Nazrál čas, abych k disputaci o škodě octavia připojil svůj velevýznamný násor (c)
Z dosavadních názorových bitev jsem vyrozuměl, že existují pouze dva nesmiřitelné tábory. Jedni octávii zbožňují a zřejmě se cítí tak trochu „simply clever“ a druzí, co do toho vidí, octavií zvysoka pohrdají – zřejmě pro její konstrukční, designové nedostatky a dalších minimálně 563 vad a nedodělků. Počítám, že nebude od věci, když zvednu pomyslný prapor těch, co mají k tomuto vozu spíše neutrální poměr a s ohledem na ony dva tábory mi nezbývá, než nechat vláčet níže uvedené postřehy bijci a borci z obou stran pomyslné barikády.
V posledních letech jsem měl možnost jezdit většinou vozy Audi A4 (kombík 1,9 TDI) nebo Audi A6 (2,5 TDI Q) a marketing Mladé Boleslavi jsem vnímal spíše jako bič na blbce, které Mladá Boleslav drbala pod bradou a snažila se je přimět ke koupi tím, že získají pocit něčeho výjimečného. To, že člověk na silnici potká nejvíc blbců ve škodovce, bych však přičítal spíš kvantitativnímu zastoupení škodovek na našich silnicích. Debil může řídit cokoli a to, že je debil, spíš vyplývá z jeho myšlenkového vzorce, než z toho, jaké auto řídí. Jednou, když byly obě audiny v servisu, jsem si tedy vzal klíčky od octavie tour. Po nasednutí jsem se vskutku cítil jako spráskanej pes, což mi de facto potvrdilo, že s takovým šmejdem má smysl jezdit jen v případě nouze nejvyšší. Na podzim 2008 už měly obě audiny cca 4 roky odkrouceno, takže šly do světa a jelikož můj tehdejší zaměstnavatel sjednocoval autopark a nově používal škodovky, měl jsem na výběr buď si sestavit octavii do katalogové ceny 770 tis. nebo si koupit něco vlastního. Pár měsíců jsem vážně přemýšlel, která volba je pro mě vhodnější a byl jsem zpruzenej z představy, že bych do škodovky měl vlézt každý den, ale nakonec, když Mladá Boleslav v reakci na tu krisi (c) sundala kalhoty a zlevnila, jsem si otevřel konfigurátor a nechal tu obludu objednat jako služební auto.
V lednu 2009 jsem si frčák převzal a začal na vlastní kůži nabírat zkušenosti, o kterých s odstupem cca 10 měsíců a 25 tis. najetých km mohu říct, že můj názor na octavii změnily k lepšímu. To, co tu budu popisovat, jsou jen dojmy uživatele, kterému je u (_°_), jestli má auto takovou nebo makovou spojku, převzatý podvozek od jiného modelu apod. . V mém případě se jednalo o Octavii model Elegance 1,8 TSI 4×4 s výbavou cca 100 tis. nad základní výbavu, což ale smluvní podmínky pro mého zaměstnavatele redukovaly na nákupní cenu cca 550 tis., přičemž ve firemní čerpací stanici mě vycházel beznzín na nějakých 22 – 23 Kč/litr, takže spotřebu jsem nijak moc neřešil – snad jen informativně jsem ji sledoval.
Auto má pro mě smysl jen tehdy, když:
– mě jeho provoz stojí co nejméně
– s ním nejsou starosti
– má dobré jízdní vlastnosti
– má všechny funkce, co mi subjektivně přijdou užitečné
První dojmy
Zvenku člověk neví, zda se mu má to auto líbit či ne. Zatáčecí xenony a náběh blinkru po jakési liště vypadají dobře, ale z karoserie jsem měl rozpačitý dojem. Označení motorisace (c) jsem již v konfigurátoru odmítnul, protože mi nepřijde důležité. Většinou je pro mě důležitější, jaké je auto zevnitř. Na octavii jsem provedl pouze jeden brutální tuning, když jsem zahodil prut omotaný drátem vydávaný výrobcem za anténu a nahradil ho drsným kovovým útvarem zakoupeným v Bauhausu, neboť jsem pak nemusel řešit sundávání antény před vjezdem do myčky.
