O tom, jaké z nás dělají blbce – část druhá

Featured Image

Měl jsem tento příspěvek již v hlavě, když se během dvou, nebo tří dnů seběhlo tolik naprosto neuvěřitelných věcí, že jsem mohl začít úplně znovu.

Už dříve jsem tak nějak podvědomě tušil, že mne vláda oblbuje. Nevěříte? V tomto článku jsem napsal:

Vláda se zapřísahá, že „bude proti kvótám“ islámských imigrantů, které bude nám z nařízení EU akceptovat a následně o ně se všemi důsledky pečovat.  Velmi politicky řečeno! Od své, demokraticky zvolené vlády bych chtěl slyšet něco úplně jiného. A to následující rozhodné, jednoznačné, kontrolovatelné a neměnné prohlášení a postoj: „Bez ohledu na nařízení eurobyrokratů tento stát nebude další běžence před válkou muslimů proti muslimům přijímat. Nemáme prostředky ani pro svoje vlastní potřebné občany a zkušenosti jiných států s muslimy jsou katastrofální“. Tohle by bylo jasné a snadno kontrolovatelné prohlášení. Ale „být proti“? Ono „být proti“ se totiž dost snadno plní. Už to slyším, jak po první dodávce několika tisíc muslimských trpitelů to vláda zdůvodňuje nějak takhle: „No, my jsme byli proti, ale na základě pravidel a rozhodnutí EU…atd.“. Následovat bude hromada frází na téma humanita, solidarita, soucit, bezmezná tolerance, atd.

No vidíte, stalo se! Zatím tedy nejsou těch importovaných tisíce, zatím „jen“ tisíc pět set, ale jen klid, dočkáte se. Viz dále o panu Bělobrádkovi.

 Netušil jsem, že i ze mne dělá vláda většího blba, než za jakého se sám považuju.

V první části vstupu jsem uvedl následující.

„…Všechno začalo praskat ve středu 24.6., kdy jsme se dověděli, že vláda České republiky odmítá „diktát Bruselu“, ale je připravena pomáhat na bázi dobrovolnosti. Na bázi dobrovolnosti je ochotna přijmout „několik set“ uprchlíků. V televizním vystoupení bylo uvedeno číslo sedm set, a opět cituji:

 „ …v případě potřeby i více“. Vůbec bych se nedivil, kdyby to „více“ ve finále znamenalo oněch jeden tisíc tři sta dvacet osm kousků, jež nám tatíčkové v Bruselu předepisují. …“ a dále pak : „…Naivita operetního ministra neméně operetní obrany šla až tak daleko, že se současně před kamerou holedbal tím, že ubytování pro importované trpitele je již připraveno.“

Konec citátu.

V době, kdy jsem první část článku psal, z toho pro mne jasně vyplývalo, že naše drahá vláda věděla od samého začátku naprosto přesně, že „utečence před terorem“ přijme a věděla dokonce kolik. Protože jak jinak by byla schopná pro ně předem připravit ubytování a učinit i další nutná organizační opatření, kterými se ministr Stropnický v televizi chlubil?

Všechna ta ostatní hrdá a nejasná prohlášení o tom, že žádné kvóty vláda nepřijme, která bylo možno si vysvětlovat tak, že odmítá přijímat muslimy a „utečence“ ze subsaharské Afriky jako takové, bylo pouze mlžení a sběr politických bodů.

Dovolte mi, abych vám sdělil, že ta věta „vůbec bych se nedivil, kdyby to „více“ ve finále znamenalo oněch jeden tisíc tři sta dvacet osm kousků, jež nám tatíčkové v Bruselu předepisují“, byla myšlena tak trochu jako nadsázka. Předpokládal jsem totiž, že namísto požadovaného tisíce tří set dvaceti osmi uprchlíků jich nakonec bude akceptováno tisíc dvě stě, nebo obdobné číslo a vláda se bude holedbat svou neústupností vůči Bruselu.
Nedopadlo to přesně tak, jak jsem předpokládal. Nebyla to totiž nadsázka. Namísto jednoho tisíce osmi set padesáti utečenců v průběhu dvou let, jich přijmeme tisíc pět set. Úžasné!

