Jen poznámka.
Existují dva Ortely, jeden z Plzně a jedna opravdu White power kapela někde ze severu, asi Děčína?
I ten poslanec Chvojka v nich má podle mě hokej.
mhafan
Tak jsem z ciste studijnich duvodu poslechl par tech „pisnicek“ od Ortelu (nebo se to sklonuje „od Ortela“?). Hudebne mimoradna sracka ;-) Vesnicke pubertacke zabavove kapely dosahovaly v dobe me puberty vyssich umeleckych vykonu ;-)
Clanek je ovsem o soutezi Slavik. Toz, dostali cenu, neda se nic delat ;-) Hlas lidu je treba ctit. Budeme se s tim muset nejak vyrovnat. Posilam me sympatie vsem intelektualum, ktere umisteni kapely Ortel urazi.
Tina
Pokud jemnocit „Vasich“ intelektualu urazilo jen a pouze umisteni Ortelu a Ortela a nikoli uz napr.Kabatu nebo 1000x vetsich sragor jako treba Chinaski a td.,pak jeste stesti,ze tak- bo by museli byt zurážení az ouvej! :-)
Jinak „intelektual“ v pravem smyslu slova nemusi mit az tolik spolecneho s inteligentnim a vzdelanym clovekem- schvalne jen tak ze studijnich duvodu mrknete na Wikipedii,ac je to takove bezne, obycejne slovo. Pokud jste tedy vlastne sve sympatie miril spise nez do rad „intelektualu“ do rad skutecne inteligentnich,popr.vzdelanych lidi, tak mam dojem,ze takovym byva mnohdy Slavik a pod. trosku fuk- alespon soudě dle sveho bratra- Ph.D.- CVUT (leč velmi skomneho toť cloveka)- brachu s jeho vedeckym vytizenim obletel Slavik sirokym obloukem (podobne jako spousta dalsich veci,ktere „hybou svetem“) natoz pak aby ho zaráželo a uráželo,kdo se umistil.. :-D
A na konec: mohu vedet,co „sračkoidniho“ shledavate napr.na PISNI Ideje nebo Prekrocenej chtic?
Se nezlobte, ale pokud tvrdíte, že to je textově ještě horší jak Landa, přičem od toho jsem slyšel pár věcí a ten neumí ani psát aby to bylo vůbec melodický, hudba není melodická vůbec a v podstatě ani neumí zpívat, (mininálně to, co jsem měl možnost slyšet, bylo spíš nějaký ochraptělý řvaní), tak tohle nebudu ani zkoušet. Když bych si chtěl rozpouštět mozek, tak si pustím večerní zprávy na H@vně.
Von sice ten pop je obecně relativně o hovně (ačkoli, to starší co poslouchám občas má i nějakou myšlenku – je fakt, že to je skoro výhradně zahraniční, třeba to bude tím), ale aspoň to občas je melodický a zpívá to někdo, kdo na to má hlas. Krom toho, osobně si to pouštím abych aspoň trochu relaxoval u toho psaní článků, ne abych vo tom hluboce přemejšlel a hledal v tom vnitřní pravdu. Ale nějaký řvaní vo cigánech a nějakejch přivandrovalcích mě moc nezrelaxuje ani mi moc jinak nedá – to vidim sám co to je za sebranku.
Každopádně pro mě má slavík váhu asi jako nobelovka za mír nebo oskar – vlezdoprdelní zkorumpovaná akce jakejchsi skupin/sdružení „odborníků“, který nechci radši ani znát. Podle toho, jak to vypadá, to budou samí odporníci tak z neziskovek. Spíš nechápu, jakou tomu ještě lidi dávají váhu, když se tyhle akce dlouhodobě takhle diskreditují. To jim nedochází, že si nějaký skupiny budižkničemů vymejšlí nějaký svoje pitomosti a když je budou ignorovat, tak po nich tom pes neštěkne? Že to je zajímavý jenom a právě pro to, že na to čumí? Dyť už snad i loni byl nějakej skandál že vyřadili kohosi kdo nebyl dost sluníčkověj pro jistotu ještě předem. Sem u toho tudle zůstal, no to bylo strašný. Bych se radši ptořetí mrknul na nějakej film co jsem už dvakrát viděl než zírat na tamto. Socialistickej prominent dostává jakousi obskurní cenu už popadesátý a bude to dostávat snad i po smrti, pravděpodobně pouze proto, že z těch tragédů tam má aspoň fakt pěknej hlas, jinak půlku repertoáru taky vykradl zahraničním interpretům. Na to byli vůbec v minulým režimu eksperti – jó kapitalisti imperialisti fůj, ale jak šlo o hudbu, tam kradli hlava nehlava. Ta rašple co už dvacet let nechce na operaci se štítnou žlázou a vypadá jak z nějakýho lacinýho hororu je augerechnet to samý.
To jim to lidi furt žerou? Pak asi ten článek vedle o tom, že jsou lidi blbí, nebude až tak mimo. No ale když je někdo schopnej hodiny čumět na toho buzeranta na barandově jak tam plkaj o úplným hovně s nějakejma lidma, ze kterejch půlku neznám a z toho zbytku mě 3/4 vůbec nezajímají; pak čumět na tu čůzu s bradavicí na ksichtě jak tam strašně důležitě dělá další duchaplný „rozhovory“ o hovně a nezapomene všem rozdat třímesíční předplatný jakejsi plátků za pětku (který shodou okolností vydává firma co vlastní tu televizi že?) a pak na toho uvřískanýho kreténa s kytarou co možná ani není z Ostravy, no tak chápu, že můžou čumět i na tohle. Po pár hodinách kdy musím sedět u tohodle pže venku už je tma a zima a nedá se nic dělat dostávám občas chmurný myšlenky jako že tenhle evropskej kout světa už je v takové dekadenci, že si tu válku pomalu snad i zaslouží.
Johann
…“půlku repertoáru taky vykradl zahraničním interpretům. Na to byli vůbec v minulým režimu eksperti – jó kapitalisti imperialisti fůj, ale jak šlo o hudbu, tam kradli hlava nehlava“…
Zřejmě máte na mysli coververze. Nejde jen o Gotta, covery dělali všichni. Ostatně bylo to vždy na deskách uvedeno, jak na etiketách (vynily) tak na jejich obalech. Ošetřený to bylo, ani bolševik si nerisknul mezinárodní arbitráž. Otázka je, úroveň těch předělávek. Tam bylo střídavě oblačno, záleželo na (hudební) potenci interpreta a také upravovateli skladby, notabene jaký aranžmá k tomu udělali. To byla citlivá věc. Pokud to posrali zde, tak to nezachrání ani Pavaroti, nebo Šaljapin, i kdyby sebevíc chtěli.
Jiná sitace byla v jazzu. Tam se nedá obesrat zhola nic. Tam ta muzika buď je, nebo ne. Něhledě k tomu, že ve čtyřicáctých, hlavně pak v padesátých a šedeátých létech vznikaly u nás spousty vlastních věcí, neuvěřitelně kvalitních (mluvím stále o jazzu). Pokud se jazzových coverů týká, tak například nahrávka Vlachova orcherstru St. Louis Blues z roku 1959, (ještě na šelakové desce na 78 RPM), je taková nálož, že odborník žasne a laik se diví. Glenn Miller by to nenahrál lépe. O Gustavu Bromovi nemluvě, takový Fascinathig Rhythm (Supraphon 091/45-662) třeba. Tahle věc je ještě o něco starší, z roku 1958. Pan Gershwin, autor tohoto kusu, by měl radost. *1)
Vykrádání v hudbě je chápáno především jako kopírování frází, postupů a vedení melodických linek, vícehlasů a tak. Kupodivu je to spíše doména autorů hudby klasické a pak tzv. vysokého populáru (druhá polovina století devatenáctého), tam to kvetlo skutečně vesele.
