O socialismu s vráskou

Featured Image

Tento článek píšu v kontextu se současnými předvolebními průzkumy i všeobecným směrováním naší země a „náladou“ v ní. Tím nemyslím Havlovskou „blbou náladu“, která byla jiným výrazem pro vystřízlivění do reality, z euforie spojené se změnou společenskému systému, ale všeobecnou důvěru obyvatel k ekonomice, právnímu systému i své zemi.

Jde o určitou jednoduchou úvahu, žádný složitý elaborát. Filmovější čtenáři jistě postřehli, že jsem zparodoval název posledního filmu M. Moora o zlých mamonářích. Jedná se ovšem o podobnost čistě náhodou, film nerecenzuji, nezajímá mě.

Předně, současné předvolební průzkumy ukazují, že země, která se v roce 1989 zbavila komunismu/socialismu/reálného socialismu/[libovolně doplň]/blablabla (všechno je to stejné svinstvo, takže netřeba rozlišovat) k němu pomalu ale jistě konverguje zpět. Položil jsem si tedy některé otázky, na které bych si společně s vámi, čtenáři, rád odpověděl, protože takovéto názorové schizma přeci není samo sebou. Jak je možné, že po 20 letech se vrazíme tam, odkud jsme utíkali, čímž popíráme sami sebe? Jak se z člověka stane levicový volič? Proč lidé stále věří ve funkčnost levicově orientovaného politického i ekonomického systému, i když mnohokrát prokázal svojí neschopnost dostatečně odrážet realitu? Na tyto a další otázky se pokusím laickou formou v tomto článku odpovědět, resp. sdělit vám svůj názor.

Vraťme se nyní o pár desítek let zpět, do dob, kdy na nás Gustav Husák machiavelisticky shlížel. Ať už se nám to líbí nebo ne, Československo bylo výkladní skříní socialismu. Životní úroveň se na rozdíl od Sovětského svazu dlouhodobě mírně zvyšovala, neumírali jsme hlady, byli jsme poměrně vzdělaný mnohonárod a průmyslová výroba a věda byly v některých oblastech srovnatelné s tou západní. Socialistické Československo bylo rodištěm některých naprosto unikátních technických i společenských řešení (v dobrém slova smyslu – např. zprůmyslnění zemědělství), na které můžeme být po právu pyšni dodnes. Ne, nelekejte se. Tím nechválím socialismus, či nějakou jeho odrůdu, ale spíše československý lid a jeho práci, který i v těžkých podmínkách nastavených totalitou dokázal pracovat tak, že v některých oblastech vynikal i nad jinými národy bez bolševického handicapu. A proč s tímto vůbec začínám? Nespokojím se s prostým odsouzením typu: „tak sou tu hlavně samí vohnouti a zmrdi“. To je moc velké zjednodušení reality a ostatně být vohnout, zmrd, atd. je určitý stav, který není neměnný a který něco způsobilo. Prostě tu nejsou samí vohnouti a zmrdi, nemyslím si to. Spíš si myslím, že je tu docela dost inteligentních a pracovitých lidí, byť někteří z nich jsou možná nezaměstnaní, zlenivělí, frustrovaní a demotivovaní a jiný svůj intelekt důkladně maskují v diskusích na iDnes, místo aby se ho jali nějak využít. Navíc, vohnoutství a zmrdství jsou pouze důsledky, nikoliv příčina, kterou musíme hledat za nějakými jinými problémy.

Nejoblíbenější politickou stranou dneška je ČSSD, která už má v názvu slovní spojený „sociální demokracie“. Tento výraz musíme chápat v trochu jiném kontextu a to hlavně v tom, v jakém vzniknul. Vysvětlím na jednoduchém příkladu proměny slova „cikán“. Zatímco před více jako sto lety bylo slovo cikán výrazem neutrálním, označujícím „člena cikánského etnika“, dnes je to údajně slovo hanlivé, politicky nekorektní a sami „cigoši“ se proti němu vymezují, protože je to údajně uráží, nebo tak něco. Přitom to byli oni sami, kteří si svým chováním tento neduh způsobili a zavdali, aby lidová slovesnost význam tohoto slova změnila (viz pikantní slovenské „cigánit“ = lhát). Dnes nám média nutí neologismus „Róm“, přičemž, ne všichni cikáni s tím souhlasí a některé skupiny to (opět) uráží, protože se cítí být cikány. To abychom v tom my, gadžové, měli pořádek. Předpokládám stejný vývoj jako u slova Róm, tedy, že za takových 50 let bude opět hanlivé. Pokud chcete tento vývoj uspíšit, stačí pokaždé, když dostanete chuť říci/napsat slovo cikán, použít neologismus Róm. Vše ostatní už se dokoná tak nějak samo.

