Kandidátem na džouk týdne je nepochybně myšlenka představitelů ODS, že se jako omluví veřejnosti, zejména svým voličům za soustavné, už asi deset let trvající nedodržování programu a předvolebních slibů a tím že se to jako spraví. Přemýšlel jsem, jak by se celá tato akce dala provést.
Pokud má být omluva úspěšná, musí být adresná. Znamená to, že je třeba voliče oslovit jednotlivě. Prakticky by to vypadalo tak, že by u vás doma zazvonilo individuum s modrým ptákem a sdělilo vám omluvu, tedy například „Dobrý den, já jsem Venca Kobliha z ODS a omlouvám se vám, že jsme zase čtyři roky kradli“. Nebo „My jsme to nějak spletli a místo nezvyšování daní jsme je zvyšovali.“ Případně „slibovali jsme snížení byrokracie, ale nepodařilo se nám nabrat dost úředníků, kteří by se o to postarali“. Nebo tak něco.
Bylo by asi správné, aby omluvy sdělovali jednotliví představitelé a členové strany. Jinak by to vyznělo značně neupřímně a ODS to myslí upřímně. Jenže ono by působilo dost divně, kdyby vám domů přišel například kníže Pavel a omlouval se jménem ODS, že zase čtyři roky kradla, stejně jako minulé, předminulé apod. volební období a že odteď už určitě krást nebude. Nehledě na praktické problémy, například že počet členů ODS brzy nebude postačovat ani k zaplnění autobusu a během samotného aktu omlouvání by docházelo k dalšímu trvalému nebo dočasnému úbytku, protože někteří spoluobčané by asi omluvu vřele neanticipovali. Proto by bylo třeba najmout profesionály. Apologizéry. Osoby, které jsou připraveny profesionálně sdělit jakoukoli omluvu komukoli.
Napadá mně, že by bylo možné využít nyní uvolněné kapacity z oboru přímého prodeje, kterým kazí kampaň vedená proti tzv. šmejdům, tedy organizátorům road parties pro důchodce. Sice nevím, co bylo na těch akcích tak špatného, zvláště poté, co vyšlo najevo, že se na ně účastníci hlásili dobrovolně, někteří i opakovaně, ale každopádně prodej kvalitních švýcarských hrnců Zepter bosenské firmy Zepter vázne a prodejci v košilích pastelové barvy a ve špičatých botách si mohou dovolit dočasný vedlejšák. Jejich přesvědčivost je každopádně lepší než v případě většiny politiků ODS. V případě, že by v ojedinělých případech bylo nutné doškolení a lehký update přesvědčovacích praktik. K tomu by se hodil krátký vzdělávací kurz na Univerzitě Jana Ámose Komenského, zakončený například získáním titulu Mgr. a certikátem o zaškolení v oboru apologizér.
Mimochodem, jaké to asi je být členem strany, jejíž představitelé uvažují o tom, se veřejnosti za svou práci hromadně omlouvat?
Víme tedy, komu se kdo bude omlouvat a zbývá vyřešit problém za co. Není to tak jednoduché, jak by se to mohlo zdát. Odhaduji, že jedna koruna z pěti se při státním hospodaření ukradne. Shodou okolností je to také jedna koruna z pěti, kterou má český stát od někoho zvenčí půjčenou, ale to je jen tak na okraj. To ale současně také znamená, že jedna koruna z pěti má svého adresáta. Jinak řečeno, zhruba pětina příjmů té části populace, která žije za státní, pochází z korupce a klientelismu. Pro někoho je sdělení, že se při realizaci nějaké státní zakázky rozkradlo půl miliardy šokující a donebevolající lumpárna, pro někoho jiného je to naopak skvělá zpráva. Může se tedy stát, že vyškolený apologizér sdělí někomu omluvu za něco, co dotyčný naopak vítá. Například není úplně politicky korektní sdělovat úředníkovi omluvu za to, že je moc úředníků apod. Řešení je pouze jediné. Apologizér formou pohovoru zjistí, za co by se občanu ODS měla omluvit a následně by se mu za to skze apologizéra omluvila.
No a kdyby ne, tak si aspoň koupí hrnce!
Pro příznivce internetové komunikace by se dala vyvinout on-line aplikace, moderně řečeno cloudové řešení (protože když v dnešní době není v pojmenování nějakého produktu napsáno cloud, tak to není in), kam by volič zadal, za co se mu strana má omluvit a ta by se mu následně za to omluvila. Pokud někdo chce být při poslouchání omluv mobilní, dala by se vyvinout i aplikace pro mobilní telefony. Ta by se dala zdokonalit o zpracování hlasu v reálném čase, něco jako český PRISM, kdy by docházelo k selekci negativních podnětů z telefonátů a následnému zaslání omluvy za tyto nepříznivé události. Pokud by si tedy někdo stěžoval, že v kině byl hluk a smrděl tam popcorn, vzápětí by mu přišla omluva, že se ODS omlouvá za diskomfort v kině. Někdy by také šlo vytvořit k omluvě důvod, například nastavit automat na kávu tak, aby dělal mizerné kafe a na kelímek umístit omluvu za mizernou kávu. Podobné praktiky uplatňují velké korporace na své zákazníky běžně.
Nevím, zda je omlouvání správným řešením, protože existuje něco, co fungovalo vždy a všude. Jmenuje se to „nové tváře“. Dnes téměř bez povšimnutí proběhla serverem Novinky zpráva, která naznačuje, že transplantovat lidskou hlavu lze. Není tedy snazšího řešení, než nasadit na osvědčené aparátníky nové tváře, nehledě na to, že by nebyla snad třeba celá hlava, stačil by obličej. Na překážku je snad jen vysoká cena ve výši 260 miliónů korun per capita, což je něco jako patnáct metrů cyklostezky. Pak by již přísunu nových zváří nebránilo nic.
Doufám, že voliči budou mít tolik soudnosti a pošlou ODS už konečně k čertu. Ta strana žije na přístrojích o hodně déle, než by měla a mohla.
(Zatím nikdo nehlasoval)