Pokud možno poukázat na pikantní skandál, tak slavný beatle Jirka Harrison si také zadal, viz My Sveet Lord. Následný soud totálně prosral a stálo jej to docela velký peníz.
Poznámka:
*1) Stejnou, le li větší radost, mám i já. Obě citované desky nejsou v jinak bohatém archivu Českého rozhlasu. A takovej velikej barák mají na Vinohradský třídě…
CzechDave
+1
Rattlesnake
„kdy musím sedět u tohodle pže venku už je tma a zima a nedá se nic dělat dostávám občas chmurný myšlenky jako že tenhle evropskej kout světa už je v takové dekadenci“
Tak se někdy místo toho zkuste zamyslet, jestli ta dekadence není právě kvůli tomu vašemu čumění do bedny.
Tohle je jedna z věcí, kterou modrý bolševik dotáhl mnohem dál než ten původní. Přestože máte k dispozici mnohem větší nabídku offline, cenzurou nefiltrované oblasti, archiv skoro všech médií, jste mediálně krmeni „jen“ na základně mediální přesily tím, co si přejou kormidelníci.
Jste nikdy nebyl na návštěvě nebo co? Si tam těžko budu diktovat, ne? Sám samozřejmě bednu nemám, nepočítám-li kusy na opravdu nebo ND, který se spíš roky válí někde v cestě než že bych s tím dovopravdy něco dělal…
shifty
Čumět na televizi a zároveň na ní nadávat, to je jako žrát hovna a pak si stěžovat že smrděj a sou hnusný.
Pořád lepší jak čumět do zdi, i když ne o moc. Asi jako žrát ta hovna, nebo písek, že.
Tina
Rekla bych,ze je Ortel spise textove jednodussi a tim blizsi obycejnym lidem. Ma lepsi a slabsi pisnicky jako asi kazdy interpret. S nekterymi se do slova ztotoznuji,jine mi nic moc nerikaji,vyjimecne existuji i kousky či spis treba jen jedna veta (v jinak dobre pisni),se kterou nesouhlasim. Z lepsich skladeb doporucim poslechnout treba vyse zminovanne Ideje nebo Do zeme klasu, Muj dum,muj hrad, Ksindl, Svinim.. Ale nechci Vam nic vnucovat. Nejsem zadny hudebni znalec,zalezi mi vice na myslence a tematu pisne a na vedomi,ze to,co zpevak/tvurce pisne zpiva,mysli vazne. Proto se take domnivam,ze ten zpevak nekdy do slova řve- chce na vaznost problemu upozornit. Po pravde,(nejen) kdyz to posloucham,tak se mi taky nekdy chce rvat. Musim priznat,ze nekdy sdilim i tu Vasi myslenku o valce :-((( Takze relaxaci rozhodne u Ortelu nenajdete. A nevim,jestli u televize,8 let ji nemame. Jak muj muz vystizne rika (sic citat z filmu): Televize je svet,ktery máme pred ocima,abychom nevideli pravdu…
Furt mi nejni jasný, proč se tu v souvislosti s Ortelem mluví o (ne)umění. To je politická píseň nebo něco na ten způsob. Proto to táhne. Kvalita hudby nebo těch textů s tim nemá co dělat.
Tina
Politicka pisen mi zni trochu komunisticky :-/ Asi spise protestsong? A naopak u takoveho je text spise alfa omega. PAN Karel Kryl také asi zaujal sve posluchace mnohem vice textove nez hudebne. Samozrejme se to neda srovnat- promyslene texty ani doba,v niz zil a tvoril. I kdyz i nam dnes dost mozna pomalu zvoni hrana.
Rattlesnake
Festival angažované písně byly jakoby protestsongy, ale dopředu strčené do žumpy už tím, že byly nadirigované včetně parametrů dopředu a posuzovala se na nich hlavně (nebo jenom) vrstva lubrikantu na ohnutých autorech a interpretech, deroucích se do bolševického análu.
Takže posuzovat na nich nějak úroveň textu nebo melodie nebo virtuozitu hráčů je pošetilost. Jinak i dodnes věhlasní interpreti si zadali s bolševikem angažovaností ve všelijakých akcích pořádaných stranou a vládou, což jim samozřejmě nebránilo aby pak třeba během plyše „burcovali“.
Pana Kryla bych spíš než za protestsongaře považoval za básníka, glosátora, ironika. On snad celkem neměl ambice vést lidi na barikády.
A venku, taková Nena s 99 Lufballons to je taky protestsong jak vyšitý, ale tady je krásně vidět, že se to dalo udělat i dobře, popový hit sám o sobě víc než slušný po hudební stránce, text chytrý a na interpretku se dalo rozhodně dívat. A dá dodnes.
Mattoni ptáka a jeho zvěřinec s těmi politicko mediálními plakátisty nemíním vůbec komentovat…
Johann
Yanek řekl:
…“Furt mi nejni jasný, proč se tu v souvislosti s Ortelem mluví o (ne)umění. To je politická píseň nebo něco na ten způsob. Proto to táhne. Kvalita hudby nebo těch textů s tim nemá co dělat.
„…
I Vy jeden humoristo! Politická, protestní, alternativní, vážná, veselá, nevím jaká hudba je vždy jen kabátek. Nutno pohlédnout na autora a pak pochopitelně i na iterpreta. Všeobecně platí, že to co neposere autor (ev. upravovatel díla) to dorazí interpret. Nebo naopak. Pokud je obé jedna osoba, je to ještě jednodušší. Pokud se podíváme např. na Karla Kryla, kytarový virtuóz to rozhodně nebyl. Notabene nástroj, na který nahrál*1) své první album (tedy Bratříčka), tedy ten nástroj, není nic moc, spíše skutečně nic. A přesto vznikla deska, která vešla do dějin a nejen kvůli této písni (která ostatně byla napsána o mnoho dříve než sem Rusové vletěli), stejně tak song Jeřabiny, ty jsou snad z roku 1967, nebo dokonce 1966.
Poznámka:
*1) „Bratříček“ nebyl dokonce nahrán na 100% ani v profesionálním studiu, ale z velké části na skrovném pracovišti jakéhosi závodního rozhlasu.
Hudba má u vlastnost, že mimo zvuku o definovaných frekvencích a jejich vzájemné koleraci tu je ještě něco navíc. To už definovatelné není. Nebo to alepoň není lehce definovatelné. Pokud by tomu tak nebylo a hudba by byla přesně a jednoduše určenou záležitostí (nemluvím tu teď o ladění, intervalech, akordech, metru a dalším), tak moderní počítače dnem i nocí chrlí na objednávku i v Randome módu tuny kvalitních opusů, symfonií, oper, bigbítu, popíku, včetně nejsprostšího laciného škváru, hraného v dupárnách na předměstích.
Ale ono tomu tak není. Proč? Pokud budu znát odpověď na tuto otázku, vyseru se na psaní do diskuzí na internetech a stanu se vyhledávaným a váženým hudebním publicistou, jehož slovo má váhu zlata.
Nebo i takto: Odezva u širokého publika je chimérou. To velmi dobře věděli pánové Offenbach, Kálmán, Friml, Lehár, Strauss a dokonce občas dokonce i Mozart(!!), kteří montovali na objednávku vkusné kusy, lahodící uchu široké obce posluchačské. Ostatně hudba je také řemeslo (je to hrozná věc co říkám, ale bohužel). Ostatně hoši z Ortelu to vědí také. O to je to horší.
Všeobecně shrntuto:
Pokud budete autor, nebo jen interpret aktivně píšící (vystupující) a dosáhnete stavu, kdy vás 50% kritiků a publika včetně, posílá do prdele a zbylých 50% obdivuje, je to opitmální stav. Málokdo jej dosáhne, odchylky na jednu i ma druhou stranu jsou většinou špatně.