Omlouvám se za opravdu velké odbočení od tématu. Vraťme se k výrazu „sociální demokracie“, který má podobné osud. Původní význam tohoto výrazu byl v minulosti jiný než dnes. Na přelomu 20. století se údajně vyvinul ze socialismu, ale tento systém (měřeno dnešním pohledem), nijak významně socialistický není. Jedinou skutečnou odlišnosti od demokraticko-kapitalistického systému, měl být boj s tržními nedokonalostmi kapitalismu, hlavně v tzv. „investováním do pozice“, kdy bohatší a méně schopní hráči nedovolovali schopnějším své schopnosti plně využít, vlivem vlastnictví většího kapitálu a jeho užívání proti nim (viz mikroekonomická teorie, viz teorie her, viz teorie záhalčivé třídy), což je největším martýriem kapitalismu. Prováděno to mělo být údajně státními regulacemi a dohledem (už se chytáte za čelo?), což nejsou zrovna instituty, které by vždy fungovaly. Nicméně myšlenka je dobrá. Tehdejší sociální demokracie byla orientována na střední vrstvy (tedy i vzdělanější občany) a měla pro ně vyrábět různá privilegia, např. možnost spořit si vlastní důchod atd. (pro ty z vás, kteří to nevědí, tak v teorii důchodu jsou důchody investicí a ne daní a následným přerozdělováním, tak jako je to reálně prováděno v ČR) Měřeno dnešním politickým spektrem, potencionální sociálně demokratická strana jdoucí 100% soc. dem teorií je stranou mírně pravicovou. Realita byla samozřejmě jiná, protože reálné sociálně demokratické politické strany rychle sklouzly k podpoře dělnictva a byly alternativou ke komunistům. Z podpory důchodů se staly státem garantované důchody (to by tolik nevadilo), přidaly se sociální a zdravotní pojištění (někdy v podobě dobré, někdy v podobě špatné) a další vynálezy. Na střední třídu, se snad kromě Švédska, sociální demokraté vykašlali a na investování do pozice v podstatě také. V dnešní době je sociální demokracie tím, čím byl dříve italský fašismus (ostatně ohledně tohoto visel na nástěnce DF skvělý článek). Člověk je redukován na jednotku, která má sloužit státu. Nikdo přímo neodstraňuje soukromé vlastnictví a volný trh, jako je tomu v u socialismu/komunismu/jiné sračce, ale obojí je silně pokřiveno pokoutnými státními zásahy a pakliže chce někdo vlastnit nějaký kapitál, musí být minimálně myšlenkové konformní se systémem, jinak má smůlu. Paradoxně došlo k největší facce ve sporu teorie vs. reálného provedení, protože v postdemokratickém systému, který zavádí reálná soc. dem., investování do pozice logicky jenom kvete (politici potřebují majoritní vlastníky kapitálu, aby jim celý systém fungoval, čímž získávají konformitu a možnost získávat další, zatímco minoritní vlastnící, kteří v tom chlívku musí žít, mají smůlu) a vlajková loď celé této myšlenkové teorie je smutně torpédovaná ke dnu.

Já osobně jsem bohužel udělal tu velkou chybu, že jsem si předvolební program ČSSD přečetl a od té doby nemám klidné spaní. Ve chvíli, kdy jsem zjistil, že potencionálně může tato strana tvořit v parlamentu většinu s komunisty, se už skutečně občas budím celý zpocený z hrůzných snů o tom, jak tu konečně nastane „sociálně spravedlivá společnost“. Jak je možné, že jim lidé chtějí dávat své volební hlasy? Vždyť nemusí mít vysoké školy, či doktoráty z ekonomie, aby viděli, že to prostě nefunguje. „Levicová demokracie“, založená na principu tisíce a jedné dávky (fakticky ani nejde o peníze ale o to, že stát kontroluje to KDO a CO dostane, viz teorie paralelních redistribučních systémů a problematika „negativních výplat“.) není schopna uživit samu sebe, protože v procesu přerozdělování zmizí jedna třetina toho, co se vybere a každý člověk, který kdy chodil na základní školu, pozná, že nula je více, než mínus jeden bilion. Problém jsem tedy přestal hledat v ekonomickém směru, konkrétně jsem zaměřil na onu „sociálně spravedlivou společnost“, výraz, který každý volič ČSSD dobře zná.