Bližší viz zde.

Nezdá se vám poněkud podivné, že vláda se zabývala počty uprchlíků ve středu 8.7. když ministr obrany již téměř týden před tímto datem tvrdil, že organizačně, včetně ubytování je vše již připraveno?

Kouzelný je rovněž tento článek. Nějak tomu nerozumím. Lidé se nemusí bát, jde o jednorázovou pomoc, ale v tomto článku se uvádí následující:

Chovanec v rozhovoru pro iDNES.cz řekl, že v tuto chvíli není jisté, zda bude nutné znovu otevřít azylové zařízení ve Vyšních Lhotách v Moravskoslezském kraji na Frýdecko-Místecku. „Je to v hledáčku jako jedna z variant pro velmi rychlé řešení,“ řekl Chovanec. Bude o tom ale podle něj třeba jednat i s místními občany a přesvědčit je, že zařízení bude bezpečné .

Konec citátu. Rozhovor s Chovancem zde.

Proč bude nutné „znovu otevřít azylové zařízení ve Vyšních Lhotách v Moravskoslezském kraji“, když se „ nemusíme bát, jde pouze o jednorázovou pomoc“ a ubytování v rozsahu této jednorázové pomoci bylo již před časem zajištěno? Vzbuzuje to ve mně určité pochybnosti o hodnověrnosti informací naší demokratickou vládou poskytovaných. Komu bude to další, nebo ta další zařízení sloužit?

Jak mám věřit tu jednorázovou pomoc vládě, která ještě před nedávnem omezovala naši pomoc na patnáct nemocných dětí a v současnosti operuje s čísly přesně o dva řády vyššími? Tedy za předpokladu, že opět nelže. Budete snad mít možnost si ty imigranty přepočítat?  Naprosto se ztotožňuji s názorem jednoho diskutujícího na lžiDnes: “Předpokládám, že tento výrok má stejnou cenu jako ten: “Jsme jednoznačně proti kvótám a budeme proti nim bojovat.”

Diskutující se zjevně (stejně jako já) domníval, že boj proti kvótám rovná se boj proti importu imigrantů. Dopouští se ale jednoho omylu. Vláda tak přece činí „dobrovolně“. Následky všeho druhu si ovšem nedobrovolně (bez uvozovek) poneseme my.

Na okraj podotýkám. Výše uvedený citát je doslovný, jak se může každý přesvědčit. Použité titulování „Chovanec“, nebo „rozhovor s Chovancem“ není tedy v žádném případě znevažováním osoby ministra vnitra z mé strany. I o lidech, které nemám rád, bych sám hovořil jako o „panu Chovancovi“, nebo jako o „ministru Chovancovi“. Takže titul „Chovanec“ není v žádném případě z mé strany dehonestujícím náznakem jeho původu, inteligenčního kvocientu nebo vzdělání.

Pan Bělobrádek hlásá, že:  “Pomohou-li rodiny, nebudou muset vznikat uprchlické tábory“.  Vida jak rychle přišly myšlenky “profesora” Milana Kohouta k uplatnění. Koukejte si ty uprchlíky nastěhovat do, cituji: “těch vašich zaprděných domečků”. Proč by, pro Boha, měly vznikat nové uprchlické tábory, když se jedná podle pana premiéra o jednorázovou akci (nemusíme se bát) a pro ty předem naplánované uprchlíky, které „dobrovolně“ přijmeme, měl pan Stropnický připravené bydlení již před několika dny? Skutečně se jedná o „jednorázovou akci“? Asi tak jednorázovou jako těch patnáct dětí na začátku, když jsme dnes u čísla o dva řády vyššího?

