Viděl jsem, že jsem lehce ťuknul iluze těch vážených čtenářů, kteří se domnívali, že stát má právo a musí mít prostředky zvrátit situaci v českých obchodech ojetými vozidly.
Shrneme si proto pravidla moštárny, tedy pravidla obchodu s ojetými vozy v ČR z pohledu vohnoutího zákazníka:
– auto není dopravní prostředek, ale pojízdný oltář. Kromě dopravní plní ještě společenskou funkci. Vzhlížíme k němu, definujeme skrze něj postavení ve společnosti, soudíme podle něj ostatní, obětujeme mu.
– všichni chtějí kcháry fmetle nahlínách f plný palbě
– nevadí vole, že to auto mizerně jede, z motoru se ozývají zvuky jako z jehličkové tiskárny a v přední nápravě něco bouchá. Hlavně že soused posere závistí.
– samozřejmě totálně vymazlený, protože předchozí majitel má za povinnost se o to řádně starat, abychom se na to my mohli vysrat (tzv. vozy bez investic)
– nejlépe fkombajnu, kdyby bylo třeba něco odvézt
– a ftédéíčku, protože to jsou nejvěčí držáky a málo žerou
– musí to mít málo najeto, protože jakmile je údaj na odo šestimístný, tak je to tradičně napíču
– ale pozor, to všechno co nejlevnějc
– lidi si myslí, že dobrý auto je třeba dobře zaplatit. To ale neni pravda. Fříši, fHolancku a fŠvýcarsku jsou úplný blbci, neví cosprachama a prodají klidně dvouletý auto za 50% ceny, protože jsou padlí na hlavu. Je třeba je přečurat, ukázat jim, jak jsou blbý a to jejich auto si koupit, aby viděli, o co přišli
Je tedy evidentní, že mezi marketingovou strategií bazarů a jejich klientů je značný průnik. To je důvodem, proč jsou v ČR autobazary tak populárními místy pro obchody s auty. Nikde v okolních zemích jsem jich tolik neviděl. V bazarech tak vzniká soustavně nerovnováha nabídky a poptávky, protože aut splňujících všechny výše uvedené specifikace na trhu mnoho není. Majitelé bazarů jistě nečetli Kotlera, protože nečtou kolikrát ani Aha, ale zcela logicky a správně je napadlo, že taková auta musejí vyrobit. Utočit jim tachometry.
Poptávka po co nejmenším proběhu je iracionální. Zde jsou argumenty:
– dilema „nebouraný, ale hodně najetých km“ vs. „bouraný, ale s malým proběhem“ řeší idioti opakovaně špatně volbou druhé varianty. Je to ta největší pitomost, jakou lze udělat. Jakkoli opotřebené auto lze opravit do podoby nového. Lze vyměnit komponenty podvozku a brzd, to je poměrně levné. Lze provádět generální opravy převodovek a motorů, to také nestojí majlant. Co ale nelze, je udělat z bouraného auta nebourané. Úsilí, které je třeba k nápravě následků mizerné opravy po nehodě, bývá enormní a většinou zbytečné.
– automobily, které mají hodně najeto, byly intenzívně používány (tuto větu, jakkoli je triviální, mnoho lidí zcela nechápe) a jejich majitelé s nimi cestovali za obchodem, za prací, za rodinou. Byli na nich závislí, mnohdy existenčně. Bylo v jejich zájmu věnovat jim odpovídající péči, protože jejich selhání by podstatně zasáhlo do jejich života. Používání oleje z Polska, filtrů z Číny a pneumatik z Kauflandu nebylo tudíž pro ně akceptovatelným servisním programem. Tím, jak jsou auta čím dál ekologičtější, recyklovatelnější a cenově přijatelnější, i s malým zdvihovým objemem dovedou vyprodukovat neuvěřitelné výkony, tím jsou citlivější na provozní podmínky. Na některé vozy stačí nehezky se podívat a už vykazují nějakou fatální vadu. Údržba, tedy včasné výměny provozních náplní a vadných komponent, tak hraje čím dál větší roli.
– když si někdo koupí auto, zpravidla s ním jezdí. Opět triviální věta a opět často nepochopená. Hodně automobilů s malým proběhem stojících v autobazarech má málo najeto, protože poslední rok strávily v stodolním sanatoriu. Tam se zotavovaly z následků dopravní nehody pod zkušenýma rukama opraváře zemědělských strojů Pepy a jeho kamaráda Vency, co to umí s flexkou. Hoši dělají do aut. V hojivých proudech atomů z CO2 svářečky a relaxačních zábalech z tmelu se tak rodí nikdy nebouraná perfektní kára, kterou měl nějakej dědek stát fstodole a sraly mu na to slepice pyčo, což je částečně i pravda.
