Prvoinstanční rozsudek nad chomutovským střelcem je venku a přiznejme si, kdo z nás něco podobného nečekal.
Pan Petr Benda byl nepravomocně odsouzen k 12,5 roku odnětí svobody, protože v Chomutově legálně drženou zbraní zastřelil řidiče dodávky, který předtím najížděl do lidí, jednoho zranil a i poté dál řídil vozidlo pod vlivem návykových látek. Soud jako tradičně v prvním stupni přisvědčil obžalobě a shledal obviněného vinným z vraždy. Nepřipustil, že by nastala některá z okolností vylučujících protiprávnost, protože útok v době střelby netrval a vozidlo jelo jen rychlostí 7 až 8 km/h, takže jako nic.
Předesílám, že rozsudek pokládám za hanebný a na jeho odůvodnění jsem skutečně hodně zvědavý. Zřejmě bude nastolen nějaký nový level překrucování práva. Například by mě zajímalo, jak se soud popasoval s možností putativní nutné obrany.
Kupodivu mi nic neříkají argumenty typu „Kam by to přišlo, kdyby každej vytáhl pistoli a zastřelil řidiče proto, že způsobil dopravní nehodu“. Nevím, kam by to přišlo, protože těchto případů je minimum, tenhle je ostatně první, o kterém jsem slyšel a nezdá se, že by vznikala nějaká celospolečenská tendence pravidelně kombinovat dopravní nehody s použitím zbraní.
Rozsudek skvěle demonstruje rostoucí diskrepanci práva a morálky a soud tak vyslal k občanovi několik velmi podstatných vzkazů.
Předně si občane zvykni, že v socialistické společnosti má na použití násilí monopol stát.
Pokud jsi to teda ještě nepochopil.
Prakticky denně jsme z různých mediálních pozic ujišťováni, že řidič, který řídí vozidlo s jakýmkoli nenulovým množstvím alkoholu nebo pod vlivem zakázaných látek, a to bez ohledu na to, zda skutečně něco pil nebo si něco vzal, a bez ohledu na to, jak nezpůsobilý krám je policejní detektor určený původně pro vrátné a bezpečnostní techniky, taky a bez ohledu na to, zda se jedná o výsledek nějakého přirozeného biologického procesu nebo následek konzumace léků, je potenciální vrah a je v nejvýsostnějším společenském zájmu jej vyvláčet médii, odsoudit a zavřít. Také mu dát likvidační pokutu a zajistit, aby si doživotně za volant nesedl. Obhajoba se v podstatně nepřipouští. Máme nulovou toleranci, ohromně pokrokový represívní nástroj, který nám okolní země závidí a který chrání ostatní účastníky silničního provozu, a kdo by chtěl takového řidiče hájit, je stejně špatný jako tento potenciální vrah sám. Vozidlo je přitom nazýváno zbraní, řidič sám pak vrahem, ve snaze působit na emocionální stránku veřejnosti a stimulovat poptávku po dalších represích. Všichni to známe.
A tady máme řidiče, prokazatelně pod vlivem drog a alkoholu, v tom hrozném smrtícím autě, které angažovaná média nazývají zbraní, a máme tady pokračující útok, stejného pachatele se stejnou zbraní na tom samém místě skoro ve stejnou dobu a s následkem zranění. Skutečně je zatěžko pochopit, jak se soud dobral k závěru, že útok na zákonem chráněný zájem, což bezpečí ostatních účastníků provozu na pozemních komunikací nepochybně je, už netrval, protože vozidlo přece jelo rychlostí jen 7 – 8 km/h. Znamená to například, že jezdit pomalu v podnapilém stavu dodávkou po chodníku, kde jsou lidé, krátce poté, co jeden již stejným konáním byl zraněn, odteď již není bezprostředním útokem na zákonem chráněný zájem a ostatní to musejí snášet? Když to trochu přeženu, co třeba takový útok tyčí? Když si ksindl zrovna udeří někoho do hlavy, tak to je útok, ale když se rozmachuje k druhé ráně, tak útok neprobíhá? Vždyť on to může na poslední chvíli přece přehodnotit a podrbat se s ní za levou lopatkou. Zajímavý způsob atomizace nezákonného jednání na malé zcela zákonné kousky.
