OKRADLI STAŘENKU…?

zase jednou jste mě pořádně zklamali. Kdysi dávno (a opravdu je to už dávno) byla ČT zárukou přinejmenším snahy o objektivitu, zatímco dnes čím dál víc sklouzáváte k bulváru, k neobjektivním zprávám, tendenčním a jednostranným reportážím a rozhovorům…

Něco podobného jste předvedli i s kauzou ACM Money – s kauzou, která při bližším ohledání skutečně působí jako čtení bulvárního tisku, kdy titulek něco vykřikuje, aby se čtenář v samotném textu dozvěděl, že je to jen vytržené z kontextu a všechno je jinak. Takže vlastně jste ještě horší, protože v případě kauzy ACM se u vás divák nic podobného nedozvěděl, nějak jste se neobtěžovali zajít trochu pod povrch a podívat se na celou záležitost také očima druhé strany, tedy z pohledu ACM. Anebo ještě jinak – z pohledu jejich klienta, který žádá o úvěr a splňuje všechny podmínky. Přitom to poslední mi připadá poměrně snadné… Není nic jednoduššího než zavolat do ACM, že máte zájem o úvěr, sjednat si schůzku s jejich obchodníkem a zjistit, jak to OPRAVDU chodí. No nic, nestalo se. A tak se na celou kauzu podívám z jiné strany za vás. Nebude to však pohled ani uplakané klientky, ani pohled spokojeného klienta, ani pohled samotného vedení nebo zaměstnanců ACM, protože nejsem ani jedno z toho. Jsem jen „kolemjdoucí“, který viděl vaše reportáže a měl tu drzou potřebu nad nimi přemýšlet…

Protože chodím z práce pozdě v noci, neměla jsem nejdřív tušení, o čem si to povídali důchodci ve čtvrtek ráno v narvané tramvaji cestou za čerstvou snídaní – pro mě cestou do práce. Zaznívaly jen pojmy jako „sprosťáci, zloději, lichváři, kriminálníci“ atd., k tomu něco málo politování na adresu neznámé „chudinky paní“. Celá tato atmosféra ve mně asociovala větu z Mrazíka „okradli stařenku“. Trochu víc jsem se dozvěděla až po příchodu do práce, kde se mě kolegové ptali, co říkám na ACM. Podivila jsem se, o čem jako že je to řeč?! Následoval údiv, jak to, že nic nevím, že se nedívám na zprávy na ČT. Na moje pokrčení ramen, že vzhledem k odchodům z kanceláře kolem 23:30 zprávy v 19:00 na ČT fakt nestíhám, mě kolegové zahrnuli střípky informací z reportáže ve zprávách na téma, jak ACM končí, její vedení skončí ve vězení, jaká že je to banda bílých koňů, jak okrádají lidi apod.

Zvědavost mi nedala, a tak jsem se šla do archivu ČT podívat na obsah reportáže. Uplakaná paní neurčitého věku si stěžovala, jak ji strašně okradli, jak zaplatí milión, nebo přijde o střechu nad hlavou… A jak z celé splátky jen 59,- Kč je skutečná splátka úvěru. Zvláštní, ale neměla jsem čas se tomu věnovat víc, a tak jsem si řekla, že se schválně na tuto reportáž podívám až večer v klidu…

