Ondra odpovídá na dopis, který jsem mu psal. K pochopení následujícího textu je nutné přečíst si tento článek. (D-F)
Čau D-Fensi, ty stará mrdko!
Člověče, tak sem si konečně přečet ten tvůj dopis. Ty vole, no tak dostalo se to ke mně nějak pozdějc, tos to nemohl poslat rovnou místo věšení na nějakej psychoweb? Tys měl dycky talent na kokotiny a vidím že ses nezměnil :)
Před třema měsícema sem se vrátil z těch Baham a musím říct, že to bylo kurevsky fajn. Dokonalý moře, dokonalej písek, při skoku padákem šílenej adrenalin, hele mám spoustu vzpomínek i fotek. Ale hlavně ten tvůj bombastickej opus. Ty vole, je to dobrý. Kurevsky dobrý. Když si představím, jaks při psaní bušil pěstičkou do stolu, je to lepší než všechny Bahamy světa.
No jo. Tak jsem jel na Bahamy. A zaplatim za to o nějakech uslintajech čtyřicet hadrů víc. To je to, z čeho seš tak nešťastnej? Nemůžeš mi vodpustit, že se nechovám jako zasloužilá socka, když jí přece jsem? Hele, na to ser… podívej, když jsem si tu dovolenou kupoval, byl jsem úsekovej přizdisráč, ale i takovýmu vesnickýmu trotlovi jako ty musí být jasný, že za stejnej plat pracuje celej život jenom dement (anebo lopaty, který si pak večer místo brečení přečtou nějaký svěží webík o zmrdech a vohnoutech… no, máš to tu moc hezký). A v době, kdy se překlopím přes těch 110 a začnu splácet úrok, bude mi fakt srdečně u prdele, že musím následujících 15 dní pracovat na něco, co bylo před x lety super, ale teď už by mi to bylo úplně k hovnu, protože jsem na to starej nebo třeba mrtvej. A řeknu ti – když člověku ubývá z platu patnáctina, fakt ho to moc nesere. Inflaci ti snad raději vysvětlovat nebudu… myslím, že tyhle učebnice taky existujou v komiksový formě, takže bys tohle magický heslo z nějakýho podobnýho zdroje mohl teoreticky duševně pojmout.
Dost jímavej mi přišel tvůj brekot, že jsem si dovolil nechat si toho blbečka doskákat až k prahu. Máš pravdu, kámo. Až příště uvidim, že kolem baráku korzuje pošťačka, vyběhnu ven a přinejmenším jí vomlátim hlavu vo vobrubník, čímž jí dám dost jasně najevo, že jsem řízek a ne nějakej línej zmrd, kterej si nechá nosit dopisy až k baráku. Ty vole, moh bys mi říct, kam ses vodstěhoval? Já už jsem bydlel leckde, ale ten kokotov, kde jsou lidi tak nevytížený, že se dobrovolně bavěj návštěvama banky, bych asi docela rád poznal.
Pamatuj si, že až budu chtít znát příště tvůj názor a tragikomickej osobní ruleset, poznáš to podle toho, že budeš klečet u mě ve sklepě s roztahovacíma kleštěma v hubě a svorkou na varlatech. Víš, ve sklepě toho mýho novýho domu v Průhonicích… toho co si ty koupíš v devadesáti, protože do tý doby budeš mít strach, že Telecom najednou přestane mít zájem o čerstvý výkopy a ty to nebudeš mít z čeho zaplatit. No já vím, máš nízký sebevědomí, pocit že seš a budeš k hovnu. Snad to někdy překonáš. Do tý doby se ale neopovažuj otevírat tu tvou vidláckou držku a nutit mi názor, že žiju proto, abych každý měsíc platil posraný účtenky a měl radost z toho, jak mi to parádně klape.
Nejvíc mě ale sere, jak seš pořád blbej. To jsi nepochopil, že byl ten dopis řečnickej? Takovej, po jakým máš stáhnout uši a jít kňučet do boudy místo psaní elaborátů pro jednoduchej dělnej lid? Že jsem ti chtěl jenom ukázat, jak si žiju, zatímco ty si onanisticky rovnáš do šuplíčku zaplacený účtenky, díváš se někam do dáli a říkáš si: „Jo jo… tam někde ty účtenky končej a pak budu konečně žít jak král!“? No a pak smutně pohledem sklouzneš do ulice, kde si dvacetiletý vohnouti skladujou svý bouráky za meloun, a jdeš do kouta přemýšlet, proč tě holky nechtěj.
Moh bych ti to říct, ale proč bych to kurva dělal?
A pamatuj, lopaty budou, ale my nebudem!
(Zatím nikdo nehlasoval)