Po intensivní diskusi s některými voliči této strany jsem na to konečně přišel a celý problém rozklíčoval. Zatímco voliči KSČM systému, který stokrát a jednou prokázal nefunkčnost, patologicky a fanaticky věří jako Johanka z Arku v Boha, voliči ČSSD jsou jiní. Hledají „něco“, co by jim zajistilo zákonem, možnost se rozvíjet, šance být úspěšný i sociální jistoty a hlavně, aby ti, kteří mají víc, měli méně. Jinými slovy chtějí vše (a nebudou mít nic). Pakliže to správně chápu, jde hlavně o frustraci a ze současného stavu společnosti a chorobnou závist. Osobně vidím celý problém v divokém kapitalismu počátku 90. let, kdy došlo k mnoha podvodům a křivdám s posvěcením úřadů, jejichž pachuť se za námi táhne jako stín. Tehdy vznikla celá řada lokálních precedens, které zdiskreditovaly svobodný trh a demokracii do podoby, kterou známe dnes a odradila tím mnoho lidí od snahy se nějakým způsobem realizovat. I chytrých, i pracovitých. Celé to vedlo k poklesu společenské morálky a k špatné vynutitelnosti práva. Výrazy jako „být průbojný“, dnes nechápeme jako „schopnost nenechat se odradit a nebát řešit problémy“, ale jako „být bezohledný čurák“. Celé je to takové stigma, o kterém moc nemluvíme. Nechce se nám. Zatímco jedni zaháleli, druzí se snažili a aniž by patřili k těm, kteří postavili systém na hlavu (takovému Viktoru Koženému buďme všichni vděční, udělal tak velký a očividný průser, že se to nedalo ignorovat, čímž fakticky zachránil privatizaci, protože od ní dali lidé ruce pryč), či se chovali jako kurvy, zbohatli. Skupina zahálejících jim to má velmi za zlé a řadí je mezi podvodníky, protože nebyli malověrní jako oni. Celou svoji energii věnují závisti a křečovité nenávisti, místo aby otevřeli oči, uvědomili si, co dříve sami uměli a užili to. Důvod, proč to neudělali je neutěšená situace ve společnosti, která se v některých ohledech ještě zhoršila. Např. zásadní věc, kterou je vynutitelnost práva, či konstrukce právního systému jako takového. O případech, kdy se exekuční komora chová jako Landsknecht v městě jehož bylo dobyto a s posvěcením státu naprosto otevřeně okrádá, naprosto nevinné a nic nedlužící občany, lidé jsou odsuzování, protože si dovolili odporovat zločinům, vězení jsou komfortněji vybavena než domovy důchodců atd. atd., jsme mohli číst mnoho i na těchto stránkách. Takový stav udržuje mnoho lidí demotivovaných a demotivuje i lidi mladé, či jim podsouvá falešné, pokřivené vidění světa a hloupé ideály. Stačí se podívat na současné vysoké školství. Na každou sebehloupější pozici je třeba vysokoškolský titul a obecně se traduje, že vystudovat VŠ = úspěch za každou cenu. Nikdo už nehlásá, že úspěch je dán prací a použitými schopnostmi a že ho může doprovázet také neúspěch tisíckrát za sebou, než se nějaký drobný úspěch dostaví.  A přesně podle toho situace vypadá. Vysokou školu studuje skoro každý druhý mladý člověk a někteří končí magisterské studium, aniž by vůbec znali základy toho, co studovali.