– dobré auto s málo najetými km se většinou prodá v sociální síti prodávajícího. Když ne, je na řadě prodejce nových vozů. Autobazar je v této hře něco jako poslední štace. Jakou v tom hledat logiku, když někdo utratí x set tisíc za auto, ujede s ním 30.000 km aniž by ho naboural nebo jinak domrvil, pak se rozhodne koupit si nové, a to „staré“ odveze do noname bazaru například k panu Praseti, aby kolem něj mohl šantat Prase v teplákách a na litá kola mu chcal Prasete hlídací dobrman? Majitel vozu přece není moron a ví, že automobil má určitou hodnotu, a protože jde do autosalónu koupit nové auto, snadno jej napadne, že kromě dobré ceny prodejní může vyjednávat i o dobré ceně výkupní, protože on má peníze a prodejce potřebuje prodat.
– u některých vozů je zcela pragmatické vybírat kusy s větším proběhem. Pokud je výměna rozvodového řemene, což u většiny aut představuje investici přes deset tisíc, předepsána například v 90.000 km, pak je výhodnější kupovat vozy s více najetými km a již po této opravě. Dvouhmotový setrvačník u některých turbodieselů, vstřikovače nebo turbodmychadlo málokdy přežijí 150.000 km (ale jinak jsou to známý držáky!), takže vůz s více najetými km má tuto nákladnou opravu zdařile za sebou a je opět v kondici dostatečné na to, aby se následující majitel mohl těšit z ukrutného zátahu vocpoda a malé spotřeby.
– normální moderní auto vyrobené v letech 1996 – 2005 je zkonstruováno, testováno a vyrobeno tak, aby ujelo bez závad asi 300.000 km (opotřebitelné díly se nepočítají). Ve skutečnosti tato auta vydržela mnohem více. Po roce 2007 budiž 300.000km neoficiální horní hranice životnosti. Tlak na snižování nákladů a emisí způsobil, že reálná životnost aut klesla. Existují běžná osobní auta, která ujela bez závad milion km. Upřednostnit při výběru automobil kvůli proběhu nižšímu o nějakých 50.000 km nemá valný smysl, pořád je to jen 1/10 až 1/6 jeho maximální životnosti.
Významným faktorem generujícím v Kocourkově poptávku po nízkém stavu odometru je Škoda syndrom. V honbě za málo najetými km, tedy v praxi co nejméně km na tachometru, se promítá zkušenost celých generací s vozidly z Boleslaff Werke. Škodovky před Favoritem nepřežily zpravidla magickou hranici jednoho sta tisíc km bez jedné až dvou generálek motoru. Jejich výrobce totiž používal design a technologie z šedesátých let, materiálově to stálo rovněž za hovno a komponenty sourcované v zemích RVHP byly ještě horší kvality, než současná aftermarket nabídka. Tohle všechno samozřejmě pominulo, ale vzorec v myslích zákazníků zůstal a nepochopitelně se přenáší z generace na generaci.
Robert Lee Scott, autor známých knih Bůh byl mým druhým pilotem a Ten den mi patřilo nebe, popisuje v některém z těchto titulů, jak se coby Američan rozhodl v dvacátých letech minulého století procestovat Evropu. Koupil si ve Francii motocykl a dojel s ním přes Rakousko a Balkán do Turecka a zpátky. Pak jej prodal zpět obchodníkovi, dostal zpět část peněz, které zaplatil a následně byl překvapen, že prodejce prodává motocykl za více peněz, než by stál nový. Scott ho totiž bezplatně „zajel“. Jistě, byly to pionýrské doby motorismu. Současná auta není třeba zajíždět a jsou postavena tak, aby se jejich parametry během používání měnily jen minimálně, zatímco Scott přijel patrně s úplně jiným motocyklem, než s kterým vyjel. Přesto se dá v úvaze prodejce vysledovat určitá logika použitelná i v dnešní době. Zmíněný motocykl totiž dobře posloužil a existoval u něj předpoklad, že bude dobře sloužit i nadále.
Osobně se podivuji, kde se vůbec vzala myšlenka, že by stát měl nějakým způsobem zasahovat do obchodních vztahů mezi soukromými subjekty. Taková myšlenka pro mě není přijatelná, nicméně vox populi v tom vidí východisko, byť je to východisko stejně iracionální jako fascinace nízkým počtem najetých kilometrů. Byl někdo podveden? Volejme policii. Obchoduje někdo v rozporu se zákonem? Volejme policii. Poškozuje někdo práva zákazníka? Měla by se to dozvědět Česká obchodní inspekce. Ale proč má někdo proboha potřebu involvovat politiky, kteří na jakýkoli byť legitimní podnět reagují než uzurpátorstvím, prohlubováním byrokracie a pošlapáváním těch svobod, které občanu ještě zbyly?
(16x známkováno, průměr: 4,25 z 5)