V druhém vydání okénka pro spotřebitele se budeme zabývat problematikou primárních aromatických aminů (dále jen PAA) a jejich výskytu a vztahu k lidskému zdraví.
Proč by Vás měly PAA vůbec zajímat?? Je to karcinogenní xindl, který se může uvolňovat z kuchyňského nádobí do potravin samotných a tudíž i do našeho organismu. Neděste se názvu, vysvětlím vše polopatě… Úvod bude trochu teoretický, nebojte se jej, na závěr budou příklady z praxe a návod na malý testík nezávadnosti polyamidového kuchyňského nádobí, který si můžete provést sami doma.
Trocha teorie: Ať už z důvodů použitelnosti, nebo jen z důvodů módních a estetických, spousta krámů kolem nás je barveno. Koloranty obecně dělíme do dvou skupin: Pigmenty a barviva. Pigmenty jsou neprůhledné látky s typickou barvou, které po přidání, např. do plastu zbarví tento předmět. Tento se stává postupně s přibývajícím množstvím pigmentu zakaleným až neprůhledným. Většinou se jedná o anorganické látky, jako oxidy kovů, např. železa (červeno-hnědé), titanu a zinku (bílé) apod. Naproti tomu barviva jsou organické látky, které jsou rovněž barevné, ale po přidání do čirého a bezbarvého výrobku nám tento pouze zabarví, čirost zůstane (rozpustí se v matrici). Typicky si představte barevnou kuchyňskou polystyrénovou odměrku na potraviny. Je zabarvená, ale lze přes ni krásně vidět, nebo třeba klasické zelené pravítko…
Běžná je i kombinaci použití obou typů kolorantů do jednoho výrobku, tj. pigmentu i barviva. Výsledný efekt je vždy pak neprůhledný plast. Stejný efekt neprůhlednosti vznikne, pokud do plastu navíc přidáte plnivo, třeba kaolín, vápenec, nebo tak něco.
Dále se zabývejme pouze barvivy a to konkrétně velkou skupinou azobarviv.
Azobarviva jsou organické chemické látky, známé již dlouhou dobu, které se používají na barvení kdečeho. Základní struktura je uvedena na tomto obrázku:
Tato velmi jednoduchá molekula má jednu zajímavou vlastnost. Když po ní jdete dokola, pravidelně se na ní střídají jednoduché a dvojné vazby (v klasickém benzenovém jádře jsou střídavě tři dvojné a tři jednoduché vazby). Má to za následek, že se elektrony na dvojných vazbách začnou volně pohybovat po molekule (tzv. konjugovaný systém dvojných vazeb). Anžto jsou tyto elektrony free, cool a „nevázané“ je schopno s nimi viditelné světlo interagovat. No a pokud vhodně na jedno, nebo obě jádra navěšíme různé substituenty, jako např. metyl, etyl, vinyl a podobně, tak se nám tato konjugace lehce rozhodí, molekula absorbuje pouze určité vlnové délky světla a tím se stává barevnou (zjednodušené vysvětlení, nebudeme se zde pouštět do žádných větších akcí).
To, jak šikovně navařit různé substituenty do různých poloh jednoho, nebo obou jader a jaká barvička z toho vznikne, to vědí určitě mnohem lépe chemici ve velkých firmách, zabývající se výrobou barev. Takto např. vypadá žlutá azobarvička (4-hydroxyfenylazobenzen).
Nyní praxe: Jedním z problémů, se kterým se použití těchto barev potýká je jejich stabilita. Azobarvičky se mohou za vysokých teplot rozkládat tak, že se rozštěpí vazba -N=N- a vzniknou dva produkty, které se nazývají primární aromatické aminy (PAA). Jak bylo popsáno výše, samotné barvičky jsou různé podle toho, jaká skupina je na jádrech navařena, z toho vyplývá, že i PAA je vícero druhů. 22 nejběžnějších z nich jsou prokázanými lidskými karcinogeny, což je samozřejmě nemilé.
