Očima libertariána: Jak vybírat školu pro dítě? - zpět na článek

komentářů 541

  1. O „zlatém řemesle“ většinou blábolí lidi, kteří se tak nikdy neživili a sedí s titulem v nějaké zahraniční firmě. Kteří nikdy nemuseli 8 hodin denně 3 měsíce v kuse klečet v zimě v novostavbě, na podlaze o teplotě 5°C a pokládat tam dlaždice, nebo něco podobného na rozpáleném betonu ve 35°C, bez vody, v prachu.
    Většina vyučených co znám, sní o teplém fleku až do důchodu někde ve státní správě a nadávají si celý život, že si neudělali tu maduridu. A to se dělo už i za socializmu, kdy měl vyučený zcela jiné postavení. Už tehdy ti rozumní nutili svoje děti aby se učily a dostaly se na slušnou školu.

    Když se staví a buduje, tak je řemeslníkům hej, ale když přijde krize, tak jsou na tom mizerně a závidí těm co sedí v teple úřadů.
    A to se nebavím o tom, když takovému řemeslníkovi odejdou v 50ti záda. To se může jít rovnou oběsit, na rozdíl od středoškoláka, který to v úřadě nějak doklepe těch zbývajících 15 let.
    Z té fráze o zlatém dně řemesla je většinou pravdivé jen to dno.

    1. Divný.
      Většina živnostníků, který znám já, neví kam dřív skočit, mají práce až nad hlavu a tím pádem zajímavej příjem, za třicet měsíčně jako státní ouřada by nevylezli z postele a zakázky vyřizují pomocí těch největších telefonů, jaké jsem kdy viděl. Kumulují majetky, chaty a auta a rozhodně neškudlí v garzonce jako státní úředník.

      Tak to bude asi rozdíl mezi jihem Čech a Moravy, vidím – předokládám, že mluvíš tedy o tom Brnisku.

      1. No tak ona ta pravda je asi někde uprostřed, řemeslníci kteří by za 30 nevylezli, to už jsou majitelé menších firem. Za 30 čistého naopak spousta řemeslníků vstane a ráda. Ono jde prostě o ten životní styl. Spousta lidí má radši když jim pod rukama vyroste třeba střecha nebo připojení dřezu než aby pořád dokola krmili excel. Jinak řemeslo má oproti úředničině jednu podstatnou výhodu – dá se s ním mnohem lépe udělat melouch.

        1. No vono totiž záleží, jestli je někdo dement a dělá lopatu nějakýmu tomu takypodnikateli co dodává korporátu, nebo přímo tomu korporátu (jako Skanska apod.) – takovejch je hromada a jako zaměstnanci si přijdou na lepší leda fuškama. Nebo je to právě ten, co má aspoň půl mozku a na vlastní živnost nebo minifirmu si dělá randál.

          1. Přesně tak, nakonec prostě záleží na míře demence jednotlivých kusů. Ale co se týče těch fušek, tak znám pár lidí v okolí co jediný co dělají je jejich řemeslo – nemají žádný jiný koníček, nejezdí na kole, nebo nechodí létat s RC modelem atd. A tyhle lidé pak v sobotu přijdou na melouch, protože co by se v sobotu dopoledne váleli, dají si k tomu pár piv a vůbec nevypadají nějak zbědovaně. No a když se vrátíme k původní diskusi, tak je otázka které děti na tom budou v dospělosti lépe. Ty co viděli fotříka celé dětství jak pořád makal a museli se do jisté míry protlouct dětstvím sami (samozřejmě ne po patologické meze) a nebo ty o něž se otec a matka starali jako o princátko, např. tím že trávili celé hodiny denně „nevýchovou“?

          2. Lol. Ten byl dobrej.

        2. Ještě bych doplnil, že ceny služeb a řemesel jdou dost dramaticky nahoru, právě tak, jako je drahej holič, masér nebo instalatér či zedník v Německu, tak bude za chvíli tady.
          A že jsou sakra drazí…

          1. Tak je na čase aby si ľudia, ktorí ovládajú poriadne svoje remeslo uvedomili, že robiť za ruky, alebo dumpingové ceny je ich profesná samovražda. Samozrejme, že sa vždy nájde niekto kto cenu podlezie, ale ten nemá z dlhodobého hľadiska šancu. Poctivý a kvalitný remeselník je drahý, veľmi drahý – na jeho cenu vplýva veľa faktorov.

            1. No, on je problem, ze ten dumping vetsinou nedelaji oni, ale importovani gastarbeitri co zerou suchy rohliky, bydlej po dvaceti na cimre a makaj 12+ hodin denne 7 dni v tydnu a to, co jim nesebere mafian poslou rodine do chudy prdele.
              A tomu dlouhodobe tuzemec nemuze konkurovat, pokud nechce zit jako zvire.

              1. Treba kuknúť aj inde ako doma do obývačky. By si sa divil koľko je manuálnych činností na ktoré importovaní Gastarbeiteri nedosiahnu a dá sa nimi ozaj dobre uživiť.

      2. A tak on kabrnak ma vcelku pravdu. Existuji remeslne obory co jsou na pohodu, daji se delat do duchodu a da se jima slusne uzivit. Treba krejci nebo kuchar. Pokud jsi teda opravdu dobrej.
        Zbytek je vice mene drina kde pracujes v ne uplne zdravejch a příjemnejch podminkach a furt ti nad hlavou visi riziko ze se sem nahrnou gastarbeitri co to samy budou delat za min penez.
        Aby si se remeslem dobre uzivil tak bud musis byt v oboru spicka, nebo si zalozit firmu. A i tak plati, ze spickovej remeslnik vydela mnohem min nez spickovej kravatak.

        1. Nemá cenu pořád řešit jenom výdělek. K té výhodě řemesla oproti kravaťáctví patří i to, že když jste v neděli na rybách, tak máte mnohem menší riziko, že bude potřeba zvednout telefon a okamžitě vyřešit nějaký velký průser.

          1. To je pravda. Na druhou stranu, to ze penize nejsou dulezity tvrdej obvykle ti, co jejich nedostatkem netrpi.

            1. No tak ona většina lidí nedostatkem peněz netrpí. Trpí pouze tzv. komparativním neštěstím.

              1. …ať máš peněz sebevíc, vždycky potřebuješ alespoň o třetinu více.
                To je prostě pravidlo.

                1. Toto pravidlo platí pouze do určité výše příjmu. Asi to má souvislost s tím, že potom jsou pořizované statky více abstraktní.

                  1. Nevím, nedokážu to posoudit.
                    Ale řekl bych, že i miliardář by radši byl miliardářem dolarovým, nebo měl namísto jedné miliardy tři, nebo ne?

                  2. To by mě zajímalo do jaké:)? Za majetky českých miliardářů mají někteří světoví miliardáři „pouze“ svoje jachty:..

                    1. No slyšel jsem to tuhle v rádiu, že při výzkumu kvantifikace pocitu štěstí se už od nějakého ročního příjmu ta míra pocitu štěstí nijak významně nezvyšovala. Další věc je samozřejmě to, že miliardy peněz asi nemůžete nějak pasivně nechávat na účtu a občas si koupit jachtu, musíte s nimi neustále pracovat a to jsme zase zpátky na začátku debaty.

                    2. Viděl jsem podobný výzkum, ale týkal se motivace zaměstnanců, možná máte na mysli něco podobného.

                      Vycházelo z toho, že cca do 40.000Kč čistého měsíčně je zaměstnanec silně ovlivnitelný (motivovatelný k výkonu) vidinou vyšší mzdy.
                      Od téhle hranice se začaly zapojovat další aspekty (možnost pružné pracovní doby, skloubení práce x rodina, koníčky, baví mě práce anebo ne) a jenom peníze přestávaly stačit.

                      S tím pak korespondovalo to, že české rodině nad příjmem nad 100.000Kč přestávají peníze (jejich nedostatek) znamenat hrozbu a rodinné štěstí není finančním nedostatkem ohroženo + do hry o rodinnou pohodu vstupují jiné faktory.

                      Nemáte na mysli něco podobného?

                    3. Ano, akorát tohle bylo v USA a ta hranice byla někde kolem 100k dolarů za rok příjmu pro jednoho člověka.

                    4. To je sice fakt, ale fakt je taky ten, ze ne zrovna zanedbatelny procento lidi se pohybuje v zone kdy musej nebo by meli pocitat kazdou korunu a vetsinove jsou to ti s vyucenim. Jasne, cast z nich si za to muze sama svym pristupem a kdyby brali 50 cistyho tak jsou na tom stejne akorat misto fabky by meli na splatky kodiaqa, ale i tak…

                    5. Něco takového jsem taky četl, ale spíš si myslím, že i v tomto směru existuje něco jako adaptace a taky něco jako bubliny.
                      V bublině zaměstnance korelace štěstí a mzdy u 100k CZK klesne, protože ti peníze stačí a jsi v bublině zaměstnanců „někdo“. Pak se posuneš na manažera a zjistíš, že se svojí oktávkou, oblečením, zálibama, dovolenými, restaracemi jsi v bublině manažerů za chudáka – a najednou zjistíš, že i se 100k máš týden před výplatou dlouhý stejně jak dělník z kolbenky.
                      A adaptací myslím to, že pocit štěstí z nového auta budeš mít stejný, ale jeho cena bude třeba čtyřikrát větší (Škodovka -> Mercedes).
                      U miliardářů je to stejné, akorát u přesunu z Mercedesu na soukromý tryskáč je cena tisícinásobná. A co ještě hodně lidí nevidí je to, že ti miliardáři ty miliardy nemají na účtu, je to z drtivé většiny cena jejich firem na burze a vytahovat peníze z firmy pro soukromé využití je extrémně drahé. Jasně, řeší se to různými dceřinkami s tím, že jejich majetek využívá bezúplatně vlastník. Ale natvrdo vytahovat prachy je oser. Ani bych se nedivil, kdyby na bureševy zcela soukromé účty připlulo „jen“ třeba 40mio ročně.

                    6. Ono je samozřejmě taky otázka jak ulovit k takovému kvantifikačnímu dotazníku někoho opravdu bohatého. A jakou pak má při přirozeně nižším počtu respondentů takový výzkum ve skupinách vyšších příjmů váhu.

    2. Stran toho minuleho rezimu, dneska jsem se pobavil. Rodinka vyrazila na houby a protoze hmyz zere a klistata take maji poplach, tak se bere s sebou repelent. Normalne bereme ty od Alpy, za 70 Kc 90 ml. Hele co cert nechtel, tak jsem vyhrabl ‚stejnej‘ repelent, ale: 185 g, vyrobce Astrid Praha, 18 Kcs, 1986. Takze jsem mel realne srovnani. Po prepoctu gramu na mililitry (vychazel jsem z ethanolu) a pomer prumernych mezd ’86/’18 mi vyslo, ze ten repelent je dnes o 12% drazsi, nez za minuleho totace. To mne zklamalo.

      Bohuzel, vec mela jeste dorazku: tim komunistickym sracem jsem se nastrikal jen ja, bo to rodina odmitla pro jeho smrad, ovsem na mne jedineho nesli ani klosi, zatimco zena i pres moderni repelent mela vecer kliste.

      Tim nechci spoustet spekulace, ze drive bylo lip, ale cekal jsem lepsi vysledek ve prospech moderniho produktu od Alpy.

      1. Nebude to tým, že vďaka „lepšo-ľudom, ktorý najlepšie vedia čo je pre nás dobré“ má tá Alpa teraz také zloženie, že oproti tomu komančovskému Astridu pôsobí ako jemne parfumovaná voda? Teda viacmenej ako takmer u každej chémie….

        1. Promiňte, kdo jsou „lepšo-lidi“? Respektive, co si pod tím mám představit? Já už se radši ptám, aby to nedopadlo jako s tím Marxem.

        2. Ano, tak mlčení je taky odpověď, tak na vysvětlení budu muset počkat až se připojí zéergoun, ten jedinej na to bude mít koule.

          1. „Kto mlčí – ten svedčí“ sa vraví u nás, ale platí to u diskusie medzi dvomi a viac osobami. Že ti niekto na tejto neprehľadnej diskusii neodpovie do 11-tich minút ešte nič neznamená.
            Nepoznáš pojem lepšo-lidi? Šak len tu na tomto serveri sa to preberalo z každej strany.
            Tak ale aby si nemusel náhodou hľadať – môj pohľad na lepšo-lidi: sú to pre mňa všetky tie osiny v zadku (pain in the ass), ktoré vedia vždy lepšie čo sa má ako robiť, ako hovoriť, koho voliť, koho milovať a koho nenávidieť,
            Sú to tí, ktorí z pozície aktívnej menšiny otravujú život mlčiacej väčšine pod zámienkami typu bezpečnosť, ochrana súkromia, solidarita, otvorenosť atď.
            Sú to tí, ktorí radi hodiny diskutujú a nič nevyriešia, lebo riešia buď niečo čo už sto rokov bezchybne funguje, alebo riešia niečo čo nikto doteraz nepotreboval, ale od teraz už bude.
            Sú to tí, ktorí majú utkvelú predstavu, že musia riešiť aj tvoje a nielen tvoje neexistujúce problémy.
            Sú to tí, ktorí……………a tu si doplň čo chceš.

