Octavia II 1.6 75 kW – zkušenosti po 100.000km

Featured Image

Chtěl jsem vytvořit nějaký rádobyvtipný úvod do problematiky… ale jelikož k tomu zatím hledám odvahu a mám svérázný smysl pro humor, tak to raději přeskočíme. Tedy k jádru pudla…

Předem upozorňuji, že jsem fanda Octávií a rozhodně se distancuji od těch, pro které jsou tyto vozy náplastí na ego, nebo prostě spotřebním pracovním materiálem.

K výběru vozu bych dodal snad jen to, že se mi okty už od první generace líbily a když jsem před čtyřmi lety řešil otázku, které auto si k práci a pro osobní potřeby pořídím, Octávie pro mě byla jasná volba. Měl jsem několik podmínek… přiměřenou cenu (v té době byly škodovky skutečně předražené… dnes už je to mnohem lepší), UNI barvu (bílou, nebo červenou), karoserie typu lift-back, benzínové srdce, centrál a elektrifikovanou přední periferii (zrcátka a vokna). Cena mne limitovala na tehdy tři dostupné motorizace… tedy 1.4 16V 55 kW (verze s 59 kW se začala vyrábět až poté) 1.6 MPI 75 kW a 1.6 FSI 85 kW. Verze 2.0 FSI byla zavrhnuta hlavně pro vysokou cenu, 1.4 TSI a 1.8 TSI se tehdy ještě nevyráběly. Paradoxní je že za současné situace bych si za stejnou cenu mohl pořídit vůz s 1.8 TSI motorem, který pro oktávii vidím jako naprosto ideální motorizaci. Konec plků, stalo se a před (panelovým) domem stála bílá Octavie s 1.6 MPI motorem ve výbavové verzi ambiente za přijatelnou cenu, díky tomu, že si do ní kdesi na severu sedávali lidí v autosalonu. Ach ty zlaté časy, kdy to v autě vonělo novou, nezapocenou latexovou pěnou… ale teď už k věci.

Auto má v sobě nyní čtyři roky provozu, čtyři zimy a cca 110.000 km. Nyní ony uživatelské zkušenosti. Pro pořádek je rozdělím do několika skupin.

Exteriér – karoserie:

 K designu se netřeba vyjadřovat, je to záležitostí individuálního vkusu, snad jen k praktickým postřehům. Z pohledu řidiče je octavia vcelku nepřehledné auto. Přes profil kapoty není úplně jednoduché odhadnout čelo vozu a zcela neviditelné jsou přední rohy karoserie, které jsou ovšem vcelku zkosené. Vcelku tlusté “A“ sloupky také neusnadňují výhled, stejně jako relativně vysoké hrany předních dveří. Vysoce postavená hrana okna víka zavazadlového prostoru nedávají šanci určit kde auto končí. Ve vcelku nerozměrných zrcátkách také vaše auto končí zadními dveřmi, díky následujícímu zúžení vlastně z auta vůbec není vidět kufr… D-F by pronesl (a myslím, že už to nejednou udělal), že z auta je “hovno vidět“ a měl by vcelku pravdu. Nicméně já osobně s tím vším problém vůbec nemám. Pravda je to dané především tím, že auto používám (a furt někde parkuju) každý den, odhad už vcelku mám a nejsem žádné nemehlo (skromnost nade vše).

Skelet karoserie je laserově svařen z pevnostních plechů, vnější plechy jsou typicky vzor “plechovka od coly“. Osobně důvěřuji protikorozní ochraně, nic jsem nezaznamenal, jen je třeba si dát pozor na již legendární prostor za zadní stěnou předních podběhů, kde se schovává bordel a nekontrolovatelně tam hnije…

Nelakované lišty nárazníků a dveří, na rozdíl od současné, faceliftované (dále jen FL) sestry, fungují úplně spolehlivě. Pár otlačenin, především (vlastně až na jeden, zato ovšem pořádnej, případ všechny) od ostatních motoristů, už nárazník i dveře “schytaly“ a můžu tedy prohlásit že pracují spolehlivě.