Hodně plastů se zpracovává vstřikováním, nebo obdobnou technologií, kde je nutné plast i s barvičkou zahřát na vysokou teplotu. Například u polyamidů mohou být zpracovatelské teploty až kolem 300 °C, což už je pro azobarvičky teplota kdy k rozkladům může docházet.
Příklad, který bych chtěl v tomto článku popsat se týká černého polyamidového nádobí do kuchyní.
Asi hodně z vás má doma toto celkem praktické nádobí, které se používá zejména na pánvích s antiadhezivním povrchem, pač ho při používání nepoškrábe. Není to problém zanedbatelný, v jiných státech se s tímto jevem rovněž setkávají, u nás byly tyto výrobky předmětem již několika kontrol ze strany Státního zdravotního ústavu v Praze. Většina těchto závadných výrobků pochází z Číny, takže ani informace o tom, že tento konkrétní typ byl jednou testovaný a je bezpečný, nezaručuje, že další várka tohoto polyamidového nádobí bude OK. Jediným způsobem, jak toto ověřit je provést test na uvolňování PAA z každé dovezené várky, což většina firem, zabývajících se dovozem výrobků z Číny nedělá (některé ano).
To, jestli výrobek uvolňuje PAA se zkouší tak, že se namočí na 24 hodin do 4 % kyseliny octové v poměru cca 60 cm2 plochy výrobku na 100 ml vyluhovacího média a v tomto výluhu se PAA posléze stanovují.
Blbé je, že samotné PAA nejsou barevné, proto když si uděláte tento jednoduchý výluh doma, přítomnost PAA okem nezjistíte. Jak se ve výluhu PAA stanovují, to tady popisovat nebudu, to běžně doma nezvládnete – pro zkušené je to dle ČSN 62 1156. Mohu Vám však zde dát jednu radu, kterou máme v laboratoři mnohokrát odzkoušenou.
Pokud je výrobek vyroben blbě a do 4 % octové uvolňuje samotnou azobarvičku a výluh černého polyamidového výrobku je fialový (v případě černých výrobků se totiž používají barvičky, které jsou ve zředěném roztoku tmavě fialové), tak jsou ve výrobku s vysokou pravděpodobností i PAA a to v obřím množství! V takovém případě TO HNED VYHOĎTE!!! Zkouška má smysl spíše u nových výrobků, nežli u starých, pač tam bude barvička už x-krát vyluhovaná používáním (stykem s potravinami), ale i některé vícekrát použité výrobky jsou schopny stále barvičku uvolňovat, bo je jí tam fest. Ona i samotná barvička je totiž v potravinách nepřijatelná, jelikož se může v žaludku štěpit na PAA mechanizmem, nazvaným „redukční štěpení“.
Co se týče domácího testu stability barvičky v plastu, je blbé, že se nedá použít klasický ocet (8 % kys. octová) a zředit ho 1: 1 s vodou, anžto i takto zředěný ocet je celkem dost dožluta. Kdo si to bude chtít vyzkoušet, bude si muset někde sehnat čirý bezbarvý ocet (nevím, jestli se takového něco dá koupit), nebo sehnat kyselinu octovou čistou a tu si zředit 4:100 (prosím, pozor na práci s touto chemikálií, řiďte se bezpečnostními pokyny, hlavně nevdechujte páry, jsou dost silné).
Tento test Vám sice nezaručí, že daný artikl je OK, ale spolehlivě vyloučí výrobky, které jsou zcela špatné.
Chápu, že mnozí z Vás nemají přístup do chemické laboratoře, nicméně výše popsanou jednoduchou zkouškou uvolňování azobarviva z polyamidu si můžete (pokud chcete a troufáte si na to) udělat doma sami a vyřadit z používání zcela prokazatelný shit. Některé výluhy, které jsme dělali v laboratoři byly totálně fialové a ani žluté zbarvení klasického octa, zředěného 1:1 by nevadilo při odhalení takto vysoce závadného zboží.
Další možností je nepoužívat černé polyamidové nádobí, ale např. melaminové, nebo dřevěné, ale to už je na každém z Vás… Já to doma mám, ale vím, že je OK…
Good Luck…
(50x známkováno, průměr: 3,18 z 5)