            1. Skutečně ten pojem „lepšo-lidi“ neznám, teda teď už ano. Tak já se nepohybuji na žádné sociální síti, kde by to zaznělo, a tady nebyla zatím možnost to zaregistrovat, když jsem online na nějaké diskuzi, kterou si vyberu. My hloubalové se některým sítím vyhýbáme jak čert kříži :oD, tak bohužel tyhle informace a ten síťovej slovník jdou mimo mě. Já vám děkuji.

        3. Ex.lex-i, není těžké zrovna na tomto webu dohledat, kdo to jsou lepšolidi. Potřebujete-li nutně navigaci, pak tedy doporučuji hledat v rubrice „Zmrdi&vohnouti“, tam je výskyt definic těchto lidí nejčastější.
          Na definici lepšočlověka netřeba mít nějakých extra koulí.
          Jsou to obecně lidi, co jsou vnitřně přesvědčeni o tom, že ví, co je pro ostatní lidi lepší.
          Bez nejmenšího ohledu na to, co si o tom ti ostatní myslí.
          A ze svých funkcí/postavení to prosazují tím nejtvrdším možným způsobem. Prostě to změníme, ti ostatní si budou muset zvyknout, anebo ať si třeba chcípnou, nám lepšolidem je to jedno.

          1. servisdok: Tak já když jsem v diskuzi, tak nikde nelovím a nehledám něco, víte, jaká je to ztráta času?! Nemám tolik času furt něco hledat, buď to vím, a když nevím, tak se tady zeptám. Intelektů je tu dost, aby se našel nějaký, který něco ví. Takže, „lepšo-lidi“ jsou vlastně faunovští liberálové a sofisti, obecně pod ně patří i mnoho politiků napříč politickým spektrem. Děkuji za upřesnění, už vím jak je řadit.

  2. Článek je napsán čtivě a objektivně, alespoň autor si to očividně myslel.
    Stačí si přečíst odstavec „Úvodem“ a člověk pochopí, „která bije“.
    These, že každé dítě je individuální, jiné a jinak se vyvíjí, je správná, ovšem narážíme na obvyklou potíž textů autorů z Libinstu: abstrahují hranice a okolnosti (tak to zjednodušeně nazývám) podle potřeby a zamýšleného vyústění (závěru) článku.
    Souhlasím s tím, že každé dítě je individualita a individuálně se vyvíjí, ovšem výsledek vývoje je ve většině případů týž, zdá se, že vítězí t.zv.normální rozdělení a většina lidí se liší od průměru jen málo. Nějaké zkušenosti mám, vychovával jsem jednoho „špičkového chemika, kterému nejdou příslovečné spřežky“. V takovém případě je nutno nalézt a překročit bod, v němž končí všeobecné a začíná speciální vzdělání. Nic víc.

  3. 90 % populace vybírá školu tak, aby se jejich dítko co nejméně nadřelo a co nejsnáz, s co nejmenším počtem problémů, školu absolvovalo. Nejraději by byli, kdyby si děti ve škole mohly hrát jako ve školce a dostávaly samé jedničky. Nebo ještě lépe slovní ohodnocení, kterému nikdo nerozumí a které nemůže být jakkoli konkurenční, ale z něhož vyplývá jedinečnost a dokonalost jejich ratolesti. I když je to třeba imbecil.
    Jenomže v mnoha předmětech se drilu nevyhneme. Děti, které se učily matematiku „zábavnou formou“ spotřebují 85 % kapacity svého mozku na triviální výpočet 6 x 8 = ?. Taková dítka pouze dokola opakují „šest krát osme je…“ a během několika sekund, kdy nejsou schopné k výsledku dojít, zapomenou co to vlastně řešily, takže další postup je zcela mimo racionalitu. Že si to mají spočítat na kalkulačce (mobilu)? Ale klidně, protože než tak učiní, opět zapomenou, co to řešily. neumí se totiž na nic soustředit, protože nemusí a nikdy nemusely. Naopak děti, které prošly drilem násobilek a rovnic jak za Marie Terezie, bývají schopny i odhadnout, zda výsledek, který jim vyšel, vůbec může být reálný (zda sčítáním dvou sudých čísel může vyjít číslo liché apod.). Ano, cca 5 % dětí dril nepotřebuje, není pro ně přínosný nebo dokonce způsobí více škody než užitku, ale v 95 % to prostě funguje. Fakt zrovna Vy máte geniální dítě?

    Základem výběru školy tedy je především odpověď na otázku: „chci, aby se moje dítě něco naučilo, nějak rozvíjelo a dokázalo se v životě bez ohledu na směr, kterému se bude věnovat, poprat s problémy, aktivně řešit životní situace a odolávat stresu, nebo z něj chci mít „sněhovou vločku“, která bezproblémově proletí životem, aniž by kdekoli sama ulpěla či cokoli/kdokoli ulpělo na ní, bude mít život „na pohodu“, nebude muset nikdy nic nic řešit, nikdy se nebude muset rozhodovat, bude pasivně přijímat výsledky práce druhých a nedejbože aby jej někdo někdy stresoval? Patříte do kategorie rodiče, který dítě musí – a to samé úplně všichni okolo – ochránit před vším ošklivým na tomto světě, nebo jste rodič, který dítě vede k přístupu „čeho se bojíš, na to si sáhni“?
    Teprve potom můžete řešit to ostatní.

    Ono při volbě školy není až tak důležité, jaké je Vaše díte, jak se rozvíjí a k čemu má sklony.
    Mnohem důležitější je, jaký jste Vy člověk!

    Tímto bych chtěl poděkovat panu Fořtíkovi z Mensy, který dokázal již slušnou řádku dětí zbavit „svobodného školství“ (já bych se nebál slova „levicově pokrokového“) a umožnil jim rozvíjet svůj talent a inteligenci v ústavech k tomu určených.

    1. Právě kvůli tomuto většinovému názoru naše školství vypadá tak jak vypadá. Ve světě existují ale i příklady dobré praxe, které rozhodně nejsou neomarxistické, jenom zcela neideologicky vysledovali, jak funguje učení přirozeně a opakují to ve své praxi. Viz Sudbury valley

      1. Ano, přesně takovou filozofii školy jsem měl na mysli. Dítě není malý dospělý, je to dítě, rozvíjející se osobnost, která ke svému rozvoji potřebuje určit mantinely svého jednání. Pokusy o dětskou demokracii jsou vysloveně nežádoucí, protože právě neumožní dětem najít hranice svého jednání a nenaučí se nikdy pojmům správný x špatný, morální x amorální, trestná činnos x obvyklá činnost. Důsledkem „dětské demokracie“ je pak nutnost veškeré lidské jednání a všechny existující i neexistující životní situace definovat zákonem, neboť takto (ne)vychovaným jedincům není dána možnost odlišit správné a morální jednání od nesprávného a nemorálního. Tudíž je nezbytně nutné jim tyto mantinely v pozdějším věku vnutit surovým násilím. A protože násilí vyvolává zase jen násilí, roste napětí ve společnosti právě díky těmto pokusům o svobodnou nevýchovu. Ačkoli z hlediska objektivního by k tomu nebylo důvodů, kdyby podobné levičícké nesmysly neuváděli někteří beznadějní jedinci v život.
        Za mlada jsem byl tak strašně hloupý, že jsem do podobné „svobodné“ školy umístil vlastního syna. Mea maxima culpa!!! Dnes se každý večer modlím, aby mi to někdy, alespoň na smrtelné posteli, odpustil…

        1. A copak s panem synem tato škola udělala, že jsem tak smělý?
          Docela by mě to zajímalo. Z velké části sdílím Váš názor, ale znám ve svém okolí případy poměrně příčetných lidí, kteří preferují zásadně walldorf a montessori…

          1. Kdyby jen s mým synem, tak bych problém hledal v něm nebo ve své rodině, ale ty osudy těch dětí jsou si nápadně podobné. Přestože konkrétně můj syn ze svobodné školy odešel na osmileté gymnázium, měl poměrně silné vazby na své někdejší spolužáky (na prvním osmiletém gymnáziu si na kolektiv nikdy nezvykl, což ale dnes víme, že je běžné) a my jsme měli (vlastně u vybraných jedinců stále máme) přátelské vazby i na rodiny jeho někdejších spolužáků, takže jejich další osudy jsou mi známy.
            Prvním společným znakem je nízký úspěch v tom „zastaralém“ světě. Na víceleté gymnázium se ze všech adeptů dvou tříd dostal jeden. Ale to nevidím jako zásadní problém, protože dítě šlo do této školy právě s tím vědomím, že odchod na víceleté gymnázium je nejen velmi obtížný, ale i nevhodný. Bohužel žáci, kteří školu dokončili, měli problémy i na klasických čtyřletých gymnáziích i odborných školách s vyššími požadavky, přičemž procento těch, kteří např. gymnázium dokončili bylo nižší, než bývá běžný průměr (vykázali úmrtnost kolem 50 % – část během studia, část u maturity). U velké části z nich se totiž překvapivě začaly na jiném typu škol projevovat různé druhy neuróz. Absolventi „svobodné“ školy nezvyklí na sebemenší míru stresu se ve velmi vysokém procentu nedokázali v dalším studiu se stresem z písemek či zkoušení vyrovnat. Ta shoda byla přímo alarmující, nejvíc se přitom týkal tento problém nadanějších a perspektivnějších dětí (přičemž bych řekl, že do první třídy vstupovaly v průměru spíše více intelignentní děti oproti běžnému průměruběžných základních škol). Další část absolventů se vyznačovala nezvykle vysokou měrou „pasivní agresivity“. Jejich často outsiderovské postavení v následujícím kolektivu je hnalo do agresivních a zbytečně konfrontačních postojů tam, kde většina studentů neměla problém vyřešit věc racionálně a klidně (protože se z jejich pohledu jednalo o problém, s nímž se v minulosti setkávali běžně, zatímco dětský „demokrat“ se cítil být ukřivděn, nebyl-li na něj brán podle jeho názoru dostatečný zřetel). Nejpodstatnějším znakem snad všech absolventů byla ale obrovská míra pasivity nejen v oblasti vzdělání, ale i v životě jako takovém. Stejně tak mají problémy se samostatným řešením čehokoli, obvykle vyhledávají kolektiv a hodlají v kolektivu řešit věci, které ale ostatní vůbec nezajímají. Tím se zase dostávají do pasivního postavení a kruh se uzavírá. Snad žádný z absolventů není schopn jít a nastudovat si sám nějakou problematiku, o níž by pak někomu poreferoval.
            U nás to bylo tak, že jsme v páté třídě propadli panice z toho, jak je syn nesamostatný, pasivní, jak není schopen racionálního myšlení, jak je na tom se znalostmi, zejména přirodovědného charakteru (encyklopedické znalosti jsem vždy považoval za nedůležité; nicméně chyba lávky – dítě bez jejich „biflování“ nikdy nezíská schopnost naučit se sebekratší text – např. předat souvislé informace v dopise babičce…). Byl to právě pan doktor Fořtík z Mensy, který synovi udělal všemožné testy a dokázal ho motivovat k tomu, že se během necelých 2 měsíců připravil na příjimačky na vícelté gymnázuim, kam poté i nastoupil. Díky tomu se sice jeho život začal odvíjet trochu mimo lajnu svobodné školy, ale začal být samostatnější, vnímavější, přemýšlivější atd. Nicméně i když je již dospělý a nakonec si dokázal život nalajnovat zcela jinak, než by se tehdy kdo nadál, v některých okamžicích těch 5 let prostě je znát. Pod tlakem panikaří, zasekává se na drobnostech atd. I způsob, jakým si život zamíchal podle mého nese stopy po té svobodné škole. Takže za mne: ač jsem si pana ředitele, který onu svobodnou školu jako jeden z prvních v této zemi zrealizoval moc vážil a vážím, ač jsem si neméně vážil a vážím i jeho nástupce, po osobních zkušenostech musím konstatovat, že už s nimi nesouhlasím. Vím, že to, co činí, činí v zájmu dítěte, že ta škola má hromadu úžasných plusů (ono dneska žádné drogy a žádná šikana v Praze není úplně málo…), už bych tam dítě nedal. A budu doufat, že mi mé vlastní dítě tu naivitu odpustí.
            P.S.: taková blbost s tím vysvědčením: absence známek na jedné straně opravdu slabší žáky nedeprimuje srovnáním s ostatními. Ale kdybyste viděl ten úžas nad tím, když ten kluk na zcela jiné škole poprvé něco vyhrál, na což nebyl vliven absolutní nekonfrontace zvyklý, jak mu to vlilo život do žil (takže si nechal diplom zarámovat, jenže za rok se mu ty rámečky nevešly na stěnu a začal se s úspěchy sžívat i bez nich), jak ho to „nakoplo“ směrem k samostatnosti, jak mu to zdravě zvýšilo sebevědomí, že taky něco dokáže, to se jen tak nedá popsat. Z pasivního příjimače informací se pak stal prakticky lídrem školy.

