Už týden sledujeme, jak Spojené státy prožívají svého studenta Šmída a já k tomu přidám jeden postřeh. Na skutečnou podstatu nepokojů mám pravděpodobně odlišný a politicky nekorektní názor a myslím, že by se mělo pečlivě rozlišovat, kdy se jedná o demonstrace proti policejní brutalitě a kdy si jen davy grázlů chtěly levně nakoupit.
I my tady pracujeme na tom, abychom měli našeho vlastního Floyda. To, co se kolem nás odehrává, je totiž regulérní stanfordský experiment.
Ve Spojených státech je už dlouhou dobu součástí společenského diskursu obdiv až devótnost k silovým složkám. Policisté všech možných sborů jsou uctíváni jako hrdinové. Jakákoli veřejná kritika policejních sborů byla donedávna vnímána jako nepatřičná a kdo se do ní pustil, byl společensky marginalizován. Bylo přitom jedno, zda kritika byla oprávněná nebo ne.
Projevování úcty a respektu policii se tak stalo nepsanou povinností řádného občana a kdyby náhodou někdo zapomněl, co má dělat, pro toho je tady každodenní mnohahodinová mediální masáž, kterou provádí několik televizních stanic paralelně tím, že vysílá tzv. modré porno, tedy televizní pořady nekriticky oslavující policii. I ve filmech označovaných jako „nezávislé“ najdeme povinný prvek povinného uctívání silových složek, viz například trapné podlézání policii ve filmu Sully Clinta Eastwooda.
Veřejnost, média a soudy mají tendenci být shovívaví k porušením zákona ze strany policistů a říkají, že policisté udělali sice něco nesprávného, nezákonného a někdy i nepokrytě špatného, ale stalo se tak ve vyšším zájmu společného dobra (což je mmj. tradiční zápletka v modrém pornu). Vzniklo tak společenské klima, kde se porušování zákona ze strany policie spíše přehlíží, toleruje a někdy dokonce glorifikuje, protože je to prý pro naše dobro.
Policie je velmi široce zapojena do přípravy zákonů a v mnoha mnoha oblastech využila možnosti přihnout legislativu ve svůj prospěch, ve prospěch svých pravomocí a zákonných oprávnění. Tohle všechno platí v USA a platí to i tady. Není v tom rozdíl. Divili byste se, jak hluboko sahá vliv policie na přípravu některých zákonů, a to oficiálními i méně oficiálními cestami.
Veřejná, mediální a soudní kontrola policie je tedy velmi slabá. Tam i tady.
Jako policista můžete regulérně používat nátlak a násilí vůči ostatním lidem. Může regulérně lidi ponižovat, omezovat na svobodě, zranit nebo zabít. Tito lidé jsou navíc povinni policii odevzdávat svoje peníze formou daní a pokut, aby se mohly financovat policistů platy, výsluhy a benefity. Policista se nemusí obávat následků, pokud někoho zabije nebo usmrtí, protože zákon stojí na jeho straně a pokud se neprokáže skutečně hrubé porušení zákona, policista je z toho venku. A buďte si jisti, že policie udělá první poslední, aby se to neprokázalo. Věcné důkazy mizí, znalci měni názory, dokumenty se ztrácejí a tak dále. I když se kauza dostane k soudu, rozběhne se druhé kolo ovlivňování žalobce, soudců a veřejného mínění. Nakonec i v případě policejní vraždy Floyda vznikl oficiální pitevní protokol, ve kterém se píše, že Floyd neumřel na to, že mu fízl devět minut klečel na krku, ale na to, že byl zdrogovaný a prolezlý nemocemi. Policie nejspíš ovlivňovala proces získávání důkazů.
Výsledkem toho všeho sice není úplná imunita, ale velmi široce pojatá beztrestnost zahrnující nedotknutelnost policistovy osoby.
Mělo by to být přesně naopak. Nezákonná jednání na straně policistů by měla být trestána přísněji než trestná činnost běžných občanů, protože policisté jsou součástí systému spravedlnosti (pokud tomu chceme věřit) a jejich delikty směřují přímo proti základům právního státu takového, jak ho většina lidí chápe. V zemi, kde mohou policisté porušovat zákony a kde je rozdíl mezi kriminálníkem a policajtem jen v tom, kdo má momentálně odznak, nelze věřit vůbec ničemu. To je konec státu.
Prohnilost je systémová a nejedná se o individuální exces. V tomto článku je vloženo video, ve kterém můžete sledovat policisty, jak provozují kolektivní neposkytnutí první pomoci osobě, která zjevně upadá do bezvědomí poté, co ji jeden policista bezdůvodně povalil na zem. Článek obsahuje informaci, že fízlové hromadně rezignují, aby podpořili své kolegy, kteří patří do kriminálu. Místo aby se styděli, dělají teatrální gesta. Měli by je všechny okamžitě vyhodit.
