Začátek mého článku, by měl pro čtenáře vytvořit obraz o pojetí slov a myšlení jednotlivce.
Já sama jsem už četla hodně knih, které učily jak myslet jak žít, ale hlavně jak se vyvíjet. Osud si každý píše sám, to je základ. Nikdo není dokonalý.
Když se ráno probudíte, co vás první napadne. Na co myslíte, zároveň tvoříte svůj den. Každý na světě je, aby přispěl něčím velkým. Nemusí to být vynález ani nijak dokonalé přístroje, stačí žít život naplno, tak jak si ho tvoříme. Kdokoli každou vteřinou svého bytí může změnit svůj osud. Každý si svůj příběh píše sám. S tím, že okolí mu přispívá.
Nemohla jsem pochopit, co mám udělat, aby byla šťastná. Říkala jsem si stále a stále dokola, něco děláš špatně, tak to nesmí být. Během roku, když jsem studovala střední školu, se mi život naprosto změnil. Do života mi vstoupil muž, který se do mě optiskl. Sama jsem se odvážila o něm psát do maturitní práce a modlila jsem se, abych prošla maturitní zkouškou. Ale to byla jen další zkouška, kterou jsem podstoupila sama se sebou. Práce naznačovala, že jsem v jistý den udělala chybu, kterou jsem si naprosto vyčítala a cítila jsme se, jako když podvádím sama sebe. Byl to pocit, který prožívají milióny lidí na celém světě. Hned po události jsem utíkala do místního kostela a prosila Boha o pomoc a o odpuštění. Hřích to nebyl, ale zasáhla mě bolest. Podvedla jsem sama sebe v utvrzení, že jsem silná, ale sama jsem si ve skutečnosti ani trochu nevěřila.
Do základní školy jsem se cítila jako nejhorší člověk, který si ani nezaslouží dýchat, nenáviděla jsem se, bála jsem se sama sebe. Pro lidi z okolí jsem byla divná a přála jsem si zemřít. Rodiče moji výchovy nikdy nevěnovaly. Po celých devět let jsem hledala sama sebe, hledala jsem to, v čem jsem dobrá. Pomalu jsem se naučila, jak dát a dostat ten největší dar a tím je štěstí.
Můj život byl o něco lepší a radostnější. Učila jsem se každým dnem jak sebe realizovat a mít se ráda. To bylo prvotním cílem a k tomu mi pomohlo nespočet lidí, kterým jsem vděčná. Jinak bych byla stále tam, kde jsem byla dříve. Je mi tolik kolik mi je a stále si tvořím svoji cestu, která se tvoří každým dnem.
Když se podívám letmo v mysli na celý ten rok, který jsem prožila s čtyřmi muži a jednoho jsem skutečně milovala a chtěla od něj na oplátku lásku, dostávala se mi jen v tělesném kontaktu. Věděla jsme, že to nejsem já, ale pak jsem pochopila, jak po něm můžu chtít, když sebe věčně kritizuji, když si stěžuji na své tělo na svůj úsměv a na to jak velká či malá je moje osobnost a charakter. Stále dokola jsme slyšela, jak jsem divná a jiná, ale už jen ve své hlavě.
Jsme jen obrazem sami sebe. Nechtějte po ostatních, aby vás měli rádi, protože nejdříve musíte poznat, pochopit sami sebe. Svoji vlastní podstatu bytí a její součástí na Zemi. Potom můžete být opravdu šťastni.
(Zatím nikdo nehlasoval)