            Svobodná škola je určitě super pro slabší žáky, pro děti, které mají problém se samostatným myšlením, s logikou, se socializací atd. prostě mají njaký handicap a běžný stres a konfrontace s ostatními by pro ně mohla mít negativní důsledky. OK, to je v pořádku. Ale pro inteligentní, samostatné a schopné dítě bych ji už nevolil. Ať chceme nebo ne, náš svět je na diskriminaci, tedy výběru, konfrontaci, tedy soutěži nejlepších řešení a na zlobě a závisti natolik závislý, že dítě, které vyrůstalo v nějaké bublině ochraňující ho od všeho zlého, v takovém světě nemá reálnou šanci uspět. Takové dítě se totiž nedokáže přizpůsobit realitě, ale žádá, aby se realita přizpůsobila jemu, načež je frustrované a traumatizované poznáním, že se tak neděje.

            1. Vidíte, mám přesně opačné zkušenosti. Můj vlastní syn (17) je absolventem té patrně nejalternativnější státní školy v republice (která byto tak mohla v Praze asi mohla být), úspěšně studuje na dobrém gymnáziu a opravdu nemá problémy se socializací či zvládáním stresu. Jistě že má určité výhrady ke stylu výuky některých učitelů, ale kdo je v jeho věku neměl. Alternativní školy jsou obvykle koncipovány jako celek a když dítě vyrvete uprostřed procesu, možná se nesmíte divit, že se nedostavují výsledky, jaké očekáváte. Sudbury valley je zároveň i střední škola a opouštějí ji dospělí lidé. Není od věci se podívat na úspěšnost absolventů.

              1. To Vám gratuluji, samozřejmě moje zkušenosti se týkají jedné školy jednoho ročníku a velmi omezeného počtu dětí. Nicméně by mne zajímaly ty konkrétní úspěchy absolventů? Já mám osobně největší problém právě v tom, že jedno z mála dětí, které z této konkrétní školy došlo k jistým úspěchům bylo právě to „vyrvané uprostřed procesu“. Ty ostatní, které proces dokončily, jsou na tom většinově hůř (a to jedna jeho spolužačka byla snad opravdu geniální…).

                1. Jsem na dovolené a maji tu mizerný nebo drahý internet, tak to teď nebudu dohledávat. Vyšli o tom články myslím buď tady nebo u Urzy včetně nejakých odkazů na Sudbury valley. Něco bylo taky na Prostoru od Grubera ač s ním konkrétně hrubě nesouhlasím.

                  1. marcusant: No ono se nijak nevylučuje, že někteří sluníčkáři mají chytré děti. Takové dokonce znám (oba manažeři, hustě za vodou), jejich děti absolvovaly nějaký polo-alternáčský gympl a jsou velmi úspěšné. Bohužel, na rozdíl od jejich sluníčkářských rodičů, já to přisuzuji jejich velmi vysokému intelektu a hlavně tomu, že sice přístup na té škole byl alternativní, ale obsah vyučované látky vůbec alternáčský nebyl.
                    A to je ten problém, inteligentní děti budou úspěšné tak trochu z definice. Ale ty průměrné až podprůměrné, kterých je většina, když se to do nich nebude hustit pod tlakem tak se na to vybodnou.
                    Takže ano, existuje pár kvalitních alternativních škol, které jsou tvrdě placené a pokud na nich je nějaká tlačenka tak to má tlačenka zaplacené a hlavně v případě neuspěchu tlačených děcek – my je z daní živit nebudem, ty jsou zajištěné tak jako tak rodiči. Problém vidím aplikovat vyučování rozjímáním s nekvalitní náplní na široké masy, případně jim navíc do třídy přidat nějakého retarda.

                    1. Začínám mít dojem, že blbé děti nejsou – spíš znuděné, demotiovované, pasivní.
                      Třeba by se to trochu zlepšilo, kdyby děti nebyly tak uvyklý na prefabrikovanou digitální zábavu a dokázaly si hrát v real-life 3D.

                      Se k tomu snažím děti vést a vidím, jak je někdy těžký je urvat od televize, tabletu, počítače a jet na ryby, hrát fotbal, na kolo. Ale jakmile se utrhnou, už jsou nadšený. A stačí jim vyprávět co je zač jakej strom, jak navázat háček, co to roste na poli. Vnímaj všechno jak houba a dává jim to smysl už v ranným věku.
                      Jestli se něčeho skutečně obávám, tak digitální demence.

                    2. Souhlas. Je to problém rodičů, kteří podlehli, ať už z pohodlnosti nebo jiných důvodů, „samovýchově“ svých dětí a pak se to vrátí, ale bohužel jejich dětem.
                      I ti alternáči, o kterých píšu, se dětem extrémně věnovali od roku 0 (nemyslím rozmazlování, ale jak píšeš výlety, sporty, vzdělávání, atd.). Jsou to socializovaní, přirozeně sebevědomí lidé, ukotvení, spokojení.
                      Jedna věc je demotivovanost, ale digitální demenci prostě už těžko spravíš, protože vznikla v době, kdy se mzek vyvíjel.
                      Výborná kniha
                      https://www.databazeknih.cz/knihy/digitalni-demence-jak-pripravujeme-sami-sebe-a-nase-deti-o-rozum-198686

                    3. …nadto odmítám synkovi (8let) koupit smartphone…zatím ještě ne. Švagr vyzbrojil 5 letou dceru mobilem už dávno. Číst neumí, ale prstit barevný fleky na tlf jo. Podívejte se na ní, jaká je hodná!
                      Nasrat.

                    4. Jenže to je pak kluk za socku, potažmo zůstává trochu stranou spolužáků a kamarádů – ostatní si posílaj zprávy přes messenger, lajkujou fotky, sdílej videa na youtube atd. A jeden exot má jen sockamobil s tlačítkama (nebo nemá mobil vůbec…).

                    5. Neee, monitoruju to. Zatím má u nich ve třídě cca 1/3 žáků tlf.
                      Až se to přehoupne přes polovinu, dostane levný smartphone taky.

                2. Ps: mám tam teď i dceru (8) a až na genetickou metodu čtení jsem spokojený.

                3. co vim z praxe, tak deti z alternativnich skol u prijimacek totalne propadaji, pokud si nesezenou rok dopredu stare dobre „doucko“. kde do nich ty vedomosti naperou tradicnimi metodami ala brutal force.
                  Konkretne matematika se rozjimanim o hovne opravdu naucit neda.
                  Jedina fungujici metoda je spocitat 1000 prikladu a ten 1001 pak uz pujde povetsinou hladce.

                  1. To je výborná metoda jak se naučit předstírat, že umí matematiku :-) Jediné co zde považuji za řešení je ve škole podchytit těch 80 % dětí, které by se matematiku nikdy neměly učit a místo toho je učit „počty“, čili jednoduchou aplikovanou matematiku, založenou na analogiích. Takové děti si pak spočítají těch 1001 příkladů a budou je jakž takž umět v životě aplikovat na podobné problémy, ale nebudou nikomu nalhávat, že rozumějí matematice (byť z ní měly za jedna) :-)

                    1. Nespočítají. Zkuste to a uvidíte.
                      Ono to tak vypadá, když máte ty základy vštípené od mala, takže drilem vzdělaný člověk snadno tomu klamu podlehne. Ale jak jsem psal, pokud 90 % mozkové kapacity dítěte sežere početní krok 6+14, není šance pokročit dál. Dítě sice možná i pochopí, jak matematickou či fyzikální úlohu řešit, ale nikdy ji nevyřeší, protože se nedokáže přes x těchto drobných početních kroků soustředit na celý postup a vždy udělá zásadní chybu. Ač si to člověk, který byl odkojen socialistickým školstvím neuvědomuje, speciálně základy matematiky skutečně stojí na sprostém surovém drilu (ono postupem času zjistíme, že toho je mnohem a mnohem víc, vč. jazyků). A teprve až dítě zvládne ten neadertálskej dril, tak s ním mohu rozjímat nad analogiemi. Nikdy to však nejde opačně. Ty následky si totiž pak dítě nese celý život, resp. při včasném odhalení mu připravíze na dobré dva roky peklo na zemi. Můj syn dva roky třikrát týdně včetně prázdnin chodil na matfyz, aby dohnal tu ztrátu ze svobodné základní školy. Při pohledu na jeho někdejší spolužáky se spíš divím, že to vůbec zvládnul.
                      Největší problém ale je právě v tom, že bez té osobní zkušenosti to člověku nedojde. Také jsem si myslel v podstatě totéž, co zde píšete, a následně se přesvědčil, že to je naprostý blud. problém je, že to je Vaše dítě, kdo tyto pokusy odskáče. Stejné platí o dalších znalostech, bez drilu písmenek a vazeb nepomůže rozjímání nad poezií atp.
                      A přesně jak píše zrg1: v devítce oné svobodné školy nastoupil těžký dril, mnohem hustší a surovější než mají děti ve standardních školách, aby se do dětí nahustily potřebné základy pro příjimačky, tedy vlastně „jen“ 2 předměty, ostatní učivo bylo eliminováno. Děti příjimačky jakž-takže udělaly, aby se prvním ročníkem protrápily jako outsideři a ve druhém obvykle rezignovaly. Ale statistika počtu přijatých byla OK, přijaty byly (často ale na různé levičácké pseudoškoly). O úspěšnosti dokončení vyšších škol není v těch statistikách úspěchu základky samozřejmě ani slovo… (na druhé straně pochopitelně).
                      A ještě jeden poznatek: zatímco chlapci se během studií na vyšších úrovních škol dokázali třeba i částečně srovnat, dívky z té školy jsou prostě nepoužitelné, byť na vstupu jevily třeba i vyšší inteligenci. I na to bych po těch zkušenostech doporučoval brát zřetel. Snaživějším a sociálně senzitivnějším holčičkám je evidentně v uzavřeném prostředí mnohem snažší vymýt mozek, než více odolávajícím chlapcům (v průměru, samozřejmě; na každé tvrzení najdeme alespoň jeden příklad, kdy platí opak).

              2. Summerhill má taky velice dobrý výsledky.

            2. Děkuji za názor, pozorně jsem si ho pročetl a snad i pochopil.

            3. Díky za zajímavý pohled. Dcerka bude mít pět, tak to pomalu začínáme řešit. Nejsme se ženou nějak poznamenaní, oba jsme byli studijní typy, ale už je to dobrých dvacet let, co jsme ze základky vypadli.

            4. Musím s vámi nesouhlasit. Myslím totiž, že obracíte kauzalitu. Podle mého pozorování je to spíš tak, že rodiče si uvědomují (klidně třeba i podvědomě), že jejich dítě je třeba lehce nesamostatné, pasivní, s nedostatky v racionálním myšlení a podle toho mu vybírají školu. Viděl jsem i děti dané omylem do nepatřičné školy, které tam zrovna neprospívaly, ale po přeložení do jiné se všechno velice rychle normalizovalo. Škola může leccos pokazit, ale nemůže takhle moc změnit osobnostní rysy. Smiřte se s tím, že váš syn by byl takový jaký je po absolvování prakticky libovolné školy, mohl by nanejvýš jen mít horší/lepší dovednosti (a i ty znalosti, když na nich tak trváte).

              Druhá věc se kterou nesouhlasím je ona potřeba biflování. Jsou předměty, jejichž podstatou je učení nazpaměť (jazyky, anatomie), ale jsou v menšině. Obecně důraz na biflování považuju za projev neschopnosti učitele/školy/systému správně najít podstatu problému a sdělit ji studentům. Když učitel neví kudy kam, dá naučit něco nazpaměť nebo drilovat typizované příklady, protože to se snadno definuje i měří. Ale fakta se děcko daleko lépe naučí používáním. K čemu je třeba Mendělejevova tabulka naučená nazpaměť? Daleko užitečnější je vyřešit pár problémů a oni si zapamatují, že draslík je pod sodíkem, protože si je s ním podobný v tom a tom. A takhle je to v téměř všech předmětech.