Co se týče umístění světel, tedy především rozměrných mlhovek, předchozí předpoklady i varování, že od kamínků to bude hned rozbité, se ukázaly jako liché. Diodové blinkry integrované v zrcátkách jsou za dne spíše hůře rozeznatelné. Vozidlo obstojně svítí jak potkávacími, tak dálkovými i mlhovými světly. Zezadu je octavia druhé novodobé generace nezaměnitelná. Výrazné “C“ světla jsou vidět jednak z dálky a i hodně z bočních úhlů, stejně jako světla přední, takže automobil nemusí mít boční světla “předek-zadek“ jako například volvo. K samotné výměně žárovek bych jen rád dodal, že pakliže se člověk naučí grif s odpojením konektoru předních světlometů, je to práce nanejvýše primitivní, jednoduchá a rychlá. Jenom parkovačky jsou docela opruz, vyžadující tenké ruce, nebo ploché rovné kleště a trochu zručnosti. Pravda, mlhovky jsem ještě neměnil, ale na rozdíl od FL by to neměl být žádný větší problém. K tomuto snad jen ještě drobnou technickou. Žárovky jsem vyměnil prakticky všechny v předních světlech (H1 a H7 parkovačky) (mimo blinkrů) a jednu nebo dvě 5W žárovky vzadu.

Pozn.: Docela mne sere přístup automobilek a jejich móresy s přístupem k zadním mlhovkám…  je to šetřením nákladů, nebo tím, že si EU řekla, že stačí, když dacani oslňují jednou mlhovou, tak tu druhou zakážeme?

Interiér – zavazadlový prostor:
 
Můj interiér je vyveden v (ne)praktické kombinace černá-černá s pseudo-hliníkovými  buzno-lištami. Jelikož jsem vcelku interiérový puntičkář, tak musím uznat, že interiér černá-béžová s použitím koberečků má vcelku vyšší odolnost oproti vizualizaci zašpinění. Ale přistupme k obecnějším informacím. Interiér s měkčenými plasty v zásadě obklopuje řidiče a spolujezdce, masivní středový panel, vysoký středový tunel (mám loketní opěrku ) a silné výplně dveří, obsahující docela praktické kapsy na 1-1,5 l láhve, dodávají pocit sucha a bezpečí  ((c) allways) na někoho můžou působit stísněně ale mým 186 cm a 90 kg vyhovují. Volant je vyveden z PUR pěny s vcelku tlustým věncem a je plně nastavitelný (ve dvou osách). Řadicí páka je vcelku krátká, ne úplně nepříjemná, dobře dostupná. Páka ruční brzdy je, pokud máte loketku zvedlou a posunutou vpřed, špatně přístupná, jinak to jde.

Popelník ani zapalovač nepoužívám, ale konektor 12 V, u kterého je ještě prakticky umístěno ovládání zamknutí-odemknutí interiéru, by mohl být více v předu. V případě že použijete navigaci, bude vám drát od napájení viset přes půl kokpitu. V loketce se skrývá vstup pro AUX, tedy konektor 3,5mm JACK pro připojení například MP3 přehrávače a také zde naleznete “klimatizovanou“ schránku. Ta je více méně k hovnu, ale dá se do ní strčit zrovna nepoužívaný MP3 přehrávač, navigace, nebo jiná drobnost.

Mám JednoDINové originální, vcelku dobře hrající (hrající) rádio s CD přehrávačem, které má vcelku jednoduché a ergonomické ovládání, umístěné na středovém panelu. Pod rádiem se nachází menší “polička“ ideální na futrál s CD, peněženku, nebo pistoli CZ70, případně kombinace. Pod touto poličkou se nachází ovládání poloautomatické klimatizace. Na toto ovládání se nemusí skoro šahat. Nachází se tam ale i ovládání pro vnitřní cirkulaci (avie nebo jiný diesel (TDI) vpředu) topení zadního skla (popelnice, nebo strom vzadu) a on/off klimatizace (horko všude). Tyto tlačítka jsou dobře přístupná když máte ruku na řadicí páce v poloze R, 1, 3, 5 ukazováčkem, jinak tam musíte šahat extra… pod tím vším je ještě ovládání vypnutí ASR a níže se nachází popelník, do kterého se praktického nevejde nic, ale je to dobrý prostor na odkládání účtenek. Nad rádiem jsou “žaluziové“ výdechy ventilace, následované čudlem pro výstražné (nouzové) blinkry a slavná schránka, jejíž účel jsem dodnes nepochopil… pokud máte navigaci, do schránky se nedostanete. Na brejle je to v létě nahovno, páč do toho smaží sluníčko, což vylučuje i ukládání termopapírů (účtenek) krom toho se do toho musíte natahovat, takže je to úplně (skoro úplně) nanic.

