Odborové uskupení zvané Koalice dopravních odborových svazů vyhlásilo, patrně povzbuzeno úspěšnou stávkou v Ostravě, na pondělí další akci, která má zajistit, aby se slušní lidé nedostali do práce, do školy, k lékaři nebo kam mají namířeno. Údajně to má být projevem odporu k sociálně necitlivým reformám levicové Nečasovy vlády.
Potíž je v tom, že Nečasova vláda žádné reformy neprovádí ani provádět nebude, pouze zvyšuje daně a poplatky, takže mi to trochu připomíná koncerty proti globálnímu oteplování nebo běhy proti rakovině. Účastníci protestu se vydovádějí, popovídají si, mají dobrý pocit, jak to rakovině nandali a odejdou domů. Zbytku populace je to jedno a rakovina existuje dál.
Ne nevýznamná část vládou vybraných peněz končí tam, kde mají odboráři kapsu, totiž v dotacích pro České dráhy, městskou hromadnou dopravu nebo krajské autobusové linky v rámci zajišťování „dopravní oblsužnosti“ jakožto významného atributu sociálního státu. Opomenuta zůstává i činnost centrální státních orgánů a krajů, které uměle vytvářejí monopol tu pro České dráhy, tu pro „tradiční“ dopravce a tím zajišťují místa právě odborářům v ČD i leckde jinde. Je to přesně to kousání do ruky dárcovy, o kterém psal František Matějka. Navíc mě fascinuje ta drzost, se kterou stávkují pracovníci organizací, jejichž služby jsou dlouhodobě nekvalitní a produktivita práce je tristní.
Organizátoři stávky tvrdí, že stávkují i za nás. Za mě tedy ne. Já se nějaký vohnouty z odborů o zastupování v této věci neprosil. Je to další událost ze světa, ve kterém pes pojídá psa. Kdyby tady nebyl socialismus a stát z každé koruny, co vyděláte, neukradl padesát haléřů, tak by problém vůbec nevznikl.
Poslední dobou se to vůbec nějak sešlo dohromady. Nedávno jsme se zabývali tím, že si Dopravní podnik města Prahy uvědomil svoji společenskou roli a rozhodl se budovat systém velkého bratra, který spolkne částku odpovídající úhrnu tržeb za celý rok. Kupodivu tohle odborářům játra netrhá. Pak se taky provalilo, že jakýsi chovatel opic jménem Fejk v roli obskurmana, pardon, ombudsmana Českých drah pobírá čtvrt mega měsíčně za to, že soustředěně dumá, jak zlepšit podmínky cestujících a zda jsou červené koženkové sedačky dostatečný luxus. To taky odborářům játra netrhá a myslím, že by ani nemělo, protože když si Fejk dovede dojednat slušný plat a oni ne, pak to není Fejkova chyba. Někdy si říkám, zda je členem odborů i ten pracovník SŽDC, co měl na starosti šrouby na kolejích, co byly špatně dotažené a vykolejil na nich vlak. Ten už asi stávkoval proti neexistujícím reformám tehdy. Nebo ten přesmetrákový umolousaný revizor v metru na Andělu, co asi před měsícem ječel na nějakou slečnu, která mu nedokázala ve svém mobilu dostatečně rychle ukázat elektronickou jízdenku, až jsem ho musel umravnit. Nebo můj příbuzný František, který je líný, blbý, nikdy nedělá přesčas a je u drah. Nevím proč, ale nějak v nich ty odboráře spatřuji.
Tentokrát se odbory rozhodly vylepšit svoji akci o další fíčuru a to sice blokádu páteřních komunikací. Myslím, že k tomu mají dobrý důvod.
Představme si, co by se stalo, kdyby přestaly fungovat ČD a MHD. Zbořil by se svět? Nadělali byste si do kalhot? Pokud odpověď na obě otázky zní ne, čtěte dál.
