu víc konkretizovat, jestli nechceš být k smíchu á la Chlapci a chlapi.

:) asi tak, tyhle oduševnělé, osudově vyprávěné věty: „tys tam nebyl“, oči najednou lesklé, jakoby jiné, hledící nazpět, někam do dáli, do starých časů, do hrůz války, té lítice, kterou z paměti vytěsnit nedovedu (mimochodem to je Otčenášek).. :) většinou u osmýho piva jsem toto slýchával dost často. Přitom si váleli šunky v hospodě „u Supa“ a většinu času proflákali, pokud to šlo, a že to šlo…ztracený dva roky.

Přitom já byl na vojně taky a takovou trágu z toho nedělám – a sloužil jsem pod těmi samými, co začínali za socíku – většinou mi potvrdili to, to tata. „Sráči, máte to jen na rok, to já…“ – oblíbená věta. Ale docela fajn chlapi, jen fasáda.

Zato vím, co bylo noční nabíjení v hospodě Niagara v Táboře. Nedaleko byl dívčí učňák a ubytovna Vysoký zemědělský z ČB (říkalo se tomu pičifarma).
Já vim, bro, byla to fuška, ale zvládli jsme to. I celou noc. Teda nabíjet, vybíjelo se to samo.
A to jsme se předtím ještě poprali s bigošema z centra, taková strkačka, kdo má kterou hospodu, my taky nelezli do nádražní. Jenom pro zvýšení testosteronu, aby bylo z čeho brát, po tom pívu.
No a vidíš, „tys tam nebyl“.
:)

No tak si byl na cvičení (spíš výjezdu) v HU, no. Určitě jste takhle nemakali celých 730, resp. po přijímači.
Já byl na Doupově s amíkama (a dalšíma za NATO – tuším makaróni a frantíci jenom důstojníci), společný cvičení, to víš, že jsme se chtěli za 4.brigádu vycajchnovat. Tak jsme tlačili a když odjížděli, tak už se tak neusmívali, jako při příjezdu. Při taktických a zejména protichemických dostali přes píču, u ostatního nás dostali technikou. Ono bojovat proti nim Danama a BVP2 je tak nějak sebevražda.
Cvičení jsou a byly tak max 4x do roka, tak neříkej, žes tam potil krev den co den, to jsou kecy.
Radši buď realista. Nikdo nesnižuje to, žes měl náročnou službu ale nedělej z toho Navy Seals. Ty tady kromě Prostějova fakt nikdy nebyli a nejsou.

Hele, McGyvere, nechci ti sahat do svědomí, ale časem se ti zkušenosti dost, řekněme – zvýrazní, zejména, když je popisuješ.
Už dávno se debata nevede o tom, zda jsem to zažil, či ne, zažil jsem něco, co není úplně jiné (tedy z mého pohledu, z tvého asi ne) a celé by se to mohlo zvrtnout v debatu kdo co víc utržil. A to není mým cílem. Já vlastně v této debatě ani nemám cíl, možná bych tě chtěl usměrnit, vytváříš z normální vojny v osmdesátkách invazi v Ardenách. Nejsi ty trochu cíťa?
Popisuješ to tady tak, jako bys tam držel otrockou službu. To s těma botama je samozřejmě píčovina, pokud jsi teda nenasral svýho starýho a ten tě to nenechal vyžrat – což bych se vzhledem k tvýmu vyjadřování ani nedivil. No to se pak nediv, u nás byla taková zkratka PPDKVVV – po píči do konce vojny vlastní vinou. A od výstrojního – který tam byl od ´83 vím, že jsme to nevymysleli my. Takže si tu dramatizaci už odpusť.
U nás byla taky sebevražda, teda pokus – debil se tam přihlásil dobrovolně, doma děcko a po dvou týdnech si skočil z třetího patra kasáren v Benešově – a spadl na hlídku, kretén (už jsem to tady psal, zrovna se bombardoval Bělehrad a okolo kasáren furt museli chodit dva kluci s vysílačkou jak dementi). Dopadli hůř než on – teda všichni živí, spíš nasraní.
A horečky jsme měli taky, hlavně na výjezdech. Mě trhali na vojně i osmičku, ta mě tam vzala jak sviňa. No, a nedělám z toho trágu, narozdíl od tebe. Když už jsme tam museli bejt, tam jsme museli vytěžit všechno z ničeho, i tu prdel, resp. hlavně se z toho neposrat, jako se to stalo tobě. To ty jenom vidíš to „nabíjení a vybíjení“ a „šikanu“ – za nás byla taky, vy vole.
Tak tady ze sebe nedělej hybnou sílu Varšavský smlouvy, nebo si to nech pro dědky v hospodě, tam si zanotuješ.

No, to je argument. Corono, corono, corono…přistižen u sentimentálních vzpomínek na zcela běžné věci, ze kterých jste si udělal ve své hlavě vojnu jako bič.
A zdramatizoval to, a hodně.
njn.
cíťo