              1. Rozhodně nemohu souhlasit, že bych dával dítě do svobodné školy proto, že by bylo nesamostatné či pomalejší v úsudku. Asi jste nepřečetl, nebo čtenému neporozumněl, možná jsem to nenpsal srozumitelně. Je to přesně naopak.
                Pokud nekladete důraz na to, aby si děti „zapamatují, že draslík je pod sodíkem, protože si je s ním podobný v tom a tom“, tak si to prostě nikdy nezapamatují, byť jim to budete opakovat milionkrát. Škola hrou funguje jen potud, pokud máme osvojeny základy, které do mozku dostaneme drilem. Tyto základní funkce pak můžeme používat na stavění složitějších operací zábavnou formou, což JE mnohem efektivnější. Ale bez toho základního drilu se to sesype, jak domeček z karet.
                Problémem svobodné školy, kterou navštěvoval můj syn bylo, že mj. nebylo důležité, zda si dítě zapamatovalo, že je draslík pod sodíkem. Ta znalost mu totiž nebyla vůbec k ničemu. Nebylo zkoušení či písemky, při nichž by tuto vědomost uplatnil. Nebyly známky, které by jej jakkoli „odměnily“ za více vědomostí či nápadů, než zvládli ostatní. Naopak, vzájemná konkurence mezi žáky byla potlačována. To ale vyvolává naopak totální degradaci vůle po poznání. Až poté člověk pochopí, že většinou je součástí poznání i potřeba vyniknout, potřeba ocenění nějakých „mimořádných“ schopností, znalostí a mé píle (jasně, ve 4 letech je to třeba pouhé zavázání tkaničky u boty, což už v šesti není žádná zásluha hodna obdivu). Pokud jsme si ale všichni strašně rovni a utápíme se výhradně v kladných slovíčkách jakéhosi nicneříkajícího slovního hodnocení, potřeba na sobě pracovat po jakékoli stránce mizí. Proč by dítě něco řešilo, něco „nasávalo“ či se něco učilo, když to nikdo neocení? Protože si může jít o to dřív samo hrát či odpočívat, zatímco ostatní vědomost ještě vstřebávají a snaží se potisící pochopit? Izolace jako motivace? Nakonec se to dítě k smrti unudí, protože zodpoví otázku a jde se flákat (v lákadle do školy je řečeno „odměněno zábavnou formou si hrát a uplatnit získané vědomosti“). Pochvala, uznání, obdiv – to jsou prostě nepřehlédnutelné lidské potřeby, které tyto svobodné školy zcela potírají. Ano, pomalejší děti sice nejsou vzájemným srovnáváním a horšími známkami frustrovány, ale ty průměrné nebo nadprůměrné frustrovány jsou naopak absencí uznání. A hlavně ztratí o cokoli zájem, protože jim sama vědomost či dovednost přinese jen velmi krátké a minimální uspokojení. Copak si nepamatujete, jaké věci jste dělal jen proto, aby si Vás nějaká dívka všimla, aby vzala na vědomí Vaši existenci? S dětmi je to podobné. Mají stejnou potřebu se předvádět, stjenou či dokonce větší potřebu kladného přijetí a samozřejmě vědí, která chvála je zasloužená a která nikoli. Minimálně podle míry úsilí (pro jedno dítě je dvojka z počtů získaná kašláním na učení špatnáou známkou a doma ihned inkasuje otázku „proč máš dvojku a ne jedničku?“, zatímco pro jiné dítě je dvojka nejlepší dosažitelná známka a obrovský úspěch dosažený velkou pílí). A možná ještě větší potřebu být po zásluze pochválení či odměněni. Ale jsou-li stejně chváleni i ostatní bez ohledu na zásluhy, pak se dostáváme do principu dysfunkce socialismu. Jenže ve škole je to horší v tom, že se to dodatečně strašně špatně mění.
                Bohužel současné snahy o inkluzi prohlubují problém, který vznikl už od úřadování ministryně Buzkové: „NEJPOMALEJŠÍ UDÁVÁ TEMPO TŘÍDY“.
                Tedy znovu, je to přesně opačně, než píšete: svobodné a alternativní školy jsou super pro děti, které nejsou příliš samostatné, které jsou pomalejší v úsudku a mají nějaké sociální či mentální problémy. pro děti, které potřebují nějaký indioviduální přístup, protože „standardní“ metody výuky nejsou schopny akceptovat. Nemusí být vůbec hloupé, ale mají prostě jiný systém myšlení, než je ten „Gaussovsky“ většinový. Ale průměrné nebo dokonce chytré dítě bych tam už nikdy nedal!

                1. Integrale: +1

              2. On právě fór je v tom, že když narazíte třeba na Lithium nebo Cesium, o kterém nebylo v té didaktické hře na chemii vůbec řeč, tak s nějakou predikcí vlastností prvků končíte a můžete si jít gůglovat. Problém je ale ten že když začnete řešit problém tím, že budete muset hledat na gůglu molární hmotnost vodíku, tak jsem zvědavý, jak dlouho budete řešit zbylých 99% úlohy.

              3. pzkudk: abyste mohl něco použít, musíte to mít v hlavě. Do hlavy to dostanete jen tak, že se to naučíte. Zkuste si něco zjistit o té Bloomově taxonomii. Integrale má pravdu.

                Naopak by jeden čekal, že kdy jste tolik na ty analogie a příklady, tak Vám docvakne, že když chápete, že u jazyků je nutné se učit, platí to i jinde. Jazyk není nic jiného než jiné predměty – jen je u něj lépe vidět, že googlení každého slova je hovadina a naopak je nutné toho mít co nejvíc v hlavě. Že to u té chemie nevidíte je svým způsobem úsměvné.

                1. Já to u té chemie vidím, a představte si, že si i nějaké atomové hmotnosti (když už se o nich mluvilo) pamatuji. Kyslík 16, síra 32, sodík 23. Nikdy jsem se je neučil nazpaměť, ale protože jsem je párkrát použil ve výpočtech, zcela přirozeně si je pamatuji. Ale třeba Ytterbium nedám z hlavy, ani kdybyste mě rozkrájel, protože nejsem chemik a ani netuším, k čemu se takovýhle prvek dá použít. Nějaký snaživý student, kterému nečiní problém se naučit nazpaměť periodickou tabulku vodorovně i svisle, to ale určitě vědět bude :-) Otázka zní, zda je správnější se a) napřed naučit nazpaměť tu tabulku a pak zkoušet řešit nějaké úlohy, nebo b) napřed úlohy (a na netu si napoprvé hledat i ten kyslík) ale během pár příkladů si všechno přirozeně zapamatovat. Já jsem byl vždycky zastánce přístupu b) (však jsem za to na školách schytal i pár pětek) a nemyslím, že by mě to v životě nějak poškodilo. Technické výpočty počítám jako kdokoliv jiný, i když jsem odpíral na stupínku recitovat malou násobilku.

                  1. pzkudk: jinými slovy, základy máte „nadrcené“, ale mluvíte, jako kdybyste byl úspěch kdovíjaké alternativy.

                  2. pzkudk: Odpíral na stupínku recitovat… ale když na Vás z pozarohu vybafnu 6×8 tak na mě vyštěknete 48 hned. Stejně jako jsem za mlada jsem při studiích měl taky pocit že je to zbytečná dřina a memorování, tak dneska vůbec nechápu proč by se těm mladým mělo neustále z něčeho slevovat. Čím si jako za mlada člověk nakóduje ty paměťové bílkoviny? Vzpomínkami na to jak strašně hustě pořešil a pomendžoval samostatný projekt na dobrovolně vybrané téma? Nebo laskavými tvářemi alternativních inspirativních pedagogů?

                    1. Na mě když vybafnete z poza rohu 423×321 tak jsem v prdeli, musím si to napsat na papír pod sebe. Znám lidi co to dají z fleku zpaměti, ovšem zase vůbec nepoberou třeba Nietzscheho.

                    2. Je to trošku rozdíl. Nemám to nadrcené, nikdy jsem neseděl u knihy a neševelil si „lithium, 6.9; berylium, 9; …“. Těch několik údajů si pamatuji proto, že jsem je používal, nikoliv že bych se je učil jako básničku. A jestli některý nevím, podívám se do tabulek nebo na internet a nedělám si s tím starosti.

                      Alternativám ve vzdělání jsem nikdy neholdoval :-) Naopak si myslím, že bezduché memorování je právě ta alternativa. Alternativa pro méně kreativní učitele a alternativa pro studenty, kteří se tomuto předmětu měli ve své studijní dráze spíš vyhnout.

                    3. Nejde o to, zda lithium 6,9 nebo 9,6…
                      Jde o to, mít alespoň rámcovou představu, co to číslo znamená…

                    4. To Jizlivec 22:39:
                      Tu rámcovou představu si jinak než sprostým drilem těžko vytvoříte.

                    5. Childeater 10.7.2018 v 22:44: to jako že když stokrát spočítám za jak dlouho se naplní nádrž, do které přitéká voda tubkami A a B a zároveň odtéká trubkou C, tak tomu porozumím lépe, než když to spočítám jen jednou? Nebo jak to myslíte s tím drilem & rámcovou představou?

                    6. „ale když na Vás z pozarohu vybafnu 6×8 tak na mě vyštěknete 48 hned“

                      Ano, doznávám, 6×8 znám zpaměti. Ale to jen proto, že jsem to x-krát použil v různých výpočtech, jinak bych si to taky nepamatoval.

                      K bílkovinám: nechci studentům (a to ani vlastním dětem) cokoliv ulehčovat, naopak, jsem zastánce názoru, že každý by měl absolvovat nejnáročnější školu jakou je vůbec schopen zvládnout. Ale efektivně, ne drcením údajů, které nikdy nepoužije, nechápe k čemu jsou a nevěří, že by mohly být užitečné.

                  3. Tak prezentovat problematiku na triviálním příkladu ze základní školy není úplně ideální, protože popisuje znalosti lidstva tak 1500 let zpět a každý druhý má mentální kapacitu z fleku vymyslet jiný postup. Avšak ne každý postup vede k cíli. Vzdělávání má nějakou kontinuitu a postupy jsou osvědčené ne proto, aby zadupávali tvůj geniální talent, ale proto že vedou nejlépe k cíli. Cílem však není dokončit základní školu, ale třeba vystřelit člověka na měsíc. Zde si se sodíkem, kyslíkem a sírou nevystačíš.
                    Podle mě jsi nesprávně pochopil, že smyslem vzdělávání není počítání příkladů, ale zvládnutí tématu. A témata pak na sebe navazují a řetězí se. Pokud z dvou témat umíš každé z poloviny a řešení problému je kombinace polovin, které neumíš tak jak dojdeš k řešení?

                    1. V tomto bodě asi nejsme vepři, já si také nemyslím, že by smyslem vzdělávání bylo počítání příkladů. Spočítat ve škole příklad je důkaz, že žák téma zvládnul a že se může přejít k dalšímu. To s čím nesouhlasím je představa, že se téma dá zvládnout extensivním učením vzorečků a dat nazpaměť a nekonečným počítáním modelových příkladů.

                  4. To je z extrému do extrému, a to v této otázce rozhodně není dobře.
                    Úkolem školy je mj. naučit absolventy učit se. Pokud se nikdy neučí vůbec nic zpaměti, žádnou básničku, násobilku ani ony chemické prvky, paměť se nerozvíjí a dítě získává pouze handicap ve schopnosti pojmout množinu informací na určenou dobu. Nakonec totiž zjistíte, že tu paměť v reálném životě prostě potřebujete, protože málokdo si může dovolit každé ráno znovu a znovu hodiny procházet a googlit, co to vlastně včera nedodělal a dneska na tom musí makat. Jasně, můžete si to napsat, ale to Vám k ničemu nebude, protože stejně nebudete umět navázat na včerejší myšlenky a budete muset znovu a znovu hledat myšlenkovou „nit“.
                    To samozřejmě nijak neodporuje myšlence, že třeba za reálného socialismu (ten lidově-demokratický už nepamatuji) bylo učení až přehnaně encyklopedické. Ale to bylo dáno jednak velmi omezeným přístupem ke zdrojům informací v reálněm čase a prostoru, a také nutností vtlouci do hlavy žákům a studentům až abnormálně (ve srovnání s tržní společností) hodně poznatků a informací, protože nároky na schopnosti socialistického člověka musely být přirozeně mnohem vyšší (nemohl jít a něco koupit, musel znovu vymyslet znovu zrealizovat věci, které jinde byly dávno vymyšlené a dávno zrealizované, ale nebyly pro reálný socialismus z mnoha důvodů dostupné).
                    Plně souhlasím s Vaším dnešním požadavkem na vyšší schopnost logiky, analýzy a získávání relevantních informací na úkor samotných encyklopedických znalostí (ostatně techniku jsem šel studovat hlavně proto, abych se vyhnul memorovacím předmětům jako dějepis, zeměpis a omezil počet básniček na minimum, takže to fakt chápu a právě proto byla volba u dítěte taková, jaká byla – a bylo to v důsledcích mnohem a mnohem horší). Je ale potřeba vyhýbat se extrémům a někdy je evoluce víc než revoluce, protože ony zase ty „staré“ věci a postupy mají často důvod, proč jsou takové, jaké jsou, jen to člověk prostě do důsledku nedomyslí, zejména v mládí. A to mám na domýšlení důsledků různých řešení vysokou školu…

                    1. Ale myslím, že ani my nejsme v zásadním rozporu („Je ale potřeba vyhýbat se extrémům a někdy je evoluce víc než revoluce, …“), s tímhle jen souhlasím.

                      Ale už jsem asi vychytal jádro sporu. Je to představa, že člověk si učením se nazpaměť zlepšuje paměť. Tomuhle totiž ani za mák nevěřím. Na škole (školách) jsem se odmítal cokoliv učit nazpaměť, ale stejně si spoustu věcí pamatuju – více méně přirozeným postupem, používáním a ne školským „šrotováním“ :-)

                      Jinak ten dějepis obecně nemusí být memorovací předmět – stačí když si učitel/škola/systém uvědomí, co vlastně má dějepis žákům přinést a tomu svoji výuku přizpůsobí. Obdobně platí i pro zeměpis.