V některých městech by to byl problém (Praha), jinde by to střednědobě nemělo vůbec žádný dopad (České Budějovice). Patrně to souvisí s efektivitou takového dopravního systému. Praha díky metru může nabídnout cestujícímu reálnou úsporu času i nákladů na dopravu, Budějovice mají drahou a neefektivní MHD. Kdyby se v ČB MHD zastavila, žádná katastrofa by nenastala. Já jsem MHD vynechal už dávno. Když pominu ježdění autem, zjistil jsem, že daleko lepší je chodit pěšky. Není to o tolik pomalejší, protože průměrná rychlost MHD je 12 km/h a chůze asi 5,5 km/h, přičemž pěšky můžete používat zkratky, zatímco trasy MHD navrhoval psychotik, který hledal nejdelší spojnici mezi dvěma body. Kdybych tedy neměl auto a jednoho dne mi nepřijel autobus, prostě bych šel pěšky, do práce dorazil o půl hodiny později, druhý den si přivstal a třetí den bych to bral jako normální světa běh.
Jistě, pár týdnů by to trvalo, ale pak by se ukázalo, že to také nějak funguje. Kromě změny návyků by velkou roli hrála solidarita. Lidé by se například domluvili na společné přepravě do práce nebo odvozu dětí do školy. Mladí lidé by svými auty svezli své starší sousedy. Dokonce by ani nevznikly žádné zásadní zácpy, protože by na ulicích přestaly překážet neohrabané kloubové trolebusy. Odboráři by se tedy po nějaké době prostávkovali do nového dne, ve kterém by zjistili, že o jejich služby už není zájem, jejich pracovní místa už nebudeme sponzorovat a plat odborových předáků budou muset zatáhnout z podpory v nezaměstnanosti. Protože by ale neuměli nic jiného než řídit autobus nebo kontrolovat lístky a sprostě křičet na mladé holky, co neumějí jezdit prstíčkem po displeji tak rychle, jak gorila s odznakem chce, a tak by si museli hledat nové pracovní místo tam, kde bude po službách hromadné dopravy osob ještě nějaká poptávka, například v té Praze.
Když se vydám úplně na půdu fantazie, tak přepravní kapacita všech osobních aut, kterými lidé denně vyjíždějí do práce, převyšuje určítě kapacitu MHD kdekoli. Technický problém to tedy není. Rozhoduje pak už „pouze“ ochota řidiče případně majitele vozidla někoho svézt. To, co dosud pokulhává a je příčinou nezdaru různých pseudodobrovolných programů spolujízdy, by možná pod tlakem okolností začalo fungovat. Kdyby odboráři byli dostatečně důslední a skutečně na nějakou dobu odstavili MHD, pak by vyvolali mezi lidmi časem solidaritu takového rozsahu, že by postupně bylo nahrazeno například 50% výkonů MHD jen na základě vzájemné pomoci.
To už jim za blokádu komunikací stojí. Patrně v nich narůstá zárodek obavy, že jsou přinejmenším nahraditelní. A to oni jsou.
Ideální by bylo, kdyby ty ludry stávkovaly dostatečně dlouho, například měsíc. Pak už by se v podstatě do práce ani nemuseli vracet.
Ještě takový nápad na závěr. Já v pondělí udělám takovou malou sabotáž a ryzí stávkokazectví. Cestou do práce přibrzdím u autobusové zastávky v D-F Dorfu a naložím každého, kdo bude mít zájem. Dopravím ho do centra nebo kam se dohodneme, a já vím, že se nějak dohodneme. MHD nepoveze nikoho z nich. Vlastně odborářům pomohu v jejich boji s Nečasovou vládou – nikdo nepojede autobusem.
Přidejte se ke mně a popovezte prosím v pondělí své spoluobčany, kteří jsou zatím závislí na MHD. Je to jako osvobodit rukojmí ze spárů pomatených levicových teroristů.
(10x známkováno, průměr: 4,20 z 5)