Potom platí:
Hudba je věc ryze osobní. Podle toho co posloucháme, lze usoudit na architekturu naší osobnosti. Hudba ještě nikoho nespasila, to je nedorozumnění. Možná pomohla nésti břímě našich životů, nic víc.
Hodně lidí asi zde naseru, už tou tézí, že to co posloucháte, tím jste. Ale ono to zase není tak černobílé, muance jsou možné vždy, i když to není tak často…
Má se za to, že umělci (hudebníci tutově) jsou exoti. Ano jsou. Pohybuji se v branži a v médiích, tak to znám dobře. Kurva dobře. Z vlastní zkušenosti vím, že nejvyšší metou je určit, co je ještě nornální, kvalita se už tak moc nehoní, ta se dostaví s podporou p.t. veřejnosti a kritiků (to je teda maso) sama. Hrozný, co?
Bach, tedy Johann Sebastian,*2) byl sice takový rocker a psal barokní heavy metal, ale ovšem na objednávku dělal (a rád) církevní opusy a drobná varhaní dílka (Orgelwerke) bez mrknutí oka. A navíc nelmi dobře a s citem. Žrát se musí, ideí se nenasytíme.
Poznámka:
*2) „Disonance jsou tím tvrdší, čím více se blížíme k harmonii“. To řekl, tedy J.S. Bach. Už to svědčí o jeho krutém vnitřním zápasu. Mohu se mýlit, pravda…
Veselá příhoda z natáčení:
Kdysi mne doslova na krupici rozsekal vážený umělec tím, když jsem se jako mladý osel, pokusil s tímto virtuozem bavit „zasvěceně“ o hudbě. Jak ta muzika s člověkem mává a tak. Řekl mi doslova:
„Ono je to snadno pochopitelný. Konzervatoř sem, konzervatoř tam. Já když se kupříkladu naleju jako zvíře, nezahraju ani „Hoří“. A to je jenom čistá kvarta. Tak je to nějak s muzikou, ne?“
Takže jinak. To, co dělá Ortel, je z valné většiny politické prohlášení doprovázené modulovaným… ale jo, modulovaným, zvukem. Kvalitu, eventuálně vzdálenost výsledku od kvality není možno udávat, bo v tom kouzlo netkví. Nemá cenu tady sekat patky, že znám Gershwina a vim co vynalezl, nebo Hybšovy horolezecké kvality. Lidi to prostě poslouchají proto, že z hlediska veřejnosti sluníčkářům někdo nakopal prdel tím, že se s takovejma proklamacema dostal na obrazovku. Má to blíž k rozhovoru s Bašárem Asadem, než k muzice.
Lojza
Ja bych k tomu s dovolenim napsal nazor.
V CR totiz je vcelku paradoxni situace v tom, ze zde temer chybi autori zanru „protestsong“, ackolik po tom je vcelku solidni poptavka.
Duvod je imho kombinace toho, ze „nejsou lidi“ a strachu ze statu ,ktery nema problem kazdyho druhyho prohlasit za nacka a zavrit, kdyz by na to prislo.
Takze potom staci kdejakej Ortel, kterej rekneme neni vrchol umelecke kvality, a lidi to zerou ve velkym – ono kdyz nic jinyho neni, ze…
shane
Ale houby, nějakej ten protestsong nazpíval kdekdo. Problém je v tom, že na rozdíl od doby před plyšákem není žádnej jasnej společnej terč jako byli svého času komouši, takže každej kritizuje něco jinýho. Většinou ovšem z levicového či alternativního směru, takže kapitalismus a konzum kritizuje kdejakej folkař.
Johann
Zřejmě jste si špatně vyložil te můj blábol zde, milý Yanku. S tím se počítá. Nemachruji tady s Gershwinem, byť se s ním ve svých pořadech setkávám velmi často a riskuji, že to poslouchá skutečně machr, z čehož vyplývá ošemetná možnost veřejného poslání do prdele odborníkem, což přiznávám, se mi už sice stalo, ale to je riziko podnikání. Většinou to ale bývá rozdílnost názorů a odborníci (hudební publicisté včetně) se od muzikantů aktivních liší především v tom, v čem psychiatři od svých pacientů, přesněji vlastnictvím klíčů od uzavřených oddělení léčeben. To uznávám a já si myslím, že jsem na tom stejně.
Nějak se nesnažím zde prezentovat názor, že Ortel je sračka. Pouze to, že jej neposlouchám, protože s obsahem jeho a jím prezentovaných děl ZÁSADNĚ nesouhasím. To je asi vše. A také můj boj, jaksi. Také se snažím zde vyzvrátit to, čeho jsem se za svého, téměř padesátiletého klopotného úsilí v oboru dopracoval.
Také jsem tu ventiloval zásadní věc, že hudební formace a punkové, tvrdého ražení obzvláště, se podobným kratochvílím jako Slavík na hony vyhýbají. Mají svou komunitu publika a ta je jim chrámem i tvrzí, často nadřazenou tomu, co na pódiu předvádějí. To je smutná pravda a je tomu tak, s tím nic nenaděláme.
Důležitá poučka je pak i ta, že pokud chceme v kumštu a muzice obzvláště přežít, nutno být dokonale imunní, až okoralý. Procházka růžovým sadem to není, ani náhodou. To platí nejen o aktivních muzikantech, ale i o kriticích a hudební publicistice tuplem. Důležité je nějak propasírovat názor, jeho kvalita se ukáže (Bohužel i často neukáže) později. Osobnost, ano osobnost to je ten náboj nejhroznějšího kalibru. To je ta hvězdná chvíle umělce (kritika, publicisty) v říši Můz. Někdy také skutečně zbraň hromadného ničení, podle toho jak kdo…
Na druhou stranu je ale dobré to, že i an tomto převážně technokratickém webu si o tom můžeme nějak popovídat, bez zbytečných a zkreslujících emocí a podobné omáčky, co jinde je možné jen obtížně, spíše vůbec ne.
Veselá příhoda z natáčení:
Měl jsem tu čest už velmi dávno, jednou zasedat v porotě na jakémsi filmově-audovizním festivalu. Jsem se „proslavil“ výrokem, že „Kdybychom hodnotili, kdo kamerou dohodí nejdále, měli bychom to, tedy porota i soutěžící o mnoho jednodušší“(konec citátu).
Tím jsem dokonale nasral skutečně všechny, jak autory, tak kolegy v porotě.
Sice ti, co měli uši ku slyšení, slyšeli a pochopili. Bylo to sice Pyrrhovo vítězství, ale bylo. Nejsem ignorant a samožer, pouze „takový veselý člověk“. Pan Baptista, vynikající fotograf, dnes už nežijící a zlatý člověk, pak u kávy mezi čtyřma očima dodal: „Vím Jeníčku, je to přehlídka sraček a ztracenýho času“. Do kamene tesat. Byl to starý pán a k soutěžícím v tomto klání ohleduplný. Já zase tehdy mladý radikál, tedy přeloženo, pitomec. Řekl jsem vlastě to samé, pouze ten timming nebyl v pořádku. I když snad, po létech jsem již dospěl. Inu, berte mne Yanku, jako takového.
Ale ne, nevyložil. Prostě jste byl první na ráně, páč mi docela sere, že celá tahle diskuse je vo kvalitě muziky a vono to s muzikou nemá takřka nic společnýho.
Jo, a nejsem milej. Jsem hajzl, děvkař, a nejhorší prej je, že seru Urzu!
Johann
Vidíte, nakonec se dobereme nějakého konsenzu. To je velká výhoda diskusí na tomto webu, který je obýván převážně milovníky automobilů a technokraty. Jak je hezké, ta možnost diskutovat o Múzách mezi přeplňovanými i atmosférickými motory. Mezi motory vznětovými, i zážehovými, řídícími jednotkami, bohatostí směsi, mapami výkonů a dvouhmotovými setrvačníky. Neberte to jako ironii, ale fakt, který potěší. Je možno diskutovati na webu zahrádkářů o řízení jaderného reaktoru? Těžko, pokud zmíněný reaktor nevyhřívá skleník, ovšem.
Jinak s Urzou, pokud mohu mluvit za sebe, jsme si také dvakráte nepadli do oka. Ale zase na druhou stranu, nyní je doba příměří; Urza obětavě pracoval na překlopení webu do nového CMS, což je záslužné. A také nenapsal poslední dobou nic „zásadního“, což je záslužné též.
Nerozumíte mi a fakt nevim, jak se s tim vyrovnám. Asi si něco udělám. K obědu. Diskutuje se tu o Ortelu (Ortelovi?), tedy o podstatě článku, ovšem diskutuje se tu o něm jako o hudbě. A to je blbost. Tedy to není OT o reaktoru, ale opravdu o zahrádkářství, ovšem v měřítku rekultivace severních Čech.
A to já celkem chápu, že to má být jako že projev. Ale když se to pokouší maskovat jako muziku, která ovšem stojí za vyliž, tak nemám zájem. Jestli chtěj řečnit, ať si založej blogísek nebo jdou stávkovat před vládu. To si i přečtu nebo poslechnu.
Johann
Zjišťuji, že máte asi pravdu. Rozebíráme tu hudbu, obcházeje nosné téma věci, to jest Ortel jako Ortel. Nikoli jako Ortel. Uznávám svou chybu, tedy kokrétně to, že jádro věci bylo nepovšimnuto a já se stále úporně hrabu v hudbě, jako takové.
Pravda, tudy cesta asi nevede. Je to podobné tomu, jako bychom lidojedu s vážnou tváří vytýkali to, že jeho mlýnek na maso není udržován v čistotě. Ještě s větší hrůzou zjišťuji, že to je vlastně eurounijní model řešení problémů. To jsme to dopracovali…
Také to může být způsobeno tím, že se nějak, co by estét nedokáži, či spíše neumím etablovat mezi ty ostré hochy, co to myslí se světem vážně.
Malý příklad:
V internetové TV mluví Daniel Landa o tom, jak po něm ručníkáři jdou, odvolává kvůli tomu koncerty (on se nebojí, ale má starost o svoje fans). Interwiev vede dáma v nejlepších létech. Zdá se, že i věci rozumí. Na její otázku odpovídá Landa, že v Afganistánu mu (ti, co proti Talibanu bojují) vysvětlili, že on je pro ně velmi důležitou osobností v tom boji. Že jej potřebují, následuje seznam mu nabídnutých vysokých funkcí v tom osvobozeneckém hnutí.
Teď to hlavní; celkem tu nejde o to, jak Landa vyvrátí z kořenů ten Taliban. Zarazilo mne to, jak to Landa té milé dámě popisuje. Cituji:
„Když mi to v Afganistánu řekli, čuměl jsem na to, zrovna tak, jako teď čumíte vy!“ (konec citátu).
Tak, toto řekne bojovník za svobodu národa dámě! To je úroveň! Měl jsem za to, že hrdina jeho ražení pevně a chlapsky dámě stiskne tuku (tak aby něžná ručka neutrpěla újmy) a tvrdý pohled do očí je samozřejmostí, event. obejme a poceluje na tvář slzící sestru padlého bojovníka. Žalem zlomenou matku utěší svým slibem, že jejího syna pomstí. Načež jej tato rodina přijme za vlastního.
Ale problém (můj) je tu však stále:
Možná jak mne rozhodilo to Landovo hulvátství, tak jsem zase sklouzl k marginálnímu tématu. Jsem osel. Svět je na pokraji náboženské genocidy a jaderné války včetně. A já tu řeším konverzaci s dámou ve studiu internetové TV.
Johan, kouknou, jejich asociativní řetězce mi jsou ňáký podezřelý! Myšlenku držet! Myšlenku! A moč, samozřejmě.
Zabývat se tím, co řekl Landa… Hmm. Máte zvlaštní koníčky. Sbíráte snad myšlenkové po(d)chody? Což zkusit třeba sémantickou anylýzu zpráv na TV Hovna@? :-P
eviljack
Mně se teda zdá, že oba plácáte strašlivý kraviny, a co hůř, minimálně jeden to nejspíš myslí vážně! :D
Johann
Máte pravdu Yanku. Jsem vůbec divný člověk. Podezřelý. To ano a dá se i říci, že jsem se tím naučil i žít. Tedy doufám, že se mi to občas i daří.
Těší mne alespoň to, že ve věci nemáte zase tak „zásadně jasno“ jako Behemot, který mne posílá demonstrovat před vládu, tedy před orgán, byť ústavní a řádně zvolený, pro který (alespoň pro některé její činitele) nemám více, než slova opovržení. *1)
TV Hovn@ prosím ne! Netýrejte mne tolik. Už proto, že sám jsem jaksi mediálně činný (v soukromém mediálním sektoru) a uvažováním, co mám vypustit do vzduchu, aniž by to bylo to, co jako nechci slyšet, mne neskutečně ničí.
Ano máme svobodu slova, to jo. Ale, je to sakra dvousečná zbraň…
Poznámka *1)
Nejsem živel, majitel jízdního kola, člen jakékoliv strany (fuj), terorista, anarchista ani člen jakékoliv nátlakové, neziskové, či jiné skupiny. Prostě jakýkoliv *ista. Jsem jen občan obecný, nevlivný, tedy jakýsi typ Homo Vulgaris. Že by to byla výhra v loterii, nedá se říci. (Určeno pro ty, co čtou ento web služebně)
Já už vim, kdo to je! Je to Pavlásek a těší se, až bude zas na Stardance hamtat jak golem! Žena mi vyprávěla. Já kdysi tancoval soutěžně a tak jsem se neodvážil na to dívat.
Johann
Všechno špatně, ani Orel, ani Pavlásek. A ještě navíc Stardance! Pokud se tance týká, netancuji soutěžně, jak píšete. Já osobně umím tance dva; a to Pomalu a Rychle. A to na Stardance jistě nestačí.
Ale pokud jste byl na podzim v Louňovicích P.B., tam jste mne mohl vidět. Dostal jsem od jedné milé dámy perník *1) a pak jsem tam hovořil s D-Fensem, fotografoval, (obrázky byly zde) ostatně jou k dispozici stále, Viz:
Taktéž jsem přítomné účastníky zájezdu zasvěcoval do pamětihodností regionu (Klášter v Louňovicích a jeho zánik za Husistkých válek). A také o historii těžby zlata v Roudném u Libouně *2) a následně vysvětloval cestu do Libouně, kde bylo mimo možností zhlédnutí torza zlatodolu i pohoštění.
*1) Pro ty, co tento web čtou služebně:
Perník: Tradiční české medové pečivo. Zde bylo k dispozici ve formě:
a/ klasického koláče, určeného k přímé konzumaci, nikoliv nitrožilní aplikaci
b/ ozdobného pečiva, ve formě autíčka, užití mimo dekorativního, dále jako v bodě a.
*2) Těžba zlata v Roudném byla ukončena již před druhou světovou válkou. Ač výtěžnost zde nebyla malá, 10 – 12g zlata o vysoké ryzosti na tunu hlušiny. Plánovala se i stavba elektrifikované železniční vlečky ze stanice Most-Domašín. K tomu už nedošlo. Po válce nebyla těžba obnovena, těžní technilogie byly demontovány, Důl se neotevřel ani po roce 1990, kdy se o tom opět vážně uvažovalo. Důvody byly v přílišné ekologické zátěži krajiny. Těžilo se klasickou cestou, tedy amalgámováním rtutí.
Jen poznámka.
Existují dva Ortely, jeden z Plzně a jedna opravdu White power kapela někde ze severu, asi Děčína?
I ten poslanec Chvojka v nich má podle mě hokej.
Tak jsem z ciste studijnich duvodu poslechl par tech „pisnicek“ od Ortelu (nebo se to sklonuje „od Ortela“?). Hudebne mimoradna sracka ;-) Vesnicke pubertacke zabavove kapely dosahovaly v dobe me puberty vyssich umeleckych vykonu ;-)
Clanek je ovsem o soutezi Slavik. Toz, dostali cenu, neda se nic delat ;-) Hlas lidu je treba ctit. Budeme se s tim muset nejak vyrovnat. Posilam me sympatie vsem intelektualum, ktere umisteni kapely Ortel urazi.
Pokud jemnocit „Vasich“ intelektualu urazilo jen a pouze umisteni Ortelu a Ortela a nikoli uz napr.Kabatu nebo 1000x vetsich sragor jako treba Chinaski a td.,pak jeste stesti,ze tak- bo by museli byt zurážení az ouvej! :-)
Jinak „intelektual“ v pravem smyslu slova nemusi mit az tolik spolecneho s inteligentnim a vzdelanym clovekem- schvalne jen tak ze studijnich duvodu mrknete na Wikipedii,ac je to takove bezne, obycejne slovo. Pokud jste tedy vlastne sve sympatie miril spise nez do rad „intelektualu“ do rad skutecne inteligentnich,popr.vzdelanych lidi, tak mam dojem,ze takovym byva mnohdy Slavik a pod. trosku fuk- alespon soudě dle sveho bratra- Ph.D.- CVUT (leč velmi skomneho toť cloveka)- brachu s jeho vedeckym vytizenim obletel Slavik sirokym obloukem (podobne jako spousta dalsich veci,ktere „hybou svetem“) natoz pak aby ho zaráželo a uráželo,kdo se umistil.. :-D
A na konec: mohu vedet,co „sračkoidniho“ shledavate napr.na PISNI Ideje nebo Prekrocenej chtic?
Se nezlobte, ale pokud tvrdíte, že to je textově ještě horší jak Landa, přičem od toho jsem slyšel pár věcí a ten neumí ani psát aby to bylo vůbec melodický, hudba není melodická vůbec a v podstatě ani neumí zpívat, (mininálně to, co jsem měl možnost slyšet, bylo spíš nějaký ochraptělý řvaní), tak tohle nebudu ani zkoušet. Když bych si chtěl rozpouštět mozek, tak si pustím večerní zprávy na H@vně.
Von sice ten pop je obecně relativně o hovně (ačkoli, to starší co poslouchám občas má i nějakou myšlenku – je fakt, že to je skoro výhradně zahraniční, třeba to bude tím), ale aspoň to občas je melodický a zpívá to někdo, kdo na to má hlas. Krom toho, osobně si to pouštím abych aspoň trochu relaxoval u toho psaní článků, ne abych vo tom hluboce přemejšlel a hledal v tom vnitřní pravdu. Ale nějaký řvaní vo cigánech a nějakejch přivandrovalcích mě moc nezrelaxuje ani mi moc jinak nedá – to vidim sám co to je za sebranku.
Každopádně pro mě má slavík váhu asi jako nobelovka za mír nebo oskar – vlezdoprdelní zkorumpovaná akce jakejchsi skupin/sdružení „odborníků“, který nechci radši ani znát. Podle toho, jak to vypadá, to budou samí odporníci tak z neziskovek. Spíš nechápu, jakou tomu ještě lidi dávají váhu, když se tyhle akce dlouhodobě takhle diskreditují. To jim nedochází, že si nějaký skupiny budižkničemů vymejšlí nějaký svoje pitomosti a když je budou ignorovat, tak po nich tom pes neštěkne? Že to je zajímavý jenom a právě pro to, že na to čumí? Dyť už snad i loni byl nějakej skandál že vyřadili kohosi kdo nebyl dost sluníčkověj pro jistotu ještě předem. Sem u toho tudle zůstal, no to bylo strašný. Bych se radši ptořetí mrknul na nějakej film co jsem už dvakrát viděl než zírat na tamto. Socialistickej prominent dostává jakousi obskurní cenu už popadesátý a bude to dostávat snad i po smrti, pravděpodobně pouze proto, že z těch tragédů tam má aspoň fakt pěknej hlas, jinak půlku repertoáru taky vykradl zahraničním interpretům. Na to byli vůbec v minulým režimu eksperti – jó kapitalisti imperialisti fůj, ale jak šlo o hudbu, tam kradli hlava nehlava. Ta rašple co už dvacet let nechce na operaci se štítnou žlázou a vypadá jak z nějakýho lacinýho hororu je augerechnet to samý.
To jim to lidi furt žerou? Pak asi ten článek vedle o tom, že jsou lidi blbí, nebude až tak mimo. No ale když je někdo schopnej hodiny čumět na toho buzeranta na barandově jak tam plkaj o úplným hovně s nějakejma lidma, ze kterejch půlku neznám a z toho zbytku mě 3/4 vůbec nezajímají; pak čumět na tu čůzu s bradavicí na ksichtě jak tam strašně důležitě dělá další duchaplný „rozhovory“ o hovně a nezapomene všem rozdat třímesíční předplatný jakejsi plátků za pětku (který shodou okolností vydává firma co vlastní tu televizi že?) a pak na toho uvřískanýho kreténa s kytarou co možná ani není z Ostravy, no tak chápu, že můžou čumět i na tohle. Po pár hodinách kdy musím sedět u tohodle pže venku už je tma a zima a nedá se nic dělat dostávám občas chmurný myšlenky jako že tenhle evropskej kout světa už je v takové dekadenci, že si tu válku pomalu snad i zaslouží.
…“půlku repertoáru taky vykradl zahraničním interpretům. Na to byli vůbec v minulým režimu eksperti – jó kapitalisti imperialisti fůj, ale jak šlo o hudbu, tam kradli hlava nehlava“…
Zřejmě máte na mysli coververze. Nejde jen o Gotta, covery dělali všichni. Ostatně bylo to vždy na deskách uvedeno, jak na etiketách (vynily) tak na jejich obalech. Ošetřený to bylo, ani bolševik si nerisknul mezinárodní arbitráž. Otázka je, úroveň těch předělávek. Tam bylo střídavě oblačno, záleželo na (hudební) potenci interpreta a také upravovateli skladby, notabene jaký aranžmá k tomu udělali. To byla citlivá věc. Pokud to posrali zde, tak to nezachrání ani Pavaroti, nebo Šaljapin, i kdyby sebevíc chtěli.
Jiná sitace byla v jazzu. Tam se nedá obesrat zhola nic. Tam ta muzika buď je, nebo ne. Něhledě k tomu, že ve čtyřicáctých, hlavně pak v padesátých a šedeátých létech vznikaly u nás spousty vlastních věcí, neuvěřitelně kvalitních (mluvím stále o jazzu). Pokud se jazzových coverů týká, tak například nahrávka Vlachova orcherstru St. Louis Blues z roku 1959, (ještě na šelakové desce na 78 RPM), je taková nálož, že odborník žasne a laik se diví. Glenn Miller by to nenahrál lépe. O Gustavu Bromovi nemluvě, takový Fascinathig Rhythm (Supraphon 091/45-662) třeba. Tahle věc je ještě o něco starší, z roku 1958. Pan Gershwin, autor tohoto kusu, by měl radost. *1)
Vykrádání v hudbě je chápáno především jako kopírování frází, postupů a vedení melodických linek, vícehlasů a tak. Kupodivu je to spíše doména autorů hudby klasické a pak tzv. vysokého populáru (druhá polovina století devatenáctého), tam to kvetlo skutečně vesele.
Pokud možno poukázat na pikantní skandál, tak slavný beatle Jirka Harrison si také zadal, viz My Sveet Lord. Následný soud totálně prosral a stálo jej to docela velký peníz.
Poznámka:
*1) Stejnou, le li větší radost, mám i já. Obě citované desky nejsou v jinak bohatém archivu Českého rozhlasu. A takovej velikej barák mají na Vinohradský třídě…
+1
„kdy musím sedět u tohodle pže venku už je tma a zima a nedá se nic dělat dostávám občas chmurný myšlenky jako že tenhle evropskej kout světa už je v takové dekadenci“
Tak se někdy místo toho zkuste zamyslet, jestli ta dekadence není právě kvůli tomu vašemu čumění do bedny.
Tohle je jedna z věcí, kterou modrý bolševik dotáhl mnohem dál než ten původní. Přestože máte k dispozici mnohem větší nabídku offline, cenzurou nefiltrované oblasti, archiv skoro všech médií, jste mediálně krmeni „jen“ na základně mediální přesily tím, co si přejou kormidelníci.
Jste nikdy nebyl na návštěvě nebo co? Si tam těžko budu diktovat, ne? Sám samozřejmě bednu nemám, nepočítám-li kusy na opravdu nebo ND, který se spíš roky válí někde v cestě než že bych s tím dovopravdy něco dělal…
Čumět na televizi a zároveň na ní nadávat, to je jako žrát hovna a pak si stěžovat že smrděj a sou hnusný.
Pořád lepší jak čumět do zdi, i když ne o moc. Asi jako žrát ta hovna, nebo písek, že.
Rekla bych,ze je Ortel spise textove jednodussi a tim blizsi obycejnym lidem. Ma lepsi a slabsi pisnicky jako asi kazdy interpret. S nekterymi se do slova ztotoznuji,jine mi nic moc nerikaji,vyjimecne existuji i kousky či spis treba jen jedna veta (v jinak dobre pisni),se kterou nesouhlasim. Z lepsich skladeb doporucim poslechnout treba vyse zminovanne Ideje nebo Do zeme klasu, Muj dum,muj hrad, Ksindl, Svinim.. Ale nechci Vam nic vnucovat. Nejsem zadny hudebni znalec,zalezi mi vice na myslence a tematu pisne a na vedomi,ze to,co zpevak/tvurce pisne zpiva,mysli vazne. Proto se take domnivam,ze ten zpevak nekdy do slova řve- chce na vaznost problemu upozornit. Po pravde,(nejen) kdyz to posloucham,tak se mi taky nekdy chce rvat. Musim priznat,ze nekdy sdilim i tu Vasi myslenku o valce :-((( Takze relaxaci rozhodne u Ortelu nenajdete. A nevim,jestli u televize,8 let ji nemame. Jak muj muz vystizne rika (sic citat z filmu): Televize je svet,ktery máme pred ocima,abychom nevideli pravdu…
…vyse zminovane…,ne zminovanne,samozrejme! (BlackBerryho hbyta tlacitka.. :-) )
Furt mi nejni jasný, proč se tu v souvislosti s Ortelem mluví o (ne)umění. To je politická píseň nebo něco na ten způsob. Proto to táhne. Kvalita hudby nebo těch textů s tim nemá co dělat.
Politicka pisen mi zni trochu komunisticky :-/ Asi spise protestsong? A naopak u takoveho je text spise alfa omega. PAN Karel Kryl také asi zaujal sve posluchace mnohem vice textove nez hudebne. Samozrejme se to neda srovnat- promyslene texty ani doba,v niz zil a tvoril. I kdyz i nam dnes dost mozna pomalu zvoni hrana.
Festival angažované písně byly jakoby protestsongy, ale dopředu strčené do žumpy už tím, že byly nadirigované včetně parametrů dopředu a posuzovala se na nich hlavně (nebo jenom) vrstva lubrikantu na ohnutých autorech a interpretech, deroucích se do bolševického análu.
Takže posuzovat na nich nějak úroveň textu nebo melodie nebo virtuozitu hráčů je pošetilost. Jinak i dodnes věhlasní interpreti si zadali s bolševikem angažovaností ve všelijakých akcích pořádaných stranou a vládou, což jim samozřejmě nebránilo aby pak třeba během plyše „burcovali“.
Pana Kryla bych spíš než za protestsongaře považoval za básníka, glosátora, ironika. On snad celkem neměl ambice vést lidi na barikády.
A venku, taková Nena s 99 Lufballons to je taky protestsong jak vyšitý, ale tady je krásně vidět, že se to dalo udělat i dobře, popový hit sám o sobě víc než slušný po hudební stránce, text chytrý a na interpretku se dalo rozhodně dívat. A dá dodnes.
Mattoni ptáka a jeho zvěřinec s těmi politicko mediálními plakátisty nemíním vůbec komentovat…
Yanek řekl:
…“Furt mi nejni jasný, proč se tu v souvislosti s Ortelem mluví o (ne)umění. To je politická píseň nebo něco na ten způsob. Proto to táhne. Kvalita hudby nebo těch textů s tim nemá co dělat.
„…
I Vy jeden humoristo! Politická, protestní, alternativní, vážná, veselá, nevím jaká hudba je vždy jen kabátek. Nutno pohlédnout na autora a pak pochopitelně i na iterpreta. Všeobecně platí, že to co neposere autor (ev. upravovatel díla) to dorazí interpret. Nebo naopak. Pokud je obé jedna osoba, je to ještě jednodušší. Pokud se podíváme např. na Karla Kryla, kytarový virtuóz to rozhodně nebyl. Notabene nástroj, na který nahrál*1) své první album (tedy Bratříčka), tedy ten nástroj, není nic moc, spíše skutečně nic. A přesto vznikla deska, která vešla do dějin a nejen kvůli této písni (která ostatně byla napsána o mnoho dříve než sem Rusové vletěli), stejně tak song Jeřabiny, ty jsou snad z roku 1967, nebo dokonce 1966.
Poznámka:
*1) „Bratříček“ nebyl dokonce nahrán na 100% ani v profesionálním studiu, ale z velké části na skrovném pracovišti jakéhosi závodního rozhlasu.
Hudba má u vlastnost, že mimo zvuku o definovaných frekvencích a jejich vzájemné koleraci tu je ještě něco navíc. To už definovatelné není. Nebo to alepoň není lehce definovatelné. Pokud by tomu tak nebylo a hudba by byla přesně a jednoduše určenou záležitostí (nemluvím tu teď o ladění, intervalech, akordech, metru a dalším), tak moderní počítače dnem i nocí chrlí na objednávku i v Randome módu tuny kvalitních opusů, symfonií, oper, bigbítu, popíku, včetně nejsprostšího laciného škváru, hraného v dupárnách na předměstích.
Ale ono tomu tak není. Proč? Pokud budu znát odpověď na tuto otázku, vyseru se na psaní do diskuzí na internetech a stanu se vyhledávaným a váženým hudebním publicistou, jehož slovo má váhu zlata.
Nebo i takto: Odezva u širokého publika je chimérou. To velmi dobře věděli pánové Offenbach, Kálmán, Friml, Lehár, Strauss a dokonce občas dokonce i Mozart(!!), kteří montovali na objednávku vkusné kusy, lahodící uchu široké obce posluchačské. Ostatně hudba je také řemeslo (je to hrozná věc co říkám, ale bohužel). Ostatně hoši z Ortelu to vědí také. O to je to horší.
Všeobecně shrntuto:
Pokud budete autor, nebo jen interpret aktivně píšící (vystupující) a dosáhnete stavu, kdy vás 50% kritiků a publika včetně, posílá do prdele a zbylých 50% obdivuje, je to opitmální stav. Málokdo jej dosáhne, odchylky na jednu i ma druhou stranu jsou většinou špatně.
Potom platí:
Hudba je věc ryze osobní. Podle toho co posloucháme, lze usoudit na architekturu naší osobnosti. Hudba ještě nikoho nespasila, to je nedorozumnění. Možná pomohla nésti břímě našich životů, nic víc.
Hodně lidí asi zde naseru, už tou tézí, že to co posloucháte, tím jste. Ale ono to zase není tak černobílé, muance jsou možné vždy, i když to není tak často…
Má se za to, že umělci (hudebníci tutově) jsou exoti. Ano jsou. Pohybuji se v branži a v médiích, tak to znám dobře. Kurva dobře. Z vlastní zkušenosti vím, že nejvyšší metou je určit, co je ještě nornální, kvalita se už tak moc nehoní, ta se dostaví s podporou p.t. veřejnosti a kritiků (to je teda maso) sama. Hrozný, co?
Bach, tedy Johann Sebastian,*2) byl sice takový rocker a psal barokní heavy metal, ale ovšem na objednávku dělal (a rád) církevní opusy a drobná varhaní dílka (Orgelwerke) bez mrknutí oka. A navíc nelmi dobře a s citem. Žrát se musí, ideí se nenasytíme.
Poznámka:
*2) „Disonance jsou tím tvrdší, čím více se blížíme k harmonii“. To řekl, tedy J.S. Bach. Už to svědčí o jeho krutém vnitřním zápasu. Mohu se mýlit, pravda…
Veselá příhoda z natáčení:
Kdysi mne doslova na krupici rozsekal vážený umělec tím, když jsem se jako mladý osel, pokusil s tímto virtuozem bavit „zasvěceně“ o hudbě. Jak ta muzika s člověkem mává a tak. Řekl mi doslova:
„Ono je to snadno pochopitelný. Konzervatoř sem, konzervatoř tam. Já když se kupříkladu naleju jako zvíře, nezahraju ani „Hoří“. A to je jenom čistá kvarta. Tak je to nějak s muzikou, ne?“
Takže jinak. To, co dělá Ortel, je z valné většiny politické prohlášení doprovázené modulovaným… ale jo, modulovaným, zvukem. Kvalitu, eventuálně vzdálenost výsledku od kvality není možno udávat, bo v tom kouzlo netkví. Nemá cenu tady sekat patky, že znám Gershwina a vim co vynalezl, nebo Hybšovy horolezecké kvality. Lidi to prostě poslouchají proto, že z hlediska veřejnosti sluníčkářům někdo nakopal prdel tím, že se s takovejma proklamacema dostal na obrazovku. Má to blíž k rozhovoru s Bašárem Asadem, než k muzice.
Ja bych k tomu s dovolenim napsal nazor.
V CR totiz je vcelku paradoxni situace v tom, ze zde temer chybi autori zanru „protestsong“, ackolik po tom je vcelku solidni poptavka.
Duvod je imho kombinace toho, ze „nejsou lidi“ a strachu ze statu ,ktery nema problem kazdyho druhyho prohlasit za nacka a zavrit, kdyz by na to prislo.
Takze potom staci kdejakej Ortel, kterej rekneme neni vrchol umelecke kvality, a lidi to zerou ve velkym – ono kdyz nic jinyho neni, ze…
Ale houby, nějakej ten protestsong nazpíval kdekdo. Problém je v tom, že na rozdíl od doby před plyšákem není žádnej jasnej společnej terč jako byli svého času komouši, takže každej kritizuje něco jinýho. Většinou ovšem z levicového či alternativního směru, takže kapitalismus a konzum kritizuje kdejakej folkař.
Zřejmě jste si špatně vyložil te můj blábol zde, milý Yanku. S tím se počítá. Nemachruji tady s Gershwinem, byť se s ním ve svých pořadech setkávám velmi často a riskuji, že to poslouchá skutečně machr, z čehož vyplývá ošemetná možnost veřejného poslání do prdele odborníkem, což přiznávám, se mi už sice stalo, ale to je riziko podnikání. Většinou to ale bývá rozdílnost názorů a odborníci (hudební publicisté včetně) se od muzikantů aktivních liší především v tom, v čem psychiatři od svých pacientů, přesněji vlastnictvím klíčů od uzavřených oddělení léčeben. To uznávám a já si myslím, že jsem na tom stejně.
Nějak se nesnažím zde prezentovat názor, že Ortel je sračka. Pouze to, že jej neposlouchám, protože s obsahem jeho a jím prezentovaných děl ZÁSADNĚ nesouhasím. To je asi vše. A také můj boj, jaksi. Také se snažím zde vyzvrátit to, čeho jsem se za svého, téměř padesátiletého klopotného úsilí v oboru dopracoval.
Také jsem tu ventiloval zásadní věc, že hudební formace a punkové, tvrdého ražení obzvláště, se podobným kratochvílím jako Slavík na hony vyhýbají. Mají svou komunitu publika a ta je jim chrámem i tvrzí, často nadřazenou tomu, co na pódiu předvádějí. To je smutná pravda a je tomu tak, s tím nic nenaděláme.
Důležitá poučka je pak i ta, že pokud chceme v kumštu a muzice obzvláště přežít, nutno být dokonale imunní, až okoralý. Procházka růžovým sadem to není, ani náhodou. To platí nejen o aktivních muzikantech, ale i o kriticích a hudební publicistice tuplem. Důležité je nějak propasírovat názor, jeho kvalita se ukáže (Bohužel i často neukáže) později. Osobnost, ano osobnost to je ten náboj nejhroznějšího kalibru. To je ta hvězdná chvíle umělce (kritika, publicisty) v říši Můz. Někdy také skutečně zbraň hromadného ničení, podle toho jak kdo…
Na druhou stranu je ale dobré to, že i an tomto převážně technokratickém webu si o tom můžeme nějak popovídat, bez zbytečných a zkreslujících emocí a podobné omáčky, co jinde je možné jen obtížně, spíše vůbec ne.
Veselá příhoda z natáčení:
Měl jsem tu čest už velmi dávno, jednou zasedat v porotě na jakémsi filmově-audovizním festivalu. Jsem se „proslavil“ výrokem, že „Kdybychom hodnotili, kdo kamerou dohodí nejdále, měli bychom to, tedy porota i soutěžící o mnoho jednodušší“(konec citátu).
Tím jsem dokonale nasral skutečně všechny, jak autory, tak kolegy v porotě.
Sice ti, co měli uši ku slyšení, slyšeli a pochopili. Bylo to sice Pyrrhovo vítězství, ale bylo. Nejsem ignorant a samožer, pouze „takový veselý člověk“. Pan Baptista, vynikající fotograf, dnes už nežijící a zlatý člověk, pak u kávy mezi čtyřma očima dodal: „Vím Jeníčku, je to přehlídka sraček a ztracenýho času“. Do kamene tesat. Byl to starý pán a k soutěžícím v tomto klání ohleduplný. Já zase tehdy mladý radikál, tedy přeloženo, pitomec. Řekl jsem vlastě to samé, pouze ten timming nebyl v pořádku. I když snad, po létech jsem již dospěl. Inu, berte mne Yanku, jako takového.
Ale ne, nevyložil. Prostě jste byl první na ráně, páč mi docela sere, že celá tahle diskuse je vo kvalitě muziky a vono to s muzikou nemá takřka nic společnýho.
Jo, a nejsem milej. Jsem hajzl, děvkař, a nejhorší prej je, že seru Urzu!
Vidíte, nakonec se dobereme nějakého konsenzu. To je velká výhoda diskusí na tomto webu, který je obýván převážně milovníky automobilů a technokraty. Jak je hezké, ta možnost diskutovat o Múzách mezi přeplňovanými i atmosférickými motory. Mezi motory vznětovými, i zážehovými, řídícími jednotkami, bohatostí směsi, mapami výkonů a dvouhmotovými setrvačníky. Neberte to jako ironii, ale fakt, který potěší. Je možno diskutovati na webu zahrádkářů o řízení jaderného reaktoru? Těžko, pokud zmíněný reaktor nevyhřívá skleník, ovšem.
