Občanka Trautenau style

Featured Image

Toto je malý dodatek k příběhu o neúspěšném stíhání kvůli ztracené občance, ve kterém správní orgán ostrouhal a tak je to správně. Něco podobného se přihodilo redaktorovi pořadu A Dost! Janu Tunovi, který se následně zdravě nasral a natočil o tom reportáž, kterou najdete na Streamu.

Velmi častý argument, se kterým se setkávám, zejména díky sesterskému webu roaD-FENS.cz a aktivitám spolku Mobilita 2014 je, že přece musíme být k úředníkům shovívaví a to i v případě, že nepostupují podle zákona nebo rovnou protizákonně, což není vůbec neobvyklé. Oni mají hodně práce, někdo přece přestupky projednávat musí, je to v zájmu společnosti a především oni jen dělají svoji práci.

Známe z dějin mnoho případů mužů, kteří jen dělali svoji práci. Například takový Adolf Eichmann, skvělý a uvědomělý řišský úředník vybraného vystupování, vedoucí oddělení správního řízení IV B4. Ženský na něj prý letěly, když randil s češkou Veronikou Lieblovou, ještě existují pamětnice, které vám na požádání vylíčí, jak byly hotový, když dorazil v té své uniformě. Byl to nejen pohledný esesák, ale oddaný pracovník a skvělý organizátor, a (především pro něj) je škoda, že se nenarodil do dnešní doby, protože by pochopil, jak blbý a nepraktický nápad je stavět koncentráky a vozit do nich lidi. Daleko lepší je nechat lidi tam kde jsou a ten koncentrák postavit kolem nich. Ale to jsem odbočil.

Tunova reportáž velmi názorně ukazuje, jak ta jejich práce vypadá.

Tunovi ukradli doklady a městský úřad v Trutnově jej příkazem uznal vinným z porušení ustanovení zákona o občanských průkazech, protože porušil povinnost chránit občanský průkaz před odcizením. Na úředním papíře Města Trutnova se znakem města s vyobrazením draka, i když v tomto případě se jedná spíše o baziliška.

Tuna se s tím nesere a zavolá si úředníka Martina Kánského z oddělení přestupků Městského úřadu v Trutnově, tento telefonát máme možnost sledovat a slyšet. Tuna mu zcela logicky namítá, že ho úředník Kánský uznal vinným za to, že byl sám okraden.

Úředník městského úřadu v Truntově Kánský říká (doslova):

„Tam bylo porušení tý povinnosti chránit ten občanskej průkaz před tím odcizením“.

Tuna pokračuje a ptá se, zda úředníkovi Kánskému připadá vhodné z pozice moci trestat okradeného člověka. Ten něco blekotá o policii, naprosto nepřípadně, a pak pokračuje:

„…tam je porušení povinnosti toho paragrafu, jo, kdy ten vlastně držitel toho občanskýho průkazu musí vlastně zabránit vůbec tomu odcizení jo“.

Tuna mu mírně off topic oponuje, že takové stíhání pokládá za na hlavu postavené a ptá se ho, zda běžně takto uznává vinnými i jiné občany. Úředník městského úřadu v Trutnově Kánský pokračuje:

„Vono v tom paragrafu tam je před ztrátou, před odcizením, před poškozením že musí chránit ten občan a to je v jednom paragrafu a když mě to přijde jako oznámení, tak já to musím takhle řešit dál no tímhle způsobem.“

Čímž nepřímo potvrzuje, že to tak řeší vždy.

Nyní si rozebereme, jak často úředník městského úřadu v Truntově Martin Kánský dodržuje zákon a zda mluví pravdu.

Odpověď první: Aktuálně neměl úřad nejspíš v ruce vůbec nic, co by nasvědčovalo, že Tuna svůj občanský průkaz nechránil před odcizením. Mají pouze informaci, že mu byl spolu s jinými věcmi odcizen. Právní závěr o tom, že pokud Tunovi občanku ukradli, tak ji asi dostatečně nechránil, není ani logický, ani přezkoumatelný a není ani ve shodě se zněním toho zákona (§ 14 odst. 1 zákona č. 328/1999 Sb.) V danou chvíli tedy úřad nemá nic, co by nasvědčovalo, že Tuna svůj občanský průkaz nechránil s přihlédnutím ke všem okolnostem a poměrům a úředník si vymýšli, když říká „tam bylo to porušení“, protože nic takového prokázáno nebylo. Navíc, co je tohle za esenbáckou hantýrku – „tam je porušení“. Fuj.