Pochybnosti o důvěryhodnosti vládních prohlášení budí i další skutečnosti. Cituji odsud:

Česká republika bude podle vicepremiéra a předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka přijímat uprchlíky, kteří budou ochotni integrovat se, asimilovat (asi tak jako se už pět set let integrují Cikáni – poznámka autora) a budou „tady s námi chtít žít“. Podle Bělobrádka bude země uprchlíky přijímat dobrovolně a ročně by podle něj mohlo jít o stovky, maximálně něco přes tisícovku lidí… „Já se domnívám, že to číslo může být ročně přes tisíc lidí. Otázkou je, jak velký tlak bude a jak ta naše kapacita bude velká,“ řekl Bělobrádek… „Nejsme pro železné opony,“ odmítl Bělobrádek také návrhy radikálních stran, které volají po obnovení kontrol na českých hranicích…”

Konec citátu

Tak tady je to už řečeno celkem otevřeně. Přísun musulmánů bude pokračovat i v příštích letech, podle toho “jak velký tlak bude“. Panu vicepremierovi zjevně ujela huba. Tak za tohle vás soudruh předseda vlády nepochválí, pane Bělobrádek!  Důvod otvírání a rozšiřování středisek pro uprchlíky je už tedy zřejmější. To vše ale naprosto dobrovolně.

Takže pan Bělobrádek sám sobě chutě odporuje

Přes tisíc lidí ročně, pamatujte si to, hodlám se k těmto číslům ještě vrátit.

Pan místopředseda vlády je vůbec hvězda. Petr Hampl o něm napsal následující:

Kdyby nebyla situace tak vážná, mohlo by se říct, že pan Bělobrádek je skvělý komik. Slabou porodnost prý doženou kolonisté, mezi nimiž je víc než 90% mužů. Nabízejí se dvě možnosti, jak to může být myšleno:
a) pan předseda vymyslel, jak se mohou muži namnožit mezi sebou.
b) pan předseda předpokládá, že místní ženy budou kupříkladu jednou ročně oplodněny Somálcem nebo Eritrejcem. Známé sluníčkové heslo “jste proti imigraci, protože vám chybí osobní zkušenost” tak dostává perverzně erotický nádech. Jestli pan předseda dostane pár facek od nějaké náhodné kolemjdoucí, bude to zcela po právu.

Nejprve bych se ale chtěl vrátit k něčemu jinému a promiňte mi, že se budu opakovat. Došel jsem totiž ke smutnému konstatování, že některým lidem se musí to samé opakovat téměř do nekonečna, než se v hlavě rozbřeskne.

Pod mým článkem na těchto stránkách, který zmiňuju hned v úvodu, se opakovaně opakuje něco, co by se dalo shrnout do třech slov: „Nejsou všichni takoví“.

Cítil jsem potřebu na to reagovat ve svém následujícím vstupu. Napsal jsem:

„V mnoha příspěvcích se opakovaně objevuje, že strkám všechny muslimy do jednoho pytle, což nelze, protože princip kolektivní viny je nepřijatelný. A kdepak jste to v mém článku četli, milánkové, ptám se? Jediné co jsem napsal, bylo následující: “Ano, samozřejmě. Zcela určitě ne všichni muslimové jsou extrémisty, atentátníky a teroristy. Úplně stejně, jako jsme ani zdaleka ne všichni byli aktivními komunisty a zdaleka ne všichni Němci byli nacisty. Ale ptali se jich příslušníci Rudé armády na konci války na něco? Co se tehdy v Německu dělo, to začalo praskat až po více než půl století od konce války. Po tom, co ve vlastní napadené zemi viděli, se jim ani nelze divit, jakkoliv dnes shledáváme jejich chování jako neomluvitelné. Jenže my jsme nezažili to, co oni. Mohl by mi soudruh Služebnípívo vysvětlit, jak mám rozeznat toho hodného muslima od toho, který se právě chystá podříznout mi krk a následně znásilnit moji dceru? Alláhu akbar?… To, co jsem chtěl říci je toto. Žijte si ve svých islámských státech podle svých vlastních zvyklostí. To je vaše svaté právo. Žijte si podle vašich náboženských zákonů pocházejících z nějakého osmého století a podle nichž je svým znásilněním vinna žena sama a klidně si ji za to ubičujte k smrti, nebo ukamenujte. I to je bohužel vaše právo. Já k vám nikdy dobrovolně nepojedu a bude-li to nutné, třeba na základě služební povinnosti, budu důsledně dodržovat místní zvyklosti. Na druhé straně ovšem požaduji, abyste při návštěvě mojí země přísně dodržovali naše zvyklosti, a budu vždy důsledně proti tomu, abyste se v mojí zemi trvale usazovali. Představujete si totiž nejen to, že zákony mojí země pro vás nebudou platit, že se i nadále tady u nás  budete řídit těmi vašimi předpotopními zákony z osmého století, ale dokonce i to, že se jimi na konec budeme řídit i my. A i když uznávám, že zdaleka ne všichni muslimové jsou teroristy a násilníky, jejich procento je ve vaší populaci natolik vysoké, že pro mou zemi tvoří zjevné nebezpečí.  Takže, je mi líto!“

Konec citátu.

Jaký byl výsledek?  Hned první reakce na můj již třetí článek na toto téma zněla:
Hezké.
A jak přesně to souvisí s těmi muslimy, jež podobné pitomosti neprovádějí?
A že jich je sakra hodně. Speciálně daleko víc než těch, kdo se projevují způsobem tak debilním, jak ty obrázky excelentně ilustrují.
Nemám, co bych dodal. Takže shrnuji. Netvrdím, a nikdy jsem netvrdil, že všichni muslimové jsou „takoví“. Jací jsou ti, kteří „takoví“ nejsou, o tom jste si mohli přečíst v první části tohoto článku.

Pokusme se ale odhadnout procento těch, kteří „takoví“ jsou. Bude to hrubý a obtížný odhad, ale aspoň něco.

Toho incidentu v Olomouci se zúčastnili 15 až 20 muslimů. Podle tohoto podkladu  žije v České republice 1 943 muslimů, kteří se ke své víře oficiálně hlásí. Z toho by tedy vyplývalo, že těch „takových“ je zhruba jedno procento.

Jenže tentýž podklad odhaduje, že celkem trvale žije na území České republiky 3 385 muslimů. To by procento těch agresivních teoreticky snížilo na zhruba poloviční hodnotu. Jenže! Jenže není známo, kolik z nich by se k těm patnácti nebo dvaceti v Olomouci přidalo, kdyby se v příslušném čase nacházeli in situ.

Takže počítejme s jedním procentem. Z toho mi vychází, že v tomto okamžiku žije na našem území, kolik?  Nějakých třicet potenciálních násilníků nebo terorisů, nepočítám-li těch patnáct až dvacet z Olomouce, kteří zde (zatím) trvale nežijí. Přičtu-li je, dostávám střízlivě čtyřicet pět potenciálních agresorů a to je už docela solidní teroristická buňka, že?

V průběhu příštích dvou let nám přibyde dalších tisíc pět set imigrantů. Pokud nás tedy vláda neoblbuje, což zcela zaručeně činí. Takže v průběhu těchto let přibyde dalších patnáct, takže počet potenciálních teroristů nám narůstá na šedesát v roce 2017.

Potom podle pana Bělobrádka přísun dalších zhruba 1 000 imigrantů ročně (v tomhle vláda zcela zaručeně neoblbuje) no, a v roce 2020 můžeme počítat se zhruba stovkou těch, kteří „takoví“ jsou.  Ti ostatní se s největší pravděpodobností budou chovat tak, jak popisuje pan Rogozov na svém blogu. Kolikže tisíc jich tu v tom roce budeme mít?

Cože, že je státní orgány budou „scanovat“ a „screenovat“? Nenechte se vysmát!  Nejsou schopny „scanovat“ ani naše Cikány.

