V životě každého muže se odehraje několik významných okamžiků. První stavebnice, první auto a první zamyšlení „Proč mě, ksakru, nechala?“.
Stavebnici vám tatínek nadšeně ukázal, jak ji složit, a když už jste se k ní konečně dostali, šlo vám to celkem rychle. Než jste sedli za volant, taky vám nejdřív někdo vysvětlil, co se spojkou, plynem a brzdou. A taky vám to šlo rychleji, než kdybyste to měli vykoumat sami. Ale jak přijde na ženy, téměř každý si hned myslí, že ví co a jak. Až než dostane kopačky (které pochopitelně nečekal, a tak vůbec nic nechápe).
Nejen na Internetu se angažuje řada jedinců, včetně mě, kteří se domnívají, že ví, proč jste dostali kopačky a co změnit, aby se to příště neopakovalo. Tradičním a hojně rozšířeným přístupem jsou rady „řekni tohle, udělej tamto“. Ač některé mohou inspirovat, ti rozumnější z nás si uvědomují, že takový přístup vám ji neudrží, protože rady dojdou při nejbližší neočekávané příležitosti.
Mým výtvorem je Teorie zájmu,
http://someonecz.blogspot.com/2007/10/obsah.html
která, a to si na řekněme na rovinu, nebezpečně zavání matematikou, konkrétně Teorií her. V praxi to znamená, že lze objektivně určit, kde je zakopaný příslovečný pes. Bez ohledu na to, co by „oběť“ ráda slyšela, nebo co je zrovna populární říkat.
V praxi by se tak mohlo ukázat i to, že radil někdo, kdo tomu tak ouplně nerozuměl. Možnou formu maskování představuje sloh ala velmistr Jadeitového kung-fu. Alespoň jeden web o svádění uveřejnil následující sdělení (jedná se o shrnutí celé myšlenky, tedy není vytrženo z kontextu):
Právě v krizových situacích se naučíte 90% z vaší techniky a stylu, které budete potřebovat.
Uvedenou myšlenku lze zcela bez skrupulí označit za dílo umělcovo. V realitě jeho představ je úplné a funkční. Aniž bych chtěl shazovat přínos umění, chcete-li uvést do praxe funkční princip, musíte se uchýlit k vědecké metodě – jinak by tomu nevychytal mouchy ani profesor Orfanik. To znamená pošťourat se v díle umělcově a to umělci, jakým je i autor propíraného tvrzení, nevidí rádi – obvykle se ukáže, že ač se to hezky poslouchá, je to ve skutečnosti pěkná blbost. Už jste také slyšeli, že logika ničí vše krásné?
Jestliže vás daná technika a styl dostanou do krizové situace, pak buď nefungují, tj. nedělají co potřebujete, a tedy je nikdo normální nebude používat, tj. ani potřebovat, k zamýšlenému účelu. Anebo je nezvládáte, dostali jste se díky tomu do krizové situace, a pak je mi záhadou, jak se chcete něco naučit, když vůbec nevíte, co se vlastně stalo a proč. Něco se naučit můžete, ale teprve až vám někdo prozradí, co bylo špatně – má-li to být real-time, protože sami na to hned nepřijdete (to byste se totiž v prvé řadě nedostali do krize). Leda by tu techniku a styl používal někdo nepoučitelný, kdo opakuje chyby.
Vedeni vírou v logiku ještě byste mohli začít pochybovat o slově „vodborníka“. Někteří však věří, že když to vytiskli, bylo to v televizi, nebo to psali na Internetu, tak to musí být pravda. Zvláště v posledním případě mě vždycky udivovala jejich resistence vůči myšlence, že si tam možná jenom někdo masíruje svoje ego před davem nezkušených, kteří mu to žerou, protože jsou líní přemýšlet, a slepě uvěřit je tááák pohodlné. Nu což, kdo chce kam… Hlavně, aby nás nestáhli s sebou;-)
(Zatím nikdo nehlasoval)