                    2. „…Je to představa, že člověk si učením se nazpaměť zlepšuje paměť. Tomuhle totiž ani za mák nevěřím. Na škole (školách) jsem se odmítal cokoliv učit nazpaměť, ale stejně si spoustu věcí pamatuju…“
                      Tady se dostáváme právě přesně k tomu, co píši: ač jste memorovat nechtěl, musel jste a tak si pamatujete spoustu věcí jaksi i „proti vlastní vůli“. To sice samozřejmě těžko schvalovat, ale dostáváme se k tomu, co tvrdím kontinuálně: dítě není malý dospělý a tím pádem na něj nemůžeme uplatňovat stejné právní pohledy, jako na dospělého, zejména v otázkách jeho vůle. Zní to příšerně násilnicky, ale sám ukazujete, že memrování, byť těžce nedobrovolné a třeba i úmyslně bojkotované, přineslo své (pozitivní i negativní) výsledky. Kdyby totiž nebylo tak povinné a tak všudypřítomné, dopadl byste stejně jako ty děti ze „svobodné“ školy: nepamatoval byste si ani o čem jste se dnes ve škole bavili.
                      Ono jde o to vyvážit tu míru memrování a logického myšlení. Ideál je v tom, aby tyto veličiny byly v rovnováze a poznatky získané drilem dokázali žáci/studenti logicky využít a najít v nich souvisloti (Jan Neruda JE básníkem a prozaikem století páry).
                      Souhlasím s tím, že u dějepisu je nejdůležitější příběh. Pilné šrotovačky sice uspějí v písemce, která je zaměřena na jména a letopočty (na druhou stranu – jak jinak má učitel hodnotit znalosti, aby mohlo být jeho hodnocení srozumitelné a přezkoumatelné?), ale zkušenost říká, že jen málo z nich, pokud vůbec některá, pochopí PŘÍBĚH oněch lidských dějin. Že je to pořád dokola otázka příčin a následků. Ale na druhou stranu přece musíme uznat, že student, který sice dokáže o vzniku a příčinách fašismu plemenně hovořit, ale datuje jej kamsi do počátků 19. století a za jeho zakladetele považuje Adolfa Hitlera, těžko mohl skutečně problematice fašismu porozumět, když jej zcela „vysadil“ z kontextu a tím zcela popřel piloty, na nichž tato ideologie stála (protože v roce 1822 by prostě fašismus ani principiálně masově podporu mít nemohl). Já bych se již dnes prostě tomu „extremismu“ ve vzdělávání snažil vyhnout.
                      Je to ale jen rada získaná osobní zkušeností, ne slovo Boží.

        2. Tady bych jen upozornil, ze waldorf ani montessori nejsou zadne moderni novinky, existuji uz asi 100 let.

  4. Znám dva chlapce ve věku 12 a 14 let, kteří ve studiu opravdu příliš neexcelují s jedinou výjimkou. Tou je angličtina. To ovšem není zásluhou skvělého učitele ani báječné školy, protože skvělé učitele ani báječnou školu opravdu nemají, o čemž vypovídají výsledky ve všech ostatních předmětech. Důvod je jednouduchý: na youtube je spousta zajímavých videí v angličtině. Nepotřebovali ani učitele ani učebnice ani školu, potřebovali jen internet a motivaci. Ps: rozhodně se nejedná o úchylná videa různych pubertálních youtuberů, vesměs jde o technické návody na stavbu čehokoli od sekačky po atomovou pumu.

    1. Ze dvou chlapců ve věku 12-14 let, kteří si staví atomovou pumu, mám respekt.

      Doufám, že si díky brilantní angličtině správně vyberou cíl.

      1. To je vskutku reakce na úrovni. Všiml jste si také té sekačky? Atomová puma je jenom zajímá, zajímala hodně chlapců v tomto věku, sám si na to matně vzpomínám. Kdežto tu sekačku fakt montují, stejně jako spoustu jiných více méně neužitečných věcí, na kterých se ale hodně naučí. Sami, dez donucení, bez drilu. Co vy, dal byste ve dvanácti sekačku na trávu?

        1. To asi dal.
          Jawu 175/356 jsem v generálkoval v 11 letech a bez internetu (měl jsem příručku, pravda).

          Ale taky jsem měl motivaci – chtěl jsem na ní jezdit.

          1. No co. Cesky dite umi iphone ovladat, cinsky smontovat. A jak rikal prezident Si ve vanocnim projevu, nejkrásnější darek je neco, co vase deti vyrobily vlastnima rukama. Treba iphone nebo hodinky Lolex.

          2. To vám slouží ke cti. On s tou sekačkou taky chce sekat. Jako nevlastní fotr a majitel příslušného pozemku z toho velkou radost nemám, ale předpokládám, že to váš otec asi taky neměl, když jste chtěl v jedenácti jezdit na stopětasedmdesátce. Je to v tom věku dost o hubu i bez zákonů. Jinak myslím, že se v zásadě shodnem.

            1. Tak u nás se to moc neřešilo. Traktorem jsem jezdil od dvanácti let sám a do dvanácti na tatíkovi na klíně – louka se posekat a obrátit musela a otec byl v práci. Zapadlá víska na Novohradsku, no. Tatík byl celkem liberální. Jen na flinty (kromě vzduchovky) jsme nesměli hrabat sami, střelba probíhala jen pod jeho dozorem. Vzduchovka ale cca od 8-10 let zcela volně.

              1. Ale asi nebudete zpochybňovat, že většina chlapců ve věku jedenácti let není fyzicky ani mentálně způsobilá zvládnout „velkou motorku“?

                1. To nevím. Názory se na to velmi liší. Já třeba nechávám svojí čtyřletou dceru krájet ostrým nožem okurky. Mně otec nechával jako dvanáctiletého řídit několikatunovou soupravu (traktor + vlek), pouze zkontroloval, zdali jsem dolil naftu a vypustil vodu z chladiče, když mělo mrznout.
                  Podle měřítek dnešní doby je můj otec magor a je zázrak, že jsem přežil.
                  Nemyslím si to však.

                  Máme občas tendence děti naprosto zbytečně podceňovat. Samozřejmě, pokud nedosáhnu na stupačky, jezdit na tom nemohu. Ale co když ano?

                  1. S tím nožem bych to viděl podobně, děti se občas pořežou, ale obvykle nepodříznou. Asi bych nechtěl platit škody způsobené několikatunovou soupravou, ale je pravda, že na Novohradsku to asi tolik nehrozilo. Aby se člověk zabil v traktoru, musí se fakt snažit. Na druhou stranu před motorkami mám respekt, jako zdravotník jsem před psychiatrií pracoval na rehabilitaci a potkal jsem tam spoustu zatím neúspěšných dárců orgánů v různém stupni rozbitosti a to byli všichni dospělí. Ale proti gustu..

                    1. Na Zetoru 25 nebyl problém se zabít. Takových, který se okulili ve stráni nebylo zase tak málo… od padesátky už to bylo lepší, i když nebyl problém se napíchnoiut prakticky na cokoli nebo si rozbít hlavu o cokoli.
                      Ale mám podobnou zkušenost: od dvanácti za volantem mimo provoz, od čtrnácti v provozu, střílení od malička vším možným doma i v různých kroužkách, nůž stále u sebe…
                      Ale fakt je, že co bylo bez problémů možné dělat za komoušů na vesnici není asi možné praktikovat v dnešním velkoměstě. nevím, zda by tehdejší přístup dnes nebyl poprávu označován spíš za „nevěnování se výchově“. Představa, že by mi 14leté dítě jezdilo do školy po Praze autem mezi těma nerozhodnýma bábama či pasivně agresivníma onotvorama je přecijen poněkud znepokojující.

                    2. Od 15 můžou cucáci jezdit těma prdítkama typu „Aixam“. A taky jich pár jezdí, je to občas vidět zaparkovaný před školama.

                    3. mjfox: Tak. Jenže mladíci si to potuní a to pak to prdítko, které má papírově rychlost 45 km/h, jede devadesátkou. Zrovna o víkendu jsem za jedním takovým jel. Docela bych se v tom takovou rychlostí bál jet, když vezmu v úvahu ty pneumatiky jak brusle, papundeklovou karosérii a nepříliš vhodný podvozek.

                    4. To by v dnešní EU kultu dítěte bylo na popravu rodičů, jak mohli dopustit takové ohrožení dětí. Dětí, považte! Těch nevinných a vším ohrožených bytostí!
                      Komunistická moc tohle na vesnicích moc neřešila. Zrovna v tomhle byli pragmatici, kteří chápali, že to na vesnicích jinak nešlo. Kamarád, majitel rodinného jihočeského statku, vzpomínal, jak v jeho pěti letech s tátou jezdili na sena. Táta nastavil samosběr, dal na traktoru redukovanou jedničku, nastavil plyn a kamarád seděl za volantem traktoru a řídil, táta popocházel podél vozu a házel nesebrané seno na samosběr.
                      Co se střelby týče, chodil jsem do střeleckého kroužku, takže jsem si taky zastřílel. Občas dorazili vojáci z patronátního útvaru PS, vzali nás na střelnici a to se pak střílelo z kalachů a pušek. Rodinným autem jsem popojížděl už někdy v jedenácti, jednodušší opravy dělal sám, občas jsem ho i řídil mimo hlavní silnice, jako kluk jsem se rozhodně nenudil.

                    5. Ted o vikendu se v nasi prdeli delal detsky den, pricemz hlavni dispiclina byla jizda na kole pres trat v travnatem parciku, kde byly ruzne pidiprekazky ze starych rozebranych palet. Udelane tak, aby i petileti meli sanci.

                      Prisel jsem tam s potomkem, ktery byl bez helmy a jak se potom ukazalo, tak helmu meli jinak vsichni. Na jejich remcani jsem se jich zeptal, proc zrovna dnes ma mit helmu, kdyz jinak v tomto parciku cely rok vsichni litaji bez helem a taky jak je mozne, ze ja jsem tuto helmovou anarchii vubec za minuleho totace mohl prezit.

                      Nekteri lidi jsou tak zblbli, ze vubec neumeji pouzivat mozek. Asi by jejich deti mely nosit helmu 24/7/52, protoze i doma na schodech se da sletet.

                    6. Deti ji maj na kole povinnou.

                    7. Sysop: Ty si z toho děláš srandu, ale lidi jsou opravdu tak zdegenerovaní (helmička pro batolata od 8 měsíců, si vem tu pecku, když se učí chodit apod., mozek dostává strašný rány a kdyby to zachránilo jednu mozkovou buňku…):
                      https://www.pilulka.cz/prilba-no-shock-bezova

                    8. Tak zrovna tahle helmička je píčovina na n-tou, protože se dítě nenaučí, že když se bouchne, tak to bolí. Jak tu helmu prvně mít nebude, namlátí si o to víc.
                      Dítě musí občas poznat, že něco bolí – učí se tím.

                    9. Childeater: však jasný. Známej měl doma všechny rohy olepený (co kdyby si malá rozbila hlavu?), v krbu se netopilo (co kdyby se popálila?) a kdyby tuhle helmičku jeho žena tehdy viděla, určitě by ji malá nosila pro jistotu už ve 2 měsících. A co na to malá? Dobitá hůř než jiné děti, protože nenarazila hlavou do rožku stolu když se učila chodit, ale až když běžela o něco větší a roh trefila venku (nějaká zlovolná svině nezakryla všechny rohy na ulici samolepkami z ikea) a hlavu si rozbila při pádu z židle (kterou postavila na židli druhou, aby viděla z okna).

                      Biomatky a vystrašení otcové jsou zlo.

                    10. Jo, nic se nema prehanet. Detsky pojistky mam akorat na skrince s domaci chemii, jet na pohotovost ze dite sezralo tablety do mycky nebo si do oci striklo okenu se mi nechce. Jinak at se nauci ze supliky a dvirka kousou. Ma pridelenou skrinku a suplekde muze kramarit a jiny ji nezajimaj. Na odrazedlo helmu nema, at se nauci padat, je pomaly a nizky. Na kolo ji ale asi dostane, tam uz je to vic o hubu.

                  2. Některý rodiče svoje děti naopak přeceňujou, černá kronika pár let zpátky: pětiletá holčička sekala sekačkou trávu, dvouletýmu bráchovi usekla nohu.

                    http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/cernakronika/dvoulete-dite-zranila-sekacka-na-travu.html

                    Mimo veřejné komunikace, resp. na vlastním pozemku může řídit kdokoliv cokoliv, motorku, traktor, tank…

                    Rozsekat se na silný mašině dokáže i starej mazák a nikdo (ani on sám) pak nechápe, jak se to mohlo stát, když má tolik let naježděno a vysekal se prakticky na rovině.

                    1. Problem trosku je, ze kdyz se neco semele mimo verejne komunikace, tak na to sice nenasiji 361/2000 Sb, ale TRZ a obecne ohrozeni. A tam se toho vejde…

                  3. V nasi prdeli jezdi kuci s trachtorem od deseti let bezne. Respektive… s trachtorem od osmi na poli, od deseti i s vleckou a na polnacce. Ne, ze by to bylo nejak striktne dane, ale ta decka znam a tak vim, co se komu od kolika dovolilo. A funguje to dobre. Samozrejme, ze ti kluci by nezvladli ani silnicni provoz, ani slozitejsi situaci.

          3. +1
            Dneska si děcka staví sekačky a leckdo to bere jako „ó, koukněte na ty šikuly“. Ty jsi generálkoval Jawu, já v tom věku pomáhal tátovi udržovat rodinného moskala a jednodušší práce na autě a v dílně jsem dělal sám. Motivace přesně stejná jako u Tebe – táta mi to auto nechal někde v zapadlé silnici řídit jako odměnu za pomoc při servisu :).
            Mmch, nevíš čirou náhodou o nějakém kousku kejvy nebo panelky k renovaci?

