Jsem občasným čtenářem DF a protože hodnotné články právě z DF byly nejednou přínosem na mé cestě, i já jsem se rozhodl přispět svým příběhem…
Klidná říjnová neděle dopoledne na dálnici. Přesné určení místa, data a času počátku příběhu dle Oznámení o přestupku PCŘ je dvacátý kilometr D11, 30.10.2011, 09:51 CET. Já jedoucí prakticky sám po panelové cestě s honosným označením dálnice, spěchajíc vybrat pár drobností v úchvatném domě IKEA tak rychle jak to jen jde a rychle zpátky domů. Cestovní rychlost 140km/h. Před sebou vidím snížení rychlosti na 80 a svedení obou směrů „dálnice“ do jednoho pruhu. Mizerná cesta. Za tohle platím formou nálepky na čelní sklo a častou výměnou tyček stabilizátoru na svém voze? Nu dobrá, noha z plynu, žádná brzda, ještě předjedu tuhle kolonu chátry, evidentně se plazící osmdesátkou už kilometr před samotným snížením rychlosti. Blbé přehlédnutí, v koloně chátry jede podezřele pomalu rychlý, černý vůz značky Prassát. Ale to už houká a bliká za mnou, největším gaunerem ve střední Evropě! Následuje potupná jízda za Prassátem na nejbližší benzinu, plná výčitek a nasranosti zároveň… ale také úvah: Jasně, jel jsem rychlejc, ale bože, neděle dopoledne, nikdo nikde, nikoho jsem neohrozil, neomezil… tohle je zmrďárna prvního kalibru, potřebujou čárku? Proč já mám být čárka? Takhle jezdím normálně, nebrzdím provoz, sakra!
„Dobrý den pane řidiči, jestlipak víte, proč jsme Vás zastavili?“
Obligátní otázka školeného zmrdího orgána z údolí tupých hlav. Mám na jazyku odpověď: No to by jste mi snad mohl říci Vy! Lahev portského z předešlého večera a strach ze zbytkáče mi to nedovolí a přistoupím na jeho rádoby psychologickou hru.
„Asi jsem jel trochu rychleji než jsem měl?“ Odpověď kterou chce orgán slyšet, navíc brilantně doplněna provinilým výrazem ve tváři. „Trochu rychleji? Po odečtení odchylky Vám to dělá na osmdesátce 113.“ Doklady, dýchnutí… Uf, zbytkáč tam není. A teď už nepřistoupit na nic a chtít se bránit ve správním řízení – načtené zkušenosti z DF. Orgáni jsou dva, tahle složka státní moci v podobě hlídek má vždycky orgány párově. Tyhle orgáni k sobě (do sebe, jak chcete) navíc zapadají, nepříjemný muž a celkem půvabná žena.
„Nesouhlasíte s přestupkem a vyřešením blokovou pokutou za 2,5k a 3 body? Tak to sepíšeme a ještě Vám tam taky napíšeme, že jste jel půlkou auta ve dvou jízdních pruzích“, praví orgán-muž. Žena orgán, téměř maminkovsky domlouvavým hlasem, doplňuje: „Opravdu to chcete poslat do správního? Budete to mít dražší, tam vezmete za kliku a už je to za tisíc korun. Chlape, nerozmyslíte si to? Vždyť jste ještě ke všemu jel půlkou auta přes oba pruhy.“ Suše odvětím, že nerozmyslím. Už teď se bavím tím, jako oba orgáni nasraně odcházejí do svého Prassátu sepsat protokol. Dobře vám tak, šmejdi, nic vám nedám, ještě musíte a ještě budete muset papírovat… už tohle mě hřeje jako satisfakce za orgánovo hubaté vystupování. Vše končím podpisem protokolu, jeho ofocením do telefonu, slušným rozloučením s přáním příjemného zbytku dne. Ty šmejdi tam napsali rychlost i jízdu přes čáru! Ještě že vím, že mě můžou trestat jen za jeden „delikt“ a to za ten větší – horší, rychlost.
Vše na čas pouštím z hlavy s tím, že to možná spadá pod Prahu a že to třeba nestihnou orgáni do 30 dnů předat do přestupkového řízení příslušnému MěÚ anebo když stihnou, tak to líní úředníci mající neustále moc práce nestihnou do roka zpracovat.
Blíží se čas Vánoc a ve schránce se na mě směje ošklivé ouřední psaní z MěÚ Nymburk, odbor správních činností – přestupků. Sakra, stihli :-( Volám úředníka, který má můj spis na stole k vyřešení. Na rovinu líčím, že vím, že jsem udělal chybu. „Z principu věci jsem ale nechtěl přispět hubatým policistům na pohonné hmoty do jejich elegantních služebních vozů ale raději chci za svůj přečin proti systému přispět do některého z městských rozpočtů, byť chápu, že se mnou teď máte práci.“ Zkouším přemluvit úředníka, aby mi poslal složenku na nabízenou částku orgánama a že ji uhradím. Překvapivě trvá na tom abych přijel, můj příběh chápe a praví: „Když přijedete, tak to třeba vyřešíme nějak líp…“
Úředník byl zcela normální chlap, beroucí své místo jako nutné zlo pro nasycení hladových krků rodiny a domlouvá se mnou řešení blokovou pokutou u něj na místě za 1000 a tři body. Beru, příjemně si s úředníkem popovídám, poděkuju a odjíždím s dobrým pocitem, že jsem nepřispěl na benzín těm orgánům, měl to levnější a ještě orgány vytočil…
A jak to bylo s tou jízdou přes dva pruhy? Podle videa, které jsem si s chutí prohlédl, jsem jel opravdu za žlutým, dočasným, vodorovným značením.. ale jen třetinou pravé stopy svého vozidla, ani ne 8-mi centimetrový přesah kola :-)
Po této osobní zkušenosti jsem se už zařekl, že v životě nezaplatím pokutu blokově cajtům!
(Zatím nikdo nehlasoval)