Rád bych k proběhlé sérii článků a diskusí o fenoménu Škoda Octavia připojil výsledek jednoho ze svých empirických výzkumů.
Nevím, jestli je octavia nejlepší nebo nejhorší auto na trhu (popravdě s ní ani dosud nemám žádné řidičské zkušenosti), ale že určitá část jejích řidičů se poněkud vymyká běžným standardům, jsem vypozoroval i já. Uvedu pouze jeden modelový příklad (ne, že by jich nebylo více, ale ostatní už byly na tomto webu podrobně pojednány).
Nedaleko od mého bydliště stojí benzínka, vybavená mj. dvěma samoobslužnými autoboxy s wapem a jednou klasickou myčkou (nebo spíš mírně nadstandardní, je to verze s průtahem auta, kterou považuji po všech stránkách za lepší a pro uživatele pohodlnější).
Obvykle tak dvakrát do týdne se tam zastavím, abych auto opláchl wapem od prachu a špíny, v těžších případech zajedu do myčky. Kritérium je finanční, do wapu jsem ochoten hodit jednu, dvě, maximálně (ve výjimečných případech) tři desetikoruny, jinak se vyplatí myčka, která totéž zvládne výrazně lépe, rychleji, bez toho, abych musel vystoupit z auta.
Často jsem ale byl nucen být svědkem toho, že v jednom nebo obou boxech byla „zaparkovaná“ auta, obskakovaná svými majiteli, kdy třeba ani po 30 minutách nebyly zjevné náznaky, že by se procedura chýlila ke konci. Normální člověk potřebuje auto umýt, v případě wapu opravdu spíše jenom opláchnout, nic dalšího v tom nevidí ani nehledá. Samotnému mi to trvá tři až čtyři minuty, navíc, když vidím někoho dalšího čekat na uvolnění boxu, snažím se proces pokud možno urychlit. Například okna si můžu stěrkou otřít až po vyjetí z boxu, stejně tak cokoliv jiného, k čemu přímo nepotřebuji wapku.
Ne však tito jedinci. Oni se ale potřebují se svým miláčkem poňuchat a pomazlit, chápete? Ostatní lidi jsou vzduch, to mytí je potřeba procítit. Nejdříve jemně opláchnout, potom pečlivě napěnit. Když je milenka řádně namydlená, následuje pečlivé rozetření pěny mycí houbou, na každé místečko se musí dostat. Některá ale má beruška asi zvlášť citlivá a oblíbená, obvykle v oblasti přední masky a předních blatníků, ty je potřeba stimulovat výrazně něžněji, pečlivěji, a dlouho. Potom starostlivě opláchnout čistou vodičkou, všechna pěna musí dolů, i tam vzadu za ouškama (kolama), nejlépe několikrát obejít kolem dokola. Cyklus pěny a vody je vhodné vícekrát zopakovat. Pak dlouhý, zamilovaný pohled, vytáhnout jelenici, vosk, a budeme sušit a leštit. To je ta nejpříjemnější fáze, milenka už pomalu rozkvétá do krásy, můžeme se s ní něžně hladit a mazlit, žádné místečko nevynecháme, máme přece mraky času… (venku se hromadí čekající auta?
Výborně, alespoň máme diváky, ti musí určitě taky ocenit naše ladné křivky, chromové šperky, zářivý lesk. Neměli by nám za to ještě platit? Hm, to asi ne, ale určitě se nezlobí, s takovou krasavicí (krasavcem?) by se i oni určitě rádi polaskali… A kdyby ne, tak na ně stejně serem, na socky)
…výfuck už bude vychladlý, akorát příjemně teplý, ještě že jsme si do boxu zacouvali, něco si užijeme a budeme přitom mít soukromí… Jsme-li hotovi, musíme ještě počkat, než i ta poslední zapomenutá kapička uschne, aby se nám pak na ní třeba nezachytilo smítko. Spotřebovali jsme asi kilo mincí, ale o to tu nejde, navíc v bordelu by to určitě vyšlo ještě dráž…
Promiňte, nechal jsem se trochu unést. Co jsem chtěl napsat – majitel/ridič vozidla jaké tovární značky a typu takto simply clever nakládá se svým časem, penězi a časem ostatních čekajících podlidí?
Dle mého pozorování:
50% stříbrná Škoda Octavia,
10% octavia jiné barvy,
40% ostatní (v této skupině jsem ještě postřehl mírnou nadproporčnost u značek Audi a BMW). Zbytek koncernu v tom kupodivu již nijak zvlášť nevyčnívá.
Dříve jsem se kvůli nim vztekal. Později nad vztekem zvítězil vědecký zájem a zvědavost, často jsem je při čekání na uvolnění boxu fascinovaně pozoroval, bavil se komentováním, které místečko je ještě potřeba pohladit nebo podrbat, předpovídáním*, jaký bude další krok terapie a podobně.
Dneska, kdy moje vědecká vášeň už polevila, obvykle jenom mrknu, jestli v boxech nestojí stříbrné oktávky, nebo jiné leštěnky s majitelem přitepleného vzezření, a pokud ano, jedu rovnou pryč nebo do myčky. Ušetřím si tak spoustu času. Někdy ale, mám-li času dostatek, mě přepadne nostalgická nálada a pozorování zvířátek si zopakuji…
Tolik můj skromný příspěvek k sociopatii fenoménu Škoda Octavia. Ještě bych se s dovolením předem pokusil vzít trochu větru z plachet případným diskutérům, planoucím spravedlivým hněvem a zastávajícím názor: Mám stříbrnou Octavii II, nikdy jsem ji wapkou nemyl => celé je to nesmysl a autor je debil. Jde jenom o statistiku. Tato statistika by dle mého názoru měla navíc být ovlivňována následujícím autokorelačním jevem: záleží mi na tom, jaký předsudek vůči mně bude uplatňovat majorita v důsledku mojí volby značky auta –
a) ano,
b) ne.
případě a) se dobrovolně nebudu chtít zařadit do skupiny, vykazující sociopatické charakteristiky na statisticky nezanedbatelné hladině významnosti. V případě b) nemám důvod si stěžovat na špatnou pověst uživatelů mnou zvoleného výrobku. Osobně spadám do skupiny a) a úměrně tomu přizpůsobuji svoje nákupní preference.
*) V tomto předpovídání mě ovšem zcela pokořil jeden homo sapiens, který po ukončení výše popsané mycí a leštící procedury a v situaci, kdy kolem čekalo několik dalších aut na uvolnění boxů, odešel na několik minut do prodejny stanice – asi se ještě potřeboval vysrat nebo si dát kafe. Auto samozřejmě nechal bezpečně zaparkované v boxu, přece nebude huntovat motor zbytečným startováním a popojížděním, no ne?
(Zatím nikdo nehlasoval)