            1. Chce to pohledat, ale už je jich pěkných jak šafránu (na bílých značkách) a lidi nejsou soudný – chtěj za to děsný rakety… :-(

              Možná bych z vlastní zkušenosti spíše doporučil nějakou patinovku, občas se dají sehnat – má větší cenu než zrenovovaná a citlivě vyměnit jenom opotřebené součástky a nainstalovat VAPE, pokud chceš trochu jezdit.

              Dají se sehnat v DE, občas. Pak jsem zachytil, že jsou v okolí přímo překupníci, jeden je tuším ze Strakonic a jeden z Jindřichova Hradce. Maj občas pěkný věci, ale poměrně drahý.

    2. To jsou ale přesně na úrovni těch Číňanů, o kterých tu je v diskuzi taky řeč. Sice umí něco velmi dobře napodobit, ale neznají podstatu a ani nic jiného okolo.

      1. V čem? V angličtině? O tu přeci primárně šlo.

        1. Ano i v té angličtině. Asi to nepociťuješ jako rodilý nemluvčí, ale pro představu si stačí tady zajít zaposlouchat se k nějakému výkopu pak třeba na vysokoškolskou přednášku.

          1. Jen tecnicka, Cinani cizi jazyky neumej.

            1. Oni si ale myslí, že jo.

              Všichni maj ve škole angličtinu. Pravda teda je, že když se někdo prokazatelně dokáže domluvit anglicky, má na čínským pracovním trhu tak o polovinu větší cenu…

              1. No tak fakt je, ze Hellou tam umi rict asi kazdej. Kdo umi rict i yes uz byl lingvista. Jinak mimo hotely des a bida. Akorat jeden dedek si chtel povidat rusky.
                Pritom kdyz vezmu jak je cinstina tezkej jazyk, tak bych si myslel, ze anglictina na zakladni urovni musi pro ne bejt brnkacka. A vono prd.

                1. …co si tak pamatuju, tak všichni jeli nějaký online translátory v telefonech, často tak vznikaly humorný situace. Zvláště holky mě zastavovaly a chtěly si povídat a fotit se se mnou. Nutili mě mluvit do aplikace v tlf a ono jim to ukázalo rozsypanej čaj, fungovalo to oboustranně.
                  Tvrdili mi, že je tam problém s výslovností a melodií řeči, že je na to čínština citlivá. Taky mi chvíli trvalo než jsem pochopil, že třeba „asymbol“ znamená „to assembly“.

                  1. Asijska anglictina je kapitola sama o sobe. Jeste tak v Indii, ale tam ji maj jako uredni jazyk a dost Indu ji ma jako rodnej jazyk.
                    Jinak kdyz jsem pracoval v mekaci a prisel Asiat, tak mi docela dlouho trvalo pochopit,ze Mičik znamena Milkshake.

                2. Jsou prostě líný a nemaj motivaci se učit anglicky. Podobně na tom jsou ale snad všechny národy, i Češi, což je celkem ostuda, spousta lidí jazyk podceňuje a pak si stěžujou, že nemůžou sehnat dobrou práci… samozřejmě, na sezení u pokladny nebo montování u pásu jazyk nepotřebujou.

                  A například Němci, když zjistěj, že rozumíte i německy, zapomenou na svoji angličtinu ;)

                  1. Všiml jste si, že diskutujete ve vláknu, které nabízí řešení, které nekoliduje s leností (ve skutečnosti s odporem, izolovaná lenost je zřídkavý jev, ale z venku to vypadá podobně) a problém motivace nemá?

                3. On asi není problém v tom, že čínština je těžká, ale v tom, že dálněvýchodní jazyky (čínština, japonština, korejština atd.) jsou od indoevropských naprosto odlišné, ať už jde o tvoření vět, slovosled, výslovnost…prostě skoro ve všem. Proto taky mají Asiati takové problémy naučit se pořádně angličtinu a proto máme my problém naučit se pořádně některý z těchto jazyků.

                4. shane: čínština má několik tónů – stejné slovo vyslovené s jinou intonací a s přízvukem na jiné slabice znamená úplně něco jiného. Jednodušší z forem čínštiny ma ty tóny 4, složitější (tuším Hong Kong nebo Taiwan) mají 7. Na to nejsme vůbec zvyklý.

                  Dále je úplně jiná větná stavba než jakou máme my angličtina.

                  A nakonec, jak čínština, tak korejština nebo japonština mají úplně jiný způsob vnímání psaného textu. My čteme písmenka a máme z nich slova, oni vidí obrázky a skládají z nich smysl. Zpracovává to tedy jiná část mozku.

                  Takže ne, není to pro ně nijak jednoduché, je to úplně jiný sport a je to vzájemné.

                  Mimochodem, čínština je myslím nejtěžší na světě v tom smyslu, že jako rodilý mluvčí se ji lze naučit jen do 8 měsíců života. Jakmile se k ní dostanete později, nikdy jako rodilý mluvčí mluvit nebudete. Právě kvůli těm tónům, které je nutné vnímat od batolete.

                  1. Jo, proto treba nemaj (tusim) ctvrty patro, protoze 4 se cte skoro stejne jako smrt. A tak podobne. Ale spis bych myslel, ze ze slozitejsiho se snaz prechazi na jednodussi. Ze 22 znaku neni problem, kdyz uz ted jich umim 3000. Ze jazyk kde tak nezáleží na vyslovnosti se uci snaz nez jazyk kde je pri nachlazeni lepsi drzet hubu nez riskovat ze mi v restauraci rozbijou drzku. Atd.

                    1. shane: není to jednodušší právě proto, že používají jinou část mozku. Naučit se používat naši je pro ně stejně složité jako pro nás naučit se tu jejich. Jasně, oni mají výhodu, že nepotřebují těch znaků tolik a že se je tedy celkem pohodlně naučí ve škole aby mohli číst latinku, i když nechápou význam. U nás se nikdo jen tak mimochodem 2000 japonských znaků nenaučí, aby se mu to pak hodilo, až se začne učit jazyk. Nicméně způsob chápání, stavbu a výslovnost tu „naši“ část mozku Číňan jen tak nenaučí.

                      Současně to vysvětluje, proč i když Číňan mluví anglicky, domluva není jednoduchá, protože pořád přemýšlí jako Číňan.

          2. Nikterak nerozporuji, že úroveň angličtiny na vysokoškolské přednášce bude pravděpodobně lepší než na youtube. Na druhou stranu hovoříme o dětech školou povinných, které by s určitostí přednášku vysokoškolského profesora příliš neocenily. Naopak typická dovednost běžné učtelky na ZŠ sotva dosahuje té na youtube. Tak proč nejít cestou která je schůdná a vede k cíli.

            1. Právě, že k cíli nevede. Naučili se napodobit polovinu nástroje jménem angličtina. Třeba takové podmínky, když se je nenaučíš tak je prostě nijak z té znalosti, kterou dosud máš, nelze extrapolovat. A prostě budeš za prosťáčka (v některých situacích).
              Tím to nijak nehaním, je určitě prospěšné takhle zdokonalovat jazyk, ale podle mě to nemůže nahradit, do jisté míry teoretické, učení základních principů daného jazyka. Byť by některé z nich člověk nevyužil.

              1. V tom se s vámi nepřu, nicméně schopnosti nabyté na youtube jim umožňují jednu zásadní věc – konverzovat v angličtině. Pak velmi rychle zjistíte, že některé věci neumíte říct nebo je říkáte blbě a motivuje vás to se zlepšit. Když neumíte konverzovat, žádnou motivaci ke zlepšování (kromě špatného hodnocení, které moc nefunguje zvláště okolo puberty) nemáte.

                1. Tomu nerozumím. Popravdě, nevím jak jste se učil anglicky vy, ale konverzovat v angličtině jsem se naučil konverzací nikoliv posloucháním.

                  1. Rozsireni si slovni zasoby vyrazne vylepsuje schopnosti konverzace. A u ty anglictiny je dobry mit ji naposlouchanou, jelikoz vyslovnost.
                    Navic, co tak pozoruju u svoji dvoulety dcery, tak jazyk se momentálně uci poslouchanim. Zkousel jsem ji dat ucebnici ceske gramatiky, ale nejevila zajem.

                    1. Hm. Když to tak vezmu koukolem, tak já jsem se anglicky naučil v hosoodě s američany a z knížek.
                      Plus teda pár gramatických kurzů, abych si to správně zaškatulkoval. Ale gró prostě v hospodě.

                    2. Childeater: Jak byl ten kreslený vtip od Petra Urbana: výčep, pípa, kolem typičtí urbanovští opilci, poblemcaný hospodský za pípou a na nálevním pultu plakát – po našem pivu se domluvíte anglicky, německy, francouzsky, rusky a swahilštinou :).

      2. starter25: Ten váš výrok považuji za trochu nešťastný, evokuje mně to myšlení typického průměrného zápaďáka, který si myslí, že nejen že sežral všechno moudro světa, ale že když do všech zemí světa vyveze a prosadí svou filozofii demokracie, kterou považuje za jedinou správnou kulturu, že celý svět jako spojená nádoba bude fungovat přesně dle jeho mentality. Teorie je to roztomilá, ovšem praxe vám takhle nikdy fungovat nebude.

        1. To si asi do mého příspěvku něco projektujete. S fakty nic nenadělám. Pokud vám fakta o Číňaněch připadají nekorektní tak to nebude úplně můj problém.
          Každopádně si protiřečíte, praxe právě takto funguje. Evropa a obecně západ ovládal zbytek světa. Dnes je míra menší, ale stále poměrně velká.

          1. Já nehovořím o žádné korektnosti, já hovořím o tom, že vaše představa, že mentalita Číňanů bude jako vaše je úplně stejný nesmysl, jako si myslet, že mentalita muslima bude souznít s vaší.
            Praxe tak nefunguje, protože když něco ovládáte silou nikoliv duchovně, nehovoříme o tom, že vám něco přirozeně funguje.

            1. To někde tvrdím?

              1. V podstatě ano, protože si myslíte, že jste chytřejší než ten Číňan. Což je omyl, protože ten Číňan velmi rychle pochopil, jak vás ovládat, aniž by vystřelil jediný náboj.

                1. To někde tvrdím?

      3. +starter25
        Jde to dokonce až tak daleko, že i technologicky velmi složitá kopie vykazuje chyby originálu :D

  5. V posledních x letech se postupně znovuobjevují staré pravdy. Jedním takovým příkladem je zákon „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“. Po době, kdy se dětem sterilovalo úplně všechno co se jich týkalo, zase přichází prozření že sterilní prostředí mimo jiné pak má za následek například vznik alergií atd. atd… Podle mě podobné to bude se stresem. Prostě komu se mládí nedostane dostatečná míra, ten bude v dospělosti mít problém. Co se týče základního objemu znalostí – tak jedním z problémů, které jejich nedostatek přináší je naprostá ztráta chápání humoru. To v souvislosti s používáním komunikačních zkratek jako jsou smajlíci atd. pak dělá z lidí opravdové zrůdičky.

  6. Prosím o shovívavost k autorovi. Humanitní idealista má na svět jiný pohled než technik s praxí. On za to ve výsledku nemůže. Humanistu jen tak nepředěláte. Tenhle článek plný frází je toho důkazem.

    1. Myslím, že ty humanitní idealisty podceňujete. Humanitní neboli lidský neznamená, že vám takový humanista neustřelí hlavu, když ho budete ohrožovat na životě, nebo když vyhodnotí, že vaše humanita je odlišná od jeho. Myslím, že si lidé slovo humanitní neustále pletou se slovem pacifistický neboli mírný, mírumilovný. Humanista nemusí být vůbec pacifista. Humanismus je směr filozofie, je odvozen od slova human. Jedná se zde o filozofii mezilidských vztahů, sociální politiky apod. Humanistou ve svém kmeni může být i divoch z džungle a přesto vám jako vetřelci upižlá hlavu a sní váš mozek, když vyhodnotí, že vaše humanita se s jeho v ničem neslučuje.

      1. Upřesňuji. Měl jsem na mysli humanitní ve smyslu vzdělání. Nic proti humanistům ani humanismu nemám.

        1. Rozumím, děkuji za upřesnění.

  7. Neumím si představit, jak by bylo v našich podmínkách možné podle uvedených kriterií vybírat školu. Kriteria, podle kterých by to šlo, jsou shrnuta v prvních dvou řádcích posledního odstavce. Autor se taky nezmiňuje, jestli sám nějaká školou povinná dítka má, zda jim školu podle svých kriterií vybíral a jak to dopadlo. Jinak by to totiž zřejmě bylo z toho cyklu „očima vegana – jak vybírat steak“.

    1. Tak ony jsou i děti, které si školu vyberou úplně samy, vůbec nepotřebují intervenci rodičů, což je asi úplně nejideálnější stav. Někdy je totiž u dětí intervence rodičů na škodu, protože představy rodičů nemusí být v souladu s představou, schopnostmi, mentalitou i talentem dítěte. Tím chci naznačit, že je nesmysl, když máte doma nadaného klavíristu, abyste ho nutil na matfyz, jejíž obsah pro něho je španělská vesnice, a bude z toho nešťastný, nebo tu školu ani nedodělá ať už z trucu nebo že ho nebude to učení vůbec bavit. Anebo, když máte doma ryze technicky zaměřené dítě, abyste ho nutil na nějaký humanitní obor. Myslím si, že názor dítěte v tomto ohledu by měl být alespoň rodiči zaznamenán a zohledněn, když už se jedná o jeho budoucnost a další život.