Policie přitahuje zvláštní druh lidí. I v případě fízla Dereka Chauvina, který zaklekl Floyda, to bylo dobře poznat, protože spolu jeden čas pracovali jako vyhazovači v bordelu. Oba byli společenská spodina, pravděpodobně psychopati, agresoři a násilníci, jen jeden z nich měl právě odznak a operoval v prostředí, které garantovalo bezpečný prostor pro realizaci jeho úchylky. Je to jak vzít dítě do cukrárny a očekávat, že nebude jíst.
To, co nás chrání před stanfordským experimentem ve velkém, je veřejná, mediální a soudní kontrola policie. Tyto pojistky jsou denně po malých kouskách salámovou metodou oslabovány. Takže je jen otázka času, kdy se také dočkáme tuzemského Floyda. Už jsme k tomu byli několikrát blízko. Když ponecháme stranou skandální případ policisty Vaice, který „zaklekl“ motorkáře služebním automobilem, je zde řada případů menších. V roce 2015 zmlátili policisté obušky sběrače technického konopí. Soud je osvobodil. Soud neshledal vinným ani českolipského nyní již bývalého fízla Bínu, který „zaklekl“ zcela nevinného řidiče dodávky, protože mu na autě nesvítila žárovka. Stejně tak se ukázalo, že je nevinný fízl Šela, který doma hromadil výbušniny, prý je to přestupek. Poslední tři případy spojuje osoba státního zástupce Martina Tvrdíka, který jako jeden z mála, možná jako jediný státní zástupce má koule dotahovat trestnou činnosti policistů k soudu, odměnou za to mu je konstantní zájem policie o jeho osobu a mediální kampaň, že si na policisty zasedl. Na Slovensku prošel bez problému tento skandální případ střelby na auto se studenty.
Dnes nám v médiích exfízl Kazbunda vysvětluje, že klečet lidem na krku je vlastně prima. Kazbunda prý nemůže dělat závěry o možné vině policisty na základě fotek a videí, ale pokud jde o to zavřít běžného občana do basy, vybrat pokutu nebo ho mediálně ostrakizovat, pak jsou fotky a videa samozřejmě zcela dostačující.
Jsme na nejlepší cestě dočkat se našeho tuzemského Floyda. Je to otázka nějakých tří až pěti let, ale klidně se to může stát zítra, protože rámcové podmínky jsou vytvořeny a všechny procesy jsou nastaveny, aby spěly k tomuto momentu.
Protesty k USA jsou kolektivně mimo, když se obracejí proti „policejní brutalitě“ nebo rasismu. Podstata problému je úplně jinde a směřuje podstatně hlouběji dovnitř celé společnosti a selhávajícímu systému společenské kontroly silových složek, ze kterých se pomalu ale jistě stává čtvrtá moc ve státě. Jenže protestující nemají dost rozumu, aby to téma uchopili, takže asi zůstane jen u toho rabování.
Jediné co nechápu, je postoj samotných policistů. Z mého pohledu se většina z nich chová jako děti ve školce. Naivně si užívají nedoktnutelnosti, beztrestnosti stejně jako výhod a benefitů plynoucích z jejich pozice a chovají se, jako by to všechno mělo vydržet navěky. Přitom neberou v potaz, že ochrana poskytovaná policejními papaláši i zmanipulovanou veřejností je velmi křehká a jejich všemocní šéfové nad nimi bez mrknutí zlomí hůl, aby ochránili vlastní frčky, medaile a velkorysé odměny. Je to i případ fízla Chauvina, kterého nejen že vyhodili od policie bez čekání na soud, ale také už nijak nebrání jeho stíhání za vraždu. Pokud se fízl Chauvin dostane do basy, jeho prdel pozná středověk, a to všechno pouze proto, že se lehkovážně vezl na vlně „ochrany“, kterou mu poskytovalo zmanipulované společenské klima. Jak vidno, tato ochrana je sice do jistého okamžiku ohromně pevná, ale také může pominout jako lusknutím prstů a oni budou ponecháni ze dne na den sami v průseru stejně jako plzeňští fízlové Zachová a Will, které nadřízení nutili falšovat důkazy a pak se na ně „ve jménu sboru“ vykašlali a nechali je odejít s celoživotní ostudou.
Ostatní fízlové by se z toho měli poučit a pomyslet na neradostnou budoucnost Chauvinovy prdele, až se zase budou na někoho vysírat, protože přemotivovaný primitiv v uniformě těžko odhaduje rozumnou mez při eskalaci různých svých „úkonů a zákroků“ a od celoživotního průseru ve skutečnosti dělí jen velmi tenká hranice.
06.06.2020 D-FENS
(471x známkováno, průměr: 1,67 z 5)