Paní M. H. uveřejnila na Bristkých listech stať s názvem Žaluji na systém, neboť můj čas nejsou peníze. V polovině textu se vyskytuje následující věta: A tak mi nezbývá, než se obrátit na Vás se žádostí o solidaritu a z osobního problému udělat věc veřejnou.
Myslím, že tím paní M. H. vyslovila souhlas s tím, aby kdokoliv věc veřejně okomentoval, což se pokusím učinit.
V kostce: paní M. H. bydlí v paneláku, jest rozvedena již několik let, a manžel se domáhá podílu na bytu, což se mu po šesti letech podařilo díky rozhodnutí soudu. Paní M. H. peníze nemá a tak jí hrozí exekuce. Madam míní řešit svůj problém tak, že dostane od čtenářské obce onoho webu peníze, které předá svém manželovi, čímž vyrovná své závazky. Až potud nic nového – spousta lidí v okolí vlakových i autobusových nádražích a v centrech měst řeší nevyhovující osobní finanční situaci žebráním, ale tohle je poprvé, co jsem se s tím setkal na stránkách webového média ve formě, která mne překvapila.
I nelenil jsem a podíval jsem se na webové stránky autorky textu. To, co jsem tam našel mne trochu namíchlo, ale nepřekvapilo. Madam se mimo jiné zabývá tématy jako je ekofeminismus a ekoerotismus. O prvně jmenovaném jsem již slyšel, ovšem druhý termín jsem neznal, nezná jej ani Google, ale ten alespoň nabízí rozumnou alternativu k hledání. Osobní stránky zmiňované dámy se hemží termíny, jako je trvale udržitelný rozvoj, rovné příležitosti a podobně.
Nikde tam nenajdete, že se člověk má starat o sebe a své blízké, že má myslet na zadní kolečka a tak podobně. Za to se můžete přesvědčit, že aktivity paní M. H. financují desítky subjektů, z nichž je sedm identifikovatelných jako komerční společnosti, zbytek je mix Evropských fondů a komisí, místních radnic, nadací a nevládních spolků, popřípadě se používají dva další zdroje: veřejnost a členská základna.
Takže jsme v následující situaci: Člověk, který svůj produktivní věk tráví mudrováním o ekoerotismu a financuje to stát z pětkrát prodaněných a přes unii propraných peněz, nás žádá o peníze na vylepšení bilance osobního rozpočtu.
Tento člověk nám dopodrobna vysvětluje, že hypotéku nedostane, byt prodat nemůže, protože by neměl kde bydlet – o variantě výměny bytu za menší a financování závazků z doplatku nepadlo ani slovo. Nic o tom, proč nepomohly děti (není to jejich povinost, ale je pravdou, že v šovinisticky založených komunitách to tak chodí). Ani zmínka o možnosti osobního bankrotu. Prostě je baba plajte, tak nastavila ruku. Zato úspěšně řídila projekt Peníze nebo život zabývající se alternativami ke konzumnímu životu, popřípadě řídila infiltraci pseudoekologických keců do mateřských škol[PDF].
Závěr si udělejte každý sám (hlavně by mě zajímalo, na kolik P. T. čtenářstvo ohodnotí produktivní čas zmiňované dámy) – já se loučím větou Jeana Gabina z výborného filmu Svatý rok: Dej pokoj, já už jsem přispěl.
(Zatím nikdo nehlasoval)