Postupovala také nezákonně francouzská policie v Nice zastřelila řidiče kamiónu, který přejížděl lidi náklaďákem na pěší zóně poté, co jej tam neschopná lajdácká policie sama vpustila? Nejspíše ano, protože v okamžiku, kdy se podařilo ho zabít, útok také již netrval. Útočník totiž právě uváznul při otáčecím manévru ve zúženém místě. Ale třeba neuvízl, třeba provedl sebereflexi a zatoužil stát se opět vzorným občanem, a oni ho zabili, ačkoli nemohli vědět, zda bude pokračovat nebo ne. Nebo známý případ z Izraele, kde palestinský útočník zranil několik vojáků čekajících na autobus malým nákladním autem a nakonec ho zastřelil ozbrojený civilní průvodce. Ještě že se to nestalo v ČR, tady by ho zavřeli, protože automobil útočníka zrovna uvázl na nějakém nezpevněném místě, když se zkoušel otočit a v útoku pokračovat. Správně měli počkat, až vozidlo opět nasměruje k lidem a pro jistotu dva tři další přejede, to by snad bylo zdrojem postačující jistoty, že fakt má něco za lubem. K poměrně legračnímu konci by pak vedlo, kdyby pan Benda jako uvědomělý občan zůstal doma na kanapi a zavolal policii. Ti by se dostavili a s velkou pravděpodobností by to dopadlo lautr stejně, zvláště v případě, kdyby vyšlo najevo, že v autě dosud sedí zfetovaný jedinec, před chvílí najížděl na lidi a auto je v pohybu, snad jen s tím rozdílem, že by střelec nedostal flastr, ale vyznamenání.
Pravidelně nás média zásobují historkami o silničních zhovadilostech hrdinů z řad Policie České republiky, kteří dostali chuť uspořádat honičku a rozbíjet různé věci, protože uviděli nějaké auto, které se jim jevilo podezřelé a uspořádali na něj honění. Došlo přitom na všechno možné, mimojiné na střelbu na frekventované komunikaci v městské zástavbě, při které zahynula spolujezdkyně, která s domnělou trestnou činností řidiče neměla vůbec nic společného. Policista byl obviněn, následně byl soudem obvinění zproštěn, protože si prý myslel, že v autě žádný spolujezdec není. Došlo také na pokusy zastavit vozidlo za použití majetku nezúčastněných osob, který policii posloužil jako bariéra i s lidmi uvnitř, a došlo přitom ke zranění nezúčastněných osob. Potrestán nebyl vůbec nikdo, ačkoli to bylo zjevně nepřiměřené, protože šlo o to, že na „zákonem chráněný zájem“ útočil puberťák, který sebral rodičům bez povolení auto, jel s ním do Brna a zpět, ale narozdíl od cikána v dodávce s nikým neměl akutní spor, nikoho neohrožoval a nikomu nepřejel nohy. Těch případů je celá řada, jen zřídka končí u soudu, pokud ano, tresty jsou marginální.
Zrovna dnes vyšel v médiích článek o tom, jak si policie skvěle pohonila v parku, protože pronásledovala dodávku. Policejní mluvka důvod k zásahu popsal takto: „Nebezpečnou jízdou vážně ohrožoval návštěvníky parku i policisty, kteří mu do jízdy postavili policejní vůz (…)”. Jak daleko asi bylo v tomto případě k použití střelné zbraně a nedošlo ono de iure k použití zbraně, tedy policejního vozidla použitého jako bariéry?
Dál se občane do ničeho neser a pokud se vedle tebe děje něco zlého, zůstaň v klidu a udržuj se doma v teple.
Benda byl jednoznačně přemotivovaný.
Připomnělo mi to historku mojí příbuzné, která absolvovala povinnou praxi jako učitelka v jedné vyhlášené cikánské škole v Českých Budějovicích. Etnikum se v rámci integrace pravidelně rvalo mezi sebou, protože mezi nimi existuje řada sporů. Příbuzná měla tendenci se do rvačky vložit a ukončit ji. Její kolega jí zadržel: „Počkej, nech je, zrovna se kopou do rozkroku“. Je to škodolibé, je to ošklivé a chtějí to tak.