  8. ad: Očima libertariána

    Očima libertariána, co to znamená, co to je (rozuměj: co to je za sračku)?

    Liberalismus ve své podstatě vytvořil plán na zbavení se zodpovědnosti.
    Především však nezvládl pluralismus.
    Ponechal různorodost v jeho chaotickém stavu.
    Ne náhodou je liberalismus spojen s najvětším úpadkem mravních hodnot v dějinách.
    Liberálové přehlížejí společné projekty a cíle, které by z občanů udělali cosi víc než sobecká individua.
    Současné společenské diskuse proto pozůstávají z nekonečných a neřešitelných konfliktů.
    Pokud už má někdo nějakou vlastní mínku, uvnitř tohoto systému na ní moc nezáleží,
    protože celý systém je založený na tom, že názory se neberou príliš vážne.
    Názory jsou hozené na trh, kde sa mění jejich váha.
    I falešní přátelé svobody a mravnosti jsou tu oceňovaní stejným způsobem.
    Závažnost kritiky sa tak banalizuje.
    Diskuse se tak stává divadlem, které angažuje protikladné strany,
    aby neutralizovalo význam jejich postojů.
    Argumentace je potom nevyhnutelně emotivní,
    vyjadřující výlučně osobní preference a stranické cítění.
    Soupeřící skupiny nemají žádné společné morální normy,
    neexistuje žádný způsob, jak spravedlivě rozřešit jejich debaty.
    Každý používá slova dobro, zlo, slušnost, dokonce i spravedlnost
    jen na zakrytí svých zájmů. Každý má svou pravdu, ale nikdo pravdu neřekne.
    Liberalismus zkonstruoval novou morálku, která má sloužit starým instinktům.
    Znovunastolil pravidla chování, která ovládala primitivního člověka.

    1. Libertarialismus je radikální forma liberalismu.

      1. Libertarialismus? Neznám libertarialismus. Liberalismus (svoboda bez odpovědnosti) je sračka všech sraček. Sklízí se jen to, co se zaselo.

        1. Vždyť vám tam píšu, že mám překlep. Viz komentář v 19:23.

          1. Tedy přesně 19:36, což je oprava.

            1. Ok. Na prosté pravdě, že liberalismus je sračka všech sraček, se tím nic nemění. Svoboda bez odpovědnosti je prachsprostá zvůle.

              ________________________________________

              Prečo nie som liberál
              Eduard Chmelár
              Byť liberálom je teraz veľmi moderné. O svojich liberálnych postojoch či liberálnych hodnotách dnes dokonca hovoria aj mnohí konzervatívci a sociálni demokrati, takže by sa mohlo zdať, že tu vzniká akýsi pozoruhodný ideologický konsenzus. V skutočnosti sme svedkami masívneho skresľovania tohto pojmu, ktorý sa tak v súčasnosti nestáva prázdnym, ale preplneným. Pritom jeho časté používanie evidentne mätie celú verejnosť.

              Najmä niektorí slovenskí ľavičiari vysvetľujú sebaidentifikáciu s liberalizmom svojou oddanosťou ideálom slobody, rovnosti a bratstva. Takáto definícia je nekompetentná (alebo falošná) prinajmenšom z dvoch dôvodov.

              Pojem liberalizmus pochádza zo španielskych Kortesov, kde sa objavil na začiatku 19. storočia ako výraz, ktorým sa označovala vernosť myšlienkam Veľkej francúzskej revolúcie – teda princípom, ktoré liberalizmus prinajmenšom od čias Jeremyho Benthama verejne zatracuje.
              Liberalizmus sa stavia proti svojvôli vlády, ale nie proti svojvôli trhu. F. A. Hayek napríklad otvorene priznáva, že by neváhal obetovať spravodlivosť, ak by viedla k obmedzovaniu individuálnej slobody. A jeden z jeho prvých žiakov F. Machlup dokonca zostavil „katalóg slobôd“ redukujúci ľudské práva bez príslušného racionálneho zdôvodnenia na tie, ktoré uznával on.

              Liberalizmus vo svojej podstate vytvoril plán na zbavenie sa zodpovednosti za porazených, ktorým spoločnosť nič nedlhuje. Predovšetkým však nezvládol pluralizmus. Ponechal rôznorodosť v jej chaotickom stave. Nie náhodou sa liberalizmus spája s najväčším úpadkom mravných hodnôt v dejinách. Liberáli prehliadajú spoločné projekty a ciele, ktoré by z občanov urobili čosi viac ako sebecké indivíduá. Súčasné spoločenské diskusie preto pozostávajú z nekonečných a neriešiteľných konfliktov. Ak aj máte vlastnú mienku, vo vnútri tohto systému na nej veľmi nezáleží, lebo celá organizácia je založená na tom, že názory sa neberú príliš vážne. Vaše názory sú hodené na trh, kde sa mení ich váha. Aj falošní priatelia slobody a mravnosti sú tu oceňovaní rovnakým spôsobom. Závažnosť kritiky sa tak banalizuje. Diskusia sa stáva divadlom, ktoré angažuje protikladné strany, aby neutralizovalo význam ich postoja. Vaša argumentácia je potom nevyhnutne emotívna, vyjadrujúca výlučne osobné preferencie a stranícke cítenie. Súperiace skupiny nemajú nijaké spoločné morálne normy, neexistuje nijaký spôsob, ako spravodlivo rozriešiť ich debaty. Každý používa slová dobro, zlo, slušnosť, dokonca aj spravodlivosť len na zakrytie svojich záujmov.

              Morálny pluralizmus je priveľmi sebauspokojivý a nepresný spôsob, ako sa vyrovnať s našou nepríjemnou situáciou. Ak nemáme nijaké všeobecné, neosobné normy, strácame schopnosť rozlišovať manipulatívne sociálne vzťahy od nemanipulatívnych. Tvrdenia vyplývajúce z vôle a moci sú zamaskované ako racionálne argumenty. „Ja“ súčasného človeka je súborom otvorených možností bez akéhokoľvek nevyhnutného sociálneho obsahu a akejkoľvek nevyhnutnej sociálnej identity. Moderný človek je preto beznádejne zmietaný, dezorientovaný, bez kompasu, bez stanoveného cieľa. Sme osamotení aj preto, lebo naše úsudky sú len osobné a svojvoľné. Liberalizmus uvoľnil zväzky medzi občanmi zasvätené spoločnému hľadaniu dobra a neposkytol za ne žiadnu náhradu. Nemáme nijaké pochopenie, tobôž oddanosť voči sume cností, ktoré by dávali zmysel a smer nášmu životu a robili z nášho politického zriadenia spoločnosť morálky. Práve táto strata zábran sa podpísala pod fenomenálny úspech neoliberálnej chamtivosti, ktorý staval na neprekonaných pudoch. Liberalizmus skonštruoval novú morálku, ktorá má slúžiť starým inštinktom. Znovunastolil pravidlá správania, ktoré ovládali primitívneho človeka. Potom si však treba klásť otázku, či táto nová mravnosť prosperity a konzumu nie je iba starou nemravnosťou, ktorú naši predkovia poznali v podobe zlatého teľaťa.

              Dnešní liberáli majú tendenciu zamieňať si demokraciu s liberalizmom. Tento silno ideologický postoj nárokujúci si na monopol pravdy je vo svojej podstate totalitárny. Uznáva jedinú verziu slobody, presadzujúcu stabilitu ako opak zmeny. Demokraciu však netvorí iba súbor občianskych a politických práv, ktoré sa stali triumfom liberálnej éry. Demokracia závisí aj od sociálnych a environmentálnych práv, ktoré liberalizmus spochybňuje. Liberalizmus a demokracia nie sú totožné pojmy. Prvý sa týka rozsahu moci, druhý toho, kto tú moc má. V praxi sa vyskytuje podstatne viac autoritatívnych režimov vybudovaných na báze ekonomického liberalizmu, ako liberálnych demokracií. Liberalizmus, ktorý vlastnú vládu automaticky označuje za demokratickú, nechce vidieť, že byrokracia je nositeľkou antidemokratických tendencií bez ohľadu na to, komu slúži. Je potrebné uvedomiť si, že liberalizmus nie je nijakou univerzálnou či neutrálnou hodnotovou sústavou. Je len dominantnou ideológiou. V skutočnosti sú rozdiely medzi liberálnym a komunistickým systémom oveľa menšie, než ako nám ich predstavovali propagandisti antikomunizmu a antiamerikanizmu.

              Je preto nanajvýš nepresvedčivé, ak teoretici liberalizmu vyhlasujú ekonomickú slobodu za nevyhnutnú podmienku dosiahnutia politickej slobody. Hlásatelia tejto vulgárnej lži by mali vysvetliť, ako súvisí sloboda podnikania so slobodou slova alebo demokratickou vládou ľudu. V skutočnosti je zrejmé, že ak sú ostatné slobody odvodené od slobody podnikania, ekonomickým nárokom na prístup k informáciám alebo vstup do politiky vyhovujú iba bohatí jednotlivci. Otvorene sa k tomu hlási Hayek, ktorý argumentuje, že život a zdravie môžu byť zachované len pri vynaložení značných materiálnych prostriedkov. Tento názor však neberie do úvahy, že najvyššie ciele ľudských bytostí nikdy nie sú ekonomické a že teda záruky ľudských práv nemôžu byť obmedzené ekonomickými faktormi. Chápať peniaze ako nástroj slobody znamená limitovať ju. Vo všeobecnom meradle: považovať kapitalizmus za dostatočnú podmienku na dosiahnutie slobody je hrubým ignorovaním stavu, v akom sa nachádzalo Rusko a Japonsko pred prvou svetovou vojnou alebo fašistické štáty. Tento nezmysel má svoje korene v populárnej liberálnej ilúzii, ktorú v politickom myslení pozorujeme od Émerica Crucého cez Immanuela Kanta až po Miltona Friedmana a ktorá tvrdí, že slobodný obchod zabraňuje vzniku vojen. V skutočnosti počet vojen výrazne stúpa práve v období zvyšujúceho sa konkurenčného boja na svetovom trhu.

              Liberáli nikdy nevynikali zásadovosťou. Už Masarykovi to na nich prekáža. Sú to radikáli slov, ale aj majstri kapitulácií. V čase národných kríz vždy zlyhali. So svojou bezhraničnou otvorenosťou voči budúcnosti sa stali matricou každej diktatúry, ako o tom vypovedajú aj naše dejiny. S liberálmi je možné vstúpiť len do vopred prehratých bitiek. Oni totiž nepochopili, že nestačí zmeniť politické inštitúcie, vydávať predtým zakázané knihy a otvoriť kanály, ktorými začne prúdiť konzumný brak, sex a drogy, na ktoré túžobne čakajú deti v póze bojovníkov za slobodu. To, čo sa tu za posledných štrnásť rokov udialo, vyzeralo spočiatku ako demokratické hnutie, ale v skutočnosti išlo skôr o neodôvodnenú vieru, že koniec byrokratickej diktatúry nám zabezpečí konzumná spoločnosť – teda opäť úloha, na ktorej komunisti tak žalostne zlyhali. Západ nás nepriťahoval svojimi duchovnými hodnotami, ale faktom, že vízia komunizmu ako spotrebného raja bola skompromitovaná. Priznať si to sa zdá oveľa zložitejšie, ako sme si mysleli: ľudí láka životný štýl konzumu – nie ideológia slobody, možnosť cestovať – nie ušľachtilá obhajoba ľudských práv, obchod s pornokazetami – nie hodnoty humanizmu. Okrem toho demokracia neodstraňuje hospodárske problémy, robí ich iba viditeľnejšími. A liberálny ideál slobodnej trhovej súťaže existuje len medzi dievčatkami, ktoré si robia z piesku koláčiky. Inak treba byť trochu slabomyseľný, aby človek prehliadol nadnárodné korporácie, gigantické aglomerácie hospodárskej moci, pre ktoré je voľná súťaž rovnako smiešnou predstavou ako pre ortodoxných marxistov.

              Liberálne chápanie neobmedzených práv sa stalo najväčším bezprávím. O výsledkoch podnikania nerozhoduje poctivosť a práca, ale prefíkanosť a násilie. Štedrosť sa nahrádza vedomým sebectvom. Liberalizmus umožnil, aby sa súkromné vlastníctvo zvrhlo na nesmierne obohacovanie jednotlivcov na úkor celej spoločnosti. V takomto prostredí je sloboda nevyhnutne obmedzená, lebo výber cieľovej hodnoty prebieha medzi nerovnými účastníkmi, ktorí sa líšia nielen ekonomickou silou, ale aj informáciami, sociálnym postavením či blízkosťou k politickej moci. Sloboda voľby je tak vážne narušená. Ten, kto túto skutočnosť neberie do úvahy, fakticky tvrdí, že človek má slobodu voľby medzi zdravím a chorobou, medzi vzdelanosťou a negramotnosťou, medzi čistým životným prostredím a ekologickou kalamitou – ale takto alternatívy hodnôt kultúrneho života predsa nevyzerajú.