Malé právní školení jako vložka. Hodně úředníků bude číst tento článek, takže především pro ně. Je rozdíl v odpovědnosti za skutek (subjektivní odpovědnost) a za následek (objektivní odpovědnost). Ta první bývá v zákoně často formulována větami typu např. „kdo posere hajzl“ a dopustit se ho lze jen posráním hajzlu, zatímco ta druhá „ten, kdo po vykonání potřeby opustí posraný hajzl“. V tomto druhém případě by bylo možné obviněného popotahovat, že je hajzl po něm posraný, i když ho třeba sám neposral nebo třeba vůbec do něj nesral, jen je posraný od někoho jiného. Úředníci milují objektivní odpovědnost, někdy k ní povědomě sklouzávají a také průběžně vyvíjejí tlak na zákonodárce, aby docházelo k co nejširší objektivizaci (viz například tzv. objektivní odpovědnost provozovatele vozidla), protože jim to umožňuje nic nedokazovat a vybrat víc pokut.

Odpověď druhá. Zákon neukládá držiteli občanského průkazu povinnost krádeži zabránit. To tam vůbec nikde není ani napsáno. Možná by se to dalo dovodit z jiných zákonů, ale pak by se zase muselo prokázat, že Tuna věděl o tom, že mu kradou občanku, ale bezdůvodně nekonal. Máme další lež.

Odpověď třetí: Není pravda, že by úředník městského úřadu v Truntově Martin Kánský stejně jako jiný úředník musel něco řešit, když mu přijde oznámení o přestupku. Správní orgán je povinen přijmout oznámení o přestupku, ale nemusí shledat důvody k zahájení řízení z moci úřední (§ 42 správního řádu) a řízení nemusí zahájit, což by dokonale sedělo na tento případ.

Úředník řekl v telefonátu s Tunou čtyři věty a ve třech z nich byla nějaká nepravdivá nebo zavádějící informace.

Z praxe mohu říci, že tohle je v podstatě běžné. Jen ojediněle hrají na rovinu, protože musejí vybírat pokuty do obecního rozpočtu a aby toho dosáhli, musí vám někdy lhát do očí.

Jaký respekt občana si zaslouží taková veřejná správa?

A myslíte skutečně, že dělají svoji práci? Nevšiml jsem si, že by nějaký zákon ukládal úředníkům povinnost lhát občanům, navíc s takovou frekvencí, vymýšlet si neexistující ustanovení zákonů a prznit ty existující. Mám takovou etickou úvahu k zamyšlení pro každého. Jde chlápek do samoobsluhy a ukradne tam sušenky. Říká si přitom, OK, vím že porušuji zákon, ale jestli mě nechytí, tak budu mít sušenky. O barák dál úředník pošle nějakému Tunovi příkaz a říká si, OK, pošlu mu příkaz, vím, že jsem mu nic neprokázal a pravděpodobně ani neprokážu, ale když mi na to skočí, tak vyberu peníze za pokutu. Vidíte tam nějaký rozdíl? Já ne.

Kromě toho sledujme, co se úředník Kánský za naše peníze zajímavého naučil. Nějaký zkušený kolega bývalý fízl mu asi řekl, že je v jednání se sprostými podezřelými a ještě sprostšími obviněnými důležité opakovat často slova „povinnost“ a „paragraf“. Povinnosti a paragrafy nemá nikdo rád a pokud budete pořád dokola omílat slovo „paragraf“, bude to vypadat, že ty zákony znáte a ten druhý si začne myslet, že má co dělat s profesionálem a přijde do šatlavy navěky. Podivuji se, že se mezi občany vůbec najde někdo, kdo si nechá takto srát na hlavu, a ukazuje to na obrovský deficit v právním povědomí nejširší veřejnosti.

Jak to v Trutnově chodí, si můžete poslechnout zde, hodí se dodat, že město je politicky pod kontrolou Občanské demokratické strany. Co byste taky chtěli. Hlavně je třeba plnit plán ve výběru pokut, které jsou rozpočtované na rok dopředu.

Doufejme, že Jan Tuna podal odpor a následně si s nimi vytře zadnici, jak se sluší a patří, a děkuji mu alespoň touto cestou za reportáž, protože mail jsem na něj nenašel. Je to pořádný kus občanské odvahy odvysílat reportáž o úřednících, na které jinak devótní média pějí samou chválu. Děkuji rovněž čtenářům D-F za opakované zaslání odkazu na reportáž a vězte, že je třeba být ve střehu. Každý den, i v nepodstatných věcech, protože veřejná správa tu není pro vás, ale proti vám.

 


21.01.2018 D-FENS


Související články:


12345 (277x hodnoceno, průměr: 1,08 z 5)
18 366x přečteno
Updatováno: 21.1.2018 — 21:08
D-FENS © 2017