O zákonech

Do svých dvaceti-pěti jsem byl poměrně brutální levičák, hlásal jsem sociální jistoty, rovnost, lásku a hlavně – neskonale jsem věřil v nekonečné dobro legislativy. Tedy, že zákony existují k tomu, aby nás chránily a zajistily nám fungující společnost.

Nicméně jsem se dostal do bodu, kdy jsem pochopil, že nacisti nejspíše neporušovali zákon. Vlastně ani komunisti ne. A pokud jde o naše moderní demokratické zákony, kolik jich skutečně chrání naši společnost a kolik si jich vydobyli zmrdi za účelem vylepšení nějaké jejich finanční či mocenské situace?

Snad nepřeháním, když dodám, že některé zákony dokonce ničí lidské životy…

K sepsání tohoto textu mě však donutilo něco jiného. Tak si brouzdám po netu a narazím na diskuzi na jednom webu, kde někdo přišel s nápadem, že by se mohla zrušit povinná školní docházka. Autor to zřejmě nemyslel zase tak smrtelně vážně, ale diskuze to byla skutečně bouřlivá, strhla se tam hysterie, brutální flamewar…

Největší obavy byly pochopitelně takové, že by děti potom prostě nechodily do školy. A nejspíše by zůstaly doma u televize, popř. u tabletů či počítačů. Rodiče by je tam přestali posílat.

Možná se pletu, ale podle mého názoru by se zrušením tohoto zákona nestalo vůbec nic. Nemyslím si, že se lidé nějak chovají hlavně kvůli zákonům. Naopak, máme určité nepsané “normy” mezi sebou.

Vemte si třeba, že střední školy už zákonem přikázané nejsou, přesto na nich chodí drtivá většina lidí. A to i přesto, že je to často nebaví a učivo nezajímá. Chodit na střední školu je zkrátka “norma” a bez střední má člověk zavřenou celou řadu dveří v budoucnu. Pochopitelně je to jen můj pocit, žádná statistika…

Platí i opačný případ. Ne jen, že by téměř veškerá populace nepřestala dělat něco co je “normou” v případě, že by zanikl zákon, který ji vyžaduje, ale v mnoha ohledech celá řada lidí nedodržuje zákon, protože jeho nedodržování je “normou”.

Rozumějte… Nelegální domácí pálírny slivovice. Domácí zabíjačky. V nedávném článku D-F zaznělo, že se těžce sere na zákon o kouření. Každý druhý má Windows stažený z torrentů… Často platí zásada: “co oči nevidí, to srdce nebolí.”

Zmeňme ale téma. Narazil jsem na článek, který se zabýval problematikou tzv. psích množíren. Článek se pak dostává po všech detailních popisech psího utrpení k závěru – problém je v legislativě!! Chtělo by to přísnější zákony!! Prý je problém v tom, že vám úředník krajské veterinární správy nemůže jen tak bez ohlášení vlízt do baráku, kdykoliv dostane od někoho tip, že je někde nějaká nelegální množírna. Nemůže vám jen tak pobrat zvířata a vás zavřít, až zčernáte…

A tak je zákon příliš krátký na to, aby chránil psy… To je smutné. Ale podívejte se na věc z opačné strany. Co kdyby někdo práskl vás, že máte množírnu, ačkoliv vy žádnou nemáte. (Třeba někdo, kdo si libuje ve způsobování problémů druhým). A tak vám zcela nečekaně vleze do domu nějaký úředník, začne vám prohledávat dům, sebere vám zvířata, co s nějakou množírnou nemají nic společného a odejde. Pak bude trvat sto let, než to prověří soud a dalších sto, než vám zvířata vrátí (vzhledem k rychlosti české justice). Do té doby třeba pojdou žalem a stresem. A to je problém většiny zákonů – je to dvojsečná zbraň…

Otázkou pak je, jak moc takový zákon vyřeší problém s množírnami. Ano… Nevyřeší! Pro lidi, co množí o stošest to bude akorát znamenat, že si budou muset víc dávat bacha. Jestli jim hrozí pokuta 250 litrů nebo 500 litrů už moc velký rozdíl nedělá. Vlastně na trestu nezáleží – oni se nebudou zajímat o to, jaké tresty jim hrozí, ale o to, jak se trestu vyhnout co nejvíc. Zmrd množitel si prostě najde svoje cesty a když opravdu dojde k tomu, že se mu začne utahovat smyčka kolem krku, tak si najde nějaké jiný zmrdký byznys – třeba pašování exotických hadů přes hranice.

Ale co by takový zákon mohl znamenat pro člověka, který sice množí psy, ale není to žádný hajzl – nýbrž někdo, kdo má psy opravdu rád, zajišťuje jim vhodné podmínky, prověžuje si klienty, aby šel pes “do dobrých drukou” a zkrátka… pes pro něj není jen zboží. Pokud chce mít chov legálně, nejspíše ho míra brutální byrokracie, příkazů, zákazů a regulací natolik zdeptá, že se taky rozhodne dělat vše načerno. Popř. i když se rozhodne tou byrokracii prokousat, najednou zjistí, že pro získání povolení bude muset splnit nějakou podmínku, kterou splnit z nějakého důvodu nemůže, nebo mu tam dojde kontrola a bude tak pečlivá, že prostě „něco“ najde…
A takhle ve zkratce vlastně fungují všechny zákony – zmrdi nad tím mávnou rukou, nebo si najdou způsob, jak zákon obejít. Zatímco běžný člověk zažije peklo.
Někdy zákon vyřeší jeden problém, ale přinese dalších šest. Nebo jen ten problém vezme a přesune jinam, čili ve výsledku je tu pořád ten stejný.

Přesto je mi záhadou, že jsou někteří jedinci naprosto posedlí zákony. Setkávám se s takovými, co za každou větou dodávají místo tečky “já bych tohle zakázal!” Někdy dokonce chtějí zakázat něco, co už zakázané je. A když jim trpělivě vysvětlíte, že daná věc není legální, tak řvou “tak to zakázat ještě víc!”, což bůhví co znamená…

Proč chtějí zakazování? Chtějí bezpečnější svět… Doufají, že zákaz střelných zbraní sníží počet teroristických útoků. Že zákaz šifrování komunikace pomůže teroristy včas usvědčit. Že zákaz vyřvávání rasistických hesel jednou provždy vyřeší problémy s rasismem. Atd atd atd. Avšak ono to takhle nějak nefunguje… Ve skutečnosti bezpečnost zařídit zákony nejde. Se zákony ji nezískáme, jen ztratíme část svobody.

Jinak o zvířatech tu mluvím poměrně záměrně. Zvířata vždy vyvlávají emoce a přitahují pozornost. A když už jsem v tom, můžu dodat na závěr, že v době, kdy je každý druhý eco-friendly a ultra vegan, je až k nevíře, že nám tu vládne EU. Ta EU, která zřejmě financuje býčí zápasy a schválila zákon, u kterého budou muset všechny zoo v Evropě napíchat všem mývalům smrtící injekce (a nejen jim).

20.12.2015 pipe.maze

Související články: