Co nám může v roce 2016 přinést Olympiáda v ČR ?
Naše malá země před časem začala nejdřív nenápadně a pak hezky nahlas usilovat o pořádání olympijských her. Jedná se o akci, která je náročná nejen organizačně, ale i finančně. Kdysi byla olympiáda setkáním nejlepších sportovců světa, dnes je to obrovský kolotoč peněz, na kterém se přiživí neskutečné množství firem v oblasti stavebnictví, dopravy, ubytování a i na ten sport zbude.
Zdá se, že veškeré velké privatizační akce již vyčerpaly svůj potenciál, armáda má líznuté stíhačky pochybné kvality a z pohledu velkokrádeže se naskýtá nová unikátní příležitost, jak si ze státních peněz ukrojit hezky velký krajíc. První záblesky na „lepší časy“ již ve formě testu pozornosti občanů této země proběhly. Praha oznámila záměr vykoupit za dumpingové ceny 1.200 Kč/m2 (tržní cena se pohybuje v násobcích) pozemky od soukromých vlastníků v Letňanech, kde by se měl nacházet tzv. ceremoniální stadion. Se slzou v oku musím vzpomenout na podobné kroky např. při výkupu pozemků nedaleko letiště Ruzyně, kde dodnes probíhají soudy a Úřad pro zastupování státu v majetkových věcech se snaží napadat platnost uzavřených smluv. Ale to jsou ve srovnání s Olympiádou jen kapky vody v moři pohybů velkých peněz.
V zemi, kterou ve skutečnosti zákulisními praktikami ovládá dodnes parta bolševiků, je myšlenka na uspořádání olympijských her úsměvná, ale normálnímu člověku úsměv rychle zhořkne. Každá větší akce potřebuje kvalitní tým, který jí jednak kvalitně navrhne a jednak kvalitně uřídí, jinými slovy – udrží rozpočet a zrealizuje záměr v požadovaném čase, rozsahu a kvalitě. Nevšiml jsem si, že by takovým týmem ČR disponovala, zato jsem zaznamenal spoustu spekulantů, kteří se již dnes rvou o koryto, aby nepřišli zkrátka.
Podívejme se tedy pokud možno bez předsudků na pozitivní a negativní aspekty celé akce. Nemyslím, že je snadné jednoduše oddělit dobré a špatné, takže nečekejte zjednodušující závěry a podsunuté postoje. Naopak se poctivě zamyslete, co všechno se může odehrát ..
U akce jako je Olympiáda je poměrně složité předložit rozpočet, neboť se peníze protočí prakticky ve všech oblastech ekonomiky. Prozatím se podařilo zmapovat výdaje ve výši cca. 487 miliard na infrastrukturu, jejíž vybudování umožní v příštích 10 letech postavit železniční koridor, síť dálnic, městský dopravní okruh Praha a podobně. Tyto výdaje by měla ČR vynaložit tak jako tak, ale v podmínkách politické nestability a korupce se každých 5 let mění priority a státní rozpočet de facto stíhá pouze platit sociální výdaje státu, každý rok se více a více zadlužovat a nebude-li urychleně vyřešena důchodová reforma, za pár let budeme stát před neřešitelným problémem. Reálně vzato, komu je dnes více jak 30 let, ten již na důchod v podobě, jaká je známá dnes, nedosáhne. Letošní státní rozpočet je postaven na předpokladu, že příjmy budou na úrovni 949,48 miliard a výdaje 1040,78 miliard, takže 91,3 miliardy si mezi sebe rozdělíme všichni jako dluh do budoucna, tedy velmi zhruba o 9 tis. Kč + úroky na hlavu se zvýší jen v r.2007 zadlužení každého z nás, ať pracujeme nebo přežíváme na sociálních dávkách.
Cca. 135 miliard by měla stát výstavba olympijské vesnice, novinářského komplexu a sportovišť v Praze, Ostravě, Brně, Olomouci, Nymburku, Plzni, Teplicích a v dalších místech, a to včetně bezpečnostního zajištění po dobu trvání her. Podle studie PriceWaterhouseCoopers vypracované v r.2004 (někdo holt myslí na obecné blaho s předstihem) by se mělo cca. 50% vrátit přímo z prodeje lístků, televizních práv, reklamy apod., ale mnohem zajímavější je úvaha ohledně návratnosti zbývajících 50% předpokládané investice.
