Očima dálničního piráta

Featured Image

Patřím k řidičům, kteří se občas pohybují po dálnici rychlostí výrazně vyšší, než kolik je oficiálně povoleno.

Než budu odsouzen jako potenciální vrah, rád bych se vyjádřil k tomu proč to dělám a jak se při tom chovám.

Celé mé přesvědčení o tom, že maximální rychlost na dálnicích je věc, která je značně problematicky obhájitelná, vychází z vlastních zkušeností v České republice i v zahraničí. Obecně je maximální rychlost na dálnici (a v podstatě i silnicích obecně), součástí pouze určitého mixu parametrů rovnice, na jejíž druhé straně pak stojí určitá úroveň rizika provozu a úmrtí v dopravě, kterou si establishment připouští. Laicky řečeno, na jedné straně stojí mimo povolené rychlosti také kvalita silnic, jejich hustota, úroveň péče o ně, kvalita vozového parku, kvalita řidičů, kvalita práce policie. Na druhé straně je dejme tomu určitá snaha vlády snížit vaši úmrtnost, když se vezete v autě – kupříkladu v Británii, kde je maximální rychlost 112 km/h a ještě se uvažuje o zavedení automatického snížení rychlosti v autě elektronikou, bude asi tenhle index bezpečnosti vyšší, než v Turecku nebo Řecku, kde jezdí všechno, co má kola a každýmu je to putna.

Za zajímavý příklad hlouposti rychlostních limitů tak, jak jsou nastaveny dnes, lze dát Německo a jeho systém dálnic s neomezenou maximální rychlostí (tedy zhruba na 3/4 německé dálniční sítě, na té 1/4 je rychlost omezená většinou na 120 či 130 km/h). Existuje statistika, která obsahuje zajímavou hodnotu, jíž je úmrtnost na 1 miliardu auto-kilometrů. Tahle hodnota už má odfiltrováno například to, že v Německu je přes 12 tisíc kilometrů dálnic a u nás jen 517 km nebo že v Německu je kolem 550 aut na tisíc obyvatel, zatímco u nás je to asi 360. U našich západních sousedů je totiž šance, že přijdete při ježdění na dálnici o život na 1 miliardu kilometrů 3,8, v Česku pak téměř 10 (!). Ve srovnání se zeměmi, které mají podobně konstruovanou dálniční síť jako Německo a podobnou mentalitu obyvatel, a přitom ale omezenou maximální rychlost, jsou Německé výsledky vcelku průměrné – Francie má 4,0, Rakousko dokonce 5,9, na druhé straně Švýcarsko jen 2,8. Celkem jednoznačně z toho tedy vyplývá, že maximální povolená rychlost není nejvýznamnějším parametrem pro bezpečnost na silnicích. V momentě, kdy kvalita dálnice odpovídá přibližně té německé (což i u nás jistě pár desítek, možná i stovek kilometrů bude), a provoz či chování řidičů není nějak významně odlišný (například brzy ráno, pozdě večer, o víkendu a podobně), neexistuje podle mého názoru důvod, proč by nemělo být přijatelné a možné jezdit více, než dovolených 130 km/h.

Pár nezpochybnitelných faktů

Pokud se chcete do rychlé jízdy pustit, uvědomte si nejdřív na pár nezpochybnitelných faktů:

– Jezdit rychle je vždycky nebezpečné
– Čím rychleji člověk jede, tím je to nebezpečnější
– Energie pohybujícího se auta roste se čtvercem rychlosti (tedy rychlost „na druhou“)

Abychom předešli nějakým zbytečným diskuzím, jsou zde výsledky některých pozorování, která jsem doposud učinil. Nejprve několik bodů, co je třeba k rychlému ježdění na dálnici:

1. Auto, které je takové rychlosti schopné dosáhnout, udržet, ale i z ní bezpečně zabrzdit
2. Taková rychlost, ve které máte ještě možnost a schopnost reagovat na situaci na silnici.
3. Stoprocentní koncentrace na řízení. Když budete v takovém fofru ladit rádio nebo bradavky spolujezdkyně, jde o život
4. Velkou dávku předvídavosti pro chování ostatních řidičů, postřeh a rychlou reakci
5. Velmi doporučuji trvale svít tak, aby vás bylo dobře vidět. Dálková světla jsou spíš kontraproduktivní, běžné xenony nebo více svítivé (OSRAM Silverstar apod.) halogeny zcela stačí.
6. Pro případ havárie je velmi vhodné moderní auto vyšší třídy se solidní bezpečnostní výbavou. Nezpochybnitelným faktem je to, že dnes jsou auta v případě havárie výrazně bezpečnější, než před 10 lety. Na tomto místě jsem si našel další pěknou statistiku, která říká, že auto vyrobené třeba v roce 1987 má více než 2x takovou šanci vás při nehodě zabít, než auto z roku 2002. Kdo tvrdí, že moderní a bezpečná auta jsou k ničemu, je u mě idiot.

Technický stav dálnice

Ačkoliv se to může zdát jako překvapivé zjištění, jsem přesvědčen, že například skoro celou dálnici D1 (Brněnská) lze z technického hlediska projet rychlostí téměř 200 km/h. Existuje jen několik prudkých a špatně klopených úseků, kde mi připadá opravdu fyzicky nebezpečné jet i 180 km/h i v momentě, kdy jsem v místě úplně sám. Příkladem budiž prudká zatáčka asi na 52. kilometru směrem na Brno nebo jeden pěkný kousek na 32. kilometru směr na Prahu. Mnohem lepší je dálnice D5 (Plzeňská), vcelku dobrá ve velké části je D11 (Hradecká), vynikající D8 (Ústecká), všude tam lze technicky vzato jet 200 km/h téměř celou dobu. Vcelku ale kvalita není až takový problém, jaký by se mohl zdát. Naopak na několika místech se dá jet doslova „co to dá“ a věřil bych i legendám, že někteří jsou schopni se dostat i přes 300kilometrovou rychlost.