              Demokracia predstavuje pre liberálov iba normatívny kultúrny koncept. Liberalizmus vytvára prostredie, v ktorom je morálka viac metaforou ako skutočnosťou. Svojím mravným relativizmom vytvára predpoklady na presadenie sily a úspechu nad právom a spravodlivosťou. Nie je východiskom, ale dôsledkom našich problémov. Je preto paradoxné, že sa k nemu vraciame práve po páde totalitárnych režimov, ktorých vznik bol bezprostrednou reakciou na jeho zlyhanie.

              Autor nie je liberál

              Zveřejněno s laskavým svolením slovenského politicko – společenského týdeníku SLOVO

              1. Ano, vcelku dobře obšírněji popsáno, akorát že marxismus je hlavně ekonomická teorie a přímá konfrontace právě s tím kapitalismem, ve kterém si liberálové přímo libují, tudíž že dostali nálepku marxistů i liberálové a následně i libertariani je pro mě docela úsměvný, protože Marx by asi nerad viděl vlajku své země v nějaké vagíně a slovo konzum by považoval asi za sprosťárnu :oD

                1. Marxismus rohzodně není ekonomickou teorií. Kdyby to četl ekonom, asi by Vás utloukl.
                  První dva díly Kapitálu bychom sice při velké míře shovívavosti mohli pojmout jako jakousi „společensko-ekonomickou analýzu“ – i když s obrovskými výhradami, ale třetí díl s ekonomikou nemá už společného vůbec nic. Je to v podstatě jakási „vize“ nabádající určité sociální skupiny k určitému jednání, která je zcela v rozporu se závěry prvního a druhého dílu, aby záměry „vize“ mohly být naplněny. Zatímco v prvních dvou dílech můžeme hledat jistý poučný obraz doby z pohledu konkrétní sociální skupiny, což nám může dát jistý poznatek zařaditelný do kontextu dějin, třetí díl je naprostá slátanina chorého mozku společensky zneuznaného vizionáře.

                  Spíš bych řekl, že marxismus je takové pavědecké zdůvodnění příživy. Ostatně on životopis jeho autora je jedna velká příživa v rámci hesla „každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“ (jsem-li nechopný a mám-li nekonečné potřeby, jsou všichni násilím povinni mé potřeby zajistit).

              2. „Je preto nanajvýš nepresvedčivé, ak teoretici liberalizmu vyhlasujú ekonomickú slobodu za nevyhnutnú podmienku dosiahnutia politickej slobody. Hlásatelia tejto vulgárnej lži by mali vysvetliť, ako súvisí sloboda podnikania so slobodou slova alebo demokratickou vládou ľudu.“

                Snadno. Pokud hovoříme o svobodě, tak do ni zahrnujeme i svobodu nakládání se sebou samým a svobodu vlastnictví. A svobodu svobodně se svým majetkem nakládat. A podnikání není ničím jiným, než SVOBODNÝM NAKLÁDÁNÍ SE SVÝM MAJETKEM (tělem, duší, bla bla bla), SVÝMI ZNALOSTMI, SCHOPNOSTMI A SVOJÍ KREATIVITOU… Bez ekonomické svobody není svobody politické, protože taková svoboda není svobodou, ale omezením či bezprávím („takže lidi, jste zcela svobodní, ale nesmíte si mezi sebou vyměňovat kastroly za boty ani chleba za lokomotivy???“). To snad nemyslíte vážně!
                Celé to pojednání je prostě úplná blbost z pera nějakého socialistického vyřvávače.

        2. Však ano, libertarian uznává jen vlastní pravidla, jede si vlastní filozofii bez ohledu na celek, však jich máte v národě hafo.

          1. ad: ex.lex 2.7.2018 v 19:48

            To nemůže (zákonitě!) dopadnout dobře. O filozofii (láska k modrousti), bych tu nemluvil už vůbec. Je jen otázkou času, kdy ego a sobectví, narazí na mantinely svého omezeného rozumu.
            Libertarian? Není to nakonec nějaká úchylka, nemoc?

            1. A tak myšlení je v podstatě filozofie, takže jim neupírejme, že nějakou filozofii mají, i nacisti měli filozofii, a taky s nimi nesouzní všichni. Já respektuji myšlení ostatních, ovšem to neznamená, že s tím myšlením souzním a od toho je filozofický dialog.

              1. Hezky jste to rozvinul, akorát že dialog (dia-logos)znamená ve finále také skrze Boha. Sorry jako, ale o liberalismu, toliko kvintesenci idiocie, stupidity a bezbožectví par excellence, se lze bavit pouze a jako o nemyšlení. Nevidím nejmenší důvod respektovat idioty.

                1. Tak já jsem filozof, tudíž vím že nic nevím, budu přemýšlet o i tom, co vy třeba rovnou zavrhnete jako (ne)myšlení. Protože já mohu pak svým myšlením vyvrátit právě ten (ne)smysl anebo konfrontovat jiné (ne)myšlenky se svými a tím se přiblížit co nejvíce nějakému objektivnímu závěru.

                  1. ad:Tak já jsem filozof, tudíž vím že nic nevím.

                    Bylo-li by tomu (opravdu a o pravdu vždy ve filosofii jde)tak, pak byste nikdy nenapsal „já jsem filozof“, protože byste to přece nevěděl → viz: vím že nic nevím.

                    ad: Protože já mohu pak svým myšlením vyvrátit právě ten (ne)smysl anebo konfrontovat jiné (ne)myšlenky se svými a tím se přiblížit co nejvíce nějakému objektivnímu závěru.

                    S myšlením a vyvracením začněte u sebe. Gnóthi sautón, neboli „Poznej sám sebe“, říká vám to něco?

                    1. Filozof je myslitel, prostě takový hloubal, takže když řeknu, že vím že nic nevím je to tvrzení v pořádku, neboť celá filozofie je o otázkách, o tázání se po základech, po tom, jaké místo má člověk na světě, je to poznání a o smyslu všeho. Takže samozřejmě i o poznávání sebe sama.

                    2. ad: Takže samozřejmě i o poznávání sebe sama.

                      Samozřejmě? Ze všech těch samozřejmostí (a bídy samozřejmostí) současného světa mám tak akorát osypky. Velký pozor na všechny ty tzv. samozřejmosti, pasti které se tváří jako příležitosti.

                    3. Tak já beru poznávání jako samozřejmost, jako že je to samo od sebe zřejmé, člověk má nějaký vrozený instinkt a vrozený intelekt, tudíž je samo od sebe zřejmé, že když se poprvé spálíte o rozpálenou plotnu, už podruhé na tu plotnu sahat nebudete.

                    4. ad: ex.lex
                      2.7.2018 v 21:57

                      Nechci vám do toho kecat, ale to co člověku připadá jako navýsost zřejmé, bývají povětšinou iluze a sebeklamy. Souhlasím s přirovnáním s plotnou, už jenom proto, že mezi tím „co se nám zdá“ a co je evidentní, je propastný rozdíl.

                    5. Myslím si, že to, co je samo od sebe zřejmé,, nepotřebuje žádné složité vysvětlování či myšlenkovou levitaci do jiné abstraktní dimenze, myslím si, že synchronizace umožňuje efektivní fungování subsystému a systému (jedinec – prostředí) jako celku. Tudíž iluze a sebeklamy jsou možné pouze v případě, že synchronizace je nějakým vnitřním procesem narušena.

                    6. ad: Tak já beru poznávání jako samozřejmost

                      Poznávání jako samozřejmost? Ohó, tak to ani náhodou! Poznávání, poznání, to je dar. Už v tom slovíčku „samozřejmost“ je implikováno sosi jako „samo“, což je hovadina sama o sobě, protože samo od sebe se ještě nikdy nic nestalo. Všechno má svou příčinu a jenom blázni věří na zázraky typu „samo“.

                    7. Samo od sebe zřejmé není žádný zázrak. Vyplývá to z poznání. Proto se člověk rodí s vrozenými instinkty a vrozeným intelektem. Jako nemluvně se řídí hlavně instinkty a čím více má přístup k poznání jeho vrozený intelekt začne pracovat se vším, co poznává. Dám vám příklad, když budete jako nemluvně nechán napospas někde v džungli a ujme se vás smečka hyen (usoudí, že vás nesežere), a vy budete v té smečce hyen vyrůstat, vaše instinkty se zdvojnásobí a budete se chovat jako hyena, budete dělat přesně to, co dělá ta smečka a až se probere váš vrozený intelekt, protože tam někde pořád dřímá, tak se budete lišit od té smečky třeba tím, že si jídlo začnete podávat rukama, zatímco ony budou pořád to jídlo trhat zuby. Vaše poznání bude takové, že zjistíte, že se lišíte nejen myšlením od té smečky hyen, ale i fyzicky.

    2. Mám tam překlep, libertarianismus – tohle slovo mě vždycky iritovalo :oD, v podstatě liberalismus je uvolnění, zmírňování, takže v podstatě máte recht, protože radikální liberál, který patří pod skupinu libertariánů je v podstatě naprosto odtržen od nějaké státní či ekonomické moci a jede si prostě podle svýho, nějaké doktríny na něho neplatí vůbec, tím pádem má i velmi svobodomyslné myšlenky své vlastní filozofie směrem k ostatním.

    3. Tak dlouhý text a taková sra**a.

      1. Tady jsme liberalni, tady se veci pisou tak, jak se rikaji. Zkus rict „srahvezdickahvezdickaa“. Ja to nedam, ja rikam „sracka“ ;-)

        1. ad: Tady jsme liberalni

          Co kdybysme byli normální? Úplně obyčejný, normální a hlavně LIDI?

          Lidé? Je jich myslím šest nebo sedm. Je tomu mnoho let, co jsem je spatřila. Kdo ví, kde jsou. Vítr jimi povívá. Nemají kořeny a to jim velice vadí.“ (Antoine de Saint-Exupéry – malý Princ)

          1. Malý Princ, moje oblíbená kniha, bylo mně pět let, když mi přistála pod vánočním stromečkem.

            1. No tak se rozpomeň: Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.
              Protože to je to oč tu běží.

              1. Tak já si svoje dětství pamatuji velmi dobře, možná proto, že bylo klidné a vesměs radostné. A od malička v knížkách. Jednou se mě ptali, co si vzít na opuštěný ostrov, moje odpověď překvapila, protože ten ostrov by byl za chvíli jedna veliká knihovna :oD

                1. Rozumím. Ale tady jde o ono „být dítětem“. Kontext otevřené oči, otevřené srdce, otevřené srdce, netřeba asi zdůrazňovat.

                  1. Člověk nemůže zůstat-být dítětem, protože dítě vnímá skutečnosti nevinně a bezelstně jen do doby, než začne být formováno dospělými a poznáním. Člověk si může uchovat vzpomínky na dětství, ovšem jeho postupné vnímání světa a poznávání pak formuje jeho charakter, osobnost apod. A získanou inteligencí, což je vzdělanost na nějaké úrovni, on konfrontuje svůj vrozený intelekt. A ta konfrontace má zase určité stupně, protože není pravidlem, že každý člověk se získanou inteligencí má znalosti, to znamená, že je umí správně tím intelektem používat, čili že tomu skutečně rozumí.

                    1. ad: Člověk nemůže zůstat-být dítětem, protože dítě vnímá skutečnosti nevinně a bezelstně jen do doby, než začne být formováno dospělými a poznáním.

                      A není to tedy spíše deformací? Uvědomte si prosím, že celá naše diskuze se právě a jen „odehrává“ v tomto deformovaném prostředí a „prostoru“. Tento fenomén rozhodně nelze ignorovat.

                      ad: dítě vnímá skutečnosti nevinně a bezelstně

                      no řekněte sám, není to krásný? vnímat skutečnost!? co víc si člověk může přát…

                    2. Ano, proto máte jinou mentalitu než třeba eskymák :o), protože vy vyrůstáte v jiném prostředí – jiné kultuře než on, otázkou však zůstává, která mentalita je tedy ta deformovaná? Je to mentalita vaše, eskymáka, Číňana, Žida, muslima? Všichni z nich dostali do vínku nějaké vrozené instinkty a vrozený intelekt a přesto jsou ty mentality diametrálně odlišné. Proto není možné, aby všichni dospělí lidé vnímali skutečnost stejně. Dokonce ani když je tzv. přesídlíte do jiné kultury, jejich mentalita nemusí a ani nebude fungovat jako ta vaše, je to stejné, jako když to dítě, co vyrůstalo s těmi hyenami nakonec vezmete zpátky do své civilizace – jeho mentalita už nikdy nebude jako vaše přesto, že je to člověk jako vy.

                    3. Einsteinova teorie relativity je postavena na předpokladu, že pozorování různých pozorovatelů mohou být sice různá, ale jsou si za všech podmínek rovna.
                      Libertiánství není nic jiného, než uvedené této myšlenky v praxi.

  9. Já vám dám školu libertariáni kurva

    https://www.youtube.com/watch?v=jDynqLqzNLA&feature=share

Komentáře jsou uzavřené.

D-FENS © 2017