Večer už byl k dispozici i trošku obšírnější záznam čtvrtečního vydání pořadu Černé ovce. Viděla jsem ho několikrát a prvotní dojem byl, že se nápadně podobá honu na čarodějnice. Jakkoliv v upoutávce máte cosi o hloubce, reportáže byly jednostranné a do hloubky měly hodně daleko. V obou případech jste přešli bez povšimnutí slova údajně okradené klientky, která jen tak mezi řečí přiznala, že před podepsáním smlouvy podmínky a znění smlouvy pouze letmo přelétla očima, zatímco místopředsedu představenstva ACM pana Hlaváčka jste chytali za slovo, když se vyjádřil, že od smlouvy je samozřejmě možné odstoupit (aby se po následné otázce vaší redaktorky opravil, že je možné ji vypovědět). Aniž by bylo důležité, jak to pojmenujete, ve chvíli, kdy podmínky zrušení smlouvy (ať už si to někdo pojmenuje odstoupení nebo výpověď) jsou popsané ať už v samotné smlouvě nebo ve Všeobecných obchodních podmínkách společnosti. (Konkrétní finanční podmínky uvedené ve vaší reportáži komentovat nebudu, neboť nemám k dispozici smlouvu paní Raškové, a tak těžko posoudím, zda byly adekvátní či nikoliv, navíc nebylo jasné, co všechno vámi uvedená suma zahrnovala.)

Já sama jsem před časem potřebovala půjčit peníze a žádala jsem o úvěr. Pravda, nikoliv přímo u ACM Money. Pokud se teď někdo z vás ušklíbne se sarkastickou poznámkou „Proč asi?“, tak ho zklamu. Není to nedůvěrou k ACM Money, žádná nedůvěra neexistuje. Firma ani nikdo z jejích zaměstnanců mi nic neudělal, ničím mě nepodvedli, žádné špatné zkušenosti s nimi nemám. Nemám tedy důvod ACM nedůvěřovat. Důvod je daleko jednodušší – nevlastním žádnou nemovitost. A představa, jak jdu žádat svoji matku o to, aby mi ručila, je více než úsměvná. Nicméně i když mi nehrozilo nic horšího než event. exekuce majetku (no, ani tak toho moc nemám) nebo vyhlášení osobního bankrotu (a pár let „očišťování“, resp. oddlužování), nikoliv ztráta střechy nad hlavou (resp. vlastnictví jakékoliv nemovitosti), strávila jsem vybíráním ústavu, u kterého úvěr podepíšu, i samotné výše a podmínek úvěru poměrně dlouhou dobu. Před samotným podpisem jsem pak strávila víkend pročítáním navrhovaných podmínek smlouvy, Všeobecných obchodních podmínek vybrané instituce atd. V životě by mě nenapadlo smlouvu a podmínky, na které svým podpisem přistupuji, pouze přelétnout okem. A to se výše úvěru nepohybovala v takových hladinách, na jaké přistoupila paní Rašková z reportáže, a už vůbec nešlo o podpis úvěru na 15 let. Eventuální argument, že paní Raškovou tlačil čas, neberu, protože návrh smluvních dokumentů a Všeobecné obchodní podmínky má firma ke stažení na internetu, tedy alespoň hrubou představu mohli mít Raškovi dávno předtím, než si smlouvu s ACM sjednávali.

Druhou věcí jsou slzy paní Raškové, že celá splátka je vyšší než bylo smluveno a že z celé této splátky je faktickou jistinou částka pouze 59,- Kč. Ani by mne nepřekvapilo, kdyby se jednalo o první splátku, která bývá oproti sjednané výši vyšší ve velkém množství případů úvěrů všech možných institucí (a naopak poslední splátka je oproti sjednané pravidelné splátce nižší). Ostatně – z mé první splátky úvěru nešlo na splátku jistiny vůbec nic, celá splátka padla na poplatky, pojištění atd. Ono – kdyby paní Rašková skutečně splácela 59,- Kč měsíčně, tak nevím, jak by za 15 let mohla splatit částku 250 tisíc plus úroky, poplatky atd.