Do technického stavu se samozřejmě musí započítat i povětrnostní podmínky, uzavírky a podobně, zrovna na zmíněném 52. kilometru chybí momentálně půlka mostu, takže nějaké „preteky“ v této zóně rozhodně nehrozí. Asi se shodnu s většinou čtenářů, že ten, kdo jede 200 km/h za deště nebo v zimě, je opravdu totální idiot.

Ostatní řidiči na silnici

S čím se musí silniční pirát opravdu vyrovnat, jsou ostatní řidiči na silnici. Samozřejmě jako první musím zmínit kamiony a autobusy. Jejich řidiči si většinou jsou vědomi faktu, že když narazí půldruhé tuny železa do 15 tun železa, tak výsledek bude asi připomínat sumo zápas Godzilly s Aťkou Janouškovou. Takže si v podstatě neberou příliš servítky. Na jejich obhajobu však musím říci, že pokud svítíte a jedete viditelně rychleji, tak to většinou nestřihnou do vašeho pruhu tak, abyste opravdu nemohli zabrzdit. Když už se kamión začne pohybovat směrem, kdy vám hodlá překřížit dráhu, můžete svítit, blikat i gestikulovat jak chcete, ale nevypudíte ho. Jediná rada tedy zní: Brzdit.

Další skupinou, se kterou se můžete potkat jsou řidiči buď ve starších autech a nebo ti, kteří prostě jezdí pomalu z principu. Kromě několika výjimek stařečků, kteří si vás prostě nevšimnou a hodí to do vašeho pruhu s nimi nebývají problémy, když se zapomenou vrátit po předjíždění zpět do pravého pruhu, tak většinou uhýbají okamžitě, když vaši letící bestii spatří ve zpětném zrcátku. Na druhou stranu musím přiznat, že ty nejnebezpečnější situace jsem zažil s touto skupinou, protože člověk jedoucí 115 kilometrů v hodině občas vůbec nečeká, že by ho někdo mohl předjíždět. Myslel jsem si, že to pro něj musí být dennodenní chleba, ale občas ho to asi překvapí a tak právě při míjení takových řidičů je nutné být stoprocentně koncentrovaný a připravený okamžitě brzdit zvlášť ve chvíli, kdy existuje možnost, že by takový drajvr mohl mít důvod někoho předjíždět.

Další na řadě jsou oblíbení šoféři f oktáfce f kombíku f tédéíčku, často si to hasicí kolem 150-170 km/h. Jestli existuje na silnici někdo, kdo vás asi vážně nenávidí, když jedete 200, tak jsou to právě tihle. Netuším jestli je to nějako formou závisti, že jejich auto by se při 200 kilometrech rozpadlo a nebo se bojí, že by snad jejich spotřeba stoupla nad 6 litrů nafty, faktem ale zůstává, že jestli vám někdo bude dělat na silnici sviňárny, budou to především oni. Tihle chlapíci prostě neuhnou do pravého pruhu, aby vás nechali předjet ani když je mezi předjížděnými kamióny skorem kilometrová mezera. Nakýblují se před vás i když by vůbec nemuseli začít předjíždět dvacetiletou Schade, když jsou ještě půl kilometru za ní. Když pojedete pomalu, budou na vás většinou blikat i v momentě, kdy nemáte kam uhnout. Prostě jedu a poser se. Občas přemýšlím jak by se chovali, kdyby měli na lízing něco rychlejšího, než tu Oktávku, jestli by zůstali takový svině, nebo by se změnili…

A konečně tou poslední chováním významnou, avšak počtem už poměrně chudou skupinou, jsou podobní piráti jako já. V naprosté většině případů (s výjimkou rozzuřeného sedmičkového bavora plného turků nebo cigánů) jsou to relativně féroví chlapíci, se kterými bývá na silnici i trochu sranda. Když uvidí, že jedete o trošku rychleji velmi rádi vám uhnou. Občas jsou mezi nimi paka, která uvidíte blikat ve zpětném zrcátku i když se budete plahočit zrovna vedle Turkova návěsu za Rumunem, který ho předjíždí, ale idioti jsou mezi všemi lidmi…

Je to o respektu

Jako každá nebezpečná činnost je i rychlé řízení o respektu. Je to především o respektu těch, kteří jedou rychle k těm, kteří jedou pomaleji. To, že to někomu jede nejvíc 130 neznamená, že je to totální nula která se před „piráty“ musí schovat pod kamión. Je to ale i o respektu pomalejších vůči rychlejší, o tom, že proto má dálnice víc pruhů, aby rychlejší auta jela v tom levém a pomalejší v tom pravém, pokud zrovna nepředjíždějí. A samozřejmě je to o respektu k fyzikálním zákonům. Když to ve 200 napálíte zezadu do návěsu nebo stojící kolony, tak vás z auta hasiči vyškrábou až za několik hodin a nikdo vás už dokupy nedá. V každé chvíli takového ježdění musíte počítat s tím, že pokud se něco semele, budete to zřejmě vy, kdo bude na sračky.
 


01.07.2005 Bernie
 

12345 (Zatím žádné známkování)
84x přečteno
Updatováno: 28.11.2015 — 0:07
D-FENS © 2016