K této otázce se vyjádřil pan Miroslav Singer, autor zmiňované studie PWC, dnes víceguvernér ČNB, takto: „Vynaložené peníze přitahují jiné peníze. Většina státních projektů o tom mluví, ale nemá to, protože stáhne z české ekonomiky peníze, které by v této ekonomice byly jinak vynaloženy někým jiným. Olympiáda je naproti tomu originální v tom, že k nám přitahuje peníze ze světové ekonomiky. My jsme to počítali s Národohospodářským ústavem a vyšlo nám, že kdyby si stát půjčil, čistě za tržní úroky, na pokrytí zhruba poloviny z těch 135 miliard a splácel to, tak daňové příjmy z padesátihaléře, přitaženého každou korunou investic, postupně vygenerují v ekonomice – na mzdách, na dalších ziscích, na dani z přidané hodnoty – splátku půjčky a ještě vygenerují zisk. Olympiády, kterým to nevyjde, jsou nějakým způsobem zfušované nebo mají hroznou smůlu, jakou měly Athény s bezpečnostní situací.“
Zlatá slova, zejména když člověk předpokládá, že se vztahují ke stabilnímu transparentnímu ekonomickému prostředí a zvlášť pikantní mi přijde zmíněné riziko fušeřiny. Pro ne-ekonomy je jistě povzbudivé, že úvaha počítá s vysokou mírou poctivosti investorů, které investiční zakázky přitáhnou. Zpravidla se dává tak 5% až 15% na úplatcích do státní správy za získání zakázky a za předraženou cenu pak mají stavby průměrnou kvalitu. Generální zhotovitel dále zinkasuje tučnou marži za subdodávky, protože vlastními silami pokryje tak 30% stavby a subdodavatelé jinak přezdívaní hezkým označením „subky“ nesou tíži vymáhání plateb po velkých stavebních firmách, které je s gustem uvádějí do stavu druhotné platební neschopnosti.
To je ovšem pouze letmý pohled na aspekty mající vliv na cenu investice. Správně by se měl každý zamyslet nad tím, kolik bude stát investice a prvních 5 let provozu. Provozní výdaje totiž odrážejí kvalitu stavby. V zemi tak malé jako je ČR bude dost komplikované najít v budoucnu na velká sportoviště využití. Takový Strahovský stadion byl také výborný na spartakiády, ale jinak vesele chátrá a udržovat ho v tom chátrání stojí nemalé peníze. Každý správný český „sportovec“ totiž sedí u televize s láhví píva v ruce a prožívá vítězství a prohry svého oblíbeného sportu skrz láhev oblíbeného alkoholického nápoje a v obláčcích cigaretového kouře. Ale abych nebyl nespravedlivý, je i určitý minoritní počet lidí, kteří sportují pro radost, těch se ale problematika vrcholového sportu vychovávajícího dobře placené feťáky a budoucí invalidní důchodce netýká. Od věci také není zmínit, že např. Olympiáda v kanadském Montrealu stála svého času (tuším r. 1976) tolik peněz, že dodnes je na cigarety a alkohol uvalena speciální daň, ze které je splácen úvěr, z něhož byly hry financovány.
Je zde také otázka bezpečnostních rizik. Na relativně malé území se sjede množství důležitých osob a zabezpečit pro ně pohyb je náročné. V Athénách došlo k tomu, že Řecko uspořádalo během letních Olympijských her jednu z největších bezpečnostní operací vůbec v ceně jedné miliardy € v přítomnosti aliančních jednotek NATO a rozsáhlá bezpečnostní opatření zapříčinila nedostatek diváků na některých olympijských stadionech – slovy víceguvernéra ČNB pana Singra: „hrozná smůla“. Výsledek ? Olympiáda přivedla řecký státní rozpočet do hlubokého deficitu. Riziko terorismu je dnes reálné a akce typu Olympiáda může přitáhnout pozornost militantních skupin i k nám. Stačí jeden bombový útok a jakákoliv návratnost je víte kde ..
A aby těch finančních rizik nebylo málo, neboť jedná-li o sport, jsou peníze vždy na prvním místě, tak např. organizátoři londýnské olympiády pro rok 2012 už podle agentury Reuters museli veřejně uznat, že se ve svých propočtech výrazně spletli. Rozpočet her už totiž narostl na téměř čtyřnásobek původně uvažovaných nákladů.
A teď si položte otázku, zda si ČR za současné situace může dovolit jít do rizika pořádání olympijských her a riskovat surové zadlužení celé země na desítky let v případě neúspěchu (když nebereme v úvahu tu „hroznou smůlu“). Myslíte, že když to úspěšně zvládneme, že si díky synergickému efektu zvedne celá země reputaci v zahraničí a pomůže to zde do budoucna ekonomicky zlepšit životní úroveň ? A když to nezvládneme, kdo je připraven nést tíhu obtížně splatitelných dluhů ?
Můj osobní dojem je, že pro ČR je Olympiáda větší sousto, než si může v dnešní i budoucí situaci dovolit. Jen přímé náklady dosahují v poměru k příjmům letošního rozpočtu závratných 14% a je-li možné až čtyřnásobné zvýšení jako v UK, pak se bavíme o astronomické částce 540 mld. Kč neboli skoro 57% státních rozpočtových příjmů. Průvodní znaky přípravných kroků na mě navíc dělají dojem jednání nějaké odborové organizace, která prioritně sleduje vlastní zájem a bez skurpulí parazituje na svém hostiteli domnívajíc se, že se nic nestane, když ho podojí víc, než je únosné.
Skoro mě napadá, že okřídlené heslo „chléb a hry“ v případě Olympiády nabírá nový rozměr a že daňového poplatníka budeme s ohledem na jeho historické poslání co nevidět nazývat jakýmsi nespecifikovaným orgánem. Neměla by se potom zamýšlená akce spíše přejmenovat na Olympyjádu ????
Kam to vše povede, naznačuje mimo jiné i vkusně vyvedené logo evokující pana Henkeeho ze South Park ..
(Zatím nikdo nehlasoval)