Jinak s Urzou, pokud mohu mluvit za sebe, jsme si také dvakráte nepadli do oka. Ale zase na druhou stranu, nyní je doba příměří; Urza obětavě pracoval na překlopení webu do nového CMS, což je záslužné. A také nenapsal poslední dobou nic „zásadního“, což je záslužné též.
Nerozumíte mi a fakt nevim, jak se s tim vyrovnám. Asi si něco udělám. K obědu. Diskutuje se tu o Ortelu (Ortelovi?), tedy o podstatě článku, ovšem diskutuje se tu o něm jako o hudbě. A to je blbost. Tedy to není OT o reaktoru, ale opravdu o zahrádkářství, ovšem v měřítku rekultivace severních Čech.
A to já celkem chápu, že to má být jako že projev. Ale když se to pokouší maskovat jako muziku, která ovšem stojí za vyliž, tak nemám zájem. Jestli chtěj řečnit, ať si založej blogísek nebo jdou stávkovat před vládu. To si i přečtu nebo poslechnu.
Zjišťuji, že máte asi pravdu. Rozebíráme tu hudbu, obcházeje nosné téma věci, to jest Ortel jako Ortel. Nikoli jako Ortel. Uznávám svou chybu, tedy kokrétně to, že jádro věci bylo nepovšimnuto a já se stále úporně hrabu v hudbě, jako takové.
Pravda, tudy cesta asi nevede. Je to podobné tomu, jako bychom lidojedu s vážnou tváří vytýkali to, že jeho mlýnek na maso není udržován v čistotě. Ještě s větší hrůzou zjišťuji, že to je vlastně eurounijní model řešení problémů. To jsme to dopracovali…
Také to může být způsobeno tím, že se nějak, co by estét nedokáži, či spíše neumím etablovat mezi ty ostré hochy, co to myslí se světem vážně.
Malý příklad:
V internetové TV mluví Daniel Landa o tom, jak po něm ručníkáři jdou, odvolává kvůli tomu koncerty (on se nebojí, ale má starost o svoje fans). Interwiev vede dáma v nejlepších létech. Zdá se, že i věci rozumí. Na její otázku odpovídá Landa, že v Afganistánu mu (ti, co proti Talibanu bojují) vysvětlili, že on je pro ně velmi důležitou osobností v tom boji. Že jej potřebují, následuje seznam mu nabídnutých vysokých funkcí v tom osvobozeneckém hnutí.
Teď to hlavní; celkem tu nejde o to, jak Landa vyvrátí z kořenů ten Taliban. Zarazilo mne to, jak to Landa té milé dámě popisuje. Cituji:
„Když mi to v Afganistánu řekli, čuměl jsem na to, zrovna tak, jako teď čumíte vy!“ (konec citátu).
Tak, toto řekne bojovník za svobodu národa dámě! To je úroveň! Měl jsem za to, že hrdina jeho ražení pevně a chlapsky dámě stiskne tuku (tak aby něžná ručka neutrpěla újmy) a tvrdý pohled do očí je samozřejmostí, event. obejme a poceluje na tvář slzící sestru padlého bojovníka. Žalem zlomenou matku utěší svým slibem, že jejího syna pomstí. Načež jej tato rodina přijme za vlastního.
Ale problém (můj) je tu však stále:
Možná jak mne rozhodilo to Landovo hulvátství, tak jsem zase sklouzl k marginálnímu tématu. Jsem osel. Svět je na pokraji náboženské genocidy a jaderné války včetně. A já tu řeším konverzaci s dámou ve studiu internetové TV.
Johan, kouknou, jejich asociativní řetězce mi jsou ňáký podezřelý! Myšlenku držet! Myšlenku! A moč, samozřejmě.
Zabývat se tím, co řekl Landa… Hmm. Máte zvlaštní koníčky. Sbíráte snad myšlenkové po(d)chody? Což zkusit třeba sémantickou anylýzu zpráv na TV Hovna@? :-P
Mně se teda zdá, že oba plácáte strašlivý kraviny, a co hůř, minimálně jeden to nejspíš myslí vážně! :D
Máte pravdu Yanku. Jsem vůbec divný člověk. Podezřelý. To ano a dá se i říci, že jsem se tím naučil i žít. Tedy doufám, že se mi to občas i daří.
Těší mne alespoň to, že ve věci nemáte zase tak „zásadně jasno“ jako Behemot, který mne posílá demonstrovat před vládu, tedy před orgán, byť ústavní a řádně zvolený, pro který (alespoň pro některé její činitele) nemám více, než slova opovržení. *1)
TV Hovn@ prosím ne! Netýrejte mne tolik. Už proto, že sám jsem jaksi mediálně činný (v soukromém mediálním sektoru) a uvažováním, co mám vypustit do vzduchu, aniž by to bylo to, co jako nechci slyšet, mne neskutečně ničí.
Ano máme svobodu slova, to jo. Ale, je to sakra dvousečná zbraň…
Poznámka *1)
Nejsem živel, majitel jízdního kola, člen jakékoliv strany (fuj), terorista, anarchista ani člen jakékoliv nátlakové, neziskové, či jiné skupiny. Prostě jakýkoliv *ista. Jsem jen občan obecný, nevlivný, tedy jakýsi typ Homo Vulgaris. Že by to byla výhra v loterii, nedá se říci. (Určeno pro ty, co čtou ento web služebně)
Jste ortel nebo co?
Ach, Behemote! To jsme ale zabředli. To je patová situace…
Já už vim, kdo to je! Je to Pavlásek a těší se, až bude zas na Stardance hamtat jak golem! Žena mi vyprávěla. Já kdysi tancoval soutěžně a tak jsem se neodvážil na to dívat.
Všechno špatně, ani Orel, ani Pavlásek. A ještě navíc Stardance! Pokud se tance týká, netancuji soutěžně, jak píšete. Já osobně umím tance dva; a to Pomalu a Rychle. A to na Stardance jistě nestačí.
Ale pokud jste byl na podzim v Louňovicích P.B., tam jste mne mohl vidět. Dostal jsem od jedné milé dámy perník *1) a pak jsem tam hovořil s D-Fensem, fotografoval, (obrázky byly zde) ostatně jou k dispozici stále, Viz:
http://www.speaker.cz/Download/D-Fens_Summit_2015.zip
Taktéž jsem přítomné účastníky zájezdu zasvěcoval do pamětihodností regionu (Klášter v Louňovicích a jeho zánik za Husistkých válek). A také o historii těžby zlata v Roudném u Libouně *2) a následně vysvětloval cestu do Libouně, kde bylo mimo možností zhlédnutí torza zlatodolu i pohoštění.
*1) Pro ty, co tento web čtou služebně:
Perník: Tradiční české medové pečivo. Zde bylo k dispozici ve formě:
a/ klasického koláče, určeného k přímé konzumaci, nikoliv nitrožilní aplikaci
b/ ozdobného pečiva, ve formě autíčka, užití mimo dekorativního, dále jako v bodě a.
*2) Těžba zlata v Roudném byla ukončena již před druhou světovou válkou. Ač výtěžnost zde nebyla malá, 10 – 12g zlata o vysoké ryzosti na tunu hlušiny. Plánovala se i stavba elektrifikované železniční vlečky ze stanice Most-Domašín. K tomu už nedošlo. Po válce nebyla těžba obnovena, těžní technilogie byly demontovány, Důl se neotevřel ani po roce 1990, kdy se o tom opět vážně uvažovalo. Důvody byly v přílišné ekologické zátěži krajiny. Těžilo se klasickou cestou, tedy amalgámováním rtutí.