Zevnitř už to bylo o něco přívětivější. Rozdíl mezi Audi a Octavií je okamžitě patrný z dílenského zpracování. To, co mi vadilo doopravdy, byl nespecifikovatelný smrad z levných plastů, ale ten zmizel, jakmile jsem dal dovnitř ionizátor. Další věc, která dá člověku pocítit, že se někde šetřilo, je sluchový dojem, když se zavírají dveře. Je to takové bakelitové klapnutí jak u trabanta, kdy člověk neví, zda se ve dveřích něco vysype či ne. Počítám, že výrobní cena octavie se musí pohybovat někde kolem poloviny její prodejní ceny, takže tohle jsou důsledky. Kromě toho mě pobavilo, že když jsem chtěl ostříknout okno, vyvolal jsem gejzír na ostřikovačích světel a na okno to spíš fluslo. V tzv. autorizovaném servisu však v té době neměli ještě nějaké přístroje na nové řídící jednotky, takže nebyl problém spotřebovat celou nádrž do ostřikovačů během jednoho týdne. Asi za měsíc se to ale v servisu vyřešilo.
Jízdní vlastnosti
Náhon na všechny kola bych neměnil, takže na silnici drží jako přibytá. Kromě toho byla octavia o něco vyšší, nehrabe ani při ostřejším rozjezdu a na chalupě mi bylo jedno, když jsem to musel otočit v rozmáčeném poli. Projede to tam, kde se jiná auta nechytají. Turbobenzín je udělán tak, že má v podstatě od 1,5 do 4,2 tis. otáček lineární nárůst výkonu. V kombinaci s manuální 6stupňovou převodovkou to velmi svižně zrychluje. V papírech má sice stovku za 8s, ale v reálu se to dá rozjet na 100 kmh bez větších problémů za 6s – 7s. Brzdy jsou v pohodě do té doby, než by s tím jel řidič jako závodník – při častém prudkém brzdění jako by mírně vadnou. Jednou, když nějaký kretén kus přede mnou z ničeho nic začal otáčet na křižovatce do protisměru a donutil mě zabrzdit na fleku, jsem zjistil, že auto automaticky spustilo výstražné blinkry, což mi přijde jako užitečná vlastnost. Celkem dobrý je i brzdový asistent, který při zastavení v kopci podrží tlak v brzdách cca 3s, takže je příjemnější se pak rozjíždět. Spotřeba je poměrně citlivá na způsob jízdy. Když jsem ráno spěchal do práce, vzalo si to průměrně 12 – 14 l/100km, při cestě zpátky kolem 9l/100km, což byla i spotřeba při jízdách na delší trasy. Škoda, že to má nádrž jen na 60 litrů, dle mě by 80l nádrž byla užitečnější. Při jedné z prvních jízd se na mě přilepil vůz polychčije s radarem, tak jsem dal temponat na bezpečných 30 kmh, sklopil zrcátko, aby mě nestresoval pohled na zpocené tváře pod čepicemi, zapálil si cigaretu a nechal orgány konat jejich povinnost. Jinak na temponat na dálnici při rozumném provozu taktéž nedám dopustit. Do cca 100 kmh byl motor vyloženě tichý a ve vyšších rychlostech mírně hlučný, ale ne natolik, aby to nějak člověka rozčilovalo. Jinak zatáčecí xenony člověk ocení zejména, když si přesedne do auta, které je nemá. V praxi to skutečně rozšiřuje viditelný prostor před autem v nižších rychlostech, zvlášť s pomocí mlhovek, které ještě boční úhel podsvítí – po setmění mimo civilizaci je to k nezaplacení.