Další vaše informace, která už mne zavedla přímo na stránky ACM, byla ta, že společnost připravila o střechu nad hlavou 95 rodin. Zní to sice hrůzostrašně, na druhou stranu mne samozřejmě zajímala i další čísla…

A ta, která jsem na stránkách společnosti našla (kromě výroční zprávy), byla poměrně zajímavá. Aspoň pro mne. Pro vás asi ne (pokud jste se vůbec něčím takovým zabývali). Vezmu-li jen poslední dva roky, o úvěr u této společnosti požádalo celkem 7614 žadatelů, společnost úvěr poskytla ale jen 1147 z nich. To mi nepřipadá jako důkaz toho, že by mělo jít o lichváře se záměrem připravit někoho o střechu nad hlavou. V takovém případě by, myslím si, úvěr dostalo víc žadatelů a nejlépe bez ohledu na jejich bonitu. Protože chci-li někoho připravit o nemovitost, tak čím větší s prominutím socka, tím lépe. Aspoň se k té nemovitosti dostanu dřív, ne? Takže – co se tak obtěžovat zjistit konkrétní okolnosti, za kterých těch 95 (pokud to číslo vůbec souhlasí) rodin o střechu nad hlavou přišlo. Ostatně – já osobně bych netvrdila ani to, že to byly rodiny. Už toto tvrzení je bulvárově manipulující, směřující k vzbuzování soucitu diváka. Jednalo se prostě o 95 (?) klientů, ať už s rodinou nebo bez ní. Proč jste se pana Hlaváčka nezeptali na pohled ACM na toto vaše tvrzení? Protože by se vám do reportáže nehodilo, kdyby se zjistilo (pokud by se tato skutečnost vůbec potvrdila), že se nejednalo o žádné seriózní klienty, ale o lidi, kteří prostě neplnili svoje závazky? Zaznělo to v rozhovoru s klientkou ACM z Kosmonos… K dražbě došlo, protože neplnila svoje závazky. A upřímně se nedomnívám, že by se jednalo o jedno zpoždění s platbou, natož že by k dražbě došlo jen tak bez upozornění, že má u firmy pohledávky.

Vylíčili jste ACM jako bandu zlodějů, ale upřímně řečeno, když nebudu plnit svoje závazky vůči bance, tak mě exekuce nečeká? A nepřijdu o všechno, včetně nemovitosti, pokud bych nějakou měla? Nebudu platit v podstatě stejné úroky a RPSN? Nebo u banky je to v pořádku, ale o nebankovní instituci se řekne „fuj, to jsou zloději“? Chápu, je to jednodušší. Už třeba proto, že banka je mocnější. Mohlo by se tak klidně stát, že by na příští pořad, který byste chtěli točit, chyběl významný sponzor. Jenže, milí reportéři, pokud chcete být objektivní, tak byste to měli objektivně srovnat všechno. Konkrétní podmínky u různých institucí. Ovšem to byste taky mohli přijít na to, že banka má podmínky ještě tvrdší. Ale to není lichva, že? To je prostě banka…

Nicméně vaše líčení ACM jako bandy zlodějů mě přivedlo na myšlenku, že je přinejmenším zvláštní, že firma působí na českém trhu několik let a zatím se na žádnou lichvařinu nepřišlo. Vám to zvláštní nepřipadá? Sami jste v reportážích uvedli, že policie dostala mnoho trestních oznámení… Tak jak je možné, pokud to byla trestní oznámení od klientů plnících své závazky, že všechna byla zamítnuta nebo se nenašly dostatečné důkazy? Že by klienti nebyli schopni prokázat, k čemu se smluvně zavázali a že to řádně plnili? To se mi nechce věřit. A tak jsem hledala na internetu… cokoliv, co najdu o ACM, kromě profilu firmy nebo vizitky v adresářích firem. A našla jsem. Dokonce i nějaké stesky klientů…ne úplně nepodobné tomu, který jste odvysílali vy koncem týdne. Problém je v tom, že se těch pár stěžujících si klientů stejně jako paní Rašková zmiňuje, že podmínky nečetli… nebo některý bod podmínek prostě nesplnili. Ani jeden jediný z nich neříká „splnil jsem všechny podmínky, a přesto mě okradli“. Takže chyba bude asi někde jinde, že? Chápu zoufalství člověka, který ztratil nebo ztrácí střechu nad hlavou. Já sama jsem před časem přišla o práci a neměla jsem tušení, jestli budu mít z čeho svoje závazky dodržet (proto jsem si také nakonec sjednávala pojištění proti neschopnosti splácet), nicméně nikdo ty lidi nenutil, aby smlouvu s ACM podepsali. Takže rozhodně není fér firmu obviňovat z toho, že klient svoje závazky neplní. To je asi stejné jako se zaměstnáním – pokud někdo neplní své pracovní povinnosti, letí. A pokud podmínky byly tak nepřijatelné, hrozné, skandální a nevím jaké ještě, tak je prostě paní Rašková (a další, ale vaše reportáž se týkala především jí) neměla podepisovat.