Ovládání oken u řidiče je řešeno jakousi konzolí na dveřích, ale má tedy tu nevýhodu, že když chčije a vy jste nechali pootevřené okno kvůli horku, tak vám konzole svítit přestane, nebo možná bude svítit furt, nebo třeba jen chvíli a intenzivně… Mne teď svítí jen, když je ovládání intenzity podsvícení přístrojovky na maximu. Tento ovladač je mimochodem mimořádně kreténsky umístěný těsně u sloupku volantu, což by tolik nevadilo, když by nebyl sdružený s ovládáním náklonu světel…  tento ovladač je tak možné zahlédnout pouze pokud jste spolujezdkyně a navíc gymnastka a provádíte řidiči orální služby. Samotný ovladač světel, pod kterým se nachází další mini schránka (ideální na doklady) je taky špatně viditelný, ale zase tam není moc co řešit… prostě nahmatáte, zakroutíte a uvidíte, co to udělá. Spolujezdec má k dispozici odkládací schránku, do které se vejde sotva atlas a pár vizitek a schránku pod sedačkou, do které se nevejde nic…  shrnuto a podtrženo, ergonomie ovládání docela ujde a co se týče proklamací o odkládacích prostorech bych rád upozornil, že nejlepší odkládací prostor je prostor na podlaze pod spolujezdcem, spolujezdec, jeho sedadlo, nebo spolujezdec sám (nesmí to být ovšem, jako v mém případě manželka, lamentující pokaždé, když na ní položíte svačinu, noviny, faktury případně menší aktivní síťový prvek).

V autě je místo na 4 dospělé osoby, či dvě dospělé osoby a tři děti, nebo neomezené množství skautů. Sedačky vepředu jsou dle mého naprosto dostačující, i když jejich “sportovní“ verze (dynamic, nebo RS) mi příjdou lepší.  Vzadu je to taky dobré (sednu si “za sebe“) jen se už začínám limitně blížit stropu, opatřenému i lampičkou vzadu nad sedadly zadních pasažérů.

Zavazadlový prostor je vcelku velký a má velký vstupní otvor… což je vám ale stejně k ničemu, když potřebujete něco vyndat, nebo naopak naložit k sedačkám, protože se zaručeně zaserete o nárazník, pokud nejezdíte denně do myčky, nebo nejezdíte vůbec. Nákladová hrana je oproti combi o dost výš, takže nakládání větších předmětů není nejpohodlnější ani nejjednodušší . praktickým doplňkem je osvědčená síť. V dobře osvětleném kufru se nachází na pravé straně také docela praktický košík na různé drobné předměty a v mém případě jeden dvojhák na zavěšení “igelitek z Lidlu“ (c) D-F. Pod podlahou prostoru se nachází rezerva s polystyrenovým rámem, heverem a simly-klevr šmejdem na povolování matic. K tomu bych jen rád doplnil… že píchám (gumy… no i když…) tak jednou až dvakrát do roka a zatím to funguje…

Krom zmiňovaného problému s ovládáním oken a občasném divném zacvakáním z přístrojové desky (údajně to dělá jakýsi reset ovládání nastavení klapek ventilace) nic nevrže, nedrnčí , nepáře se a netrhá. Měl jsem dvakrát nějakej bordel ve ventilátoru vnitřní cirkulace vzduchu, ale to jsem si vyčistil sám.