Jen pro zajímavost. V televizi jsem vyslechl zprávu, že ti dotyční imigranti budou importováni přímo z utečeneckých táborů v Jordánsku a v Kurdistánu. Pro Krista, řekl jsem si. Oni se snad zbláznili! To k těm, co už tady jsou, chtějí přivážet další?  Pak mne ale napadlo, počkej, jen pomalu Katodo! Vždyť tohle je vlastně záblesk určité racionality. U někoho, kdo živoří v utečeneckém táboře, existuje přece jen jakýsi předpoklad, že utíká před nebezpečím. Jen tak pro srandu králíkům to přece nikdo dělat nebude a lze u něj předpokládat, že nemá postranní úmysly. Pro někoho, kdo už ilegálně pronikl do Řecka nebo Itálie s bůhví  jakými úmysly, tento předpoklad neexistuje.

Radost mi zkazily noviny hned příští den. Uvedly totiž značně kostrbatá čísla kolik těch utečenců bude z již zmiňovaného Jordánska a Kurdistánu, kolik jich bude z Řecka, Itálie a tak dále.

Ta čísla byla natolik kostrbatá a přesná, že to nutně musí vyvolat následující podezření:
Činovník EU k auditoriu: “Hele, tak jsem slyšel, že máte doma nějaký problémy s přijímáním trpících uprchlíků.
Z auditoria: ” Jo, to máme. Vono se to už těm zatracenejm poplatníkům jaksi přestává líbit. Voni ty uprchlíci jsou takoví vololové, že každou chvíli někoho podřežou, zastřelí, nebo znásilní.
Činovník EU:  “Jo, už jsem něco zaslechnul. o ale dělaj vaši inteligenti a novináři? K čemu je máte? To je neuměj´ přesvědčit, že nejsou všichni takoví?”
Z auditoria: “Ale dyť voni dělaj´co můžou. Bohužel tu ale je pořád ten zatracenej Internet a voni si na něm leccos řeknou. Nedalo by se to nějak zakázat, nebo aspoň cenzurovat? Číňani to prej dokážou.
Činovník EU: “Jo to se mně neptejte. Já nevim, jak se to používá. Víte co, uděláme to jinak. My vám jako žádný kvóty nepředepíšem a ty černý gaunery přijmete dobrovolně. My jako budeme velký demokrati a tudíž z obliga a vy si to už doma nějak zdůvodníte.
Zástupce České republiky odmítající povinné kvóty uprchlíků:  „No jo, ale u nás už prasklo, kolik těch chudáků máme přijmout. Hele, ty počty nám musíte o pár stovek snížit. Když dobrovolně přijmem stejnej počet jako podle kvót, tak nám to přece jen tak snadno nespolknou. Tak blbí nejsou. Doma nás sežerou za živa a bohužel u nás stále ještě existujou volby.“
Činovník UE: „ Jasně vole, to chápu. Budou tři stovky stačit?“
Zástupce České republiky odmítající povinné kvóty uprchlíků:  „Jo, to by mělo stačit. Těm troubům doma nakecáme, že sme to vybojovali a že je to dobrovolný, za dva roky to ty lopaty zapomenou a pak to můžem zvopáknout“.
Činovník UE: „Tak domluveno. Jo, a alikvótně změníme i ty čísla odkud který přídou. Tak to máme Jordánsko – „x“ celých, tři desetiny uprchlíka, Kurdistán –  „y“ celých, osm desetin uprchlíka, Řecko – „z“ celých, sedm desetin uprchlíka, Itálie –  “ž” celých šedesát pět setin uprchlíka,  atd. Vyhovuje to?“
Zástupce České republiky odmítající povinné kvóty uprchlíků:  „Jasná věc. Tak čau příště!“.

Tak konec srandy, ale…! Samozřejmě nemůžu sledovat všechno, ale zaregistroval jste snad někdo zprávu, nebo informaci, že by kterýkoliv člen EU tuto “dobrovolnou” pomoc odmítl?
 

Přeju dobrý den a Alláhu Akbar – zvykejte si!
Intelektuál do domu – klacek do ruky!


Váš Katoda 12.07.2015
 

12345 (1x hodnoceno, průměr: 1,00 z 5)
266x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:51
D-FENS © 2016