Určitě teď bude mnoho liberálněji (než já) zaměřených čtenářů namítat, že život je složitý schopnost se životem probít je ukázkou kvalit člověka. Ti schopnější to dovedou, ti méně schopní už tolik ne. Já s tím částečně souhlasím, ale odpovídám, že život je natolik složitý, že není třeba si vytvářet umělé překážky (na druhou stranu ani umělé berličky, pozn. autor), tak abychom přidávali další síto, které vytváří umělé cestičky. Čím větší svobodu volby svého života budeme mít, tím lépe pro nás.

Na otázky: Jak je možné, že po 20 letech se vrazíme tam, odkud jsme utíkali, čímž popíráme sami sebe? Jak se z člověka stane levicový volič? Proč lidé stále věří ve funkčnost levicově orientovaného politického i ekonomického systému, i když mnohokrát prokázal svojí neschopnost dostatečně odrážet realitu? Odpovídám:
Částečně popíráme sami sebe, protože už jsme zapomněli, že to tehdy bylo horší a vytvořili jsme si kolem sebe takovou realitu, které některé frustruje. Důvody pro frustraci jsou opodstatněné.

Jak jsem pochopil, voliči ČSSD moc levicoví nejsou. Vždy jsem slyšel pouze o solidaritě těch bohatších vůči nim, což vypovídá ne o potřebě solidarity v celé společnosti, ale o frustraci, kdyby však byli bohatí oni, sami by byli tvrdí kapitalisté a nikomu nic nedali. Levicový volič se z člověka stane buď tak, že je opravdu hloupý a věří tomu, nebo že ho kapitalismus něčím zklame. Smutné na tom je to, že v České republice jsme opravdový svobodný trh nikdy nezažili a tedy, to co si lidé představují pod pojmem „kapitalismus“, není to, čím by měl být.

Abych nebyl jenom trapný kritik, chtěl bych navrhnout také nějaké změny, jak z toho ven:

Zvolme si konečně nějakou skutečně pravicovou stranu, která bude hájit zájmy České republiky a nás občanů. Vykašleme se na parlamentní strany, ty už nikdy nic dobrého nepřinesou, protože v nich zasedají čím dál tím větší blbci, kteří jsou čím dál tím víc korumpovatelnější (viz teorie her, viz teorie redistribučních systémů – průměrní a neschopní vždy odstraňují ty schopnější, v příštím herním kole jsou ti schopní oni a jsou vytěsňovány ještě průměrnějšími a neschopnějšími, až zbydou jenom úplní blbci). Zvolme si nějaké neparlamentní, demokratické a pravicové strany, ve kterých (zatím) zasedají lidé kvůli svým ideálům, své zemi a chuti něco změnit. Reforma právní systém do smysluplné podoby, která odstraní amorálnost, nelogičnost a bude dostupná k pochopení širokým masám, zvýší vynutitelnost i respekt k právu a přinese do společnosti morální hodnoty. Pokud lidé uvidí, že tvrdě pracovat a snažit se je klíčem životnímu úspěchu, budou všichni zmrdi a vohnouti na vyhynutí, protože lenost, ani sviňárny nebude nikdo tolerovat. K tomu ale potřebujeme schopné politiky a ne současnou tlupu různobarevných levičáků, která se tak akorát snaží toho co nejvíc přerozdělit pro své kamarádíčky ze „spřátelených firem“, či vymýšlí různé absurdní sviňárny, jak okrást vlastní občany.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem, který tento článek dočetli až dokonce, ať už na něj mají jakýkoli názor. Chtěl bych na nás apelovat – buďme trochu svorní. Je nás tu v naší zemičce deset milionů, což je méně než některá velká města a neustále se o něco přeme, hádáme a nemůžeme si přijít na jméno. Ať je potřeba toho reformovat naši zemi pro blaho nás všech tématem, které nás spojí.

P.S. Diskuse nečtu, protože mám za to, že každý článek může, nebo nemusí člověka obohatit a záleží jenom na konkrétním člověku, co si z něj odnese, čím ho obohatí. Pakliže mi chcete něco tuze hezkého (nebo také ne) napsat, tak můžete na: cadrian.cz@gmail.com, díky.


19.3.2010 Cadrian

12345 (Zatím nikdo nehlasoval)
105x přečteno
Updatováno: 27.11.2015 — 23:59
D-FENS © 2017
Do NOT follow this link or you will be banned from the site!