Agregát, podvozek a jízdní dojmy:

 Pod, do písmene V tvarovanou kapotou, bez zvukové izolace, bije čtyřválcové, hliníkové, osmiventilové, benzínové srdce o obsahu necelých 1.6 litru, “osvědčené kontrukce“ a o výkonu 75 kW v 5600 ot./min a max. toč. momentu 148 Nm při 3800 ot./min. Tento agregát je spojen s přímořazenou, pětistupňovou, plně synchronizovanou převodovkou. Je ovládán pomocí drive-by-wire, tedy elektronickým pedálem plynu. Je to takový, vcelku tichý… no motor… vyloženě neurazí, ale také nenadchne. Aby se to hýbalo, musí být otáčkoměr přes 2.500 otáček. Reakce na plyn také není blesková, řekl bych tak až půlvteřinová. Toto prý dokáže odstranit CIMBU. Požadavky řidičů na motory jsou různé, těm mým v zásadě vyhovuje… jezdím většinou sám, s rozměrnými, ale lehkými náklady, většinou po relativně průjezdném městě (Tábor) či okolních okreskách. Když člověk vyloženě potřebuje, tak “na to šlápne“ a modlí se, aby to na-to-šlápnutí bylo dostatečně účinné a kopec ne moc strmý, ale když mu nevadí těch cestovních 80-90 km/h tak se jezdí v pohodě. Řazení je příjemné, přesné, podvozek stabilní, brzdy dostatečně účinné. Já jezdím s dlouhodobou spotřebou 6.1 l/100km zkapalněných dinosaurů.

 Vždy ze začátku zimy, ale občas také jen tak, vyrážím otestovat oktu na limitu. Většinou jsem ustoupil já… jen jednou, za mírného deště jsem přecenil možnosti podvozku, gum a  hlavně své schopnosti a opustil všechovské letiště jinde, než na něj vjíždím… (a modlil se, aby tam nebyl šutr, nebo příkop). Motor se nechá vytáčet, jen to nemá odpovídající zrychlovací efekt. Nad cca 5.500 otáček má smysl jít pouze tehdy, pokud chcete otestovat fci omezovače, nebo se na 4 km úseku pokusit dosáhnout maximální rychlosti s větrem v zádech a trochu z kopce 203 km/h podle navigace . Ani brzdy se nijak rychle neunaví.

Úpravy/opravy:

Díky mým občasným výletům se skautama a airsofťákama do lesů, luk a hájů se mi podařil upravit hlavně kryt podvozku, který je na několik málo místech popraskaný. Jinak mé úpravy spočívají v design-paketu od MILOTECu. Nejsem žádný tuzer… jedná se o decentní kit a alternativní masku. Dále jsem si pořídil chromovaný nástavec na péro, pardon výfuk, originál by škoda, páč mně vadila ta záslepka vedle standardní jedno-roury. Do motoru jsem se zatím moc, až na K/N filtr, nesral, počkáme, až tomu skončí šestiletá doba hájení a pak zkusíme s kamarádem něco vymyslet.

Na vozidle nejsou žádné závažné závady ani výměny. Zatím. Poslední zimu mi, nevím proč, občas přibržďovalo pravé zadní kolo a teď v létě mi začalo pískat, hlavně v zatáčkách pravé přední kolo. Krom toho mi tak nějak už od začátku občas chroupá/vrže ve stabilizátoru, hlavně v zimě… ale zatím zjišťuji, že to není neobvyklé…

Resumé:

Octavia II 1.6 MPI je dobré i když ničím výjimečné auto. Má mnoho předností, je i uživatelsky docela příjemné a není, aspoň dle mých zjištění, ničím chronicky poruchové. Mezi jeho největší slabiny patří ne-úplně-dokonalý motor a jeho ovládání a některé ergonomické prvky, hlavně nepřehlednost karoserie z pozice řidiče.
 
PS:  Jedná se o mou prvotinu, takže budu rád za každou ne-strhující kritiku


16.09.2010 Muad-dib

12345 (29x hodnoceno, průměr: 2,93 z 5)
8 429x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:58
D-FENS © 2017