Od vás jako od reportérů veřejnoprávní televize bych očekávala, že se aspoň pokusíte lidi vychovávat, a ne, že je budete utvrzovat v tom, že je v pořádku svalovat vinu na jiné ve stylu „já za nic nemůžu, to ta zlá firma“. Ostatně – na stránkách společnosti jsem našla i slova dalších klientů, kteří jsou se službami společnosti spokojení. Tito klienti jsou uvedeni plným jménem a dokonce i místem bydliště. Předpokládám, že nemají speciální smlouvu, aby jejich podmínky byly výrazně jiné než u paní Raškové. Přesto jsou spokojení. Že by si předem přečetli, jaké podmínky podpisem smlouvy akceptují, a tyto podmínky pro ně byly akceptovatelné? Abyste náhodou neargumentovali tím, že se může jednat o virtuální postavy, tak vás musím ujistit, že se mi velmi jednoduchým způsobem podařilo na první pokus zjistit, že se o virtuální postavy nejedná. A nebyl to ani způsob na hranici zákona, ani způsob vyžadující detektivní nebo jiné schopnosti. Jen vám to opět nestálo za to.

Další informace, kde jste přestřelili, je tvrzení, že podnikání společnosti ACM Money není v souladu se zákonem, protože společnost nemá bankovní licenci a nemůže tedy požadovat zástavu nemovitostí. Možná by nebylo marné si k takto odvážnému tvrzení, za které by vás společnost ACM Money mohla velmi snadno žalovat, opatřit trochu více informací. A rozhodně více než tvrzení mluvčí městské části, která asi neměla tušení, na co odpovídá. A pokud tušení měla, bylo by nutné doplnit jí znalosti nejen zákona o živnosti, ale také např. Občanského zákoníku. V něm totiž mj.existuje část s názvem: Hlava třetí A: Právo zástavní a zadržovací. A zde je paragrafem 152 a paragrafy následujícími přesně definováno, k čemu je zástavní právo určeno a za jakých okolností vzniká. V jednom z dalších paragrafů se pak mj. říká, že ten, kdo tvrdí, že prodej zastavené věci ve veřejné dražbě není přípustný, musí své právo uplatnit žalobou u soudu (…) a že k veřejné dražbě může dojít až po pravomocném rozhodnutí o takovéto žalobě. Čímž jsme zpátky u vaší informace, že ACM připravilo o střechu nad hlavou 95 klientů. Pokud by vyhlášení dražby bylo neoprávněné, mohl se každý z nich obrátit na soud a dokázat, že své závazky řádně plnil, tj. že k dražbě nemá dojít. Pakliže k dražbě došlo a klienti o nemovitost přišli, pak si buď byli velmi dobře vědomi toho, že své závazky neplnili, nebo tuto skutečnost konstatoval soud (v případě, že se na něj někdo vůbec obrátil).

Slova vámi oslovené advokátky, že se ze 180/250 tisíc během měsíce stalo 1,79 miliónu (jak to kdo počítal, nevím, mně to vyšlo trochu jinak, ale nevadí), jsou také celkem zavádějící… Protože na takto vysokou částku (ovšem jak říkám, mně ta částka vyšla podstatně nižší, něco kolem 1,25 miliónu) se klient dostane za těch 15 let, na které má smlouvu uzavřenu. Ovšem bráno tak, jak to paní advokátka prezentovala, tak se na tuto sumu klientka dostala během pár vteřin – podpisem smlouvy.