Uživatelské dojmy
Octavia má výkonnou klimatizaci – po pár stech metrech v létě již intenzivně chladí nebo v zimě topí (u jiných aut to trvá déle). Vyhřívané sedačky v zimě zpříjemní první kilometry jakbysmet. Když si člověk otevře střešní okno, dá se jet bez většího hluku do 60 kmh, s pootevřeným oknem tak do 150 kmh. Místo rádia měla octavia velký dotykový panel, který se ukázal jako vynikající součást vozu. Přes BT si z mobilu načte tel. seznam a má většinu potřebných funkcí telefonu. Velká písmenka zrychlují orientaci, takže se člověk při jízdě příliš nerozptyluje, když potřebuje najít něčí číslo v seznamu. V kombinaci s volantem, kde je také ovládání tohoto panelu má člověk po ruce všechny informace, co potřebuje jak na počítači na přístrojové desce, tak na dotykovém panelu. Ten má zásobník na 6 CD nebo vstup na kartu či ipod. Nejvíc se mi osvědčila karta, hlavně kvůli větší kapacitě a přehrávání mp3. Elektricky ovládaná zrcátka či skla či funkce palubního počítače asi nemá smysl blíže popisovat – to by měl být standard u novějších aut – snad jen, že ovládání v češtině mě mile překvapilo. Ještě bych pro úplnost poznamenal, že navigaci jsem si dal raději do mobilu, protože jak známo, trvá to max. 7 dní, než přijdou zloději a navigaci z auta vyrvou – jak je to možné, by zřejmě měli vysvětlit hoši z Mladé Boleslavi. Co mi přišlo dobře vyřešené, je vrchní část palubní desky. Cca 60% povrchu – hlavně u skla – je jakoby z jemného pletiva, což člověk ocení v okamžiku, kdy mu slunce svítí na palubní desku. U všech ostatních aut, co jsem měl, se na slunci palubní deska odrážela do předního skla, u octavie ne. Oproti jiným autům je kufr kombíku dost velký, takže to vidím taky jako plus. Tzv. síťový program je užitečný, když s sebou člověk vozí pár krámů či menší nákup a nechce kvůli tomu řídit jako křesťan, aby mu to nelítalo po kufru – mě osobně se taková drobnost osvědčila a u jiných aut bych ji jen doporučil.
Celkové dojmy
Při denním používání jsem nikdy (kromě té kraviny s ostřikováním) nemusel řešit, že by něco nefungovalo či fungovalo jen napůl. Žádné vrzání či podobné hnusy jsem nezaregistroval. Octavia dle mého názoru není typ auta, k němuž si lze vytvořit nějaký osobní vztah, je to jen užitkový vůz, otrok, který udělá, co po něm člověk chce. Neumím odpovědět na to, zda lze za 770 tis. Kč, respektive za 550 tis. Kč, kolik to reálně stálo, koupit jiné, lepší auto a je mi to jedno. Mě stál provoz jen 3 – 5 tis. Kč měsíčně podle toho, kolik jsem najel soukromých kilometrů. Mám ale silné tušení, že kdybych si chtěl pořídit obdobnou specifikaci u jiné značky, pravděpodobně by to bylo výrazně dražší. Poslední měsíce jezdím ve Volvu S60 (vč. té kýčovité zlaté barvy jako je na fotografii) a je to jak nebe a duby. Volvo má sice 2,5l benzínový motor, kvalitní dílenské zpracování a je tiché, ale jinak na hovno. Snadno se utrhne v zatáčce a to, že jede 200+ mi je k ničemu. Ve srovnání s Audi je volně přeneseným způsobem řečeno to auto ještě blbější. Pro to, co každý den potřebuju, by se musely utratit nehorázné peníze, abych mohl používat to, na co jsem si v octavii zvyknul, takže jsem si před vánoci nakonfiguroval podobnou výbavu a zase verzi octavia 1,8 TSI 4×4 kombík a je mi srdečně jedno, jestli to někdo považuje za šunt či ne. Pro mě je důležité pouze, abych to auto mohl použít pokaždé, když potřebuju a abych se na něj mohl na silnici spolehnout. Na ostatní systémy si člověk snadno zvykne a když si vezmu poměr mezi pořizovací cenou a užitnou hodnotou, vyšla mi octavia jako přiměřená volba :o)
(9x známkováno, průměr: 3,89 z 5)