Dnes ráno jsem si přečetl další z řady článků o možném návratu Jiřího Čunka do vlády.
V článku jsem narazil na větu, která mě, i přes předchozí zkušenosti se stranou moudrých zelených, šokovala: „Od lidovců by bylo nešťastné, kdyby trvali na příchodu pana Čunka do vlády, on tu důvěru veřejnosti skutečně nemá,“ je přesvědčena první místopředsedkyně Strany zelených Dana Kuchtová.
Po přečtení mě okamžitě napadlo jediné přirovnání: „O tom, co je krásné, rozhodujeme MY, strana.“ (Já zapomněl, vepřová hlavo).
Takže paní Kuchtová, já jsem teda měl za to, že v našem státním zřízení se o důvěře veřejnosti rozhoduje ve volbách. Kde berete přesvědčení, že Jiří Čunek důvěru nemá? A jak v tom případě víte, že váš předseda tu důvěru má? A kde jste tu důvěru sebrala vy, pokud se nezískává ve volbách? Aha, ta důvěra je dána vaší bohulibou činností, to musí každý vidět.
Pro mě je tahle věta do očí bijícím důkazem systému myšlení zelených: Veřejnost je slepá, naším úkolem je její chyby ve volbách a špatné názory napravovat. Čunek do vlády nesmí, protože tak je to správné. Lidovci sice dopadli ve volbách stejně jako my, ale jejich předseda je gauner a do vlády nesmí, protože lid si to nepřeje. To je přece každému jasné. Jsme to my, uvědomělí, kteří musíme mít ve vládě hlavní slovo. My to přece myslíme dobře.
S tím koresponduje i předchozí perla předsedy Bursíka: „Nedoporučuji ODS, aby zkoušela byť jen přemýšlet o výměně návratu Jiřího Čunka do vlády za hlasy lidovců pro Klause,“. Nevím, jak vy, ale já bych si takovou větu ke svým obchodním partnerům nikdy nedovolil, navíc veřejně.
Pozn. Nejsem voličem KDU-ČSL a návrat Jiřího Čunka do vlády je mi lhostejný.
(3x známkováno, průměr: 3,67 z 5)