V něčem mě ale vaše reportáž i pobavila… A tím něčím bylo vaše líčení vedení společnosti ACM. To, že je někdo bagrista z Tachova, ještě neznamená, že je špatný člověk…nebo že musí být nutně neschopný. (Zvlášť když je to člověk určitého věku, kdy ani vzdělání nebylo určené a povolené pro všechny.) Stačí se porozhlédnout a uvidíte, že kolem je spousta lidí, kteří nemají vzdělání…nebo ho mají v úplně jiné oblasti, než ve které působí a jsou dobří. No nic. Možná jste ale už někdy zaznamenali i to, že výkonné vedení společnosti a představenstvo nebo dozorčí rada nejsou totéž. V mnoha firmách je výkonný ředitel, který není předsedou představenstva. Nikdo se nad tím nepozastavuje. Ale když už jste předsedu představenstva i členky dozorčí rady prezentovali jako mírně senilní a zaostalé (proč jinak ta poznámka o bagristovi? vzdělání a inteligence přece není totéž!), tak jste se jich nejspíš měli zeptat, jakou mají ve firmě úlohu, a ne jim manipulativně vkládat do úst, že jsou bílí koně. Ostatně – co si pod tímto pojmem kdo představí? Pokud je to jen to, že se prostě nijak aktivně neúčastní vedení společnosti jako takové, pak to neznamená, že je opravdu bílý kůň, ale pouze to, že není členem výkonného vedení. A pokud by si pod tím představoval něco, co je na hranici zákona, moc pochybuji, že by se vám k tomu takto veřejně přiznával. Jedna věc se vám trošku nepovedla – z odpovědi členky dozorčí rady bylo jasné, že jejím slovům něco předcházelo, protože řekla, že netušila, že se tam dějí cosi jako „takové věci“. Pro mne osobně by bylo fajn, kdybyste rozhovor ukázali celý. Ale to jste asi, tuším, nemohli, protože by z toho vyplynulo, že jste tu starou paní vystrašili líčením kriminálních skutků firmy jako danou a prokázanou věcí (tak ostatně vyzněla celá ta vaše reportáž), takže její slova nebyla ani tak mířena proti firmě, jak to působilo vytržené z kontextu (že s vámi souhlasí, že se tam „ty věci“ opravdu dějí), jako spíš její vlastní obranou proti event. nařčení, že jako členka dozorčí rady za to může.

Osobně bych na vašem místě čekala reakci ze strany ACM. Velmi by mne udivilo, kdyby si firma nechala líbit takovouto nehorázně manipulativní urážku své pověsti.

U mne jste klesli na nebo pod úroveň bulváru. Čímž je mi ještě víc líto, že musím za takovouto úroveň platit televizní poplatky. Jen doufám, že si z toho vezmou ponaučení lidé typu paní Raškové. Ponaučení, že by si člověk měl udělat čas na podstatné věci. Protože podepsat se umí kdekdo, ale když už se člověk podepisuje, měl by si být vědom toho, co dělá, kam ho to může dovést a za jakou cenu. A pokud mu nestojí za to tomu ten čas věnovat a chovat se jako svéprávný myslící člověk, tak pak ať se nediví následkům a nebrečí před národem, že zaplatil za vlastní blbost, že nevěděl, netušil, atd. Protože řečeno velmi stručně slovy jednoho pořadu – neznalost neomlouvá. Sbalit peníze a vykrucovat se z následků a vlastní zodpovědnosti umí každý.

Vám potom budu vděčná, když nebudete lidi utvrzovat v tom, že když člověk udělá chybu, je v pořádku svalovat ji na jiné.