Vážně, jaká bude teď vaše motivace nějak jednat v případě, kdy uvidíte někoho ohrožovat jiné lidi na životě a něco indikuje, že se jedná o konflikt v rámci nějakou uzavřené skupiny, třeba rodiny, etnika, bláznů na výletě a podobě? Je to důvod hodit ustanovení o nutné obraně nebo krajné nouzi za hlavu a dělat, že neexistují? Asi se vám nebude chtít, tato ustanovení nejsou v tom zákoně jen tak, protože to někdo vylobbovala nějaká svazácká úderka Pirátů nebo Starostů a je to fake law. Má to určitý hlubší smysl. Jsou tam proto, že mají zajistit beztrestnost tomu občanovi, který momentálně jedná k ochraně nějakých zákonných hodnot. Takové jednání by za běžných okolností mělo být hodné určité ochrany. A to třeba i v excesu nebo ve skutkovém omylu, například když občan zastřelí agresívní policisty, kteří se mu právě nepřiměřeným způsobem a po sporné předchozí výzvě dobývají do bytu, takže to vypadá spíše jako nájezd albánských zabijáků a nikoli zásah silové složky veřejné moci.
Ale tady běžné okolnosti nejsou. Já osobně za takové situace nebudu dělat vůbec nic, zvláště v případě, že to bude vypadat jako konflikt uvnitř nějakého etnika, které proslulo svou asociálností a nepřizpůsobivostí. Člověk by si normálně řekl, OK, sice někteří kradou a nechtějí pracovat, takže je musíme živit, ale přece je nenechám zabít nějakým zfetovaným bláznem, který se zmocnil auta a najíždí na ně. Nemůžu v tu chvíli vědět, že Fero měl fakt blbej den a pohádal se strýcem Kolomanem, takže je to jen takovej rozmar. Tohle v sobě musíme umět překonat, jinak dopadneme jako Benda. Proto v takovém případě už jen kávičku a za nějakou dobu zavolat policii, ale s maximální zdrženlivostí, aby se tím etnikum necítilo nějak dotčeno, že je zasahováno do procesu jejich menšinové sebeidentifikace. Rizika totiž výrazně převažují nad přínosem, už jen proto, že spor Fera s Kolomanem pomine, oba budou svorně a účelově svědčit proti vám, najmou si různé zmocněnce z neziskovek s dlouhými prsty, média na vás uspořádají hon a tak ignorantsví může paradoxně zajisti zdrženlivému občanovi, že nepřijde o svobodu.
Může mít z toho rozsudku někdo radost? Ovšemže ano. Násilníci a ksindl všeho druhu.
Nepochybné je, že opět klesne ochota běžných lidí na ulici zasáhnout proti nějakému jednání, které ohrožuje druhé. Nikdy nevíte, jakým způsobem to bude gradovat, zda nebudete muset nakonec někoho zabít a tak to hodně lidí vyhodnotí tak, že je lepší dělat, že to nevidím a zdekovat se.
Otevřela se také nová taktika obhajoby, zhruba podle hesla „když půjdu sedět já, půjde on taky“. Ano, soude, je pravda, že jsem mlátil tu babku kladivem do hlavy, protože mi nechtěla dát peněženku. Ano, je pravda, že přišel ten pán a postřelil mě, takže jsem toho musel nechat. Nicméně, v té době jsem byl z toho mlácení už celý unavený, moje fyzická kondice už není co bývala od dob, kdy si píchám pervitin i.v. Oháněl jsem se kladivem velmi ztěžka a to už nebylo s to prorazit lebku jako se povedlo těmi prvními dvěma ranami, pohybovalo se s bídou rychlostí 7 – 8 km/h a to jistě není způsobilé přivodit někomu smrt.
Myslím, že se jednalo o předvídatelnou reakci justičního systému. Zmocněnkyně poškozených udavačka Kalibová sice není šťastná, že se nepodařilo „prokázat“ rasový podtext a gesto státního zástupce, který se vzdal práva na odvolání se také cení, ale celkově nejsem s rozsudkem spokojen. Rozhodující bitva teprve přijde na u vyšších instancí, a proto mě překvapuje, jak je veřejnost překvapivě klidná. Ani pisálkové neměli zapotřebí se nijak zásadně vymezit.
22.04.2018 D-FENS
(407x známkováno, průměr: 1,29 z 5)